Lenka.Vílka komentáře u knih

Budu upřímná, neměla jsem po předchozích zkušenostech s autorem, v plánu od něj už cokoliv číst. Přesto jsem neodolala. Proč?
- je to nová série
- zaujaly mě některé komentáře zde, protože nemám ráda, když je porovnávána jedna série s druhou od jednoho autora

Přestože je tohle samostatná jednotka, je to stále to stejné. Takže moje hodnocení, vážený nadšený čtenáři této knihy neber vážně, protože já nebudu nadšeně juchat jako fanynka, která adoruje vše od svého miláčka.

Problém je v tom, že autor dělá stále stejnou chybu. Snaží se pozornost od nepromyšlené kostry příběhu a celkově jednoduché zápletky, zastínit možná dobře rozepsanými postavami (vždyť na jakém žánru autor začínal, že?) a kopcem morbidnosti. Problém není v tom, že jsem přecitlivělá. Problém je v tom, že nemám ráda trik spisovatelů, že za zrůdnostma schovávají nedomyšlené věci. Je to lehká detektivka, která se lidem líbí (a já chápu proč), ale mě nepřinesla nic nového.

Je to celé tak geniálně nereálné, až to bylo vlastně dobré (za to má autor ode mě hvězdičku do hodnocení). A s tím jsem problém neměla. Celkově mi nápad přišel zajímavý. Možná kdyby to napsal někdo jiný, jsem si jistá, že se mi to bude líbit. Ale tady je prostě moc "Bryndza Style" s tím dobrým i špatným. A to já asi nedávám, hlavně to špatný.

Autor umí relativně dobře psát (za to má autor ode mě další hvězdičku do hodnocení), ale zároveň mi přijde, že píše celkem podlézavě (za to má autor ode mě půl hvězdičky pryč z hodnocení). Protože mi trochu přijde, že se Robík dostal do fáze, kdy si moc dobře uvědomuje, že prodá i slabší kousky. A pokud něco trochu odflinkne, my to sežereme. A je jedno, že jsme si objednali steak medium rare, protože ten je lepší PRO NÁS, ale autor nám naservíroval rare, protože na něm je PRO NĚJ míň práce (nebo mezitím udělá alespoň další rare).

A to je všechno. Ale to mi nestačí.
Co s detektivkou (nebo jakýmkoli) jiným žanrem, když ve mě text nevyvolá žádné emoce?
Když je mi jedno, co se stane s postavama?
To za mě nefunguje.

32 13.01.2020

Někdo zavraždí dost brutálně ženu a na místě činu je nalezena kaštanová figurka.
Náhoda?
Ne všichni si to myslí. Hlavně když se najde další oběť přes spojení důkazu od první oběti a na místě činu opět kaštanová figurka.
Náhoda?
Hlavně když je na obou figurkách otisk prstu, který by tam být neměl...

Kaštánek je klasická severská literatura s pomalým rozjezdem, komplikovanými propojeními a šokujícím zjištěním na konci, kdo za tím vším stojí, a proč se všechno děje.

Takže nám Sveinstrup naservíruje lehce divnou vyšetřovatelku, nesdílného vyšetřovatele nováčka, který je tam vlastně za trest, ale po chvíli se začne prát za případ jako blázen. Je to právě on, který vetří a je intuitivní mnohem víc než jeho nová kolegyně, tak trochu studený čumák, která chce mít tenhle případ za sebou rychle a bez komplikací, protože má zálusk na jinou práci. Tenhle již jednou autorem použitý vzorec mi vůbec nevadí, protože to prostě funguje. A není potom třeba karta alkoholu a jiných závislostí nebo vniknutí jakési z vody vyčarováné a nefungující přitažlivosti hlavních aktérů. Tohle dostatečně vytvoří napětí do té doby, než spolu hlavní dvojka bude spolupracovat, protože jsou svoje absolutní opaky. Taky je tady pár zvláštních vražd a spojení s minulostí, a ještě hlubší minulostí, které je obojí důležité k přítomnosti. Ale ani o jedné z nich nemohu říct, že by popis byl nechutný nebo přehnaně explicitní. Právě naopak, je to poměrně lehce načrtnuté, aby čtenář věděl a sám si hledal důkazy místo zvracení.

Jak je kniha napsaná je taky docela zajímavý. Mám na mysli střídání minulého a přítomného času. A jakých způsobem to v knize funguje, což bylo osvěžující, a ještě nikde jsem to takhle použité neviděla. A po pár kapitolách vám dojde, kdy a proč to autor používá, a že je to logické, dává smysl a je to vlastně dobrý. Takový seriálový střih. Bravo. Krátké kapitoly jsou vždycky fajn a udržují dobře napětí, kdy se skáče postupně mezi místy vyprávění. A v kombinaci právě s tím použití času, totálně vtáhne, že jsem se stala součástí děje. Na stylu psaní jde proste poznat, že Sveinstrup ví, jak napsat dobrou televizní detektivku a správně to přenesl i do téhle knihy. Opět bravo.

Čtivé, svižné, jenom občas lehce krkolomný překlad, ale jinak pohodová detektivka, jejíž pokračování by mi vůbec nevadilo, ale raději v něj nedoufám, ale kdo ví...

Ráda bych poznamenala, že jsem Kaštánka dřív viděla, než četla, protože jsem myslela, že to nebude úplně pro mě (asi jsem během prvního čtení byla v blbém rozpoložení), jinak bych takovou blbinu nedělala. Ale i tak jsem byla napnutá. A přestože jsem tedy znala vraha, nějak jsem během čtení nenašla okamžiky, které by mi ho prozradily dřív, než to měl autor v záměru. Jenom jsem...no, věděla...

31 01.07.2022

Tak tohle byla nádhera!

Thisha mi byla strašně sympatická. Žádná ubrečená princezna. A to se ještě ani neztratila! Hned jsem si vzpomněla, jaká jsem byla v devíti. Já taky nebyla žádná ubrečená princezna, ale ani tak nevím, zda bych to dala jako ona...

Každý pozorný (a možná i ten nepozorný) čtenář hodně rychle pochopí, proč se kniha jmenuje, jak se jmenuje. A že je to do děje poměrně důležité. A celý se mi to líbilo. Každý má něco, na co se upne, aby byl silnější. Trisha má Toma Gordona. Byť musím uznat, že dost dětí by nezachránila od pádu láska celého světa.

Líbilo se mi, jak si Trisha poradila. Ano, někdo by mohl říct "Proč šla tak daleko?" nebo "Proč jim to nedala hlasitěji znát, že si odskočí?". No, obojí naprosto chápu. Hned jsem si vzpomněla, že já jsem dělala to stejný. Z cesty na mě rodiče volali: "Za první keřík. Tady tě nikdo neuvidí." Stejně jsem šla minimálně třicet metrů za pátej keřík :D Jenže já se nikdy neztratila, narozdíl od Trish.

