lennyd komentáře u knih

Představte si malou kavárnu, uprostřed jednoho z nejnebezpečnějších měst na Zemi. Uprostřed afgánského Kábulu. Uprostřed země, kde jsou výbuchy a zabíjení na každodenním pořádku, kde neúprosná psaná i nepsaná pravidla islámu, kde život ženy, navíc bez muže, a třeba i s dítětem nemá žádnou cenu. A právě tady provozuje Američanka Sunny svoji kavárnu, která by mohla být paprskem světla v této nebezpečné zemi..
U této knihy jsem se nechal od své ženy trochu nachytat. Nedávno jsem četl "Hotýlek na Islandu", a vím, že jeho autorka, Julie Caplin, má všechny knihy nazvány podobným stylem "Něco Někde". A protože Hotýlek na Islandu se mi líbil, byla to fajn odpočinková kniha, tak jsem nic netuše sáhl i po Kavárničce v Kábulu. Ajajaj, tyto knihy nemohly být odlišnější. Ano, jistá love story (a ne jedna!) se odehrává i pod bystrým okem Alláha, ale nádech očekávaného průšvihu prýští z každé stránky této knihy. Navíc pohled do afgánské mentality, kdy se většina, i hodně nepříjemných, záležitostí bere, že je to prostě standard, mi způsobovala dost velké mrazení. A opět se přesvědčuji o tom, že naše (evropsko-americká) mentalita je z tou blízkovýchodní dost neslučitelná...

Ned Rawling přistává na tajemné planetě Lemmos, jejíž velkou část pokrývá obrovský labyrint. V něm žije osamělý muž, Dick Muller. Ne náhodou se uchýlil do středu starobylého labyrintu plného pastí. Setkání s tajemnou civilizací jej změnilo tak, že mu žádná lidská bytost nedokáže být nablízku. Ale Ned, jakmile se mu a jeho spolupracovníkům podaří projít všemi nástrahami, jej musí přesvědčit, aby své útočiště opustil, a pomohl lidem v dalším kontaktu s cizí civilizací. Bude ale vůbec chtít Dick Muller pomoci?
Toto je jedna z knih, kterou jsem četl zhruba asi před 100 lety, ale ponechala ve mně vzpomínku, že si ji vždycky rád najdu a přečtu znovu. A bohužel jsem vždycky znovu trochu zklamán ne příliš hlubokým příběhem a tím, že to co ve mně tu milou vzpomínku zachovává (překonávání nástrah vlastního labyrintu) je vlastně jen malá část celé knihy, a zbytek je vyplněn monology a myšlenkami, které mně ve skutečnosti až tolik nebaví. Nicméně autorovi nelze upřít velkou dávkou originality, a možná se jeho Labyrintem inspirovalo nemálo dalších autorů...

1 17.11.2024

Sami, Markus a Pesonen, tři kamarádi, kterým se jejich život nedaří úplně tak jak, si na jeho počátku představovali. Sami, věčný smolař - v životě i v lásce, touží jen po tom, najít tu pravou. Markus tu pravou sice našel, a má s ní tři děti, ale jen do okamžiku, kdy ona z jeho života zmizela, a jemu zůstaly jen tři malé slečny vyžadující jeho stoprocentní nasazení. A Pesonen, ten je už od počátku odsouzen jen starat se o své rodiče. Ale - život má pro každého nachystáno nejedno překvapení ...
Chtěl jsem si opět přečíst něco veselejšího, a žena mi doporučila tuto knížku. Jakože cože? Po několika desítkách stránek jsem si ťukal na čelo - to má být veselejší? Jednomu právě zemřel otec, druhému otec umírá na rakovinu a matka má těžkou psychickou poruchu, a třetí je v zajetí svých dcer? Ale Miika Nousiainen nějak dokázal, že i z neveselého se dá pár tahy per udělat zábavné, a nakonec díky spoustě neuvěřitelných shod a náhod (včetně náhledu do severské mentality) jsem se královsky bavil, a přál si, aby kniha nikdy neskončila. Za mně jedna z nejlepších knížek, které jsem četl - sice neodejdete s nějakou hlubokou myšlenkou, ale vem to čert - tato kniha má za účel pobavit, a to se jí povedlo náramně...

