Leona333 komentáře u knih
Marcel Pagnol s touto knihou, jejím příběhem, na mě zapůsobil jako živá voda a to doslova. Nestárnoucí, nadčasová klasika, která s naprostou neochvějností, i skrze vylíčenou krásu Provence, poukazuje na její vadu - strup na půvabu a to na její obyvatele. Místní, starousedlíci, kteří skrze své potřeby, hamižnosti a falše, dokáží zadupat, otrávit, rozcupovat sny - ideály jiných lidí...
Každopádně ne nadarmo se říká, že "karma je zdarma..." O tom se v samém závěru, tohoto strhujícího příběhu přesvědčí nejeden z nich.
Knihu k přečtení mohu jen doporučit.
,,Tak trochu jiný - historický cestopis, který nás sebou vezme na známá, nebo i méně známá - bájná místa Egypta."
V lecčem mi knížka pootevřela nová okna skrze vzdělání..., v lecčem pobavila... Na sto procent mne utvrdila v tom, že egyptská kultura má nám lidem, již od pradávna co nabídnout.
Kniha by se klidně mohla jmenovat KNIHA NÁŘKŮ NÁHRADNÍKA. Jsem velice ráda, že se ke mě dostala jako putovní, za kterou jsem nemusela zaplatit ani jednu korunu. To se vážně chvílemi nedalo číst. Zřejmě tomuto mladíkovi nikdo pořádně nevysvětlil jedno známé úsloví: ,,Co se doma uvaří, to se taky doma sní." Zde naopak NÁHRADNÍK nabere plně do talířů a rozdává všem ostatním... Rozdává o pocitech ke své ženě, ženě svého života..., rozdává o pocitech a nesvárech se svým starším bratrem..., odsuzuje bulvár..., aby nakonec právě jemu a nejenom jemu, předhodil tento svůj příběh...
No, knihu jsem se nakonec rozhodla nehodnotit hvězdičkami, asi by jich bylo žalostně málo. Prostě jsem v ní neobjevila nic uvědomělého, lidsky zajímavého - hodnotného... Bohužel ne každému, kdo se "narodil se stříbrnou lžičkou v puse, nebo i bez ní...," je dáno, aby napsal dobrý životní příběh - knihu.
Vyrůstala jsem na časopisech Mateřídouška, Ohníček a občas i nahlédla do časáku Sedmička pionýrů..., takže k této knížce přistupuji tak trochu s nostalgií, ale i s nadhledem...
Jeden se musí při čtení oprostit od všech těch ,,ideí...," které sebou tato doba nesla. Podívat se na to z jiného úhlu a s určitou dávkou ironie a pak se tomu všemu, co je v knížce napsáno..., můžete nevěřícně smát.
Takže ano, kniha mě pobavila a na chvilku i vrátila do dětských let... ; )
Přemýšlím, co nesmrtelného a originálního bych měla po dočtení této knihy napsat. Přiznám se, že mi nic zajímavého na mysl nepřišlo, zvlášť, když je zde již tolik pěkných komentářů a ohlasů na tenhle příběh.
Nejvíce se ztotožňuji s komentáři od DeathHarmony a od Hesonit...
Tím bych to celé za sebe uzavřela a knížce - Addie LaRue, popřála velké množství nadšených čtenářek a čtenářů, díky nimž si svou ,,nesmrtelnost..." bezesporu zaslouží.
Knihu k přečtení doporučuji.
120 stránek v komiksové podobě bohatě stačilo k vystižení atmosféry, tohoto opravdu velice známého příběhu - příběhů...
Bezmoc, ponížení, bezpráví a zvrácená brutalita je zachycena v každé kresbě tohoto díla.
Po klasické knižní verzi, je i tento komiks zdařilým vypravěčem o lidské - lidských zvrácenostech a zvěrstvech, které se neštítíme páchat na druhých...
Knihy Juraje Červenáka, není třeba jeho čtenářům - fanouškům, nikterak dlouze představovat. Většinou se jedná o mystické, bájné - téměř pohádkové fantasy, které si díky nervy drásajícímu napětí a akčnosti..., udrží čtenářovu pozornost, až do samotného finále... I zde tomu není jinak.
