lennyd komentáře u knih
Na knížku jsem byl docela zvědavý (zvlášť po předchozí Mediaci jsem si říkal, jak se autor porve s krátkými povídkami). Musím říct, že jsem ji přečetl na jeden zátah, a docela litoval, že povídek bylo relativně málo. Vím, že to není úplně jednoduché, ale takovéto povídky (s trochou tajemna, s trochou zápletky i nečekaného rozuzlení) bych mohl číst furt. Díky :)
Skeeve a Tananda se vydávají najít dárek Aahzovi k narozeninám. Ze všech možný i nemožných dárků se shlédnou v trofeji, kterou mají pouze na Maču. Jejich malý zlodějský kousek je odhalen, a jedinou šancí je vyhrát obávaný Mač... Ani třetí díl série se zábavností od prvních dvou moc neliší, ba možná mne bavil i o chlup víc. Spousta slovních hříček (viz třeba název dimenze), a _fotbalový_ zápas, který nemá v dějinách obdoby. Asprinovky se dobře čtou i proto, že se autor nesnaží děj zbytečně natahovat a nafukovat, aby napsal pětisetstránkovou knížku, ale naopak postaví docela pěkný příběh na pár stránkách...
Po tom, co se Skeeve začal učit u Aahze, jde to s ním od desíti k pěti (teda jak se to vezme). A když už to vypadá, že se začalo blýskat na lepší časy, a Aahz sežene Skeevovi práci dvorního čaroděje, jde opět o průšvih. Jako dvorní čaroděj musí zastavit největší armádu všech dob, a ještě přitom zůstat naživu... Knihy Roberta Asprina se čtou perfektně a není to jen proto, že jsou malé a útlé, ale příběh je dostatečně poutavý, a ve chvíli, kdy by se čtenář mohl začít nudit, tak Robert Asprin ví kdy skončit. Tuto a stejně jako i předchozí i další díly Mýtu jsem četl nesčítelněkrát, a předpokládám, že ještě mnohokrát budu. Prostě Skeeve a Aahz jen tak neomrzí...
Tento díl mne potěšil a zklamal zároveň. Potěšil mne určitě tím, že na rozdíl od prvního dílu již není tak komplikovaný, a naopak zcela přímo směřuje ke svému zdárnému konci, přičemž se čte nadmíru skvěle. Zklamal mne tím, že třetí díl nemám k dispozici, a tak jsem docela napnut jak to vlastně všechno dopadne (i když za moji neschopnost sehnat si další díl tento vlastně nemůže) ...
Kniha se sice v daný okamžik četla docela dobře, ale když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak mne ani vlastně nějak extra nezaujala. Hlavně mi vadila roztříštěnost příběhových linií - které se sice sem tam trochu protknou, ale většinu času si každá jede po svým - ať už je to Deukalión se svými schopnostmi, pátrání policistů Carson O'Connorové a Michaela Maddisona po sadistickém vrahovi a nebo příběhová linie Viktora Hélia, stvořitele nové rasy. Věřím, že v pokračování se to začne trochu více propojovat..
Několikero povídek o tom, jak některé děti mají svoji hlavu, a jejich rodiče z toho dokáží šílet, a taky někdy naopak. Knížku jsem měl přečtenou cobydup, ale že bych měl nějaké nutkání si ji někdy otevřít znovu to zrovna ne. Ale takhle na dvouhodinovou cestu autobusem takřka ideální, nezatíží ani hlavu ani mysl, a přiměřeně pobaví...
Knihy (magnetovky) Zdeňka Třešňáka se moc dobře čtou, a tato není výjimkou - ba právě naopak, tato je možná ta nejlepší. Kniha vypráví osud "agenta" Oldy, který se z obyčejného uprchlíka stal agentem dvou velkých špiónských organizací. I přes dobu, ve které byla kniha napsána mi přišlo, že si pan Třešňák docela troufá, když si jeho špión Olda vyloženě tahá hrdinné pohraničníky za nos (možná i proto nakonec musela být kniha ukončena tak jak byla)...
Před touto knihou jsem četl snad jednu nebo dvě Poeovy povídky (Jáma a Kyvadlo samozřejmě) a jinak nic, takže jsem se na sbírku docela těšil. A jak už to u podobných sbírek povídek bývá, některé jsou lepší, a některé .. jsou holt horší. Vůbec se mi ale nelíbilo jak jsou povídky do sbírky poskládány - dvě absolutně nejnudnější povídky hned na začátek (proto jsem knížku asi pětkrát v minulosti začal číst a zase rychle skončil), zhruba v polovině tři povídky na úplně stejné téma (někdo někoho zavraždí, ale pak se sám prozradí). Trochu jinak povídky rozčlenit a bude to super. Povídky které mi uvízly v paměti: Jáma a Kyvadlo, Zlatý brouk, Vraždy v ulici Morgue, Maska Červené smrti, Ďábel ve Zvonici...
