lennyd
přečtené 135
Kavárnička v Kábulu
2015,
Deborah Rodriguez
Představte si malou kavárnu, uprostřed jednoho z nejnebezpečnějších měst na Zemi. Uprostřed afgánského Kábulu. Uprostřed země, kde jsou výbuchy a zabíjení na každodenním pořádku, kde neúprosná psaná i nepsaná pravidla islámu, kde život ženy, navíc bez muže, a třeba i s dítětem nemá žádnou cenu. A právě tady provozuje Američanka Sunny svoji kavárnu, která by mohla být paprskem světla v této nebezpečné zemi.. U této knihy jsem se nechal od své ženy trochu nachytat. Nedávno jsem četl "Hotýlek na Islandu", a vím, že jeho autorka, Julie Caplin, má všechny knihy nazvány podobným stylem "Něco Někde". A protože Hotýlek na Islandu se mi líbil, byla to fajn odpočinková kniha, tak jsem nic netuše sáhl i po Kavárničce v Kábulu. Ajajaj, tyto knihy nemohly být odlišnější. Ano, jistá love story (a ne jedna!) se odehrává i pod bystrým okem Alláha, ale nádech očekávaného průšvihu prýští z každé stránky této knihy. Navíc pohled do afgánské mentality, kdy se většina, i hodně nepříjemných, záležitostí bere, že je to prostě standard, mi způsobovala dost velké mrazení. A opět se přesvědčuji o tom, že naše (evropsko-americká) mentalita je z tou blízkovýchodní dost neslučitelná...... celý text
Muž v labyrintu
1992,
Robert Silverberg
Ned Rawling přistává na tajemné planetě Lemmos, jejíž velkou část pokrývá obrovský labyrint. V něm žije osamělý muž, Dick Muller. Ne náhodou se uchýlil do středu starobylého labyrintu plného pastí. Setkání s tajemnou civilizací jej změnilo tak, že mu žádná lidská bytost nedokáže být nablízku. Ale Ned, jakmile se mu a jeho spolupracovníkům podaří projít všemi nástrahami, jej musí přesvědčit, aby své útočiště opustil, a pomohl lidem v dalším kontaktu s cizí civilizací. Bude ale vůbec chtít Dick Muller pomoci? Toto je jedna z knih, kterou jsem četl zhruba asi před 100 lety, ale ponechala ve mně vzpomínku, že si ji vždycky rád najdu a přečtu znovu. A bohužel jsem vždycky znovu trochu zklamán ne příliš hlubokým příběhem a tím, že to co ve mně tu milou vzpomínku zachovává (překonávání nástrah vlastního labyrintu) je vlastně jen malá část celé knihy, a zbytek je vyplněn monology a myšlenkami, které mně ve skutečnosti až tolik nebaví. Nicméně autorovi nelze upřít velkou dávkou originality, a možná se jeho Labyrintem inspirovalo nemálo dalších autorů...... celý text
Fazóna
2022,
Miika Nousiainen
Sami, Markus a Pesonen, tři kamarádi, kterým se jejich život nedaří úplně tak jak, si na jeho počátku představovali. Sami, věčný smolař - v životě i v lásce, touží jen po tom, najít tu pravou. Markus tu pravou sice našel, a má s ní tři děti, ale jen do okamžiku, kdy ona z jeho života zmizela, a jemu zůstaly jen tři malé slečny vyžadující jeho stoprocentní nasazení. A Pesonen, ten je už od počátku odsouzen jen starat se o své rodiče. Ale - život má pro každého nachystáno nejedno překvapení ... Chtěl jsem si opět přečíst něco veselejšího, a žena mi doporučila tuto knížku. Jakože cože? Po několika desítkách stránek jsem si ťukal na čelo - to má být veselejší? Jednomu právě zemřel otec, druhému otec umírá na rakovinu a matka má těžkou psychickou poruchu, a třetí je v zajetí svých dcer? Ale Miika Nousiainen nějak dokázal, že i z neveselého se dá pár tahy per udělat zábavné, a nakonec díky spoustě neuvěřitelných shod a náhod (včetně náhledu do severské mentality) jsem se královsky bavil, a přál si, aby kniha nikdy neskončila. Za mně jedna z nejlepších knížek, které jsem četl - sice neodejdete s nějakou hlubokou myšlenkou, ale vem to čert - tato kniha má za účel pobavit, a to se jí povedlo náramně...... celý text
