Leona333 komentáře u knih
Byl to fenomén. Nesmírně inteligentní a důvtipný člověk. Jeho slova - texty odrážely nálady a dění ve společnosti. Byl pomyslným zrcadlem doby, do kterého se mnohý občan, potažmo politik..., neměl odvahu podívat.
Škoda jen, že v dnešních časech, zde nemáme takových osobností. Každopádně Děkuji za tuhle velice povedenou knihu.
Číst tuto útlou knížku, bylo jako si svlékat japonské kimono plné záhybů - skladů, nekonečných dílů z hedvábí a brokátů...
Každá stránka obsahovala jisté překvapení, přání, přibarvení, přeformulování emocí k druhé - "blízké" osobě. A ač se zde má jednat, jednalo svého času o erotický, snad i skandální román..., dnes spíše působí jaksi zdrženlivě, téměř až stydlivě...
Každopádně autor si za tak mistrný popis falše a licoměrnosti, zaslouží mé uznání. Tuhle zvláštní hru - čtení jsem s ním udržela po celý večer, až do svítání...
Tuhle knížku jsem si kdysi přečetla na střední. Chtěla jsem být "světová," jako většina mých, tehdejších spolužáků... Tak jsem si ji sehnala a přelouskala v angličtině.
Po letech jsem si ji přečetla znovu a musím s politováním zkonstatovat, že se u mě s přibývajícím věkem, potažmo v knize - nic nezměnilo. Stále si myslím, že to je neskutečná hovadina.
A i když se mi párkrát v životě stalo, že se mi pátek nevydařil - nepovedl..., tak Friday je jasným příkladem, že asi nebudu jediná. Robert A. Heinlein a jeho "špičková agentka," se svojí absurditou úplně ve všem..., si víc jak dvě hvězdy ode mne nezaslouží.
Po knížce Děti z Bullerbynu, má druhá - obrovská, dětská srdcovka. Jako malá jsem si ji četla dokola a dokola. Furt a znova ; )
Ronja byla má hrdinka a průkazné alibi, pro většinu rán, kdy jsem jakožto malé pískle, vyskočila z postele, prolítla koupelnou a smykem se vyhýbala babičce, která měla potřebu učesat mou dlouhou, kudrnatou, nepoddajnou hřívu. Vzdorovitě jsem jí pokaždé řekla; že se Ronja taky česat nemusí - nepotřebuje, protože má na starosti mnohem důležitější věci... ; )
Tenhle můj dětský - čtecí klenot, je tak nějak jinak upravený Shakespeare, kde se "hlavní postavy - rody nejmenují Kapuleti a Montekové..." ; ) Astrid Lindgrenová, zde pro děti vytvořila nádherný, kouzelný příběh se šťastným a optimistickým koncem... ; )
Tato knížka je obsahově stručná, ovšem velice věcná... Dokázala mě před léty, jako malou, náctiletou holku motivovat k četbě historických beletrií a později biografií o Janu Husovi a Janu Žiškovi...
Ilustrace v ní jsou trefné, úžasné.
Těch 360 stránek mě mělo varovat. To je podle mých předešlých zkušeností na rozsáhlý, vícegenerační román - ságu, tak "trochu málo..." To se opravdu nedivím, některým komentářům níže..., že kniha - příběh na ně ke konci působí poněkud chaoticky a jako z rychlíku... Sdílím stejný názor.
Vše se vážně zhustilo a natlakovalo k vytyčenému finále, které se mi po tom všem..., jaksi nepozdávalo.
Nechci paní autorce nikterak ublížit, to opravdu ne, ale kdyby se knihou mihlo méně postav..., upustilo by se od té duchařiny..., tak by to byl pro mě v jádru velice pěkný, silný příběh.
Knihy od Zdeňka Šmída mám ráda. Jsou milé, trefné, úsměvné.
Zde, v tomto příběhu se návštěva z vesmíru, rozhodla zkoumat pozemšťany a obyvatelům malé - poklidné, zprvu poklidné vísky Vyvolená..., nabídla v zásadě dokonce i neomezenou moc, výměnou za - svobodu. "Nekonvenční emoce a reakce," které se tím pádem proženou obcí, jako rozvodněná řeka při jarním tání, nenechají na sebe dlouho čekat.
