Leona333 komentáře u knih

Tahle kniha se mi prostě nelíbila. Název zní sice lákavě, ale uvnitř se žádný zázrak nekonal.
V první části knihy - Jeffova příběhu se pouze dozvíme, že je opravdu unavený, zcela znuděný... Vymetá v Benátkách jako novinář jeden večírek za druhým, kde je jeho jedinou starostí, jak by se co nejdříve dostal k nějakému rautu, pohoštění zdarma a u jednoho takového se potká s Laurou...
Druhá část knihy je z Indie - Benáresu. Tam už jsem se při čtení vážně nudila. Co si tak asi nejvíc z toho pamatuji je to, jak se mu někde na špinavé ulici dostalo nedopatřením do úst kravské lejno... a on pak v bolestech a křečích na pokoji rekapituloval svůj život a své všechno...
Takže prostě ne. Tahle knížka zkrátka nebyla pro mě.

28 26.08.2023

František Kožík, mě stále dokola utvrzuje v tom, že: "V jednoduchosti je krása... a v lidském úsilí - odhodlání, je síla..." A tyto navenek zcela obyčejné, běžné lidské atributy jsou, alfou a omegou celého tohoto příběhu.
,,Blázny možná živí Bůh," každopádně nás čtenáře živí dobře napsaná kniha, od vynikajících spisovatelů...

35 09.08.2023

Nejsem si jistá, zda je tohle knižní dílo od Zikmunda Wintera, stále povinnou školní četbou..., ale s určitostí to není kniha pro každého.
Dramaticky nešťastný trojúhelník, mezi temperamentní Rozinou - nalezencem..., jejím italským malířem, milencem Nikolou a posléze i s jejím manželem, zednickým cechmistrem Karfou, spěje k tragickému vyústění od samého počátku.
Rozina je psána těžkou, z dnešního pohledu až archaickou mluvou, někdy se zbytečně - květnatě rozepisující v drobnostech... Nicméně jí mám ráda. Beru jí jako takovou historickou sondu do doby, kterou bych sama nikdy zažít nechtěla...

30 09.08.2023

,,Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti."

Ke knize, i k filmu se velice ráda vracím. Obojí považuji za fenomenální. Zikmund Winter zde velice přesně a reálně zachytil dobu - prostředí, ale především charaktery jak hlavních, tak i vedlejších postav...
Snobismus, maloměšťáctví, pokrytectví, jízlivost a sebestřednost se táhnou celým dějem příběhu, jako morová rána, kterou nelze vyhubit - porazit... O tom se přesvědčí i sám "nezbedný bakalář Jan," který svým volnomyšlenkářským stylem života, nejednou nadzvedne ze židle, rádoby uvědomělé občanstvo - měšťanstvo Rakovnické... ; )
Kniha je poučnou, úsměvnou, i lehce nostalgickou vzpomínkou na dobu mých studentských let.

31 09.08.2023

Tak Zoufalé touhy jsou, o "prsa lepší" než Uchvatitel... Každopádně Marie mi zde, jako hlavní hrdinka vůbec nesedla, stejně tak i její životní příběh, peripetie...
Třeba dám časem autorce znovu šanci, každopádně mám pro tohle léto s knihami - příběhy pro "ženy...," splněno.

P.S. Marcel Proust, má jeden hezký - trefný citát: ,,Krásné ženy ponechme mužům bez fantasie."
Já bych jej klidně rozšířila o: ,,Některé přebaly a obaly knih, ponechme čtenářům bez fantasie..." ; )

28 09.08.2023

No, tak jsem si udělala díky létu odbočku ve čtení mých knih a na doporučení... jsem sáhla po této autorce. A abych pravdu řekla, z eknihy Uchvatitel jsem uchvácená rozhodně nebyla...
Co mě zde jedině "uchvátilo" - nesmírně pobavilo, rozchechtalo, je "obal" k těmto příběhům, povídkám...
Jako recese budiž, jinak v reálu dost kýč...

