Lena79 komentáře u knih
Obálka je celkem zavádějící, dalo by se říct, že jsem čekala zcela jiný příběh.
Ačkoliv je kniha velmi čtivá, několik posledních stran jsem si musela přečíst znovu, abych se zorientovala v čase a prostoru. Dvě dějové linky oceňuji, protože mi (sice zpětně) pomohly pochopit podstatu celého příběhu.
Měla jsem celkem problém pochopit styl, jakým je kniha napsána. Během čtení jsem ale ocenila přímý a nepokřivený pohled na celou situaci. Přiznám se, kdybych o holocaustu nevěděla vůbec nic, tak z této knihy bych rozhodně nezmoudřela.
Velmi oceňuji autorovu práci, kdy si nastudoval hlavní téma a chování dítěte postiženého autismem.
Nevím proč, ale oproti "Tatérovi" mi tato kniha přišla víceméně nezáživná. Bavili mě vzpomínky na KT Osvětim, kdy se čtenář dozvěděl jakým způsobem Cilka žila tam, čím si musela projít. Ano, uznávám, že to byla statečná osoba, která toho za svůj živit musela hodně vytrpět, ale v knize se odehrávali stále opakující se scény, které mě uvrhly do nudy. Na druhou stranu zase, co jiného v gulagu dělat? Moc prostoru ke kreativitě asi nebylo. Dočetla jsem z úcty k vězněným a k Cilce samotné.
Velmi pěkná kniha o nepěkných věcech. Příběh podle skutečných událostí je sice hezky napsaný, přesto nějak nevěřím tomu, že se to všechno odehrálo přesně takto. Řekla bych, že je to trochu zidealizované. Láska? Proč ne..Přátelství? Proč ne. Ale to ostatní? Přesto knihu řadím mezi ty lepší.
O Jodi Picoult se toho jako o brilantní vypravěčce napsalo a řeklo mnohé. Dlouho jsem se bránila "módní vlně" číst knihy právě od této autorky. S pokorou ale musím uznat, že psát umí. Tato kniha je toho důkazem. Více se mi líbila linka s Minkou, v každém ohledu je to zajímavé čtení, byť se jedná o hrůzy holocaustu. Naopak úryvky z jejího deníku byly pro mě rušivé a nezáživné. Myslím, že stačilo se jen okrajově zmínit..Konec knihy byl více než překvapivý, docvaklo mi to příliš pozdě, ale nevadí.
Asi od čtyřicáté strany jsem měla chuť s hlavní hrdinkou zatřást a nepřestat. Jak ale příběh plynul, pochopila jsem proč se chovala tak, jak se chovala. Jedno se upřít nedá a to je vcelku zajímavá zápletka.
Už od prvních několika stránek je pěkně ukázáno, jak od malička dětem vtloukali do hlavy nenávist k jiným národům. Pěkné vymýlání mozků. Často jsem si pokládala otázku, kam se asi poděl selský rozum. Život v Německu v té době se mi zdál dost nereálný. Myslím, že ve skutečnosti to bylo trochu jiné, horší. Tady si to autorka pro potřeby příběhu malinko zidealizovala. Co se týče Hetty, tak ta byla velmi naivní, až to mlátilo dveřmi.
Jedna z věcí. která mě zaujala:
"Lidi uvěří tomu, čemu chtějí věřit, i kdyby pro to nebyly žádné důkazy."
Moc pěkná publikace plná fotografií a tipů na výlety. K autorovým knihám se ráda vracím. Při čtení mám vždycky potřebu hodit na záda batoh a vyrazit do přírody.
Hodně silný příběh, o kterém prostě musíte přemýšlet. Ať už o událostech během války nebo o dění po válce. Tato kniha je především o otcovské lásce k dceři, o neuvěřitelné vůli, to ostatní je víceméně jen pro orientaci v čase. A tím rozhodně nechci zlehčovat situaci, ve které se Židé ocitli.
S knihami na téma drsný sex a BDSM se po vydání Padesáti odstínů jakoby roztrhl pytel. Některé jsou lepší, některé ještě horší, než výše zmiňovaná. Tato měla alespoň nějaký rádoby děj, ikdyž čtenář tuší, kam to asi povede. Nápad s Klubem mi přišel skoro až osvěžující, dal se lépe využít a rozvinout. Knize se nedá upřít čtivost, stránky rychle ubíhají. Otevřený konec přímo nutí sáhnout po dalším dílu ze série.
Příběh sledující osudy jedné rodiny od 1. světové války až po současnost mě doslova nadchl. Nenašla jsem hluché místo, pořád se něco dělo. Postavy bezvadně propracované.
Pro mě byla kniha docela náročná na čtení. Přesto musím uznat, že sledovat, jak probíhalo osvobozování Evropy od nacistického Německa bylo zajímavé a poučné.
Kniha plná překlepů, které mě skutečně rušili. Co se týče děje, tak nemám námitek. Jen na okraj, Roba bych po svém boku snesla tak nanejvýš den, nechápu Winnie, že to vydržela tak dlouho. Konec příběhu předvídatelný, ale to se dalo asi čekat.
Krátké povídky inspirované životem se mi líbily. S autorkou jsem se setkala poprvé, možná někdy vyhledám další z jejích knih. Čteno v rámci ČV.
První polovina knihy se mi líbila moc, bavila mě. Od druhé poloviny jsem se začala trochu nudit. Příběh není napsán špatně, ale zdálo se mi, že se nic nového neděje. Na dovolenou je to odpočinková nenáročná četba.
Kniha čtena v rámci ČV. Docela jsem se toho tématu bála, ale během četby mě víc a víc zajímalo, jak to vlastně v té Rwandě bylo. Bohužel se o tom moc nemluví, přestože se události staly takřka nedávno.
Zprvu se mi do knihy vůbec nechtělo, nebyla na ní ta správná nálada. Po čase jsem si Kodaň zamilovala. Někteří hrdinové mi lezli dost na nervy, ale i to se časem srovnalo. Přestože bylo už od začátku jasné "kdo s kým", četlo se to dobře a odpočinkově.
Hlavní hrdinové (alespoň ten jeden :-) )byli vyzrálejší než v minulosti. Akorát té krve bylo víc než dost. Přesto se mi kniha líbila.
Pod názvem knihy jsem si představovala úplně jiný příběh. A na ten jsem se těšila, dostalo se mi úplně něco jiného. Ale co, četla jsem o vztazích, kdy jakmile se jedná o peníze jde vše ostatní stranou. Konec knihy mi přišel trochu přehnaný, ale je to kniha, tak to beru.
Moc pěkná kniha, kde se dozvíme něco málo o historii hradních zřícenin. Jako inspiraci k výletu určitě doporučuji.