A musím říct, že mě její putovaní bavilo. Vážně jsem jí fandila. A konec jsem vážně nečekala. Ten přidaný žánrový prvek. Ale zase bylo fajn, že je to na čtenáři. Kdo četl, ví, jak to myslím. Ale úplný konec mi taky seděl. Četla jsem zde, že škoda nezmínění "co bylo dál". Já jsem ráda, že to tam nebylo. Nebylo to v knize podstatné...

31 24.01.2022

Obsahuje SPOILER, je to tam potom označený ;)

Nebudu říkat, že jsem se na knihu vyloženě těšila. Ale spíš jsem byla zvědavá. Autorčin pokus o něco jako hororový román, který nakonec sklouznul k prapodivné romanci, stál za starou bačkoru. A teď mě autorka ponouká s fantasy. Otázkou tedy zůstává, zda to je vážně fantasy. Zda to pouze není jenom její klasicky vzorec romantických knih zasazený do fantasy kulis. Nebo je to vážně skvělé fantasy, byť primárně pro mladší čtenáře.
(Tenhle odstavec jsem psala před čtením knihy, proto zní tak blbě tomu, kdo už četl.)

Poppy je výjimečná. Byť to sama nechápe. Poppy je speciální.
Poppy má nalinkovaný osud, který musí naplnit. A mě celou dobu zajímalo, co by se stalo, kdyby ne. A je pravda, že to mě možná na knize zajímalo nejvíc. Poppy je ale taky neskutečně krásná. I přes to, co se jí stalo. Poppy je trochu sobecká. Ale kdo by v její pozici nebyl? Byť pozadí toho všeho nám fakt není známo.

No, hele, jenom tohle napsat mi zamotalo hlavu, ale přece nechceme číst o nudný šeredce, která nic neumí. Na to mi stačí jízda mhd nebo pohled do zrcadla, a mám to samý. Nepotřebuji si o tom číst v knize. Takže tady problém nemám. Vadil mi úvod, který byl jak z brakový harlekýnky.
Proč to bylo nemohlo být takhle?: prvních pár kapitol o tom, jak Poppy pomáhá. Potom pár kapitol v tom bordelu. Potom zase pár kapitol co dělá. A teprve potom bum. Ne, bylo to takhle: pár kapitol z bordelu. Potom, co Poppy dělá. A potom bum.
A to bohužel za mě naznačuje, kam se bude kniha víc přiklánět. Nebo aby si některé čtenářky řekly: "Wau, tak tady bude skvělá romantická linka, protože on je tak dokonalej, když tak ty blbosti kolem přeskočim." A já byla zvědavá, jakou z variant si aurorka zvolila. Bude to fantasy nebo romantika? No...nakonec ani jedno z toho.

A já si nemůžu pomoct, že většina děje a všechny ty dialogy a situace byly vážně jako z nějaký harlekýnky, ale zároveň působily velice čtivě. Protože autorka umí psát. Co už všichni víme. Úplně stejně jako když aurorka píše v jiném žánru. A jak šel děj dál, bylo to laciný stále víc a víc.

Čtení, po kterém si rozhodně nesednu na zadek. Ale nebylo to tak trapný jako řada podobných knih, problém byl jinde. A prostě to nezanechá žádnou hlubší stopu. A rozhodně bych si knihu sama nekoupila. Jenom...vždycky si říkám, jak musí být ty holky v knihách naivní, že jim TO nedojde. Ale taky je pravda, že tyhle holky z knih nečetly žádnou podobnou knihu :D Ale to automaticky neznamená, že nebudou vůbec nepřemýšlet mozkem, ale jenom spodkem. Občas mi přišlo, že by se Poppy dala dohromady s každým, kdo by byl po ruce jenom proto, aby to vyzkoušela.

Ale jo, jde na tom vidět, že autorka možná má ráda fantasy a její kolegyně Maas je její kamarádka, ale praxe jí moc nejde. A taky by mě zajímalo, jestli jezdí pod stan. Protože v té scéně večer v lese jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo mi má být autorky líto. Jako vážně. Jsem v lese. Kdykoliv nás může napadnout nepřítel. Je nás víc. Není oheň, takže je ticho. A nikdo neslyší, co si ty dva říkají? Nikdo neslyší, jak se zahřejvaj? Mám chuť autorce poslal spacák.

Navíc to vůbec nechápu. Zdá se to autorce vhodný? V téhle knize? Na tolika stránkách s dialogy tomu předcházejícími? A když o pár kapitol později přijde na to hlavní, já už z toho byla otrávená. Nimrat se v tom tolik? A potom tolikrát opakovat? Prostě mi to tady vadilo a připadala jsem si jako kdyby jenom okopírovala něco, co píše do svých "Lynnovek". Slovo od slova. To bylo děsný a já to nepotřebuji číst tady. Možná to je ten důvod, proč má kniha tolik stran. A naprosto zbytečně. Protože to akorát ukazuje na to, co víc posouvá děj. Ne akce a svět, kde se to odehrává, ale ta jejich lásečka.

Víc lidí zde zmiňuje, že knih NA ne YA. Já totiž čekala výraznou romantickou linku přinejhorším, ne eroťárnu. To by nevadilo, ale musím to vědět dopředu, protože první polovina je úplně jiná než druhá a možná bych ve výsledku byla raději za romantiku než tohle. Protože mě to tam prostě nesedí, až takhle detailní popisy. Přesto je v knize doporučený věk od patnácti. Dřív tady byl žánr pro děti a mládež (není zač, už to tam není) a štítek young adult.

Bohužel kniha připomínala základní kostrou sérií After (což je takovej spoiler, nespoiler, ale pokud vám nedojde, kdo je Hawke, nezlobte se na mě, tak je vaše IQ vážně nízký), proto to pro mě nemůže být hezký příběh lásky, když všechno bylo jenom...no, všichni víme...

A přestože byl konec neskutečně ujetej a trochu i nechutnej, byť finální zjištění (to úplně poslední) ohledně Poppy bylo zajímavé (ale na druhou stranu mě nenapadá jiná možnost, jak by z toho šlo do budoucna vybrousit, takže chápu), ale ani tak mě to nenalákalo na další díl. Fakt ne :/ přečtu si to potom v komentářích druhých  ;) překvapená jistě moc nebudu...