Odvaha
2024,
Markéta Lukášková
Ada a její matka měly obrovské štěstí, že přežily válku i koncentrační tábor, a doufaly v lepší zítřky. Ale nový režim se s nimi pro jejich židovský původ nikterak nemazlí, a některé dny mohou být horší než ty válečné. Ale ... nemůže jedno slovo změnit zbytek života? K lepšímu? K horšímu? Kdo ví ... Nevím jestli je to nyní taková móda, a nebo má jen moje žena takovou "šťastnou ruku" v knihovně, ale mám pocit, že většina autorů dnešní doby musí napsat nějakou knihu zabývající se válkou, antisemitismem a obdobnými těžkými tématy. Budiž k plusu této knize a její autorce, že záběr své knihy posunula o pár let později, a nečetli jsme další variaci na Hanu, Zuzanin dech, a mnoho dalších... A kromě toho má tato kniha ještě jedno malé kouzlo (jak to sakra napsat tak, abych neprozradil víc), které jí určitě přidá punc nezapomenutelnosti...... celý text
Nikdo není sám
2022,
Petra Soukupová
Veronika prožívá to, co prožívá většina rodičů dospívajících dětí - jejich problémy, které se nasobí problémy s vlastními rodiči - po úmrtí své matky jí zůstává "na starost" neurvalý otec s počínající demencí, její dcera prožívá první lásku (a zklamání) v době, kdy se připravuje na přijímací zkoušky na střední školu, a syn, kterého nezajímá nic než skatování a hry na mobilu je obviněn ze šikany. Má situace nějaké řešení, nebo jsou alkohol a cigarety východiskem i z této krize... Knihu jsem přečetl takřka jedním duchem (pravda, žena chtěla knihu velmi brzy vrátit do knihovny, tak jsem holt musel přidat), ale to nic nemění na to, že knha v tomto stylu se čte velmi dobře - a hlavně když část problémů, které hrdinka řeší, řešíte osobně taky - mám děti ve velmi podobném věku, takže vím o čem paní Soukupová píše. Btw - malý spoiler, pokud čekáte, že v knize naleznete nějakou pomoc k řešení vašich problémů, tak máte smolíka. A to musím poznamenat, že hlavní hrdinka měla ještě štěstí na skvělého manžela (haha, vůbec v něm nevidím obraz sama sebe :D).... celý text
Rekonstrukce
2019,
Viktorie Hanišová
Elišce se v deseti letech celý život převrátí naruby. Její matka zabije jejího bratra i sama sebe, otec se zhroutí, a Eliška je adoptována nemluvnou tetou. Nyní, o deset let později, se Eliška dává do pátrání, co se tenkrát vlastně přihodilo, a proč hrůzný čin její matka provedla. Existoval k tomu nějaký důvod, nebo se to celé přihodilo jen díky nějaké psychické poruše... S knihou jsem to měl jako na houpačce - poutavý začátek, který sliboval zajímavé pátrání po tom, co, proč, jak. Prostředek knihy mi přišel trochu jako z pera středoškoláka, který píše svůj první sloh - ale možná to byl od autorky pouhý záměr, aby ukázala rozpolcenost duše hlavní hrdinky (a nebo jen autorka chtěla, aby kniha byla o něco delší, a tak do prostřední části šupla cokoliv, co jí v tento okamžik napadlo). Několikrát jsem měl chuť knížku odložit, ale nakonec jsem se přemohl a dočetl ji - a ze samotného závěru jsem i nejsem zklamán. Sice to byl od autorky trochu "podraz", ale na to už jsem z knih a filmů zvyklý, že když se neví kudykam, tak se závěr nechá otevřený.... celý text