Poprvé jsem četla Zlato Arkony před deseti lety a i po deseti letech musím zkonstatovat, že tenhle příběh pro mne stále svůj půvab má. Nově zkrášlen, umocněn i velice pěkným přebalem - titulní stránkou... Ta se fakt povedla. ; )
Bylo to překvapivě dobré čtení. Dobré, chvílemi až mrazivé - drtivé čtení, zvlášť když si jeden uvědomí, do jaké doby a ideologické mašinérie, je vsazen příběh dvou mladých - nezkušených lidí, Věry a Oty...
Mrazivé je i to, že se lidstvo bohužel i dnes, po tolika letech..., stále z mnohého nepoučilo...
Knihu mohu k přečtení doporučit. Nejedná se totiž o nějaký, přeslazený románek, nýbrž o každodenní boj v lidskou důstojnost a identitu.
Rodinná, putovní knížka..., kterou jsem si v dětství několikrát, díky vesmírné lodi Pluto + nekonvenční posádce..., s jejím fantastickým dobrodružstvím, přečetla a oblíbila.
Ty kráso! Kam se hrabe úhlová bruska, nebo šmirgl papír se svou drsnou ostrostí severského podnebí, na tak břitký jazyk - styl psaní, Lucy Taylor. Násilí a vulgarismy zde létají, jako vlaštovky po dešti...
Osm povídek, osm časovaných náloží..., které ve výsledku jdou, až na samou dřeň.
Nemám ze Vzteku, žádnou upřednostněnou povídku, vlastně nemám víc co dodat. Nakonec, jak se ukázalo v některých příbězích..., "bylo lepší méně mluvit, více konat..."
,,Rudé moře v kostce..." I tak bych shrnula tento cestopis, který je plný map, kreseb a velice pěkných fotografií podmořské fauny a flóry.
Kniha je letmým průřezem dávnou historií... a lokacemi k potápění. Vlastně je i takovým lákadlem, které by si zvídavý návštěvník, v rámci aktivní..., nebo lehce pasivní dovolené, neměl nechat ujít. ; )
,,Cesta do Izraele se liší od výprav do jiných zákoutí planety Země, protože na žádném jiném místě na světě, dějiny civilizace nemají tak dlouhou a bouřlivou historii, nikde jinde minulost není tak silně přítomna v současnosti a dnešní den, není tak podobný dnům dávno minulým."
Tyto věty jsou na zadní straně tohoto cestopisu a já mohu pouze zkonstatovat, že se s nimi v mnohém shoduji...
Kniha je plná barevných fotografií, dalo by se říci, že i momentek... U každé je stručný popis - vysvětlivky. Obsahově se zde vlastně nejedná o rozsáhlý rozbor věci - historie... Nicméně nejdůležitější místa, stavby a okamžiky tohoto, dodnes kontroversního území, v ní jsou. Skrze její počátek se čtenář na konci dostane, až na Golanské výšiny...
K prolistování a k rozšíření si obzoru, mohu knihu doporučit.
,,Věci, které vlastníte, pak vlastní vás..."
Tahle kniha se mi špatně zařazuje - škatulkuje. Je to takový třesk všeho možného... Od zhýralého konzumu..., úpadku chlapského testosteronu..., až k "terorismu..."
Každopádně čtivost se jí upřít nedá. Místy až mrazí, do čeho se naše společnost v jednadvacátém století posunula... Ta určitá frustrace a vztek, je v knize na místě.
Četla jsem ji asi třikrát, film viděla jednou a musím zkonstatovat, že s postupujícím věkem, se mé názory na tohle dílo, částečně mění. Před X lety, by to bylo plných pět hvězd a to bez diskuze... Dnes se k některým věcem zde, stavím méně spontánně, o to více objektivně... Nakonec, čtyři hvězdy. Proč ne?! ; )
Podněcující - pobuřující, tísnivá, dusivá, proslulá je tahle útlá kniha. Kdysi mě svým neonově křiklavým přebalem, k sobě přivábila, jako zářivá pouliční lampa, nočního motýla. A stejně jako noční motýl, po nárazu do světla..., tak i já jsem po dočtení knihy od tohoto autora, zůstala dlouho ohromena...