Nějak se nemohu po dočtení zbavit dojmu, že to bylo strašně laciný. Že se autorka svezla na vlně. Do třičtvrtě knihy jsem chtěla dát dvě hvězdy. Ale potom to už nebylo jenom laciný, ale přišla i ta nechutost. Moje hodnocení je tedy naprosto oprávněný.

SPOILER asi prostě vyhrává moje praktický já, protože nešlo to takhle? Hej bejby, musíme si promluvil, zavřít jí do sklepa, než jí to dojde a potom, potom bych snáz uvěřila, že se do něj zabouchne. Ale mrcasit se 500 stran s tím, co šlo udělat hned na začátku? To by byla romantická linka, který uvěřim. Ale tohle? Pokud jí v dalších dílech ukecá, doufám, že na konci holka chcípne, prostě za odměnu, že dostala do situace "jsem nadržená, je mi všechno jedno". Úplně klidně nějakou blbou smrtí. Třeba, že na ní spadne velká kroupa. 

A vrchol? Komentáře "Miluju Hawka." Kdyby vám někdo lhal. Kdyby někdo předstíral, že vás má rád. A udělá to jenom proto, aby jste mu snáz na to všechno kývla. Není to ok. Někoho takového, pošlete do hajzlu, přestože on se tváří, že v průběhu se jeho city možná, vážně jenom možná změnily. To není ok. A přitom jeho postavu a úmysly šlo napsat mnohem lépe.

Nebudu lhát. Tahle kniha mi udělala radost. Proč? Protože jsou z ní vystřižené všechny ty pikačoviny, které mě poslední dobou na autorovi začaly štvát. Protože...je rozdíl mezi brakem a absolutní kravinou. A tuhle knihu jsem si užila.

Střízlivé hodnocení? 3☆
Nadšené hodnocení? 5☆
(Leč během první poloviny mě to táhlo spíš k 4☆ a v druhé polovině jsem se několikrát vážně srdečně zasmála, to rozhodlo.)

A protože jsem snadno prodejný čtenář, je asi jasný, co vyhrálo.

A teď ke knize. Emzáci vyhráli. Teda...ehm...dá se jako výhra brát, kdy lidstvo nemělo šanci a v podstatě jsme se jim dali jen tak? Takže...emzáci vyhráli. A vy jste buď lidi na práci nebo do konzervy, kde stejně skončí i ty první. Jenom o trochu později. Zní to moc negativně? Všichni to vzdali? Ne, někteří pracují na "Operaci Thümmel". No, a je to tady. Svítá na lepší časy? No, jelikož hned v úvodu padne věta: "S operací Thümmel to šlo fakt do prdele.", strčila jsem si optimismus do kapsy hned na první stránce. A užila si jízdu.

("Aga se po mě ohlédla. Zuřila. Poznal jsem to podle toho, že do mě zase praštila. Úder na solar mě odhodil na zem kousek od Vodičky." ... fakt jo? Mlácení není jako vzdání respektu ani u emzáků?! :D ...)

A jak se to povedlo? Hele, nikdo asi nečekal "buzines klases ol enkluzives" s nahřívanejma ručníkama na tvářičku. Dostala jsem jízdu na káře, na jejímž konci mám vyklepaný i ty časti těla, o kterých jsem nevěděla, že mám a když mě vykopli na konci, spadla jsem ksychtem do bláta. A ta kára byla brutálně úžasná ;)

(„Neměli bychom zvednout štíty?“ zeptal se Gerasim. „Tohle, kurva, není Star Trek. Nemáme štíty!“ zařval jsem zoufale, ale pak se pro jistotu podíval na rutaše. „Ne, nemáme,“ potvrdil...)

PS: zaujal mě fakt, že prej to má být něco jako Hvězdná brána a Firefly, co spolu měli dítě (plus další nejmenovaní, aby to nebyly moc zvrhlé orgie, ale jde poznat, co v inspiraci vede a jde to na knize poznat, v dobrém). No, stále jsem teda čekala na koně a za ženskou se taky nikdo nepřevlíknul. A Ronon taky nikde! Asi se někde stala chyba :D

Kapitán Bouchač a lord Mrdák se hlásí do služby! (To mi zase připomnělo SPN :D to mi snad dělají všichni ďáblové schválně!)

Prásk!

31 04.11.2020

ABY BYLO JASNO, KOMU SE MŮJ KOMENTÁŘ NELÍBÍ, AŤ SI ČTE NĚCO JINÉHO, SPOILER ALE ZAČÍNÁ AŽ V ČÁSTI, KDE JSEM HO SLOVEM SPOILER OZNAČILA, TEDY V POSLEDNÍM ODSTAVCI.

PŘESTO VAROVÁNÍ. MŮŽE OBSAHOVAT PASÁŽE, KTERÉ FANATICKÝM FANYNKÁM ASI ZABRNKAJÍ NA NERVY, PROTO PŘEDEM VARUJI. V TOM PŘÍPADĚ NEČTĚTE!

Kolem téhle knihy byl děsnej hype strašně dlouho předtím, než vyšla. Ještě ani neměla vydavatele a už jí sem natěšené fanynky vkládaly. Protože co je na goodreads je kniha!

Takže tahle malá mrcha, Lenka.Vílka, se nemohla dočkat, až si tohle přečte. Až sem napíše něco "milého". Vyšlo mi to tak půl na půl. Nakonec se ukázalo, že příběh je (částečně) jediná dobrá věc v téhle knize. Tedy, teoreticky, podle anotace. Ta mě zaujala. Sice jsem si nedokázala představit, co má autorka v úmyslu, když to není "jednorázovka", ale série. Přesto ve výsledku zpracování děje a charakterů postav stojí za prd. A aby jste si nemysleli, že jsem jenom trubka, která si řekla, že naštve právě všechny ty natěšené fanynky, a chce jenom hejtovat, trochu si to rozebereme. Protože já knihu protrpěla do poslední stránky.

(A nejde jenom o to, že dost lidí razí filosofii "Co vzniklo na wattpadu, mělo by zůstat na wattpadu.", nepatřím do téhle kategorie čtenářů. Respektuju, že se mění místa, kde vydavatelé hledají autory, protože doba jde dál a pokrok nezastavíš. Sice to nechápu a zdá se mi to na hlavu, ale respektuju to.)

Kniha začíná zvláštně. Jak by začínala každá harlekýnka, kterou bych si mohla koupit v trafice. A celkově ty věty typu: "Ouhy ej..." zakončené vykřičníkem. Víte, co myslím. Ten tón, kdy prosťáček dírou v plotě pozoruje holku ve vodě. Naštěstí se potom přidá trochu fantasy a tajemna, ale stále je tam na mě až moc toho prvku, který nemám ráda u historických knih, kde jde víc o lásku než o historii. Což beru, je to pro mladý holky, ale na mě to bylo strašně naivní a hloupý. Prostě jako fan fiction.

