Lenka4 komentáře u knih

Vzpomínky samy o sobě příliš zajímavé nejsou. Jejich pojetí je především informační, nikoliv literárně hodnotné. Za obdivuhodné nepovažuji ani projektované stavby, ale to je věc vkusu každého jednotlivce a pan Schmeissner jistě spokojené zákazníky měl. Knihu jako celek je však nutno hodnotit velmi vysoko. Právě život a práce ne příliš významného architekta ukazuje realitu života a dobové poměry. I domky pro dělníky musí někdo navrhovat. Díky bohatému obrazovému doprovodu je zcela zřejmé, kterou lokalitu nelze při návštěvě Liberce vynechat.

22.04.2021

Stojím před mírně pootevřenými dveřmi do světa, kterému moc nerozumím, příliš mě neuchvacuje, ale mohu se v něm kochat neobvyklými slovními zpotvořeninkami.
Letní měsíce spí.
Kudrny do čela.
nedomyto, nedomilováno, v ledovém kanále:
do půli kolen Září.
Něčí sykot. Není náš.
"Někoho tu, matko, máš!"
Nějakou šelemnost.
Nějakou běseň.
Obzor jak uhozen štanglí
už nabíhá...
Pozejtří jeseň.

1 22.04.2021

Tato kniha mi ze všech publikací Miladu Horákovou přiblížila nejvíce. Představuje ji nejen jako veřejnou osobu, ale i v soukromí. Nelehký osud v poválečné době rodinu rozdělil, ale přesto si zachovala vnitřní soudržnost. Také statečnost a obětavost paní Věry svědčí o tom, že úcta k morálním hodnotám vycházela z rodových tradic Králových.
Autorovi se podařilo vytvořit velmi čtivé dílo nepostrádající dramatické okamžiky, jehož četbu lze jen doporučit.

4 17.04.2021

Hle, kolik barev může mít světlo. Například Černosvit:
Přilétla jsi za mnou po dvou dnech
Babočka za kloboukem
Motýl ČERNOSVIT
Jsi tu jen na pár chvil
a pak chceš mít klid
Střídáš můj klobouk s kopretinou
jako bys zjistit chtěla
kde Ti bude líp
Žárlivost sobecky mne svírá
a louka pláče pro motýla
jenž mizí do nebe
Navždy si mohu svítit Tebou
nocí bez Tebe
neb zabil bych Tě podruhé
kdybych si Tě chyt
Jsi moje světlo ve tmě
Motýl ČERNOSVIT

1 15.04.2021

Co se rozličných zlých činů týká, je děj velice nápaditě spletitý a svižný. Nedovolí zpomalovat tempo a čtenář tak rád autorovi odpustí i menší stylistická škobrtnutí.

2 13.04.2021

Člověk z vnějšku těžko ocení mnohé jinotaje a ne příliš propracované verše budou za pár dní z jeho mysli vymazány.
Den po včerejšku
mám přátele
kteří se podílejí
na řízení státu
nebo jsou i jinak důležití
umějí třeba krájet zelí
do salátu
na dně sklenky oko ovce vidět
po dopití
vidím ho
- někdo z nich říká
den který s důvěrou vycházel
a byl z toho případ:
crtl+c ctrl+v
del

1 11.04.2021

Autor zmiňuje snad všechny aspekty pobytu v internačních táborech. Co se mezilidských vztahů týká, obdobná situace se patrně vyskytuje i v současných zařízení pro migranty. Někoho prostředí zcela zdevastuje, jiný se snaží na sobě pracovat a dosáhnout tak svých cílů. Kniha je velmi čtivá, jen škoda, že v ní není více autentických vzpomínek účastníků.

3 09.04.2021

Film nechci vidět. Ponechám si ten, který se mi odehrával před očima při čtení. Silný zážitek, který z mysli rychle nezmizí.

2 08.04.2021

K pochopení vnitropolitické situace v Sýrii příběh příliš nepřispěje, spíše ukazuje důsledky, k nimž vede každá občanská válka. Škoda, že se autorka hlouběji nevěnovala psychologii osob. Skutečnost nalezení biologického otce žijícího zcela odlišným způsobem života musela poznamenat vztahy jak v pěstounské rodině, tak v rodině otce. Co na to například zákonitá manželka? Samotná hrdinka se jeví jako poněkud neukotvená osobnost. Nově nalezený zploditel může být atraktivní svým bohatstvím a postavením, ale překvapivé je, jak snadno si od něj nechá zasahovat do svého života. Příběh by mohl být více uvěřitelný s méně agenty. Jediným důvodem, proč by se tajná služba věnovala vyhledání chlapečka z mateřské školky, se jeví výhrůžná výstraha "najdeme si tě všude", která však postrádá smysl, když se Sára žádné výzvědné činnosti nevěnovala. Literární zpracování celkově není zdařilé, ale z některých scén je cítit opravdový prožitek.

06.04.2021

Lid dělný v potu tváře dlouhá léta hrbil záda ve výrobně náramků. Pak přišel den vzpoury. Svržena a rozpolcena byla podobizna Despoty a osvobození odešli do země zaslíbené, kde nebyla žádná švartna. Naštěstí se jednou kdosi vypravil pro něco, co mu nepatřilo a země vydala poklad. Pak přišli archeologové, vše řádně prozkoumali, uvedli do souvislostí a skvěle popsali. A kdo si knihu přečte, může k mé hypotéze o Despotovi přidat další.

05.04.2021

Škoda rozkolu v řadách volných myslitelů způsobeného zbytečným politikařením. V jednotě je síla, společně mohli třeba dosáhnout většího vlivu při uskutečňování svých cílů. Myšlenky Volné myšlenky i dějiny spolku jsou tak poutavé, že čtenář občas i přestane vnímat suchopárnou formu textu.