Angela Carterová - Noci v cirkuse, mne ještě o něco více baví, jak její, Černá Venuše. Autorka opravdu mistrně "žongluje" s iluzivními prvky, jako věhlasná akrobatka na laně s kužely...
Prostupování dvou světů..., dá čtenáři nahlédnout nejen za "oponu šapitó," ale především do nitra sebe samého...
Velice krásné, snové čtení to bylo...

29 09.08.2023

Autorka s těmito povídkami, zazářila jako samotná planeta Venuše na letní, noční obloze.
Povídky jsou neotřelé, lehce pikantní, temné, svůdné, nadmíru vzletné... Podněcují čtenáře v jeho mysli k fantaskním, ale i k drasticky obskurním výjevům...
Autorčin styl psaní mne zaujal. Ve čtení jejích knih, budu pokračovat dál...

31 02.08.2023

Komiksy, komiksové příběhy do světa literatury bezesporu patří. Zvlášť, když se v nich propojí dobrý - poučný námět, s kvalitní grafickou úpravou.
Příběhy byly poutavé, emočně smutné, "s nepatrnými jiskřičkami naděje, že jednoho dne, vše zlé snad pomine..."
Knihu jsem měla přečtenou rychle, za jedno odpoledne. Každopádně myšlenky a pocity z ní, se mě stále drží, mou hlavou rezonují...

36 30.07.2023

Knize Obětiny jsem obětovala dva večery a vůbec toho nelituji. Byl to okázalý příběh, ve kterém si nás čtenáře, naši mysl a představivost Robert Marasco, vodí na provázku, jako "děcko kačenu."
Druhá polovina knihy a samotný závěr byl vážně ohromující. Byla jsem u něj napjatá, jak plátno na rámu a jen čekala, jak vše dopadne... No, dopadlo!
Závěrem mohu pouze zkonstatovat, že se mi po delší době dostal do rukou kvalitní horor, ve kterém mělo vše a všichni své opodstatnění...
A protože je léto v plném proudu, každému bych tím pádem doporučila, aby si dobře rozmyslel, kde bude trávit svůj volný čas - dovolenou s rodinou... ; )

36 28.07.2023

Andreas Gruber, alias Maarten Sneijder, Sabina Nenezová - Veverka..., zvedají pomyslnou laťku výš a výš.
Asi se bubu opakovat z mých předešlých komentářů s hodnocením k této vyšetřovací dvojici, ale tahle kriminální série, je jednoduše "vražedně návyková..."
Mohu pouze opět doporučit k přečtení.

49 25.07.2023

Je mi zcela jasné, že můj komentář a hodnocení ke knize zde, působí jako "pěst na oko..."
Jenže mě se ještě nikdy u Kinga nestalo, abych některou z jeho knih četla tak dlouho, odkládala jí, četla s ní souběžně i jiné knihy a se sebezapřením Pohádku dočítala. A to mám od mistra hororu, načteno kvantum jeho, jinak vesměs fantastických knih - příběhů...
Takže Pohádka, je vlastně pohádkou, pohádkovým příběhem, který mi evokoval v mysli a v mé paměti hlavně jiné pohádkové příběhy. Třeba Alenku v říši divů + Bílého Králíka, který kouká na hodinky a běduje, že přijde pozdě a šup do nory a Alenka za ním... "Určitá podobnost, nápad a nuance, jistě zcela náhodná... a takhle bych mohla pokračovat - vyjmenovávat dál a dál."
Zkrátka se pro tentokrát žádné překvapení, rozechvění nekoná. A protože jsem vyrůstala v osmdesátkách na seriálu Goro - bílý pes, kde mi přišlo pouto mezi japonským špicem a osiřelou dívkou Reiko mnohem více hlubší - srdcervoucí, tak mě zde přátelství mezi Radar a Readem, nikterak nezasáhlo.
Je mi fakt líto, ale tuhle Pohádku, popustím, věnuji jiným, více nadšeným čtenářům.