Ale tři věci mě mrzeli moc.
Věk hrdinky: neustále opakování, že je dítě. V sedmnácti není dítě. Natož v tomhle žánru. A neustále jí to předhazovat jako argument? To nebylo správný.
Romantika: tohle někomu přijde romantické? Já bych brala tu cestu sbližování, kdyby cesta nevedla tam, kam vedla. Protože, co víc dostane holku, než to, že její nový manžel miluje jinou? Hmmm...co asi tak. Už vím! Když jí pojedou spolu zachránit! Na předpokládaném trojúhelník tohoto typu není nic romantického. Protože když to dopadne špatně (tedy pro manželku asi dobře), tak bude vděčná? Že se stala cenou útěchy?
Popis světa: cestou poznáme hodně světů. Ano, jsou popsány. Ale tak nějak povrchně. Za mě to bylo málo a to je škoda. Možná kdyby se autorka víc soustředila na jednu věc. Což je v knize časté. Ve spoustě věcech. Chtěla tam toho mít moc, ale za mě byla chyba to narvat do jednoho dílu.

Nevím, jak moc se upravoval text do téhle podoby. A přestože to je autorky první kniha, četla jsem už lepší a propracovanější prvotiny. A nebudeme si lhát, nebylo tam nic, co by mě překvapilo. Mám zrovna za sebou ještě jednu knihu z podobného ranku, takže to není tím, že nejsem otevřená žánru. Jenom to ve mě nevyvovalo žádné emoce.

Četla jsem ebook, takže nemohu plně ohodnotit zpracování obálky. Zda se leskla nebo ne, hloubka toho, jak byla embosovaná (v tomhle preferuju "čím víc, tím líp"), ale mohu hodnotit ilustrace v knize. Neumím kreslit. Ve škole jsem s tím měla velké problémy, ale to neznamená, že nemohu mít názor na kresbu (stejně jako mohu mít názor na text, přestože nejsem spisovatel). Bylo to strašný. Sorry.

S knihou jsem strávila skoro dva týdny, a byla ráda za výplň jinými knihami, vážně se mi to dost táhlo. Protože nejde o to, že mi nesedlo, co jsem dostala. Autorka něco slíbila a to já potom nedostala. Proti YA fantasy nic nemám. Ale já dostala YA, na které bobek fantasy hodila sýkorka, ale mě byl slíben bobek fantasy od vokavky. (Pokud víte, jaký je mezi těmi ptáky rozdíl, chápete příměr.)

Jenom by si ty české autorky měly uvědomit, že je občas lepší nepsat stejný kraviny jako jejich "zahraniční konkurence". Co znamená "měla vlasy připomínající měsíc v nejtemnější noci"? Jak si to mám představit, když o tom světě vůbec nic nevím a nemohu si to převest ani do toho našeho? (Když doslovný popis oné barvy byl až na konci knihy.) Já se potom o tom světě sice něco dozvím. Ale proč je mi při prvním popisu postavy podsunováno něco, co si jako čtenář neumím představit?

SPOILER NA ZÁVĚR
Bohužel knihu musím shrnout do slova cesta tam a zase zpátky, aby si postavy uvědomily, že touží po někom jiném, než na začátku knihy, a aby to nevypadalo jako ona harlekýnka, je tam daný jakýsi fantasy prvek. Ale jak to všechno skáče jednu chvilku tam a zpátky, nevěřila jsem těm postavám. Pokud bych jim měla věřit, musela by být jedna změna za jednu knihu, ne za deset kapitol. A mezitím děj, skutečný děj. Ne jako tady, kde je děj vlastně vatou, která posouvá postavy na určité místo, aby tam zase udělali změnu a všechno obrátili. A ta, kvůli které to všechno bylo, se vlastně ukázala jako největší lhářka, aby ta telenovela mohla pokračovat v dalším díle. Jestli vám to stačí, vpořádku. Hele, já proti červené knihovně v zásadně nic nemám. Pokud ty ostatní dějové věci jsou aspoň k něčemu. Tady byly k ničemu.

Že já toho Simmonse vůbec četla! Už se na povídku, která se tváří jako novela v knize o formátu knihy, nepodívám jako dřív! Ale příběh knihy, sic to je vlastně povídka, mi vážně nevadil.

Příběh má dvě linie a já byla zvědavá, "co z toho bude", protože ty dvě linie jsou vážně hodně rozdílné. Jedna vyloženě lidská (nehrajme si na to, že to tak v určitých částech Ameriky nemají už z principu. Že?) a druhá vyloženě lidsky nereálná (ale vzhledem k ději dál a konci povídky, si důvod můžete vyměnit za jiným vzhledem ke "Scottovo plánu"). Protože ona Deidra byla vlastně úplně stejná jako lidi z města. Jenom na druhé straně myšlenek, ale úplně stejná, takže ne ušlechtilejší a pořádně zabejčená.

POZOR! TEĎ BUDU PSÁT O KONCI KNIHY. COŽ BY PRO NĚKOHO, KDO JEŠTĚ NEČETL NIC OD KINGA, MOHLO PŮSOBIT JAKO LEHKÝ SPOILER. ALE JE TO PROSTĚ TAK...
Možná proto se mi konec prostě líbil. Nechci tady spoilerovat, tak napíšu jenom, že je konec stejný jako je King píše často (a někteří čtenáři to potom chybně označují "King neumí psát konce"). Protože on je umí bravurně. Proč to? Protože on ho nenapíše. Protože on chce, aby jste o tom přemýšleli vy samy. Protože on si nemyslí, že jsou jeho čtenáři hloupý.
KONEC SEKCE UVOZENÍ SLOVEM "POZOR!"

Ilustrace byly hezké. Škoda, že byly Jenom na začátku kapitol. Nemá to vliv na moje hodnocení, ale kdyby jich bylo víc, tak se usměju o trochu víc...

Velké písmo (proč odsuzovat Kinga, vzpomeňte si na poslední knihy Backmana, ne překlep, nemyslím Bachmana :O ), velké odrážky od strany, ale stejně je to krásné čtení. Byť dost kratší. Ale trochu mi chybělo, že charaktery nejsou víc rozepsané. Viz to, co mám na Kingovi nejraději. Je tam až moc základních charakterů, které musí být v knize, aby dávala smysl, které byť znáte, takže možná není třeba je rozepisovat, ale i tak to lehce mrzí (ale to by to potom nebyla povídka, která se tváří jako novela o formátu knihy, ale byla by to třeba novela, o formatu knihy).