Autorova Vyvolená, mě svým prozaickým humorem a výstižnou sondou do nitra našich lidských povah - temperamentů, znovu pobavila. ; )
Takový Klondike po Česku, je tahle knížka. O touze jít - najít a zbohatnout... I když tentokráte není vzácným artiklem zlato, ale nádherný, zeleně lahvový vltavín.
Autorův styl psaní mi sedl. Velice dobře vypodobnil naše lidské charaktery a sny, které se díky tomu mění v umanutou zběsilost po dobrodružstvích...
Bruce Dickinsona, bych přirovnala k člověku devíti řemesel a desáté - ne bídě, nýbrž fantastického úspěchu.
Tenhle "šoumen" na co sáhl, co si zamanul, tak se mu prostě povedlo - splnilo.
Na knize zejména oceňuji její "kultivovanost," pokut se dá o Iron Maiden říci, že jsou kultivovaní... ; ) Ne vážně. Vzpomínky v knize nejsou o pouhém bohémském životě..., který většinou k hvězdám heavymetalových skupin patří, je přiřknut... Je vlastně o lidské všednosti, snech, radostech, strastech, které může prožít kdokoliv z nás.
I bez pikantních skandálů, mraku alkoholu, zástupu děvek a omamných látek..., je kniha čtivá a zábavná... Nastínila tak trochu jiný pohled na jednu hudební legendu.
Tuhle knihu od Meyrinka jsem kdysi četla jako třetí v pořadí po Zelené tváři, Hašiši a jasnozřivosti. A musím se přiznat, že jsem jí tehdy moc nedávala... Je svým způsobem velice specifická, niterní... Meyrinkův rafinovaný způsob psaní, začne čtenáře nutit hledat i to, co je vepsané mezi řádky..., kde se realita záhy mění v sugestivní tajemno a magičnost...
Tak za sebe beru jako absolutní špičku povídku Modré čočky. Ta mi přišla mnohem více zajímavá a originální, než díky Alfredu Hitchcockovi, zfilmovaná povídka Ptáci.
Daphne du Maurier, psát opravdu uměla. Její díla jsou i dnes velice čtivá, tajemná, napínavá a hloubavá.
Hodně silný psychologický román z pera Daphne du Maurier, kdy "mrtvá ze záhrobí," může určitým způsobem, stále tahat za pomyslné - zlověstné nitky a tím tak naznačovat živým, že doposud "neřekla své poslední slovo..."
Tohle je opravdu dech beroucí čtení, plné intrik a více méně šťastných náhod - okolností..., které dokážou v poslední chvíli zvrátit - odvrátit tragický konec hlavní, živé hrdinky...
(SPOILER) Ač může toto dílo - název knihy, evokovat "sluncem zalitý ráj," kdesi na ostrově v Karibiku..., opak je pravdou. Jedná se o velice ponurý, drsný příběh z poloviny 19. století z pobřeží Cornwallu, v němž mladá hrdinka Mary Tellanová, přijíždí po dramatických událostech..., za svojí tetou Patiencií a jejím mužem - strýčkem Jossem, který jak se později ukáže, je šéfem nelítostné bandy pirátů, lupičů, kteří se pro zisk a svůj prospěch, neštítí opravdu ničeho...
Že je román od začátku, nabitý bouřlivými okamžiky - emocemi, není pochyb. Mery je zde vystavena všemožnému útisku, příkoří a nástrahám až do samotného finále... Každopádně by to nebyla Daphne du Maurier, aby se vše nakonec neobrátilo ku prospěchu hlavní hrdinky...
I po tolika letech se jedná, o velice dobrou - čtivou klasiku, nejenom pro ženy...
K této knize, povídkám se vracím opakovaně. Jsou jednoduše úžasné a nadčasové...
