Klub rváčů
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60378/bmid_klub-rvacu-GVe-60378.jpg
4
1872
1872
Klub rváčů série
1. díl >
Když nemůžete půl roku usnout, okolní svět vám začne připadat jako nekonečný sen. Takových lidí moc není, ale mladý úspěšný úředník, který si říká Jack, je jedním z nich. Jeho život se změní, když potká Tylera Durdena – spolu založí první klub rváčů, místo, kde si může každý „vyměnit názor“ s druhým. Nejznámější román Chucka Palahniuka, zfilmovaný r. 1999 Davidem Fincherem, vychází v novém překladu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2011 , OdeonOriginální název:
Fight Club, 1996
více info...
Přidat komentář
Jak výstižně se autor rozepsal o beznadějnosti současné mladé generace, o jednom způsobu léčby současné společnosti o hledání místa mladých mužů v současném světě.
Nevim jak mohl podle tak zmatený knihy vzniknout tak skvělej film :D ale tou kapitolou nakonec mě dorazil...super kniha
Tak tohle není pro mě. Absolutně jsem nevěděl do čeho jdu a bylo to strašné. Stejně jako Mechanický pomeranč. Někdo to může považovat za kultovní, já nemám hodnocení daleko k odpadu. Mé hodnocení páru hvězd zachránily určité myšlenky....jinak pro mě slabé. Pokračování ani film určitě nedám. 45%
Velmi zvláštně psaná skvělá kniha. Opravdu mě to rychle chytlo a celé od začátku do konce hodně bavilo, primárně pak ono postupné odhalení hlavní zápletky. Tyler Durden už vždycky bude jednou z mých oblíbených postav. Řekla bych vám více, ale nerada bych porušila první pravidlo. ;)
(10/10, přidávám do Doporučených)
„Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel, říká Tyler, „jedině tehdy můžeš absolutně všechno.
„Možná, že sebezdokonalení není odpověď. Možná, že odpověď je sebezničení.“
Můj druhý Palahniuk. A protože jsem s komentářem otálel, tak jsem knihu mezitím přečetl dvakrát. Při prvním čtení mě poněkud mátlo přeskakování v ději v prvním půli knihy, zato při druhém mi to už ani nevadilo (mimoto film jsem si za ten rok a půl pustil třikrát). Zpočátku jsem tak nějak ani netušil, o čem to celé vůbec bude a chytlo mě to až v druhé půlce, kde se to celé začalo tak trochu zvrhávat. Nebudu zbytečně spoilerovat, tak spíš řeknu, že číst knihu zrovna ve chvíli, kdy je člověk naštvaný na celý systém, je poměrně zážitek a je to i nejspíš důvod, proč na mě tak zapůsobila. Každopádně se ji raději pokusím nebrat jako návod. Ale kdyby náhodou, tak alespoň vím, jak vyrobit žárovkovou bombu nebo napalm :)
Film som videl prvý, zapôsobil na mňa silno a knihu som si chcel prečítať už dávno, aby som mohol porovnávať a hlavne potvrdiť pravidlo, že kniha je takmer vždy lepšia ako film, i keď je pravda, že obe tieto médiá pracujú s rozdielnymi výrazovými prostriedkami. V prípade Klubu bitkárov som na vážkach. Kniha dobrá, ale dávam prednosť filmu.
"Spaseni můžeme být jen když nás chytnou a potrestají."
Takže je to vlastně zbabělost? Bojujte proti společnosti čím největší blbostí, které jste schopni, ale stejně nakonec budete škemrat o odpuštění? O to, abyste se zařadili mezi ostatní průměrné šmejdy, kteří vás celý život štvali?
Fakt?
Nebo jde o pravý opak?
Nebo se celý život nemůžeme rozhodnout?
Načteno poněkud afektovaně. Až jsem si říkala, že by si předčitatel zasloužil první rvačku...
Film jsem viděla, nebyl špatný.
Nezaměnitelný styl Chucka Palahniuka ve své nejznámější podobě. Napsal i lepší knihy, ale "Klub rváčů" je díky povedené filmové adaptaci nejpopulárnější.
Nečekala jsem, že kniha bude lepší než film, mívám to totiž většinou naopak. Vím, není to obvyklé. Nicméně tato kniha byla skvělá.
Dost zvláštní kniha. V mnoha ohledech mi přišlo, že autor se snaží rozjet, jasně, jasně, nějaké ty balasty okolo, už tam budeme, nevadí, že půlka knihy je pryč, ta zápletka tam někde bude a... nic. Už film sám o sobě dokázal být v něčem takový matný a kniha tomu vůbec nepomohla. Palahniuk se mi pomalu začíná vzdalovat.
Nejdřív jsem viděla spolu se synem asi před rokem film a teď jsem se dostala i k jeho knižní předloze. A, přestože se ze mě ani po shlédnutí filmu ani po přečtení knížky nestal skalní fanoušek Klubu rváčů a stejně jako jeho překladatel Richard Podaný jsem zásadně proti zbytečnému ničení věcí a ještě víc proti násilí, asi jsem pochopila, co na tomto fenoménu ostatní mají. Pomohl mi v tom jak chlapský pohled syna, tak autorův skvělý epilog a znovupřečteni šesté kapitoly, původní povídky, ze které Palahniuk pro svůj kultovní román vycházel, tak i výborný doslov překladaele.
