Lembac komentáře u knih
Anotace knížky je celkem podrobná a není k ní moc co dodat. Pokračování příběhu Juliany a Royce je taky celkem předvídatelné (včetně obligátního zlosyna). Naštěstí píše autorka čtivě, takže mě kniha nenudila, i když nic převratně nového nepřinesla. Solidní středověká červená knihovna.
Ani druhý díl historicko-romantickýych detektivek dua Lakeová-March mě nezklamal. Oceňuji vtipné dialogy a docela dobrou zápletku.
Julian měl smůlu, že jeho žena byla krvelačná megera a strýček sadistický psychopat. S touto dvojicí v zádech se fakt špatně žije, takže se nedivím, že hrabě na čas propadl vínu a smilstvu. Nicméně později k němu přicválala rytířka Chloe na bílém koni a pomocí svých "vizí" zachránila nejen Juliana samotného, ale i jeho širokou rodinu, služebnictvo, venkovany a vůbec všechy, koho potkala.
Mně se tato knížka velmi líbila. Není to typický romantický příběh, ale spíš detektivka okořeněná živočišnou přitažlivosti mezí hlavními hrdiny. Osvěžující na knížce je, že Lavinie není prudce krásná a ani Tobias neoslňuje plnými kapsami peněz. Spíš se jedná o životem ošlehané lidi středního věku, kteří se snaží - někdy trochu dobrodružně - vydělat na živobytí.
Zamlouvalo se mi, že Tobias Lavinii pořád nepeskoval, když se vydala pátrat, a zároveň že Lavinie nedělala skopičiny, ze kterých by musela být zachraňována.....tedy, v převážné většině případů. :-)
I když přeju hlavním hrdinům romantických příběhů všechno štěstí světa, v této knížce je těch neuvěřitelných happyendů na mě už trochu moc. No, hlavně že se všichni nakonec našli.
Námět románu mi místy připomínal knížku Whitney, moje láska. I z té jsem měla rozporuplné pocity. Chápu touhu autorky popsat hlavního hrdinu jako drsného až arogantního alfa samce/hřebce, ale čeho je moc, toho je příliš. Anthony byl tak zeslepený touhou po Cass, že neslyšel, neviděl, jen si bral. Je celkem nelogické, že by se po jeho činech nějaká žena do něj mohla zamilovat. Jako proč?
Dost často jsem knihu musela odložit a trochu si od ní odpočinout - zvlášť naturalistické popisy (sexuálního) násilí mi nedělaly dobře. A podle mě ani nijak nepřispívaly k posunu nebo obohacení děje.
Závěr knihy se mi taky moc nelíbil. Všichni tak nějak hodili své dosavadní city a emoce za hlavu a přeskupili se jako při škatulata hejbejte se! Proč jako?
Nana je celkem běžná hrdinka středověké romance: nesmírně krásná, zmítaná osudem a pořád někam/od někoho utíkající. Všechno vlastnosti, které můžou jít čtenáři brzo na nervy, ale v této knížce se autorce podařilo najít rovnováhu mezi uvzdychanou naivkou a srdnatou bojovnicí. Jen těch náhod, kdy se vždy v pravý okamžik najde nějaký ten zachránce, je v příběhu docela dost. Colin jako hlavní milovník je statečný nebojsa a samozřejmě taky ukrutně hezký, ale jinak mi přišel nevýrazný. To už Richard zmítající se v protichůdých pocitech byl pro mě zajímavější postavou.
Zajímavé bylo zasazení děje do Francie počátku 15. století, do doby působení Johanky z Arku. Na červenou knihovnu celkem nezvyklá doba.
Kniha je čtivá, romantická, erotická, s přiměřenou dávkou středověku. Doporučuji.
Miloučký příběh s miloučkými hrdiny v miloučkých kulisách. Darius je sice záletník, ale s tak ryzím charakterem, vysokou inteligencí a bezedným porozuměním až z toho trnou zuby. :-) Lady Charlotte v tichosti pyká za chybu svého mládí, ale naštěstí má kolem sebe chápavé příbuzenstvo, které její úděl nese s ní. Takže příběh - ó, překvapení - nemůže skončit jinak než dobře.
Knížka je čtivá, vtipná a dojemná.
Jane mi byla sympatická, i když jsem si myslela, že se do zásnub s protivným Williamem uvrtat nedá a spíš od něho uteče. Zato Williamovu chování jsem často vůbec nerozuměla. On si myslí, že když bude vystupovat jako povrchní hejsek, tak se do něho Jane bezmezně zamiluje? Vždyť vidí, jak jí leze na nervy! Vysvětlení, že tím mlžením ve skutečnosti Jane chrání, je dost podivné.
No nic, nakonec všecho - podle předpokladu - dobře dopadne a já se těším na další díly série.
Příběh ze zajímavého a nezvyklého prostředí, bohužel romantiky je v něm poskrovnu.
V knize převažují věty jednoduché, takže se čte plynule a velmi rychle.
Motiv návratu dívky z egyptského harému do sešněrované vyšší společnosti mohl být celkem zajímavý, ale nemyslím si, že se autorce podařilo z tématu vytěžit maximum. Až na "kriminální" a celkem zbytečný závěr, se v příběhu nic moc neděje.