Známý futurolog Edmond Kirsch chystá oznámení velkého objevu, který může zásadně ovlivnit znalosti lidstva o jeho původu. Se svým objevem se pár dní před velkou prezentací svěří vůdcům několika světových církví, aniž by věděl (i když on možná ano), že si tím podepsal rozsudek smrti. Robert Langdom, jeden z jeho přátel a zároveň účastníků velkolepého odhalení, musí následně společně s budoucí španělskou královnou dokončit Kirschův úkol a objev zveřejnit ... Dana Browna mám rád, (téměř) celou jeho tvorbu, a jeho knihy mohu číst opakovaně (aktuálně v originále), a vždy si v knize najdu něco, co mne nadchne. Ať už to jsou "konspirační" teorie, nebo jen úžasné lokace, kde se děj knih odehrává (Paříž, Řím, zde Bilbao a Barcelona). Tato kniha mi je ještě o chloupek bližší, protože technika, technologie a vůbec vše okolo mně baví a zajímá. A - i když dám této knize plný počet hvězdiček - mám s ní jeden osobní problém. Začnu trochu zeširoka - celé odhalení daného objevu, a objev sám o sobě, umělá inteligence, mi přijde tak úžasně podané, a kompletně ta myšlenka je tak boží (ehm, můžu v tomto kontextu použít toto slovo?), až mi na celém příběhu přišlo nejnudnější to co dělá Brownovy knihy Brownovými knihami. Akce, Robert Langdon, vraždy, konspirace, církve a celé to divadlo - na mne působilo v kontextu "velkého objevu" tak rušivě, že jsem při opakovaném čtení některé pasáže přeskakoval - a jen si vychutnával ono "odhalení" a místopisné popis Guggenheimova muzea v Bilbau, uměleckých děl Gaudího a Barcelony...... celý text
Christina
1997,
Stephen King
Arnie byl vždycky takový otloukánek. Možná to bylo jeho nesmělostí, možná jeho vzhledem - ale na škole měl jen jednoho kamaráda Dennise, a nebýt něj, možná by byl šikanovaný mnohem víc. Až do jednoho dne, kdy zahlédne v jedné zahradě ojeté auto na prodej (jeho slovy, "konečně jsem viděl něco ošklivějšího než já sám"), rozhodne se jej koupit a opravit. Tím se ale vše změní - co nakonec změní i jeho samotného... Mám pocit, že tohle byla jedna z prvních knih mistra hororu, Stephena Kinga, kterou jsem četl, a kterou si mne King k sobě připoutal a zajistil nepřetržitý přenos financí z mé peněženky do jeho. I když už člověk od první stránky přesně ví, o čem příběh bude, stejně dochází vždy k mrazení v zádech, jak postupně stránky plynou...... celý text
Chci tě mít ve skříni
2019,
Simona Votyová
Potkali se první den v novém zaměstnání ve výtahu, a od toho okamžiku bez sebe nemohou být. Horší je, že být spolu také není jednoduché - zvlášť když je život úplně nešetří. A nebo oni nešetří život? Závislost na alkoholu, postižené dítě, život na odlehlé vesnici - to vše vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, které se ani jednomu z nich nedostává.... Když si chci odpočinout od "svého" žánru (scifi, fantasy, krimi), tak poprosím ženu, aby mi doporučila nějakou ze "svých" knížek. "Chci Tě mít ve skříni" řekla, možná tím myslela něco jiného, ale já chňapl po této knížce od - mně úplně neznámé - autorky. Do knihy jsem se začetl docela rychle, na její styl psaní jsem rád přistoupil (i když mám pocit, že si střídáním postav trochu usnadňovala práci - vždy když se příběh dostával do nějaké nesnadné situace - blik, přeskočilo pár měsíců, let a vyprávění se posunulo dál). Zhruba do poloviny knihy mně to ukrutně bavilo, ale pak už mi přišlo, že autorka měla spoustu nápadů, a všechny chtěla v knize uplatnit - a počet stran byl dán. A hlavně jsem tu chtěl napsat, že mi celá kniha připadala jakoby inspirovaná jednou knihou od Patrika Hartla, než jsem zjistil, že ta konkrétní byla napsána o několik let později. Takže se paní autorce za tuto nevyřčenou myšlenku omlouvám :)... celý text