04.04.2021

Možná ještě více než procítěné verše o lásce utkví dojemný Sobotecký hřbitov či Cesta z bojiště:
Poláčku zpěvavý, dva dny, dvě noci
vozíku tvého, přeubohého
byl jsem já hostem. Ležel jsem v slámě,
mluvil jsem ke krásné dámě:
Paní, já na místě nejtěžším stál,
když mne smrt líbala, já jsem se smál,
paní, tělem já padl, srdcem jsem stál,
dejte mi růži!
Noc byla rudá, hořela ves
a vozík skákal. Poláčku, věz,
ať umru zítra, ať umru za deset roků,
před soud poslední po mém přistoupíš boku.
Vyznám tam věrně: Noc byla rudá, hořela ves,
on, pane, zpíval. Hleděl do nebes,
tichounce zpíval. Zpěvavý, věrný byl,
na srdce tenkrát mne políbil.
Za jeho koníčka též, pane, prosím.
Byl malý hubený. Pohledem něžným a kosým
objal mne tenkrát, zařehtal nyvě.
Dej se mu, pane, pást v nebeské nivě...

2 01.04.2021

Tato kniha na rozdíl od Štorchových románů nejspíš žádné dítko pro archeologii nenadchne. Spíše přispěje k oživení pozapomenutých školních vědomostí o nejstarší historii, kdysi načerpaných v hodinách dějepisu. Chodit doslovně po místech literárních fikcí inspirovaných skutečnostmi a uvádět je na pravou míru asi není nejlepší nápad. Krajina se hodně mění i během jednoho lidského života a projekce příběhů do reálného stavu lokality určitě potřebuje mnohem větší dávku fantazie, než se kterou pracoval Eduard Štorch a ke které čtenář přidává tu svoji. Pro mne budou lovci mamutů už trvale žít v prostředí představeném obrazy Zdeňka Buriana.

1 30.03.2021

Skvěle zvládnuté propojení příběhů mnoha ztypizovaných postav, vykreslení jejich tužeb, možností a úletů ze všednosti života. K vyvolání ducha doby přispívají i mezinárodně-politické aktuality. Vida, jak se ze společensko-kritického románu během let stává román historický.

9 28.03.2021

Hlavní hrdina v životě evidentně tápe. Někdy sebou nechává manipulovat, jindy jedná bez ohledu na své blízké. Příběh se nese v pochmurné tónině a v zahalení cigaretovým kouřem. Přínosem pro čtenáře by snad mohlo být jen seznámení s prací železničářů-posunovačů.

22.03.2021

Určitě zaujme rozhořčená kritická reakce na aktuální událost v básni Hypotéky. Letmé postřehy i životní zkušenosti jsou inspirací i pro dalších verše s ne příliš častou tematikou. Například Vdovci: " Tak se zbavují věcí. Nejdřív vysavače. Za jeho zvukem vždycky cítili, i v jiné místnosti (a mimo očistec), anděla svého žití, a něco vsálo se i z prachového peří, až zbyly peroutky na vymetání sazí. U stropu se chvějí vlákna pavučin, ačkoliv křídla dávno křížem složená hloubí si v hrobě jenom mělké jamky pro svůj věčný spánek. Tak se zbavují věcí. Potom klavíru, příliš velké truhly pro vzpomínky, příliš malé rakve pro ticho, které se rozbolívá i po vrznutí dveří, a nikdo za nimi, ani šustot sukně, ani kroky pochovávané v koberci, tak diskrétním, že tajil i tuto drobnou smrt, než vsáli mu ji i s peřím prachovým těch křídel andělských. To dovedou jen ženy, nechati člověka s věcmi mrtvými, bojí se potom doma sám, přichází v noci stále později a páchne trochu vínem za ten klavír a za ten vysavač, které teď možná někde zpívají o čistotě světa a kráse samoty."

20.03.2021

Vyprávění stejně drsné, jako situace, které se autor prožíval. Jako jeden z mála měl dost síly, odvahy a štěstí k tomu, aby své svědectví mohl podat. Ty, jejichž konec života provázelo nepředstavitelné utrpení, je třeba si stále připomínat. Jejich osud je totiž i varováním do budoucna.

11 18.03.2021

Vzpomínky na lidi, jejichž každého život by vydal na román jsou sice strohé, ale o to více autentické. Vždyť kdo si opravdu pamatuje přesná data událostí, samozřejmě kromě těch nejzásadnějších. Knížka je určitě přínosem pro členy rodiny a příbuzenstvo autorky, neboť jim usnadňuje orientaci mezi sestřenicemi, strýci a nebožkami manželkami. Potěší však i každého, kdo má rád klidné, milé čtení, které ho přivede k vzpomínkám na vlastní rodinu a předky.

13.03.2021

Zdařile je vylíčen dlouhodobý proces útlaku a zrání odporu vedoucí až k povstání lidu. A to včetně souvisejících jevů, jako je zrádcovská vychytralost či nebezpečí drancování neovladatelným davem. Příběh je dramatický, má spád. Jistou přemrštěnost v líčení bledých tváří a mdlých očí bohatě vyvažuje krásný archaický jazyk.

11.03.2021

Z příspěvků k zamyšlení vede snad nejvíce "případ Turek". Je lepší historii zakrývat, nebo vysvětlovat? Nebude čin vídeňského arcibiskupa příkladem k nenápadnému odstraňování dalších památkových artefaktů z očí veřejnosti?

09.03.2021