8 02.11.2024

Ada a její matka měly obrovské štěstí, že přežily válku i koncentrační tábor, a doufaly v lepší zítřky. Ale nový režim se s nimi pro jejich židovský původ nikterak nemazlí, a některé dny mohou být horší než ty válečné. Ale ... nemůže jedno slovo změnit zbytek života? K lepšímu? K horšímu? Kdo ví ...
Nevím jestli je to nyní taková móda, a nebo má jen moje žena takovou "šťastnou ruku" v knihovně, ale mám pocit, že většina autorů dnešní doby musí napsat nějakou knihu zabývající se válkou, antisemitismem a obdobnými těžkými tématy. Budiž k plusu této knize a její autorce, že záběr své knihy posunula o pár let později, a nečetli jsme další variaci na Hanu, Zuzanin dech, a mnoho dalších... A kromě toho má tato kniha ještě jedno malé kouzlo (jak to sakra napsat tak, abych neprozradil víc), které jí určitě přidá punc nezapomenutelnosti...

7 25.09.2024

Veronika prožívá to, co prožívá většina rodičů dospívajících dětí - jejich problémy, které se nasobí problémy s vlastními rodiči - po úmrtí své matky jí zůstává "na starost" neurvalý otec s počínající demencí, její dcera prožívá první lásku (a zklamání) v době, kdy se připravuje na přijímací zkoušky na střední školu, a syn, kterého nezajímá nic než skatování a hry na mobilu je obviněn ze šikany. Má situace nějaké řešení, nebo jsou alkohol a cigarety východiskem i z této krize...
Knihu jsem přečetl takřka jedním duchem (pravda, žena chtěla knihu velmi brzy vrátit do knihovny, tak jsem holt musel přidat), ale to nic nemění na to, že knha v tomto stylu se čte velmi dobře - a hlavně když část problémů, které hrdinka řeší, řešíte osobně taky - mám děti ve velmi podobném věku, takže vím o čem paní Soukupová píše. Btw - malý spoiler, pokud čekáte, že v knize naleznete nějakou pomoc k řešení vašich problémů, tak máte smolíka. A to musím poznamenat, že hlavní hrdinka měla ještě štěstí na skvělého manžela (haha, vůbec v něm nevidím obraz sama sebe :D).

7 07.07.2024

Elišce se v deseti letech celý život převrátí naruby. Její matka zabije jejího bratra i sama sebe, otec se zhroutí, a Eliška je adoptována nemluvnou tetou. Nyní, o deset let později, se Eliška dává do pátrání, co se tenkrát vlastně přihodilo, a proč hrůzný čin její matka provedla. Existoval k tomu nějaký důvod, nebo se to celé přihodilo jen díky nějaké psychické poruše...
S knihou jsem to měl jako na houpačce - poutavý začátek, který sliboval zajímavé pátrání po tom, co, proč, jak. Prostředek knihy mi přišel trochu jako z pera středoškoláka, který píše svůj první sloh - ale možná to byl od autorky pouhý záměr, aby ukázala rozpolcenost duše hlavní hrdinky (a nebo jen autorka chtěla, aby kniha byla o něco delší, a tak do prostřední části šupla cokoliv, co jí v tento okamžik napadlo). Několikrát jsem měl chuť knížku odložit, ale nakonec jsem se přemohl a dočetl ji - a ze samotného závěru jsem i nejsem zklamán. Sice to byl od autorky trochu "podraz", ale na to už jsem z knih a filmů zvyklý, že když se neví kudykam, tak se závěr nechá otevřený.