Když jsem knížku četl poprvé, byl jsem z ní nadšený. I napodruhé, i napotřetí. I stejnojmenný film se mi hodně líbil. Jenže teď mi přijde, že čím jsem starší (a to právě ve věku Roba), tím se mi Všechny moje lásky líbí méně. Sice jsem je opět přečetl takřka jedním dechem, ale různé Robovy hitparády, které mi kdysi přišly ukrutně vtipné, už jsem přeskakoval a tak nějak se nemohl dočkat, až dostane rozum a vyřeší své trable....
Nevím čím to je, ale když se Lenka Lanczová pustila do nějaké série (ať už tato o Nele, nebo o Monice, nebo o Radce) tak jsou knížky ještě o chlup čtivější než ty ostatní. Příběh Nely a bratrů Koubkových je vcelku originální, a člověk tak nějak musí Nele držet palce, aby toho pravého Koubka našla :)
Asi největším problémem bylo, že to není kniha pro mne. Sice jsem ji přelouskal, ale musím říct - zlatá Lanczová. Příběhy v této knize jsou hodně ubohé (řekl bych že ani ty 14-15ti leté holky Stanislav Rudolf tímto neuspokojí), a prokládáním infantilními vtipy se to zachránit nedá. Ale jak říkám, nejsem zamilovaná holka, takže tak...
Terrence Brennarová, jako soudní patoložka, se dostává k tajemný fotografiím kostí, které ji přivedou k odhalení největšího tajemství lidstva, a k samému počátku křesťanství. Náhle se dostane před základní otázku - pomlčet o svých objevech nebo promluvit, a tím popřít základy lidské víry?... Ke knize jsem z počátku přistupoval docela podezíravě, protože mi přijde, že dneska je velmi moderní využívat vlny nastolené Danem Brownem a jeho Šifrou, a s menšími či většími obměnami psát o totémž. Ale nakonec jsem se do knihy Kathy Reichs docela začetl, a i když ke konci už byla trochu překomplikovaná, stále se četla více než dobře. A nakonec bych ji možná ani nesrovnával se Šifrou, ale spíš s Věštkyní od Barbary Woodové, podobné téma, ale zas trochu jinak...
Druhá Berryho kniha po výborné Jantarové komnatě v mé skromné knihovně, a opět výborná četba - i když v porovnání s Komnatou o (Rasputinův) vous slabší. Ze začátku naprosto skvělé (úvod, ruské pátrání), ale od poloviny, a hlavně ke konci (celá "americká" epizoda) je už trochu moc přeplácaná a konec je až příliš neuvěřitelný (celé knize by se dalo jakžtakž uvěřit, ale na toho, kdo nakonec usedne na carský trůn bych nevsadil ani zlámanou grešli). Každopádně - pokud vám nevadí příliš nadnesené příběhy, tak - podobně jako Browna - i Berryho budete milovat...
Lásky a nálezy se mi docela líbily (chvilku jsem uvažoval že si také začnu psát takový deníček) - ale hlavně z toho důvodu, že mi hodně moc připomínaly moje začátky na vysokoškolských kolejí (samozřejmě, viděno z pohledu opačného pohlaví, nicméně stejné problémy a tak). Navíc Alice působila jako velmi sympatická dievčina, a její štěstí jsem jí fakt přál (i když jak to dopadne bylo tak nějak jasné už od polovičky)..
Hrozně moc mne bavilo čtení dopisů dceři, s tím, že odpovědi si čtenář musel trochu domýšlet. Hrozně moc mne bavilo přemýšlet o dobách minulých, kdy člověk nemohl jen tak cestovat, kdy všechno muselo být odůvodňováno a vysvětlováno. Tak proč tak nízké hodnocení? Ukrutně mne štvalo, že si Goldstein pletl otcovskou lásku s tou mileneckou, a představa co všechno psal své dceři, mi přišla hodně ujetá. Pokazilo mi to celý dojem z knihy...
Stejně jako většina Ed McBainovek i tato se dá přečíst jedním dechem. McBainovi se dokonale podařilo nastolit atmosféru na služebně 87. revíru, kdy jsem chvilkama radši nedýchal, aby nitroglycerin nevybouchl. V tomto kontextu zde trochu rušivě působilo prokládání příběhu s vyšetřování vcelku nepodstatné vraždy samotným Carellou - i když chápu, kniha o 87.revíru bez Steva Carelly by asi být nemohla...
