Leona333 komentáře u knih

Díky paní Francové jsem měla svého času, velkou zálibu ve fantasy. Česká autorka mi přišla před více jak dvaceti lety..., svým stylem psaní, vážně jiná - výjimečná.
Algar tarch, má vše co by měla správná fantasy mít. Napětí, kouzla - magii, intriky, vášně, boje a i krapet něčeho víc...

,,Říká se, že voda Řeky Měsíce zabíjí. Říká se, že Hory Měsíce vraždí. Říká se, že v chladné temnotě věčné noci podzemí, v bezcitném a ledovém dotyku jejího strážce - Měsíčního srpku - každý potká svoji duši. A pohlédne prý na ni tak jasně jako nikdy - bez zkreslení lásky, soucitu, pochopení. Kdo prý ji nedokáže přijmout tak, jak ji spatří zde, ztratí ji navždy," pronesla víla potichu s něžným úsměvem. ,,Možná, že by nebylo tak špatné, skončit zaživa pohřbeni."

25 11.11.2023

Ač je knížečka docela útlá, obsahem je naopak dost hutná, "bolestivě řízná..."
Není rozhodně pro celoživotní "dietáře," nebo čtenáře, kteří při jízdě na horské dráze, zavírají oči. Neb tohle byla vážně jízda, ochucená vším možným - nemožným... Až jsem si párkrát při čtení říkala, jak asi některá z těch povídek skončí...?! ; )

25 09.11.2023

Bylo několik týdnů před 6.červnem 1944. Schylovalo se k okupaci, která zcela změní průběh války.

Tak hned v úvodu, mi tento prolog zamotal hlavu. O čem to tedy ve finále vlastně celé bude...? Jakou to má mít spojitost s příběhem...? No a pak, zcela upřimně to bylo o fantastické fantasy, o polapených "lidech - nelidech" a jejich nevšedním bytí a snaze přežití v místech, kam bych se opravdu nikdy dostat nechtěla.
Pavel Renčín píše dost autenticky, až jsem při čtení ten pomyslný puch, úzkost a děs z kanalizace cítila... To podtrhují i obrázky v ní, které za sebe vnímám, jako trefný bonus.
Těm co se nebojí temnoty, všelijaké havěti..., netrpí možnou klaustrofobií, tak právě těm, tenhle Labyrint směle doporučuji.

28 09.11.2023

Kdysi, před mnoha lety jsem viděla film, který se jmenoval Upír z Feratu. Na svou dobu velice povedený horor v režii Juraje Herze, o automobilu poháněném lidskou krví...
Nedávno jsem film zhlédla znovu a už to nebylo, tak nějak ono. Tedy napětí, hrůzné momenty, šokující střihy zůstaly, ale to pomyslné kouzlo..., se jaksi nějak vytratilo.
Stejně to mám i s touhle knihou od Kinga, která na mě "nebezpečně blikla" z mé knihovny. Zběžně jsem si ji prolistovala, něco si znovu přečetla a pak vrátila na místo.
Příběh špatný není, postavy v ní také ne. Hádanky, tajemství + množství nezodpovězených otázek..., nepřeberně! Navíc se děj místy táhne, jako samotná National - Cumberland Road, to každopádně.

23 06.11.2023

Cestopisné knížky pana Dostála, mám moc ráda. Jsou mi vždy velkou inspirací o lidské a fyzické houževnatosti.
Navíc, když se to vše podá v tak pěkné formě, jako je Šťastná planeta, která v sobě ukrývá mimo jiné..., i velice pěkné fotografie...
Vracím se a listuji v nich opakovaně.

27 03.11.2023

Nemohu si pomoci, ale nějak mi hlavní postavy evokují tragickou romanci "Romea a Julie..." Samozřejmě zde, v mnohem drsnější atmosféře, opředené v fantasy hávu a v kalužích krve...
Komiks je jako celek velice dobrý, kdybych měla vyzdvihnout pouze kresby, tak musím použít samé superlativy. Jednoznačně dech beroucí - krásné...

25 03.11.2023

Tak jsem si po Pohádce..., potřebovala spravit chuť na opravdu temný, psychologicky zvrácený horor. Proto jsem šáhla po mé oblíbené srdcovce od Kinga - Geraldovu hru, kterou čtu asi počtvrté.
A je mi jasné, že po některých komentářích zde, omílat dokola tuhle knihu, může působit dosti "nenormálně..." Nakonec, koho by stále bavilo číst, o nějaké "vypatlané ženské," která se vydá do úplné díry, někam na samotu s chlapem, který jí je po emoční stránce stejně tak lhostejný, jak loňský sníh...?!
No, tak Jessie tohle přesně udělala. A díky tomu se na stránkách tohoto příběhu rozvíjí, skvělé psychologické drama - zápas s vlastní myslí - vůlí, ale i s mnohým dalším...
Jelikož se neúprosně blíží Dušičky, tedy čas světel a "stínů...", tak je tohle knižní dílo, v tomto období..., pro otrlejší povahy..., jak dělané.
Co dodat víc. Snad jen to, že doporučuji k přečtení.