9 03.05.2024

Arnie byl vždycky takový otloukánek. Možná to bylo jeho nesmělostí, možná jeho vzhledem - ale na škole měl jen jednoho kamaráda Dennise, a nebýt něj, možná by byl šikanovaný mnohem víc. Až do jednoho dne, kdy zahlédne v jedné zahradě ojeté auto na prodej (jeho slovy, "konečně jsem viděl něco ošklivějšího než já sám"), rozhodne se jej koupit a opravit. Tím se ale vše změní - co nakonec změní i jeho samotného...
Mám pocit, že tohle byla jedna z prvních knih mistra hororu, Stephena Kinga, kterou jsem četl, a kterou si mne King k sobě připoutal a zajistil nepřetržitý přenos financí z mé peněženky do jeho. I když už člověk od první stránky přesně ví, o čem příběh bude, stejně dochází vždy k mrazení v zádech, jak postupně stránky plynou...

1 20.04.2024

Známý futurolog Edmond Kirsch chystá oznámení velkého objevu, který může zásadně ovlivnit znalosti lidstva o jeho původu. Se svým objevem se pár dní před velkou prezentací svěří vůdcům několika světových církví, aniž by věděl (i když on možná ano), že si tím podepsal rozsudek smrti. Robert Langdom, jeden z jeho přátel a zároveň účastníků velkolepého odhalení, musí následně společně s budoucí španělskou královnou dokončit Kirschův úkol a objev zveřejnit ...
Dana Browna mám rád, (téměř) celou jeho tvorbu, a jeho knihy mohu číst opakovaně (aktuálně v originále), a vždy si v knize najdu něco, co mne nadchne. Ať už to jsou "konspirační" teorie, nebo jen úžasné lokace, kde se děj knih odehrává (Paříž, Řím, zde Bilbao a Barcelona). Tato kniha mi je ještě o chloupek bližší, protože technika, technologie a vůbec vše okolo mně baví a zajímá. A - i když dám této knize plný počet hvězdiček - mám s ní jeden osobní problém. Začnu trochu zeširoka - celé odhalení daného objevu, a objev sám o sobě, umělá inteligence, mi přijde tak úžasně podané, a kompletně ta myšlenka je tak boží (ehm, můžu v tomto kontextu použít toto slovo?), až mi na celém příběhu přišlo nejnudnější to co dělá Brownovy knihy Brownovými knihami. Akce, Robert Langdon, vraždy, konspirace, církve a celé to divadlo - na mne působilo v kontextu "velkého objevu" tak rušivě, že jsem při opakovaném čtení některé pasáže přeskakoval - a jen si vychutnával ono "odhalení" a místopisné popis Guggenheimova muzea v Bilbau, uměleckých děl Gaudího a Barcelony...

4 20.04.2024

Potkali se první den v novém zaměstnání ve výtahu, a od toho okamžiku bez sebe nemohou být. Horší je, že být spolu také není jednoduché - zvlášť když je život úplně nešetří. A nebo oni nešetří život? Závislost na alkoholu, postižené dítě, život na odlehlé vesnici - to vše vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, které se ani jednomu z nich nedostává....
Když si chci odpočinout od "svého" žánru (scifi, fantasy, krimi), tak poprosím ženu, aby mi doporučila nějakou ze "svých" knížek. "Chci Tě mít ve skříni" řekla, možná tím myslela něco jiného, ale já chňapl po této knížce od - mně úplně neznámé - autorky. Do knihy jsem se začetl docela rychle, na její styl psaní jsem rád přistoupil (i když mám pocit, že si střídáním postav trochu usnadňovala práci - vždy když se příběh dostával do nějaké nesnadné situace - blik, přeskočilo pár měsíců, let a vyprávění se posunulo dál). Zhruba do poloviny knihy mně to ukrutně bavilo, ale pak už mi přišlo, že autorka měla spoustu nápadů, a všechny chtěla v knize uplatnit - a počet stran byl dán. A hlavně jsem tu chtěl napsat, že mi celá kniha připadala jakoby inspirovaná jednou knihou od Patrika Hartla, než jsem zjistil, že ta konkrétní byla napsána o několik let později. Takže se paní autorce za tuto nevyřčenou myšlenku omlouvám :)