Knihu rozhodně nejde nesrovnávat s filmem (zvlášť, když v novém vydání, které mám, je i Tom Hanks na lavičce na titulku). A z tohoto srovnání (překvapivě!!) nevychází kniha nijak slavně (to je možná jediný případ o kterém vím, kdy film s přehledem kvalitativně převálcoval svoji předlohu). Možná je to i tím, že Robert Zemeckis si z předlohy vzal jen ty (plus/mínus) reálné Gumpovy zážitky, a ty ostatní nechal být (výlet do vesmíru, kanibalové, ...). Na druhé straně i kniha má své kouzlo - a hodně na tom dělá i český překlad, skvěle se čte a na konci mi bylo skoro líto, že toho Forrest nezvládl ještě víc. Ale jak říkám, film vede...
Většinou mně tyto sbírky povídek hodně baví (navíc mají výhodu, že když nějaká z povídek vyloženě nebaví, tak se dá snadno přeskočit, aniž by člověk musel odkládat hned celou knihu). Tady v této knize to bylo tak 50/50. Některé povídky super, ale velká množina povídek byla taková .. nijaká. Asi dvě jsem ani nedočetl...
Zde pár povídek, kvůli kterým rozhodně stojí za to tuto knihu vzít do ruky:
Ondřej Neff - Poselství pro Agla Mathona - o světě "po", který je vlastně obrazem světa "před" - rozhodně k zamyšlení, i když ke konci trochu překomplikované.
Jaroslav Boček - Plamínek - Při stavbě dálnice se objeví tajemný plamen, kterého se ani socialisticky uvědomělí pracovníci všech možných úrovní (od dělníku až po akademickou obec) nejsou schopni zbavit. Nakonec má situace vtipné řešení ...
Vladimír Medek - John D Pátý znovu dobývá světa - jak i geniální příprava na konec světa nemusí stoprocentně fungovat
Vladimír Medek - Kniha Danielova - opět k zamyšlení. Co byste dělali, kdybyste věděli, že konec už je blízko? A to konec "všeho"?
Jaroslav Veis - His master's voice - "Probalista" Kalíšek dostane nevšední zakázku. Vytvořit scénář na likvidaci populárního zpěváka (zakázku zadálo hudební studio, které má z onoho zpěváka obří zisky). Co za tím vším vězí? A proč Kalíšek nemůže zpěváka zkontaktovat?
Eduard Martin - Stoupání - zajímavý příběh o jednom nevšedním nadání, které má ale docela radikální omezení...
Potkali se první den v novém zaměstnání ve výtahu, a od toho okamžiku bez sebe nemohou být. Horší je, že být spolu také není jednoduché - zvlášť když je život úplně nešetří. A nebo oni nešetří život? Závislost na alkoholu, postižené dítě, život na odlehlé vesnici - to vše vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, které se ani jednomu z nich nedostává....
Když si chci odpočinout od "svého" žánru (scifi, fantasy, krimi), tak poprosím ženu, aby mi doporučila nějakou ze "svých" knížek. "Chci Tě mít ve skříni" řekla, možná tím myslela něco jiného, ale já chňapl po této knížce od - mně úplně neznámé - autorky. Do knihy jsem se začetl docela rychle, na její styl psaní jsem rád přistoupil (i když mám pocit, že si střídáním postav trochu usnadňovala práci - vždy když se příběh dostával do nějaké nesnadné situace - blik, přeskočilo pár měsíců, let a vyprávění se posunulo dál). Zhruba do poloviny knihy mně to ukrutně bavilo, ale pak už mi přišlo, že autorka měla spoustu nápadů, a všechny chtěla v knize uplatnit - a počet stran byl dán. A hlavně jsem tu chtěl napsat, že mi celá kniha připadala jakoby inspirovaná jednou knihou od Patrika Hartla, než jsem zjistil, že ta konkrétní byla napsána o několik let později. Takže se paní autorce za tuto nevyřčenou myšlenku omlouvám :)
Mark Stone je na několik měsíců suspendován, a tak jen uvítá, když jej jeho přítelkyně Elza pozve na výlet. Starý miliardář Jack Owen pozval několik dalších bohatých byznysmenů, ve kterých by chtěl najít svého nástupce. Připravil pro ně test přežití na své planetě, ale to netuší, že brzy se i on sám stane jedním z ohrožených. Naštěstí je zde i Mark Stone a jeho robot Ray.. Z nějakého důvodu je v českém podání tato kniha jako první - v originále je jako první Astronef Merkur, ale to vůbec nevadí - i tato kniha se čte docela fajnově (byť po desítkách přečtených Stoneovek už je to všechno na jedno brdo). Zde snad jen drobná část originality v podobě rostlinného obyvatelstva planety a jejich staletí trvající války mezi sebou...