Při čtení této knížky jsem pořád čekala na to, až se (konečně) něco stane. Spousta napínavých dějů se jen tak nakousla, aby posléze nevzrušivě vyšuměla do prázdna. Neuspokojivé.
Kruciální dilema hlavní hrdinky, kterým se nebohá děva zaobírala po celou děsně dlouhou plavbu lodí do Anglie, se smázlo téměř v jedné větě, přičemž úžasně tolerantní Simon nehnul ani brvou. Tedy ne, že bych chtěla, aby Simon Jane vyhodil velkým obloukem na mráz, ale reakci na VELKÉ PŘIZNÁNÍ jsem si představovala trochu jinak.
Hlavní hrdinové byli milí, ale za srdce mě nevzali.
Emma utekla s bledničkovým Stuartem na velmi nehostinný ostrov, aby zde rozdávala křesťanskou lásku a učila chudé děti v majáku. Tento čin děsně naštval Jamese, hraběte (ne vévodu! - pořádek musí být) z Denhamu, který Emmu miloval sice hluboce, ale bohužel také velmi tajně, takže adresátka o lásce švarného hraběte neměla ani potuchy.
Knížka má vtipné momenty, ale víc převažují nestravitelné úvahy hlavních hrdinů nad nesmrtelností brouka. Což je trochu škoda. V napětí až do konce knihy mě udržovala jen zvědavost, co strašného Emma udělala se zesnulým Stuartem. Nicméně rozuzlení bylo mnohem nevinnější, než jsem si představovala - já jsem viděla Emičku se sekáčkem na maso krmit racky. ;-)
Race de Vere se má na vlastní oči přesvědčit o tom, jak se vede lady Anně poté, co jí už druhý člen Rebelstva dal košem. Anna se překvapivě - i pod jemným Raceho vlivem - nevrhá zhrzeně ze skály, misto toho se rozhodne plně vplout do společenského života aristokratické smetánky a konečně si nají partnera podle svého gusta. Z nevýrazné myšky se stává oslnivá labuť, na kterou se lepí mnoho obdivovatelů. Ale i když se snaží, stejně nemůže přelstít své city k naprosto nevhodnému, protože nemajetnému, Raceovi.
Emancipace lady Anny se mi líbila, ačkoliv ji - především ke konci knihy - už trochu přeháněla, protože do svých piklů zatahovala přiliš mnoho nevinných lidí. Chudák Alderton.
Zakončení celého příběhu mi přišlo trochu přitažené za vlasy - i na červenou knihovnu. Ale budiž. :-) Celkově se mi román líbil a můžu ho doporučit.
Hezká romance s příčetnými hlavními hrdiny okořeněná trochou toho pašování. Con a Susan k sobě prostě patří. :-)
Jediné, co mě v knížce trochu rušilo, bylo používání slov "tady" nebo "tu" místo příslovce "sem": Závěsy na oknech byly roztažené, takže tu dopadalo dostatek světla.
Spolu s Dillonem jsem měla při četbě tohoto románu párkrát chuť vykřiknout: „Hergot, Lacie! Nemůžete se chovat aspoň chvíli normálně?"
Pohnutky hlavní hrdinky k jistým nestandardním činům jsou sice pochopitelné, ale její neochvějné setrváváni ve lži je po čase hloupé a únavné. Lacie je trochu jako pštros, hlavu do písku a ono nějak bude.
Hvězdičku dávám Dillonovi za nadpozemskou trpělivost a shovívavost.
Vždyť jde jen o manželství aneb Jak si najít ženicha v nadměrných velikostech. :-)
Nebylo to tak vtipné jako první díl, bohužel. Hlavní hrdinka Letitia měla asi představovat nemotornou naivku se zlatým srdéčkem, ale častěji se chovala jako děva poměrně silně na hlavu padlá. Škoda.
Moc vtipně napsaná knížka, což je v tomto žánru celkem nezvyklý úkaz. Joy je sladce naivní čarodějka, která se zamiluje do výrazně tuhého a humoru prostého vévody z Belmore. I když nadpřirozené jevy moc ráda nemám, tady mě moc nerušily. Někdy nechtěná kouzla jen podtrhovala Joyinu nevinnou ztřeštěnost a Alecovu schopnost velmi rychle vybouchnout jako věčně přetlakovaný papiňák.
První polovina knížky se mi líbila moc. Popis cesty Saxe a Meg do společného manželského přístavu má švih. Hlavně impulzivní a poněkud výstřední hrabě ze Saxonhurstu si umí velmi rychle získat srdce okouzlené čtenářky. Ani Meg nenudí, ale má to holka v životě dost těžké. Nutnost starat se obživu pěti lidí jí nedovoluje příliš juchat. Proto není divu, že po možnosti, jak sobě a svým sourozencům zlepšit život, skočí celkem bez váhání. Důvod, proč se "musí" ženit Sax, mi přišel absurdní a nepřesvědčívý.
Druhá část příběhu trochu ztrácí dech. Meg komplikuje život nejen sobě, ale i všem okolo, přitom má tak strááášně milého a chápajícího muže, že by stačilo jen otevřít pusu a vše vysvětlit.
Samotný závěr knihy má už zase mírně stoupající tendenci. Zaujal mě celkem realistický Saxův přístup k všem těm kouzlům a magii. Škoda jen, že příběh je vyprávěn převážně jen z Megina pohledu a Saxovy myšlenky si nechává autorka sobecky sama pro sebe.