31 09.02.2020

Moje první od autora byla "Tyranie" a tohle je takové víc rozepsaní pro toho, kdo chce jít hlouběji.

Celkem se bavím tím, že je autorovi předhazována nestrannost. Uvědomujete si, jak je to těžký? Kdo viděl alespoň jeden akční film, kde se policajt snaží vyjednávat s bláznem s granátem, má to těžký. Buď ho střelí nebo po něm hodí svůj granát. Na tohle se já koukám. Ne na ty sraby, co vyjednávaj. A Snyder je jako ten cool policajt, kterej ví, že vyjednávat s bláznama nemá cenu. Protože...tohle je věta, kterou opakuju často...kdo by si to měl přečíst, si to nepřečte, jenom bude prudit v diskusi...

Název knihy je víc než vystihující. Jsme na cestě k nesvobodě. Na dobrovolné cestě, ukolébáni lží, že to bude dobrý. Nebude...

31 04.02.2020

"Everything Belongs - Thrice"

Tentokráte vynechám obvyklý lehký úvodní obsah. To hlavní máte v anotaci. Navíc bych nevěděla, jak to napsat, abych něco nevykecala. Jde totiž o to, jak je to napsané. Což mě bavilo moc. Jak se střídal čas, před skokem a co bylo potom. A celkově jsou i všechny ostatní věci takhle psané. Preferuju tenhle styl "skání", který auror rád používá. Baví mě to potom číst zase o trochu víc. Něco dohodit a když to neudělaš, někdo uvidí určité video? Nebo se to ještě trochu zkomplikuje? Kort když to není tvůj případ, ty jsi jediný, kdo ví, že za tím je víc, protože někdo sice skočí sám, ale někdo další ho tam musí postupně dostrkat...

A celé to rozuzlení bylo dobré. Příběh dobře vystavěný. A hlavně dost osobní pro Mika. Zase o třídu lépe napsané než díl předtím.

Občas to nejlepší co pro své čtenářské já můžete udělat, je dát šanci neznámému (a to doslova) českému autorovi. Já toho nebudu litovat nikdy :)

PS: Vážně? Kdy jste se naposled smáli, když pasák dá pěstí policajtovi, protože šlapce v podstatě řekne, že je hnusná?! To se ve Švédsku ani Dánsku jen tak nestane!

PS: Dustin. To je jméno zpěváka kapely v mojí top trojce... :) a náhoda! Hned v úvodu komentáře :O

31 03.02.2020

("My stomach is bleeding, But I'm still drinking, A hole inside me is now more than a metaphor." ... I have a problem - Beartooth)

Na knihu jsem se moc těšila. S počtem mojich rozečtených sérií je to na zbláznění. Skoro čtyři měsíce od minulého dílu! Což je nejenom na palici na druhou, ale projevily se u mě abstinenční příznaky. Ale nemohu to řešit jako Harry. U mě v práci by alkohol pracovní výkon nezvýšil. A kdybych byla mimo, nemohla bych se pustit do Pentagramu. Který byl mimochodem naprosto luxusní.

("Došlo na pěstní souboj? To se nedalo vyloučit, ačkoli zranění na kloubech a nose, s nimiž se probudil, mohla být způsobena také tím, že zakopl na dlažbě v Dovreské ulici.")

Harry je na tom zle. Ale nevybavuju si, že by byl dřív Nesbø tolik poetický (teda je vždy, ale tady to bylo opravdu hodně) bez toho, aby sklouzl a byl patetický. Nebo tak černo humorný (vždy tam něco je, ale teď byl vyloženě krutý v tom dokonale vtipném nádechu, až jsem chvíli přemýšlela, zda čtu detektivku). Navíc Harry perlí víc jak obvykle. Snědl všechny encyklopedie světa a chce, ať to čtenář ví. Což je vtipný v rámci toho všeho špatného v jeho životě. A navíc k tomu mrtvola. To zkazí den. Celkové vyšetřování bylo dobré, postupné a bavilo mě ho číst.

("Jsi vážně hodně zvláštní člověk, Harry.")

S knihou jsem měla jeden problém. Nebo jak se to vezme. Začetla jsem se v podstatě hned a knihu přečetla na dva zásahy. To se mi u autora nestávalo. Musela jsem na něj mít náladu a vždy se mi text zdál těžší a hutnější. Pentagram se mi zatím četl nejlépe, ale jestli to je dobře nebo ne, nevím. Asi chtěl být autor přístupnější víc rozdílným čtenářům (?). Nevěřím myšlence, že se konečně naučil psát. To uměl už předtím. Jenom si myslím, že se spíš naučil psát pro masy.

Nelze nezmínit jednu důležitou věc. Komentáře ke knize. Haló, je tam někdo? Čtete knihu o alkoholikovi, kterej sice když má lepší dny, je úžasnej chlap. A když mu promile klesne, aby měl v těle víc krve než alkoholu, tak je i super polda. Harry je alkoholik. Jak může někdo autorovi vyčítat, že nepíše příběhy z jeho života jenom z období, kdy to je jenom o duhách a jednorožcích?! Nechápu.
A hlavně. Čtěte knihy v sérii od prvního dílu. Možná potom lépe Harryho pochopíte. Možná potom vám jeho chování bude dávat smysl. Možná potom ho neodsoudíte za to, že věci nezvládnul. Možná potom vám ho bude prostě líto jako člověka (já vím, že není skutečnej!), protože on ztratil cestu. A co dělá v ten moment alkoholik? Může jednu jedinou věc. I přes následky, které přes svou nemoc má (já to neberu jako závislost, ale jako nemoc s doživotním určením směru jízdy), ale v ten moment to není podstatné.

Neskutečně čtivé, napínavé, brutální. Hodnotím maximem, těším se na další díl a doporučuji dál.

("I thought I had this figured out, I should scream but I'm still searching for the voice I lost, I guess I'm just human after all." ... After all - Beartooth)

31 03.10.2018

Dokáže přežít parta děti ve vesmíru na kolonizační vesmírné lodi na cestě k novému domovu? Vítejte na U.S.S. Montgomery.

Příběh Matky je skvělý a má spoustu vrstev. A je v něj jasný rukopis Jeffa Lemira. Děti jsou děti, měly by si hrát a dělat blbosti. Rozhodně by neměly dělat práci dospělých. Svých rodičů, svých mrtvých rodičů. Přesto musí dokončit misi a doletět na nové místo, protože na Zemi není už život dál možný. A v tom všem dětem pomáhá Valerie, lodní U.I.. Jenže ve vesmíru číhá mnohem víc nebezpečí než pouze, zda buď dost paliva, jídla a vzduchu.

