Lenka4 komentáře u knih
Kniha, u které se nemusí přemýšlet, jen se nechat bavit. Doporučuji nejen na léto, ale především na podzimní deštivé a mlhavé dny.
Rýmované verše se velice hezky čtou, z těch volných je zase více cítit opravdovost autorova sdělení.
Žena, které básník recitoval tyto verše, mu určitě nemohla dát košem. Od autora bych však očekávala trochu nápaditější nalezení rýmů. V této Vrchlického sbírce je dost takových, které jsou obecně hojně používané.
Výborná pomůcka pro rychlé nalezení nebo ověření informace. Pro luštitele téměř nepostradatelná.
Ze sbírky mě nejvíce zaujala Kavárna na periferii a vtipná Orientální, aneb tygr v zelí. Celkově sbírka zanechává příjemný dojem, leč ne tak hluboký, abych se k ní znovu vracela.
Některé z básní jsou pěkné náladovky, mají v sobě i lehký vtip.
Verše se dobře čtou, ale zdá se mi, že nejdou příliš do hloubky.
Básně působí jemně, rýmy nenásilně plynou. Je to moc pěkné čtení. Hezký dojem z knížky mi pokazil jen doslov J. Hájka, který na dvaceti devíti stranách pojednává o autorovi a jeho tvorbě s hlavními důrazy na to, že pomýlený básník opustil komunistickou stranu. Inu, sbírka vyšla v roce 1961.
Není lehké psát román o obyčejném životě obyčejného člověka z maloměsta. Kniha má slušné tempo vyprávění, rozhodně nenudí a může inspirovat k tomu, aby si každý někdy našel čas na vlastní sebekritický pohled na svůj dosavadní život.
Carducci mě příliš nenadchl. Sbírka začíná oslavnými verši, které ve své mnohoslovné květnatosti působí až trochu kostrbatě. Následující oddíly s milostnou či přírodní lyrikou jdou básníkovi více od srdce a je to hned znát. V celém výboru jsou nejzajímavější básně Na polích u Marenga a V klášteře del Santo, a to nikoliv pro svůj obsah či formu, ale protože jsou uvedeny hned ve dvou různých překladech za sebou. Sologubovy povídky na netradiční témata (hlavně nápad zmenšování u Človíčka) nepostrádají trochu tajemství, typický ruský smutek a krutou grotesknost spojenou s tragičností.
Hodně silný příběh. Z dolu na olovo mrazí snad ještě více, než z cesty Sibiří. Tato kniha patří mezi ty, které si časem přečtu znovu.
Zdařilý výběr z tvorby nejznámějších autorů té doby. A dobrá připomínka školních let, neboť obsahuje hodně básní, které jsme se učili nazpaměť.
Se svým (ne)nadáním pro matematiku nejsem schopna řádně ocenit výsledky a řešení, k nimž autor dospěl. Ale příklady uvádí zajímavé a občas i vtipné.
Vadou na kráse této sbírky je její trochu zatrpklý pesimismus. Je to autorova póza, do které se stylizuje, nebo opravdu vidí svět tak neradostně?
Stará kniha má svůj půvab. I když je moralizující a s dialogy, které dnes zní dost škrobeně.
Díla, ač autorů různých, celkem splývají. Možná kvůli editorovi, který dle svého vkusu vybral tvorbu obdobného rázu. Denní pohled např. na literární server Písmák ukazuje, že tvorba jeho autorů je mnohem pestřejší a nápaditější, než přináší tento výbor. Nicméně jsem díky sborníku našla několik autorů, s jejichž tvorbou se ráda blíže seznámím (Lucie Filipská, Biri, akredit, hanele martinez, guy, tynic, Ivana Pelcmanová/Yfča/).
Kniha nabitá dějem, napínavé čtení. Ale co ten Karlštejn místo Křivoklátu na str. 210? Chyby v textu působí rušivě v celé trilogii.
Druhý díl se mi zdá lepší než první. Jen už začínám ztrácet přehled, kdo je čí špión. Příběh končí v nejnapínavějším okamžiku, takže je nutné si přečíst i třetí díl. (Dokonce i korektor se mírně polepšil).
Paris je vlastně bezohledný sobec, kterého na ženě zajímá jen krása. Až by mu Helena zestárla, jistě by neváhal vyměnit ji za mladší a krásnější. Paridové jsou věční, stejně jako Ovidiovy verše.
Sbírka je prodchnutá jemným, tichým smutkem. (Copak měl asi básník z přírodopisu, když cikády nazývá cvrčky?)