Neonová bible, je stále dle mého, svým způsobem ve společnosti, naléhavá...
,,Jako vodu a olej," tak zhola nemožné je promíchat, smíchat, spojit v knize Tomáše Barányho s Janou Myslbekovou... Příběh se téměř od počátku tváří, jako "antické drama...", avšak ani malebná čeština Vladislava Vančury, mu příliš nepomohla.
Útěk do Budína - Budapešti a pak znovu do Prahy, byl pro mě bohužel asi tím nejnešťastnějším rozhodnutím, které jsem v rámci četby od tohoto, jinak znamenitého autora udělala.
Jako Jitřenka, která se časně z rána nenápadně dere tmou..., tak se stejně nenápadně dere na světlo, i tento detektivní příběh, vlastně - psychologická novela...
V této Fuksově knize běží o silný - emoční zážitek, o který se postará, kriminální rada se svým synem, Vikim Heumannem. Od samého počátku jde o nerovný souboj otce a syna. Jako v jámě lvové, se v samém závěru ocitnou oba dva, v němž si netroufám určit vítěze...
I když je Ladislav Fuks častěji opěvován - spojován, se Spalovačem mrtvol..., tady mi přišlo, jako by se více otevřel sám sobě, svému nitru a mnohé dojmy - pocity do děje vložil ze své vlastní autopsie...
Za sebe hodnotím, asi jako nejlepší knihu, kterou jsem od něj četla.
Útes Thunder Point, je dle mého, taková nadčasová - atraktivní detektivka. Autor si vybral dobrý námět a samozřejmě i prostředí. Karibské moře, je samo o sobě dostačujícím lákadlem. A když se do toho přimíchá záhadný, poutavý příběh s notnou dávkou adrenalinu, je o úspěch - čtivost, postaráno.
Za necelé dva večery, přečteno - vyřešeno...
Tuhle knížku mohu pouze doporučit.
Další, znovuobjevený poklad z půdy. Vlastně i vzpomínka na jedny Vánoce, kdy můj starší bratr, dostal tuhle encyklopedii od Ježíška pod stromeček a já jsem po ní, celý večer pak závistivě pokukovala, neb mi knížka Medvídek Pú, kterou jsem dostala, nepřišla jako silná protiváha...
Proč a Jak, je velice zdařilá knížka, která se díky srozumitelnému popisu věcí a i ilustracím, stala v naší rodině, brzy kolovací...
Dodnes mám zato, že už tehdy v mém bratrovi zažehla jiskřičku zájmu o automobily - motory a u mě o lodě - potápění. ; )
A i když je tohle knižní dílo určeno pro děti a mládež, nevidím důvod se k němu, jakožto dospělá, nevracet. Stále je v něm co objevovat, si připomínat. ; )
Knížka, respektive vzpomínání paní Šáchové, je velice zajímavé. Na této dámě je zřetelně poznat, že si ze svých předností a půvabu, nelámala hlavu. Brala vše s nesmírným nadhledem, ale i s lidskou pokorou.
Nejvíce mě zaujalo, jak se staví k církvi - své profesi. Ač jí víra v životě dala a pomohla v mnohém..., tak ji nevnímá jako takového bílého beránka, bez sebemenší poskvrny... "Možná, že je to dobou, nebo lidmi, kteří tyto instituce řídí..."
Kniha mě v lecčem pobavila, zároveň donutila zamyslet se nad mnohým.
Dostat do rukou tuhle knížku, bylo jako dostat do rukou čokoládové vajíčko Kinder Surprise. Takže takové dva v jednom... ; )
Užila jsem si tyhle čtivé příběhy, i když na Deana Koontze - "vymyšlené, napsané v nezvyklém, umírněném obalu všednosti, bez extravagantních kuriozit, mystických, nebo sci-fi prvků..."
Nicméně mě kniha namlsala k přečtení a zopakování si i jiných děl, od tohoto výtečného autora.