Lenka4 komentáře u knih
Velmi poutavá kniha nejen pro letecké nadšence. Technické záležitosti jsou srozumitelně vysvětleny i laikům. Třebaže se jedná o literatura faktu, text obsahuje pasáže napínavé i dojemné, díky častým a vhodně zvoleným citacím je svižný. Shromáždění podkladů muselo stát velké úsilí, ale vyplatilo se.
Začátek je poněkud rozpačitý, ale už na cestě do Egypta se mladý doktor začíná projevovat jako bystrý pozorovatel a trpce ironický glosátor. Své postřehy, které se netýkají jen zdraví jeho problematického pacienta, formuluje stručně a výstižně. Zajímavé jsou mimo jiné informace o sbírkách Františka Ferdinanda, včetně té konopišťské.
I složitá filosofická témata mohou být pojednána přehledně a přístupně. Otázka viny, třebaže se prvotně týkala Němců a Německa, je zcela nadčasová. Zároveň dost deprimující, neboť při vědomí toho, že vinný je nejen ten, kdo něco udělá, ale i ten, kdo nic neudělá, je zřejmé, že nějakou vinou je obtížen každý.
Děj se hemží intrikány a šejdíři, chudými a bohatými barony a dívkami, na jejichž city nikdo nehledí. Sympatie nevzbuzuje ani nechutně moralizující jediný kladný hrdina. Celý příběh je překombinovaný až k nepřehlednosti, postavy černobílé a jejich jednání těžko uvěřitelné. Pěkný příklad úpadkové literatury od špatného romanopisce. Potěší však každého, kdo si chce obohatit slovník o neobvyklé výrazy z češtiny 19. století.
Oficiální portréty bývají zpravidla strnulé. Zdůrazněná důstojnost však zakrývá přirozenou lidskost. Životopis Vinzenze Braunera je velice strohý – možná pro limitovaný rozsah publikace, možná pro nedostatek nalezených informací. Přitom však naznačuje, že se jednalo o evidentně společenského člověka, jehož některé životní kapitoly by si zasloužily širší pojetí.
Několik obrazů z anglického venkova, kterým opravdu porozumí snad jen člověk, který se v anglických reáliích dobře vyzná. Ostatní si sem tam vychutnají humornou scénku či vtipný dialog. Ovšem spolu s lehkým úsměvem, který četba vyvolává, přichází i jakási znervózňující tíha pramenící v nespokojenosti postav s životy, které prožívají.
Síla vlastních prožitků je nepřenositelná, často i těžko sdělitelná. Jaroslav Dušek čtenáře seznamuje se svými osobními zkušenostmi a odkazuje na další zdroje informací, pokud někoho meditativní styl cesty životem zaujme. Sympatické je, že knížka není nátlaková. Spíše připomíná, že je zde něco, co může každý snadno alespoň zkusit.
Dost deprimující čtení. Přes generace jdoucí stejný typ uzavřené poddajné ženy s minimálním sebevědomím, utápějící se bez špetky radosti v trpkém životě a postrádající lásku, kterou sama neumí dávat. Osudy jednotlivých hrdinek dost splývají. Zapracování obecných historických události do děje se příliš nezdařilo. Největší emoce tak vzbuzují zbytečně vypjaté pohřební scény, při kterých čtenářovo oko nezůstane suché.
"Svět, který jsme tak dobře znali, přestal z ničeho nic existovat. Někteří z nás mají možná pocit, že je všemu konec. Není. Ale říkám vám na rovinu, že může být všemu konec - když my to dovolíme." Nadčasový varovný příběh.
Pan Hofmeister je skvělým důkazem toho, že člověk s náležitou cílevědomostí a pílí je schopen vykonat velké činy. Životopis je psán velmi poutavě a při jeho četbě vzrůstá touha seznámit se blíže s literární tvorbou rožmitálského rodáka. Milým překvapením proto je, že druhá polovina knihy je sestavena právě z jeho povídek. Vydavatelé měli sice často výhrady k jejich rozsahu, ale myslím, že právě v delším textu se dobře projevuje autorovo nadání k zaujetí čtenáře a vtažení ho do děje vytvořením náhlého napětí.
Satanovy dopisy i deníky prarodičů jsou velmi zábavným příkladem toho, že ne všechno se má brát vážně a doslova. Anglický zápisník spíše zaujme ty, kteří popisovaná místa dobře znají.
Náramné čtení. Každá povídka připomíná náramek s drahokamy vtipného nápadu, důvtipné slovní hříčky, či vybroušené pointy. Jen spojovací články jsou z obyčejného kovu. Dílo sice drží pevně pohromadě, ale už tak skvostně nezáří.
Léta trvající bolest a dřina a pár okamžiků štěstí pro ty, kterým se podařilo chvíli stát na stupních vítězů. Krutost sportu je v tom, že vavřínový věnec si může odnést jen jeden a na mnohé se nikdy nedostane. Krása sportu je v tom, že mnozí přesto do takového boje jdou a třebaže zůstanou v poli poražených, zvítězí sami nad sebou. Na příbězích významných českých sportovců Ota Pavel ukazuje urputnost, vytrvalost a sílu lidského ducha, také však marnost, nezdar a nepřízeň osudu. To vše v posmutnělém tónu vybízejícím k zamyšlení.
Jiřina Jirásková byla mnohem lepší herečka než vypravěčka. Ani způsob vedení rozhovoru nepřispěl k usměrnění toku jejích myšlenek či přiblížení některých zásadních etap života.
S chladným odstupem líčený příběh umožňuje detailní nahlédnutí do života v táboře. Vztahy mezi jeho nedobrovolnými obyvatelkami byly z Ursulina pohledu značně ovlivněny jejich národností. Je pochopitelné, že Němky teprve několik let po válce nestály v táborové hierarchii nijak vysoko. Poněkud zamlžené mi připadají události autorčina života, které vedly k jejímu zatčení.
Pražské záchodky jsou objekty, které člověk zpravidla bez povšimnutí míjí. V případě naléhavé potřeby pak ani moc nesleduje jejich vzhled. Přitom mají nečekaně pestrou historii z hlediska umístění, stavebního provedení i provozování. Kniha přímo překypuje všemi informacemi, které se autorovi k tématu podařilo shromáždit. Text by však potřeboval ještě poněkud vycizelovat.
Statistické údaje získané z deníků jsou zajímavé samy od sebe. Ve spojení s vykreslením osudů žen, které je do nich zapisovaly, však jde o velmi zdařilé detailní představení kdysi nezbytného a životně důležitého povolání.
Kniha je odstrašující už svým literárním stylem. Z textu čiší chlad, odstup a jakási povýšenost. Nelze zaznamenat vše, co se v životě udává, ale myslím, že autorka provedla důkladnou selekci toho, co svěřila papíru. Nebo mnohé zapomněla. I přes četná negativa lze knihu považovat za poučnou. Dává nahlédnout do mysli ženy, jejíž postoje a názory určitě ve své době nebyly ojedinělé. Mezi zajímavé detaily patří např. to, jak vznikl Lebensborn.
V kontextu délky lidského života jsou válečné události epizodou. S jejich důsledky se musel každý sám vypořádat. Vyprávění paní Skleničkové zahrnuje i její zkušenosti z následujících desítek let. Díky tomuto přesahu je poučné, inspirativní a přinášející naději pro každého, kdo zažívá nějaké kritické období.