Lena79 komentáře u knih
Námět knihy mě zcela nadchl, ale s postupem času mě ten příběh začal poněkud nudit. Bylo to jako na houpačce, chvílemi, když se objevil nový zvrat, tak to bylo velmi napínavé. To mě utvrdilo v tom, že to prostě musím dočíst.
Knížka povídek se určitě nedá srovnávat se slavnější knihou Děti z Bullerbynu. Je mi jasné, že tato útlá knížečka je určená především dětem, ale mě teda moc nebavila. Přišla mi až moc temná.
Začátek knihy sliboval pěkné čtení, zajímavou pointu, ale ve střední části se něco pokazilo. Stejně opakující se dialogy a velmi podobné situace. Konec knihy jsem dočítala víceméně z donucení. Opět (nebo ještě stále) se opakující dialogy o ničem. Přistihla jsem se, že radím staré Hildě, aby přeci jen Katherinu tou vařečkou bacila..
Autorku knihy neznám, je to moje první setkání. Mám ráda příběhy ze skotské Vysočiny z období kolem 11.-12. století. Tento příběh neměl hluchá místa, přestože čtenář od prvních stránek tuší, jaký bude asi konec knihy. Příjemná oddechovka.
Autorku mám ráda, přečetla jsem od ní všechny u nás vydané knihy. nevím proč, ale u téhle mě pořád něco rušilo. Možná je to tím, že se na knize podílela další autorka Alafair Burke, ta se mimochodem podílela na dalších třech knihách M. H. Clark. Řekla bych, že předešlé knihy měly větší spád, ale to nijak neubírá na kvalitě příběhu.
Hlavnímu hrdinovi jsem od začátku moc nefandila. Na můj vkus se příliš často utápěl v sebelítosti nad sklenicí piva. Ano, doba to byla nelehká, ale i to málo, co vydělal, mohl a měl donést domů rodině. Hlad a bezmoc taky udělaly své, když v kostele spáchal tak nesmyslný čin. A pak už to jelo. Potrestání ješitného floutka na sebe nenechalo dlouho čekat. Obdivuji Anežku, jak se se svým osudem bravurně vypořádala.
Pěkný příběh o realizaci snu. Pravda, hlavní hrdinka se ze začátku jevila jako velmi levá (rozuměj nešikovná) na vše, co vzala do rukou. Postupem času, kdy se začala integrovat do prostředí, ve kterém chtěla žít, to bylo s těma rukama lepší :-). Konec knihy předvídatelný, ale pěkný.
Naneštěstí pro nás jsou mezi námi stále lidi, kteří se přiživují a parazitují na ostatních lidech. Při čtení této knihy se mi často vybavily filmové scény natočeny podle scénáře Josefa Klímy. I po letech je bohužel téma "Vetřelců" stále aktuální.
Ačkoli nejsem moc velký fanda do divadelních her, Asanací jsem se prokousala celkem rychle. Vím, že se ke knize nikdy nevrátím. Možná je to tím, že jsem ji třeba špatně pochopila. Sama nevím. Je zde také názorně vidět, kde má kdo své místo. Tajemník rozhodne, co se bude dít, architekti začnou konat a lidé z podhradí se musejí podřídit, jinak je čeká věznění.
Nezáživné vyprávění o vážných věcech, alespoň tak se při čtení této knihy honily myšlenky. Pravda, některé pasáže mi připadaly zajímavé, ale i tak si dovolím říct, že se to dalo uchopit lépe. Kniha byla pro mě utrpením, fakt jsem se musela nutit, abych to vůbec dočetla. Jedna věc se ale musí nechat, autorka si poměry v socialistickém Československu opravdu pečlivě nastudovala.
Začátek knihy se mi zdál trochu rozpačitý. Upřímně mě to moc nebavilo, myšlenky se toulaly jinde, jen ne u příběhu. Chtěla jsem knihu odložit.