36 25.07.2023

Knížka, její příběh se tak trochu tváří jako červená knihovna. Každopádně co syčí - bublá pod povrchem, jak na sporáku v hrnci pod pokličkou, stejně tak jak v chemické laboratoři ve zkumavce, je mnohem hlubšího, silnějšího významu...
Předsudky a škatulkování lidí - pohlaví, je zde popsáno někdy úsměvnou a někdy opravdu bizarní, až tragikomickou formou...
Prostě zlatá šedesátá léta, nemusela být v jádru zas tak "zlatá..." Nakonec: Není všechno zlato to, co se třpytí. ; )

36 25.07.2023

"John Wayne, Gregory Peck, Forrest Gump." Když dám tyto tři jména dohromady, promíchám, tak mi z toho vznikne Kalmann.
Příběh je plný ryzího charakteru, naivity, ale i lidského odhodlaní, neústupnosti...
Úplně můj šálek kávy tahle detektivka, zápletka nebyla. Nicméně svůj účel na dovolené splnila, takže jí čtyři hvězdičky dám.

37 25.07.2023

Little girl blue - Malá smutná dívka, asi touto její písní bych Janis charakterizovala. Navenek silačka, drsňačka, uragán, neřízená střela... Ovšem v nitru citlivá, melancholická, trudomyslná, smutná osůbka...
Její život byl plný skandálů, drog, sexu, ale i díky jejímu nezaměnitelnému hlasu - plný vynikajících písní, koncertů.
Kniha je dle mého napsána dobře. Zachycuje důležité mezníky této neobyčejné zpěvačky a dá čtenářům nahlédnout do dob, kdy označení "květinová mládež", nemělo s botanikou - florou, pranic společného... ; )

31 25.07.2023

Inspirativní, nadčasová, podmanivá, pestrobarevná, hravá, opojná, ale hlavně svá, je secese - Alma Mahlerová, tento její příběh...
Kniha mě nadchla. Zafungovala jako "divadelní kukátko", díky kterému jsem mohla nahlédnout a přiblížit si dobu, ne tak historicky vzdálenou... A Alma byla středobodem všeho, čeho se mnohým ženám té doby ani nesnilo.
Autorka, její styl psaní se mi líbí a proto si od ní, ráda přečtu i něco dalšího.

30 25.07.2023

Skandinávské národy - autoři..., tu melancholii, depresi, skepsi + značnou dávku šedi v krvi, prostě mají.
Kdyby se v této starší detektivce nepoužívala klasická pevná linka a vesměs se vše neposílalo - neuchovávalo v písemné, papírové formě..., tak je jedno z jaké doby je tahle krimi psaná. Každopádně pokrok nezastavíš. Jak v brutálnosti vražd, tak i ve vyšetřovacích metodách...
Ale i tak se za mě jedná, o velice kvalitní kriminální příběh, kde o vzrušení a perné chvilky, místy není nouze.
Startovací jednička se k celé následující sérii..., této spisovatelské dvojici povedla.

43 03.07.2023

Na tuhle knížku si pamatuju z dětství. Ležela jednu dobu na nočním stolku mého tatínka. Po jejím dočtení jí dal do knihovny a já jsem celá natěšená brala schody do pokojíčku po dvou, abych si jí mohla tajně, teprve jako začínající pubescentka přečíst.
Tehdy jsem valila při čtení oči, jak mladí tráví svůj volný čas... a s ničím nemají, jakože potíže... Až na jeden zádrhel. A to vraždu - vraždy...
Detektivka patří k těm více retro, každopádně i po letech svůj půvab má. Rozhodně si jí vezmu sebou v létě někam k vodě, abych si u ní odpočinula od všech těch severských krváků a morbidit...

32 03.07.2023

Kniha je provoněna čarokrásnými a jedinečnými vzpomínkami autora na jeho dětství - dospívání..., které sem jako semínka lučních trav vložil a nechal vyklíčit - vyrůst, díky malebné, snivé kaskádě slov, v něco opravdu čtenářsky líbezného.

43 01.07.2023

Asi bych se neměla "rouhat...," ale tohle čtení bylo fakt dobře nastaveným zrcadlem na nás samé, lidstvo od počátku věků, nedokonalé...

38 01.07.2023