01.04.2024

Když jsem dočetl předchozí knihu, chtěl jsem ať mi žena zapůjčí něco "z její knihovny", něco odpočinkového. Čekal jsem (nejen podle růžového obalu) nějakou romantickou povídačku, a tak jsem byl hodně překvapenej, o čem vlastně knížka byla. Ze začátku na mně knížka působila tak nějak depresivně optimisticky (ruku na srdce, kdo z nás dostane možnost začít "nový život"), ale postupem příběhu se optimismus těžce vytrácel, až k (částečně) hořkému konci.
Nic to nemění na tom, že se kniha velmi dobře čte, autorka dávkuje příběh tak poutavě, že jsem knihu přečetl takřka "na posezení" (známe to všichni, teď to nemůžu odložit, ještě se musím dozvědět, co bude na další stránce, že ano)... K plnému počtu hvězdiček mi ale přece jen něco chybělo - možná happyend? Kdoví..

8 24.03.2024

Jiří Kulhánek a jeho knihy jsou moje srdcovka, většinu z nich mám už od pradávna, a čtu je opakovaně a vždy jsem z nich znovu a znovu nadšený. Stroncium jsem už kdysi četl, ale nějak mi to nesedlo, tak si z něj nepamatuji víc než prvních pár kapitol (dočetl jsem ho tenkrát vůbec?).
Tentokrát jsem se do něj zakousl - a mám z něj trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně je to Kulhánek tak jak jej máme rádi, se vším všudy - nepřetržitá akce, spousta krve, nábojů. Ale zde je toho i dost navíc - ať už virtuální realita, vesmírné lety (včetně vesmírného letu bez jakéhokoliv vybavení hlavního hrdiny), a hlavně spousta veletočů v příběhu - což ostatně dokazuje posledních pár stránek, kde hlavní hrdina celý svůj život shrnuje. Co ale musím rozhodně vyzvednout je několik velmi zajímavých myšlenek - ta která mi hloubá v hlavě úplně nejvíc je "virtuální realita v simulovaném režimu neustálého boje, kde vědci přicházejí s novými vynálezy, které jsou následně využitelné v real-life světě". Z pohledu roku 2024 a rozmachu AI - zde byl Jiří Kulhánek vyloženě vizionář, a mám pocit, že do pár let se podobného typu výzkumu rozhodně dočkáme....
Takže - když tak nějak uzavřu - pravděpodobně si Stroncium v budoucnu přečtu, ale nebudu se k němu vracet tak často, jak k ostatním Kulhánkovým knihám. Stále je to ale Jiří Kulhánek, takže méně než 4* to nebudou...

6 23.03.2024

Hlavní hrdina při jedné ze svých cest nalezne na opuštěném odpočívadle odhozenou kameru z auta, na níž najde záběry dvou rybářů, kteří se při jedné cestě začnou chovat velmi podivně - zničehonic začnou zběsile jezdit z jedné strany okresu na druhou. To mu přijde podivné, a do pátrání po tom co se děje, zapojí i svoji kamarádku a jejího manžela - čímž všichni započnou cestu, z níž není návratu ...
Od pana Kariky jsem četl Trhlinu, která se rázem stala jednou z mých nejoblíbenějších knih. Tajemno, které se vyskytuje nedaleko domoviny (tzn. není to něco "daleko v Americe"), a koneckonců i celá myšlenka byla úžasná. S touto myšlenkou jsem přistoupil i ke Smršti, a zhruba do poloviny knihy jsem byl podobně nadšený jako při čtení Trhliny (dokonce jsem si místopisné okolí připsal podobně jako Tribeč na seznam míst, kam se nikdy nechci podívat :) ). Jenže od půlky knihy se to celé nějak zvrtlo, toho tajemna bylo tak nějak moc, a šlo to trochu jiným směrem než u Trhliny. Takže jsem sice knihu dočetl ( - rozhodně se panu Karikovi nedá upřít čtivost - ), ale na rozdíl od Trhliny jsem si jistý, že po této knize již znovu nesáhnu. A pokud ano, tak pouze do její poloviny..