Zhruba v polovině knihy jsem narazila na pro mě nelogickou chybku-Milo se zamkl v koupelně u sousedů a okénkem vylezl na balkon vedlejšího bytu. Prošel bytem až na chodbu a zazvonil na souseda s tím, že si v jeho koupelně zapomněl batoh- Jak se ten soused dostal do zamčené koupelny? Asi jsem hnidopich, ale vracela jsem se v textu zpět, jestli jsem se nespletla...Nespletla.
Pak začal příběh pozvolna gradovat a já knihu nějak nemohla odložit. Zajímalo mě kdo a proč.
Závěr knihy mě zaskočil úplně. Přišlo mi to takový otevřený.
Mám ráda historické romance, ale víceméně už mě moc nebavilo číst pořád to samé "On ji miluje, ona ho nechce, pak ji unesou a ona se konečně do něj zamiluje".
Tato kniha jiná. Hned od prvních stránek mě zaujala atraktivní zápletka a hlavní hrdina :-). Vtipná a čtivá oddechovka na jedno odpoledne.
Zajímavý pohled na opačnou stranu barikády. Ne všichni Němci se za 2. světové války chtěli angažovat. Někteří byli prostě jen semleti okolnostmi. Nehledě na to, jak strádalo nevojenské německé obyvatelstvo. Víc se mi zamlouvala Gerhardova životní linie.
Některé situace popsané v knize mi přišly neskutečné (tím nepopírám, že se skutečně staly), ale přečetla jsem dost knih o holocaustu a koncentračních táborech, abych věděla, že o věcech, které se mi zdají sebevíc absurdní, nemám pochybovat. Ne v těchto příbězích. První třetina knihy naprosto skvělá, pak už to šlo trochu z kopce. Stále to samé, hlad, hlad, hlad. Ale přesně tohle byl jedním z hlavních témat koncentračních a zajateckých táborů. Jsem ráda, že zde byla zmíněna "Ženevská úmluva". Škoda jen, že se nepodařilo víc zjistit, jak manželé žili po válce. Snad měli šťastný život.
Z knihy čerpám inspiraci pro výlety s příběhem. Zajímavá, přehledná a krásná publikace.
Q Madonně bylo napsáno mnohé, ale toto je to nejhorší, co kdy vyšlo. Pro někoho, kdo se se zpěvačkou teprve seznamuje, není tato kniha zrovna vhodná, protože některé údaje se nezakládají na pravdě. Nehledě na to, že autor na Madonnu doslova plive. Ano, nebudu tvrdit, že je svatá, to v žádném případě, ale uvědomuji si, že v showbyznysu něco dokázala. Nyní je úplně jedno jaký způsob k tomu zvolila, ale pravda je taková, že se už několik let drží.
Upřímně řečeno, po poslední kapitole se mi neudělalo dobře. Problém ženské obřízky je pro nás Evropanky víceméně tabu a jsem tomu ráda. Ke knize samotné mám jen malou výtku, a sice, že byla útlá. Na druhou stranu mám ale pochopení, je mi jasné, že ne všem muslimkám se chce mluvit o svém životě.
První třetinou knihy jsem se horko těžko prokousávala. Dokonce jsem chtěla knihu odložit, prostě mě to nebavilo. Pak ovšem nastal v příběhu zvrat a mě to náhle začalo moc bavit. Dovolím si zkritizovat závěr knihy, kdy mi přišlo zcela nerealistické (byť se jedná o fikci), aby si extremisté nechali naordinovat takový konec. Čtenářům doporučuji přečíst si i poznámku autora, docela mi běhal mráz po zádech.
Popravdě nevím, co si mám o tomto dílku myslet. Bylo to skutečné nebo jen sen? Erotické scény mě bavily zhruba do poloviny knihy, víc jsem se zajímala o umělecká díla. Docela atraktivní téma a takto zbytečně zahozené. Škoda. Nehledě na to, že jsem od poloviny knihy získala averzi na výraz "vulva".
Čekala jsem housku s máslem a místo toho dostala bohatě obloženou bagetu. Tak nějak bych asi přirovnala své pocity po přečtení několika prvních stránek knihy. Víc k tomu nelze dodat.