"Toto je příběh naší matky. A její příběh ani zdaleka není šťastný. Její příběh začal krví a slzami. Její příběh začal tehdy, když naši stáří rodiče zemřeli. Její příběh začal tehdy, když jsme zůstali sami. Toto je příběh naší matky...toto je příběh Valerie."

Tenhle úvod je v knize hodně důležitý. Protože Matka je především o vnitřní síle člověka, obětování, o lásce a přežití. Někdy v polovině se ale kniha překlopí z milého dětského survivalu do dost drsného dospěláckého survivalu s dětskými hrdiny. Až se mi hned v hlavě vybavila ta nesmrtelná hláška: "Ve vesmíru tě nikdo neuslyší křičet.".

Chtěla bych moc zmínit kresbu Gabriela Hernandeze Walta. Není to moje první kniha, kde jsem narazila na jeho kresbu, ale tady měl celé hřiště pro sebe, a já si vizuální stránku užila. Hned několikrát jsem se přistihla, že jenom civím na ty krásné kresby přes celou stránku. Víc jsem nemohla, jak jsem byla tou dokonalostí paralizovaná. Protože kresba Walta je hodně specifická. A možná právě proto se najde i pár čtenářů, kterým nesedne. Ale mě to k příběhu sedlo.

Matka je příběhem, který se možná na první pohled tváří jako jednoduché vyprávění, ale kdo se do něj ponoří a pochopí to, co chtěl autor sdělit, bude na jeho konci odměněn. Já se na poslední stránce usmála...

30 22.11.2022

Na tuhle sbírku jsem byla hodně zvědavá. Zrovna jsem dočetla Outsidera, takže jsem doufala, že si mistr napraví reputaci. A po dočtení jsem úplně nepochopila (Ať teče krev je nejdelší kousek ve sbírce, má přes 150 stran), proč nebylo vydáno samostatně, titulní povídka. Já jsem totiž mezi knihou Outsider a Když teče krev nic jiného nečetla. Takže jsem hned začala titulní povídkou. Podle mě to žádný koncept nenaruší.

A teď upřímně. Každá povídka měla něco do sebe a každá mě dostala. Podle mě je zavádějící název knihy, který není úplně nejlépe přeložen, ale mě osobně nenapadá, co by tedy byla lepší varianta. Tedy ta, která by zněla lépe v češtině. Doslovný překlad by se nehodil. Ale potom to navodí dojem, že do ruky dostanete krváky a drsné horory. A ani jedna z těch povídek není horor. Nečtěte to s tou myšlenkou. Budete potom zklamaný. Nejsou to horory!!!!

První povídka je příjemná duchařina, která není možná duchařina, ale...v povídce...
Druhá povídka je apokalypsa v přímém přenosu, která není možná jenom o...v povídce...
Třetí povídka je detektivka, která se překlopí do jednoho z dílu mého oblíbeného sérialu, kterým je...v povídce...
Čtvrtá povídka je klasické dilema, které mi na konci...v povídce...

Prostě pochybnosti. A to mám na povídkách ráda. Když neskončí svým posledním slovem. Ale ta slova zní dál ve vás. V podobě pochybností ;)

Když teče krev je sbírka, která mi padla do noty. A není to jenom tím, že jsem zblblá a naivní a sežeru všechno. Tak dlouho mistra ještě nečtu. Ale vadí mi to neustále vyčítání superkorektnosti a měknutí. Já Kinga vnímám jako spisovatele, který toho už má dost za sebou a pochopil hodně věcí. Podle mě už píše jenom proto, že prostě musí kvůli tomu v sobě. Že si vydělal na další dva životy dostatečně. Mmch, na každou z povídek jsou už prodaná práva na zfilmování, adaptace Lisey už je venku, další letos taky proběhla. (On má podle mě peněz nejspíš až až.) A že do knih dává svoje myšlenky? Co to k%@^a? Vždyť o tom to je! Autor do knihy má dát sám sebe. A nerada někomu kazim iluze, ale každá krev neznamená drsnotu. Mě kolikrát dostanou úplně nevinné věci, které následně rezonují v nitru.

No, komentář k povídkám jenom u povídek, nevešlo by se to do jednoho komentáře ;)

Po dočtení jsem přemýšlela nad onou spojnicí povídek. Přeci jen, narazila jsem zde i na frázi "tahle se tam vůbec nehodila". Takže jsou tam jenom povídky "protože povídky, aby kniha" nebo mají spolu něco společného? No...

A tím slovem jsou právě pochybnosti. Z různého úhlu pohledu. A je pravda, že já občas byla plná pochybnosti stejně jako hrdinové povídek. Hlavně u první a poslední.

30 05.06.2021

Na začátku je jedna vražda a nalezenec před policejní stanicí. Ale nic nebude takové, jak to na první pohled vypadalo...

Kim a její tým se tedy rozdělí na dvě skupiny. Jedna vyšetřuje, kdo odložil malé dítě, což je zavede do temných zákoutí rumunských ilegálních pracovnic. A druhé je dostane na ulici (kde to všechno začíná a většinou i končí) s vyšetřováním vraždy prostitutky. A to je teprve začátek.

Obě linky byly zajímavé (já prostě raději ulici než zlatou lžičku) a na konci opět překvapení. U autorky vždy typuju, zda nakonec spolu linky mají něco společného nebo nemají...

Jako vždy dobře napsané. I přes fakt, že je to spíš lehčí čtení, Angela opět nic neodflákla, jako to dělají jiní autoři. Za mě opět spokojenost. Přestože mi občas přijde, že průměr 350 je málo na to, co vždy do jedné knihy narve. Ale zase mám rychle přečteno.

Souhlasím s nápisem na knize: "Krimisérie, která neztrácí dech". Ale i tak, dnes mi něco chybělo k 5☆.

PS: Kalibr začal dělat knihy kvalitnější?!!??! Kniha se mi tentokrát rozlomila až na straně 87! Gratuluju! Moje smůla na zmetkové vydání právě tohohle vydavatele je už na hraně únosnosti :(

30 24.09.2020

"Sweet Dreams (Are Made Of This) - Marilyn Manson"

V chatrči na okraji města je nalezen mrtvý bezdomovec. Na první pohled jasné. Jenže právě ty na první pohled jasné věci většinou až tak jasné nejsou skoro nikdy. Třeba když sestra nebožtíka při identifikaci jasně řekne, že tohle není její bratr, přestože se to na začátku zdálo jako rutinní krok, protože měl u sebe doklady...

Kniha je trochu jiná než první díl. Je tam sice děj v minulosti, co se tehdy dělo, ale ostatní děj s Terencem se odehrává v přítomnosti. Čili je zase trochu jiná stavba příběhu. Ale některé věci se vůbec nezměnili.