A tak, respektujíc pravidlo číslo jedna a pravidlo číslo dvě, už končím.
Před lety jsem viděla film, převratný! Teď jsem narazila na knihu a těšila jsem se, ale už jsem asi jinde. Četla se skvěle, ale přála jsem si jí rychle dočíst, ať už jsem z tý deprese a chaosu pryč :-D
Já nevím...
Knihu jsem přečetla, ale nemůžu říct, že by ve mně něco zanechala, nebo že bych pocítila tu skvělost příběhu.
Kniha se čte dobře, příběh má spád. Hlavní zápletka mě někde v půli napadla, a to jsem neviděla film a ani pořádně nevěděla, o čem to je. Není to zbytečně dlouhé a ukecané. Jenže mám pocit, že je to takové průměrné čtení. Neurazí, ale ani nenadchne. Alespoň tedy mě.
Nebudu dávat hodnocení, protože tohle není můj standardní žánr a asi to prostě nedokážu ocenit, nevím. Přečetla jsem jí jen proto, že jsem kdysi dávno viděla film, který mě bavil, ale už jsem si ho moc nepamatovala. Nebavil mě styl psaní, nebavily mě tam ty divně nesmyslné věty, které tam byly asi jen jako výplň. Tato kniha mi nic neříká.
,,Věci, které vlastníte, pak vlastní vás..."
Tahle kniha se mi špatně zařazuje - škatulkuje. Je to takový třesk všeho možného... Od zhýralého konzumu..., úpadku chlapského testosteronu..., až k "terorismu..."
Každopádně čtivost se jí upřít nedá. Místy až mrazí, do čeho se naše společnost v jednadvacátém století posunula... Ta určitá frustrace a vztek, je v knize na místě.
Četla jsem ji asi třikrát, film viděla jednou a musím zkonstatovat, že s postupujícím věkem, se mé názory na tohle dílo, částečně mění. Před X lety, by to bylo plných pět hvězd a to bez diskuze... Dnes se k některým věcem zde, stavím méně spontánně, o to více objektivně... Nakonec, čtyři hvězdy. Proč ne?! ; )
Ohromná ostuda je, že tu mám profil skoro rok, a až teď jsem se při revizi hromad svých knih dostal k Palahniukovi. Jak můžeš zapomenout na Palahniuka, tyvole. Já myslel, že toho jsem si přidal mezi prvními. Nevadí. Když mi bylo třináct, viděl jsem film a přinutil jsem tátu, aby mi knižní Klub rváčů koupil anglicky, protože česky nešel sehnat. Vzhledem k tomu, že se rodiče rozváděli mi vyhověl, byť nevěřil, že to přečtu. Samozřejmě jsem to tehdy louskal až do doby, než to vyšlo i česky, ale díky za podporu, tati. No, jinak si nemyslím, že tu chtěl začínající autor prostě jen šokovat, podle mne je výpovědní hodnota díla trochu o něčem jiném, a taky moc nechápu, co tu o tom plkaj holky pode mnou, nějak jsem si nevšiml, že by hlavní hrdina nevěděl, jak mluvit se ženami, o žádném poselství "drogy jsou špatné, áno?" ani nemluvě, a nemyslím si, že je to jen proto, že jsem dospíval v ženské domácnosti, lol, ale kniha je to skvělá. I o takřka dvacet let později. Vlastně jsem konečně v tom "správném" věku, i když jsem se v tom našel už coby teenager.
Číst tuto knihu v 18, asi bych dal těch bodů víc. O 50 let starší tak trochu nechápu její smysl. Rozumím tomu, že začínající autor se snaží prorazit něčím novým, provokujícím. Pár věcí mě i opravdu pobavilo. Třeba pravidla a jejich dodržování ad absurdum. Mám ale strach z toho, že by to někdo mohl začít považovat za manifest a začít se tak chovat.
Pojednání o ztrátě mužství a společnosti vychovávané ženami, kdy hlavní hrdina už ani neví, jak se ženou mluvit, byl hodně zajímavý. Dobře sepsané. To, že hlavní hrdina zkouší získat něco zpět násilým, drogami a nic z toho nefunguje, je skvělá message.
Na druhou stranu mě to jako ženu asi tolik nezasáhlo.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) schizofrenie psychologické romány gangy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Dost absurdní a možná trochu zajímavé, ale čekala jsem to lepší, když uvážím, jak je Klub rváčů slavný.
Na mě trochu moc snové a s přemýšlením toho maldíka mám dost problém se ztotožnit. Podle mě ho vysvětluje jen jeho diagnóza, jinak dost těžko pochopitelné a totálně sebedestruktivní.
Asi si pořád ještě moc vážím života (podotýkám přestože jako každý mám asi víc těch horších dnů než těcj lepších), abych pochopila geniálnost díla.