5 23.02.2024

Strašně mě baví tento žánr (ať již v literární nebo filmové podobě). Tato kniha má kromě své zápletky ještě jeden doplněk, a to - že si většinu zdrojů můžete sami dohledat (pro případné odpůrce gůglení autor doplňuje odkazy přímo do knihy). A pokud máte zájem, tak si po dočtení knihy můžete prohlédnout desítky různých videí z oblasti Slovenské Tribeče (některé přímo od autora knihy), a nutno říct, že z nich opravdu ono tajemno úplně sálá.
Ale zpět ke knize - četla se mi náramně dobře, a i po několikerém přečtení, i když už člověk věděl tzv "wo co gou", stejně mi běhal mráz po zádech jako poprvé. A stejně jsem posledních asi 40 stránek přečetl na posezení (a znovu si řekl, že si ten konec budu muset přečíst znovu, pomaleji a v klidu, abych si pořádně užil všechny nuance autorova vyprávění). A jsem si jistý, že při dalším čtení to dopadne stejně. Pro slabší povahy bych doporučil raději shlédnout film, který je proti knize mnohem slabším čajíčkem..

Zuzana. Obyčejná mladá dívka, která touží život prožít stejně jako miliony jiných. Dokonce má ke štěstí našlápnuto o trochu více, neboť její otec je majitel cukrovaru, a ještě navíc se kolem ní motají dva dobří kamarádi. Jenže, to by nesměla žít v první třetině dvacátého století a nesměla by být židovského původu ...
Toto je jedna z nejsilnějších (nikoliv vazbou) knih, které jsem kdy četl. Postupné utahování smyčky, kdy očekáváte, že právě přečtená stránka je to nejdrsnější, co jste kdy četli (a hlavní hrdinka prožívá), a hned další strana vás přesvědčí, že může být mnohem, mnohem hůře. Brr - osobně bych doporučil přečtení této knihy všem, kteří vidí cokoliv pozitivního v tom, co se dělo začátkem 20 století (i těm, kteří obhajují to, co se děje v roce 2022/2023 na Ukrajině), možná by si uvědomili, že i Židé, Černoši, Ukrajinci a další rasy i národy jsou lidské bytosti..

16 08.01.2023

Jedna malá vesnička, která si částečně i v současnosti zachovává svůj nádech minulosti, ale zároveň se nemůže dnešku ubránit. Příběhy více či méně obyčejných lidí - které velmi pravděpodobně naleznete i ve svém okolí. Některé příběhové linie zaujaly více, jiné méně - asi tak jak to je i v normálním životě. Kniha se nečetla úplně špatně, ale přečíst si ji znovu nemám úplně potřebu..

Co má společného František, Adolf, Josef, Karlos, Dominik a další? A proč právě Dominik je vyvolený, který vídá každou noc tajemnou postavu. A jakou souvislost má jeho strýc s několik desetiletí starou událostí i s dalšími událostmi, které se odehrály ještě o pár desítek let předtím?
Ke knize jsem se připletl zcela nepřipraven (Ježíšek letos improvizoval, a mile překvapil). Zpočátku se mi kniha hrozně špatně četla, jednotlivé příběhové linie, které se mezi sebou přepínají (vždy v okamžiku, kdy se konečně čtenář zorientuje v postavách z oné linie) - ale jak se příběh více rozvíjel (a zároveň posouval více do současnosti), vše začalo dávat smysl, a posledních asi padesát stránek jsem přečetl jedním dechem - a ještě dlouho po dočtení knihy mi běhal mráz po zádech. Rozhodně jde o jednu z knih, na kterou hned tak nezapomenu. Chybějící hvězdičku bych připsal na vrub rozvláčnému začátku, kdy jsem se mezi postavami (s hlavním příběhem úplně nesouvisejícími) trochu ztrácel..