Celý příběh je opět dobře napsaný. Hlavně podrobně, kdyby četli ročníky, které nemají tušení, o co tehdy šlo. (Ano, čtu to po sobě a připadám si stará :D ...) Takže si Muže z chatrče užije každý, kdo má autora rád.

Ale velice jsem se pobavila při tom jednom popisu a použitých termínech ohledně zakládání firem na celé to "kouzlo", takhle vám to ve zprávách říct nemohou :D ale fakt to sedělo.

A jedna památná vět(a)y, co bude platit navždy: "K něčemu takovému je třeba, aby v čele státu seděli buď blbci, nebo gauneři. Vyber si možnost, se kterou se ti bude líp usínat, a na zbytek se vykašli."

30 08.09.2020

Zatím jsem skoro ke každému dílu psala dovětek, že tentokrát osobní. Štvanice je tak nejosobnější jak to jenom může být. Čili obsahuje dost popisů, kdy se Miko láme, porušuje předpisy a z toho všeho mu je@e. Otázkou tedy až do konce zůstane, zda překročí i tu poslední čáru, a kvůli pomstě se stane jedním z těch špatných, když se sám vydá do zahraničí.

Toto všechno by bylo lepší vzít v potaz, než někdo začne psát komentář, že se mu zdá směšné, jak se to někomu mohlo líbit. Jenom proto, že jemu se tam ty (nezbytné) popisy nelíbily. Z anotace to nepoznáte, ale po přečtení prvních pár stránek víte, o koho jde. A kdyby se hlavní hrdina v knize choval jinak, asi to nedočtu, jak jsem hluboce zklamána. Ve všech aspektech chování.

Jsme lidi, ne roboti...

30 26.04.2020

Koukám, že tady nemám komentář, tak napravuji. Četla jsem vydání z roku 2009 pár let zpátky. Bohužel mi něco sežralo papírový obal knihy. Ale hnědý obal knihy s vizuálem dobře usušeného dřeva na podpal místo knih, taky není špatný.

Bylo to skvělé. Víte, jak myslím to "skvělé". I přes ten všechen oheň vás bude mrazit. Knihu doporučuji stejně jako film z roku 1966, "modernu" z roku 2018 ani nezkoušejte.

Kdo je Billy Summers?
Nájemný zabiják.
Nájemný zabiják, který zabíjí jenom špatné lidi.
Nájemný zabiják, který má před sebou poslední práci.
Nájemný zabiják, který si moc dobře uvědomuje, že je to většinou poslední planovaná práce, která se pokazí, když už se něco pokazit má.
Jenže ti není ani půlka jeho příběhu. Doslova.

Takže...už jenom ta anotace ve mě vzbudila velkou zvědavost. Zní totiž jako něco, co by napsal Nesbø. A oba autory mnohé spojuje. Doufala jsem tedy, že se děj nijak nezvrhne a bude se držet žánru, který je nastolen začátkem.

Billy tedy má tu poslední práci. A v rámci svého krytí, autor píšící knihu, se rozhodne napsat autobiografii, někoho jiného, někoho dalšího, svého alter ega. Aby zapadl. Aby mu to všichni kolem něj věřili.

Jenže aby všechno dobře dopadlo, Billy musí mít víc identit. V každé z nich trochu chvíli žije, takže se postupně seznámíme s každým z "jeho životů". Navíc mě moc bavilo, jaký je zvolen způsob, jinak druhé linky, o Billyho minulosti. Navíc bylo super, jak se v jeho knize mění (a proč) styl vyprávění. Byl do dobrý nápad. A jak to je potom použito ve finále. Hele, podle mě to prokoukne každej a asi ani Kingovi nešlo o to, aby nějak brutálně mlžil. Ale hlodalo to ve mně, to "co když...". A na kocni jsem jsem byla úplně v háji.

A protože se Alice objeví v knize až v polovině, tak se mi nezdá ok o její lince psát. Napíšu jenom jedno: stejně jako mi bylo jasný, jak Billy vyřeší své zaměstnavatele, tak vyřeší i situaci s Alicí. Proč by byl tak dlouhej building, kdyby se rozhodl jinak? Vždyť to byl prostě Billy :)

Co je Billy Summers?
Hodně dobře napsaná kniha.
Hodně dobře napsaná kniha, jejíž příběh mě naprosto pohltil, a dostal na každé stránce.
Hodně dobře napsaná kniha a to naprosto strhujícím způsobem.
Hodně dobře napsaná kniha, kde mohou mít lidi problém, protože pořádně neví, co je kniha za žánr. Já osobně tenhle žánr nazývám "Kingovina".

Ráda bych zmínila ještě jednu věc. King rád používá odkazy do svých jiných knih. Ale tady a tohle? Hele, mě hned napadlo, že je to skvělej materiál na případné pokračování. A že by si ho případně přečetla ráda  :)

No, a pokud se na konci knihy zároveň culim jako debil a do toho brečim jako malý dítě, tak já podle toho poznám, že to byla dobrá kniha. Mě stačí málo. Je to tak, no...

29 03.06.2022

Slovy, lety, vzpomínkami, čísly.
Letos je to 48 let, kdy kniha vyšla poprvé.
Letos je to 30 let, kdy kniha vyšla poprvé u nás.
Letos je to 22 let, kdy jsem knihu četla poprvé, a od té doby ani jednou.
Psát sem tyhle numera, jímá mě zároveň štěstí, že toho všeho mohu být součástí, ale zároveň strašná deprese, jak to strašně letí.

Takže když jsem konečně tenhle rok před spaním otevřela Carrie, měla jsem plán jenom pár stránek. Jenom si přivonět ke vzpomínkám. Ale je to jako váš oblíbený dort. Přivonět si nestačí. Ani jeden kousek nestačí. Ne, musí se s tom vyráchat celej obličej a šíleně se smát. A já už po pár stránkách byla zase ta třináctiletá holka, která knihu vnímala trochu jinak jako právě teď ve svém věku. Ale hltala jsem to úplně stejně jako tehdy.