Gustav Meyrink, "enfant terrible" francouzsky hrozné dítě, prostořeké - upřimné dítě, či postrach rodiny..., si díky své literární tvorbě a stylu psaní, tohle označení jistě zasloužil. ; )
Povídky působí lehce skandálně..., groteskně, trefně, nekonvenčně... Autor nám lidem - lidstvu, porozuměl dokonale... ; )
Tak trochu jinak modifikovaná historie starých českých pověstí... Pro někoho hanlivá a pro někoho oddechově zábavná. Vyladěná tvorbou Káji Saudka, je zkrátka efektivně skvostná.
Pro zlepšení nálady doma, v knihovně nepostradatelná... ; )
Ani po tolika letech není třeba přiostřit, přisolit, poupravit Zelňačku. Tahle klasika Reného Falleta, má v sobě naprosto vše. Delikátní množství osobitého - kousavého humoru, cynismu, sarkasmu, ironie, nádechu nostalgie a progrese...
Moc hezká knížka, téměř až pábitelská..., s nádherně sofistikovaným, českým překladem.
Dokresleno - umocněno, s nezaměnitelnými ilustracemi Vladimíra Renčína, které zde vnímám jako trefný bonus...
Nebudu lhát, tuhle knížku jsem si jakožto náctiletá, potřebovala nutně sehnat, ne kvůli tehdejšímu seriálu..., ale kvůli fantastické ilustraci Káji Saudka.
Když jsem ji konečně sehnala, otevřela - začetla se, zjistila jsem, že kniha není fantastická jenom díky kresbám, ale i díky dobře propracovanému - zábavnému textu pro všechny laiky, kteří baží po poznatcích o vesmíru - astronomii.
Knížku mám stále doma, ve své knihovně a čas od času do ní juknu, abych se skrze ní, mohla znovu vrátit - vznést ku hvězdám. ; )
Země vycházejícího slunce, země plná kontrastů, rituálů... I tak by se dalo charakterizovat - se charakterizuje Japonsko. Tahle knížka je toho přímým důkazem.
I když některé věci v ní dnes působí, díky ustavičnému pokroku, tak nějak retro a archaicky..., přesto, přese všechno pro mě své kouzlo neztratila - udržela.
Nádherná knížka, v které jsem si jako malá holka bezpočtukrát listovala, četla a přitom se oddávala snům a touze, vše jednou spatřit na vlastní oči.
,,Kdyby se mě snažil, pán v černém obleku, při obědě v Gotham Café, uplatit svým čtvrťákem pro štěstí a namluvit mi, že jsou povídky od Kinga pasé, neb v dnešní době frčí úplně jiné věci..., s definitivní platností bych jej poslala do místnosti smrti, i za cenu toho, že vše, co miluji, ztratím v dáli." ; )
Znovu velice povedený soubor povídek od mistra hororu. A i když se několik děl dočkalo filmového zpracování..., nemohu si pomoci, knižní podoba je stále nepřekonatelná...
Na tenhle skvost jsem kdysi narazila úplně náhodou v Budapešti, v jednom zapadlém antikvariátu, kousek od baziliky svatého Štěpána.
Vlastně se jedná o velice zdařilou divadelní hru, která by se u nás v jisté době, rozhodně nechytla...
Takže Zoja Denisovna..., má skoro vše, po změně režimu - nemá skoro nic. Jen touhu, opustit zemi, která přestala být domovem... Zemi v níž byl bonton vystřídán legalizovanou oplzlostí... Přesto Zoja něco má. Navzdory bytové krizi, si v Moskvě díky svému šarmu, důvtipu a konexím..., obhájila vlastní byt. Ten jí a nejen jí, může pomoci vycestovat ze země. Zoja začne měnit - realizovat svůj plán ve skutečnost... Jeho slabina se však ukáže tam, kde by ji nejméně čekala...
Hořko bolavá, místy vtipná komedie z dob, kdy mít vlastní byt - ložnici, byl nezákonný přepych. Z lidí se stávali soudruzi a občané, z mocenských špiček ubožáci, z nicek osobnosti s imunitou.
Michail Bulgakov, i zde potvrdil, že jeho díla jsou nadčasová..., vhodná jak k pobavení, tak i k zamyšlení.