3 07.01.2023

Stejně jako většina povídkových knih (od libovolného autora) se skládá z povídek lepších a povídek horších. U Stephena Kinga to znamená, že to lepší = naprosto dokonalý, a to horší = ujde. V knize jsem nenarazil na vyloženě špatnou povídku (a možná, pokud by byla ta horší samostatná, tak by mi ani nepřišlo, že je horší - ale v sousedství těch dokonalých to holt vyznívá takto).
Z těch které mi vyloženě uvízly v paměti:
Mlha - samozřejmě stěžejní příběh celé knihy (trochu nelogicky hned na začátku, ale na druhé straně až po jejím dočtení jsem si uvědomil, že kniha je vlastně souhrn povídek a ne samostatná kniha). Kdysi dávno jsem viděl na její motivy natočený film, a opět musím říct, že Kingovy filmy (kromě "nehororových") až tolik atmosféru knihy vystihnout nedokáží.
Jaunt - za mně nejlepší povídka z celé sbírky - dokonce mne zaujala natolik, že jsem se ji jal převyprávět manželce, horory a sci-fi nepolíbené.
Opice, Babička, Úžina, Prám - takřka klasiky hororového žánru.
Pozn. k Prámu se vyplatí přečíst i autorovu doušku.

7 30.12.2021

Daleko víc než životní příběh obou hlavních hrdinek mne zaujala představa autorky, jak by se vyvíjel svět po listopadu 1989, kdyby to nevyšlo. Musím říct, že mi dost běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomil, že to možná viselo na vlásku a všechno tenkrát dopadlo úplně jinak, brrr. Zpátky ke knize - jak jsem už psal, příběh obou hrdinek mne trochu míjel, přišlo mi, že i autorka klouzala tak trochu po povrchu - mohla jít trochu hlouběji (navíc i zde několikrát zmiňovaná informace, že Magdalena=Lenka, mohla být zmíněna o něco dříve - sice jsem to začal po čase tušit, ale spíš jsem si myslel, že režim - v rámci utajení, dívky při umístění do domova přejmenovával. Každopádně toto určitě bude kniha, o které budu za 10 let vědět, že se odehrávala v "alternativní" historii po roce 1989, ale na postavy si téměř určitě nevzpomenu..

6 13.11.2021

Musím obsah knihy rozdělit na tři části. IT část - tak jak zde píší ostatní komentující, je nejvíce propracovaná - a pro někoho, kdo je na tom stejně (minimálně věkově) podobně jako hlavní hrdina, tak i velice poutavá - většinou fází, které Adrian prožívá, jsem si osobně také prošel - i když v nějakém bodě se naše cesty rozpojily (on se vrhl do spárů velké investiční společnosti, sexuálních eskapád, velkých peněz a příležitostných vztahů - a já na rozdíl od něj do rodinného života a "malého" světa it). Druhá oblast - milostné vztahy hlavního hrdiny je tak těžko uvěřitelná, ale kdoví, třeba když už jsou takový prachy, tak je možný leccos. A třetí oblast - je právě oblast peněz, investičních záměrů, mafiánských přístupů, atd, atd - tak ta mně úplně nebavila, i když nepochybuju, že ve světě velkých peněz to takhle chodí.
Jinak kniha se čte velmi dobře, a zhruba od poloviny jsem jí dočetl "na posezení", a všem, kdo prožili "devadesátky", vytáčený internet a začátky Google, Napsteru, Facebooku určitě doporučuji ..

3 23.10.2021

Knihy od Dana Browna mám rád (a asi všechny), a rád je čtu opakovaně - a tím, že to nejsou žádné útlé knížečky, tak mi to každý rok na pár týdnů vystačí.
Anděly a démony jsem ale četl naposledy před více lety, a nějak jsem stihl zapomenout vlastní zápletku, takže mne závěr dost překvapil (poněkolikáté).
Kniha se čte velmi dobře, Dan Brown se s tím nepárá, a oproti jiným autorům se nekoná žádné velké představování, a čtenář je hned na prvních stránkách vržen do děje (asi stejně jako Robert Langdon). Pokud máte možnost si projít v Římě jmenované památky, tak si klidně ještě jednu hvězdičku přidejte...

7 03.04.2021