Ale jednu věc jsem si užila mnohem víc. Způsob vedení příběhu. Jedna linka je samotný příběh Carrie a druhá linka jsou útržky z různých zdrojů na základě událostí, které se staly. Čili hned od začátku je zde dobře budovaný ten faktor budoucího strachu ohledně toho, co se bude dít. Což je úplně nejlíp vidět právě v druhé polovině, v ději plesu. Chytne to úplně strašně suprovou dynamiku. A naprosto chápu nějaké hlasy, kterým kvůli tomu vadilo, že kniha sama sebe vlastně spoileruje. Co na to říct? Ano, spoileruje. Ale v takových momentech, kdy mi to v příběhu nevadilo. Ale asi záleží na tom, zda v Carrie hledáte příběh výstrašený a osamělý holky nebo řežbu plnou krve. Ano, ani na první čtení jsem nečekala jednorožce na obláčku na konci. Myslím, že ono dost rozhodne, jaké bylo vaše vlastní dospívání, zda budete držet palce městu nebo Carrie. A zda vás tolik proto zasáhne konec. A není právě tohle na knihách normální a na těch lepších naprosto přirozený? Že si lze přebrat a interpretovat podle svého. Věku? Náhledu na svět? Životní situace? :)

Ale Carrie je dost jiná kniha a podle mě je tolik oblíbená z víc důvodů, než je jenom její děj. Je to kniha, kterou vnímáte jinak při každém jejím čtení, jak stárnete s ní. Protože je v ní tolik témat, že se s tím sžíváte pokaždé jinak. Nejde tady jenom o to hlavní, který zná i ten, kdo knihu nečetl, ale nebudu to sem psát, kdyby někdo nevěděl. Všechno to špatný jsou jenom následky něčeho jiného špatného. Něčeho, co se děje v našich životech. Ať už je tím fanatismus (jakéhokoliv směru), šikana, dospívání jako takové a očekávání společnosti, že všichni budeme zblblý postlobotomický roboti, kterými záleží pouze na jedné věci: co si o nás myslí ostatní a aby to bylo podle vhodné šablony.

Je to asi tím, že Carrie je klasickej underdog (sorry, ale mě nenapadá českej ekvivalent slova, kterej by to vystihoval lépe, protože tohle slovo anglina významově vymyslela geniálně), se kterým je snadný se sžít, protože nás je mnohem víc než těch druhejch, těch dokonalejch, který si na na nás ukazují z věže. Jenže ona to často není pevná věž. Jsou to často pouze hrady z písku. A oni jenom potom koukají, co se, sakra, podělalo...

Proto já knihu zvu psychologickým románem s žánrovým přesahem do fantasy kvůli Carrie. A je už jenom na čtenáři, zda souhlasí s koncem knihy nebo ne. Jestli pochopí tu myšlenku. Jestli zvládne upřímně odpovědět po tom všem, co četl, na otázku: Kdo je monstum v tomhle příběhu? Carrie kvůli tomu, co má v sobě, nebo společnost, kvůli které šlo ven, co Carrie v sobě chtěla držet? A pokud je to pouze metafora na většinovou společnost a jak zachází s odlišností, tak proč uronit jedinou slzu? Leda tak za Carrie...

A to je síla téhle knihy, která je tak dobře napsaná, že i když víte, že je to vlastně všechno špatně, tak nějak vnitřně to chápete. Možná proto je revenge vždy tak silný, pokud je dobře napsaný, jinak nefunguje...

PS: ze spousty důvodů jsem právě tuhle knihu dala do ČV jako knihu svého dětství. Možná to je takové...správné. Myslím, že tehdy skončilo...

29 23.03.2022

Je to Goffa. A má to jenom 200 stran. Proto mě scénář a stavba vyprávění moc nepřekvapily. Tedy v dobrém...

Samozřejmě, že díky jednomu případu se toho rozebere mnohem víc. Ne jenom ta jedna konkrétní sekta. Jako vždy je zmíněno i pár minulých českých a světových restíků na tohle téma, kde se zároveň vysvětlí, jak sekty fungují, a všechno kolem. A to mě nikdy nepřestane bavit. Ať už to znáte nebo neznáte, čte se to dobře, protože jako vždy podané vážně lehkým stylem. A to vás buď u autora baví nebo ne. Pokud nebaví, měli jste skončit hned u Přiznat vinu, ne se trápit s dalšími díly. Starýho psa, novým kouskům nenaučíš, že...

Tak jsem čekala, kdy a proč to půjde do háje. (Na tenhle díl se jako hejtuje hodně. A protože jsem zvědavá osůbka, četla jsem jako o život, abych to zjistila.)

A asi jsem to pochopila :D

Nevim, zda to nebylo už trochu přes čáru, to kolem covidu. Ale já jsem z té skupiny, která toho má už dost v reálu a je pro ní divný a nepříjemný si tím zaplácávat mozek i v knize. Možná až za pár let, zatím to je na mě moc brzo :/

PS a možná SPOILER: nejde jenom o to, co se Marek dozvěděl v kapitole 31, a že bylo 50 stran do konce knihy, a my jako čtenáři víme, že se tam ještě dostane do velkýho průšvihu, ale šokovalo mě, jak tomu tak rychle uvěřil. Jak si rychle zvolil snazší cestu. Protože se ten magor rozpovídal? Z ničeho nic to vybalí? A on mu uvěří? Teda jo, chápu, musí se to ověřit. Ale ani na vteřinu tam nepadne něco jako stín pochybnosti? Až potom, když se to tvrzení neprokáže? To mě zamrzelo.
Protože konec je jaký je. A je vlastně na vás, ať si vyberete. Asi podle toho, zda vidíte sklenici poloplnou nebo poloprázdnou. Vlastně neodpoví na stoustu otázek. Což je na druhou stranu fajn. To život taky vždycky nedělá...

Škoda nápisu na knize "Původní česká detektivka". Ale chápu, když nevíš do jaké škatulky to dát, dej tam detektivku, přece se tam "něco hledá"...

A moje bohužel první nižší hodnocení autora než pět hvězd je na světě. Snad se příště vrátíme do normálu ;) :)

29 08.07.2021

"Sullen Girl - Fiona Apple" ... něco z roku 1996, že?

Zajímavý příběh o začínajícím novináři, který je sice zatím jenom "holka pro všechno", přestože je normální zaměstnanec, mě zaujal hned od začátku. Není to tím pádem klasická detektivka. Přeci jenom Marek Vráz není policajt. Zmizela dívka, a on má jakýsi pocit, že by se do toho měl pustit a zjistit, co se stalo...

Opět, čtivé. Navíc nás příběh odehrávající se v roce 1996 vtáhne do té doby hezky se vším všudy.

Vyprávěno je klasicky, jak je u autora běžné. Jeho hlavní postava v první osobě, ostatní ve třetí. Čili se dozvíme spoustu věcí, které neví Vráz, a řešení celé hádanky je tak mnohem komplexnější. Protože se dozvíme i dost i o samotném vyšetřování policie. Trochu z jiného pohledu, než jsme od autora už zvyklý. Navíc je to psané nejspíš hodně, hodně s odstupem. (Potom pochopíte proč.) A to mě baví.

A na konci, když dojde k přiznání viny...no. Co dodat...

29 06.07.2020