37 31.10.2023

Ano, ano, ano! Souhlasím s názory a komentáři, že se jedná o naprosto dokonalou, nápaditou, graficky úchvatnou, komiksovou BOMBU - PODÍVANOU!
Vše se nádherně zahalilo, zalilo převládající žlutou - zlatou barvou, která tento barokní steampunk, silně ladí do mysticky nevšední pohádky. A v tom je trochu můj problém. Ačkoli je pohádková kresba neuvěřitelně pestrá, tak hlavní postavy v ní, jejich charaktery jsou jednoduše předvídatelné - černobílé. Hned se ví, kdo je kdo..., co je dobro a co zlo... Proto jsem dala nakonec o jednu hvězdičku méně.
Každopádně všem těm, kteří mají rádi tak trochu jiné "pohádky" a nebudou se zde ošívat, nebo pobuřovat nad některými výjevy..., či je nazývat sexistickými..., tak těm tuhle velkolepou Wiku, rozhodně doporučuju.

28 29.10.2023

,, Kdo chce slopat, musí kopat." Tak tohle rčení slýchávám léta... ; ) A plně ho chápu, respektuju, neb ono je v životě máloco zadarmo...
Neználci, jsou vlastně velcí Znalci, kteří nás čtenáře, skrze tenhle úžasně "provoněný" komiks vezmou na místa, kam se každý z nás běžně nechodí dívat a jedinečnou formou nám ukazují, že dobré věci potřebují čas, naše odhodlání, lásku, píli, ale i kapičku toho "štěstí a bláznovství..."
Všem milovníkům komiksů a ne jenom jim..., tenhle skvost doporučuji.

27 29.10.2023

Afghánistán - sedmý rok panování Alexandra Velikého. V bohy zapomenuté zemi, umírají nejlepší synové Makedonie...

Na knížku jsem byla velice zvědavá a ne jen díky Sapkowskému... ; ) Uhranula - zhypnotizovala mě obálka k této povídce. A stejně tak, jak hadí, zmijí jed paralyzuje člověka, tak stejně mě paralyzoval - vtáhl do děje tenhle příběh.
Sapkowski mistrovsky líčí popis země, která je nám dodnes "zcela neznámá a my ji zcela lhostejní..." Dobové reálie jsou zde zachyceny, vyšvihnuty vskutku markantně...
Když už jsem u toho pochvalného hodnocení..., tak nesmím zapomenou vyšvihnou velikou poklonu i překladateli. Pan Komárek zde předvedl velký kus práce, co se jazyka a odbornosti terminologie týká.
Za sebe hodnotím Zmiji, jako velice povedenou, kterou se nechám v budoucnu, znovu ráda uštknout. ; )

28 26.10.2023

Stejně tak, jak ze samého nitra země mocně tryská karlovarské Vřídlo..., tak stejně mocně na čtenáře působí příběh mladičké Hedy.
Příběh je z počátku trochu vlažný, pak začne na povrch probublávat množství věcí... a emoce začnou vřít.
Chápu, proč je Karel Josef Beneš v naší rodinné knihovně po mnoho, mnoho let čtenou stálicí. Neb přes určitou propagandu jisté doby, ve které sám žil..., mají jeho knihy notnou dávku syrového realismu, žalu, hořkosti, ale i vzletných snů a nadějí v něco krásného...

31 23.10.2023

Kdybych se někdy chtěla vrátit k hraní šachů, tak bych Megan přirovnala k BÍLÉ KRÁLOVNĚ... Ta "figurka" na první dobrou, nemusí působit nikterak "nebezpečně, či ohromně...," přesto její síla v samém základu je značná, nekompromisně dána...
I tak na mě chvílemi působil, tento autorčin Slib. "Hra je rozehrána..." A všichni se chtě nechtě, musí rozpohybovat na "pomyslné šachovnici..." Kdo komu dá v samém závěru očekávaný mat, je na čtenáři, aby si přečetl a rozhodl sám...
Opět další ze skvělých knih od Sharon J. Bolton, u které jsem vydržela při čtení až do ranních hodin, abych se dozvěděla, rozhodující verdikt...
Knihu k přečtení doporučuji.

40 21.10.2023

Číst tuhle knihu, bylo jako si sednout na kolotoč - řetízák... Zadělat pojistný řetízek a už to frčí. Vše se šílenou rychlostí roztočí a vy se v té jízdě "pomalu" a jistě ztrácíte. Nevíte odkud - kdo právě pobaveně, nebo vytřeštěně ječí - výská..., se vás snaží zachytit a posléze prudce odstrčit. A na samém závěru si přejete, aby už vše přestalo, utichlo a vy jste leckdy plní adrenalinu, někdy plní vděku..., slezli po schůdkách dolů.
Jsem ráda, že jsem knihu zvládla přečíst, i když mi pro tentokrát ta spousta postav moc nesedla... Stejně tak i to dnešní zprofanované LGBT. To už autor použil, sám sebe vrátil do pomyslného "kolotoče" v jiném, ze svých knižních děl...

35 18.10.2023

,,Víra, že lze dosáhnout bezpečnosti vyzbrojováním národů, je osudnou iluzí."

Albert Einstein


,,Láska je pro smysl člověka složitější než matematika, mnohdy s neřešitelnými příklady."

Albert Einstein

Tahle kniha je pro mě protkána zvláštně magickou silou, díky které se k ní opakovaně vracím a nalézám v ní stále další a další věci...
Její nadčasovost - realistická bezprostřednost, krutost, zkorumpovanost, erotičnost..., či jakási "kajícnost" ze skutků dob minulé, má v sobě neskutečný drive.
Johannes Mario Simmel, vystavěl tenhle příběh na "silných pilířích...," které ho oprávněně zařazují mezi špičkové autory své doby.

39 18.10.2023

Jsme jen trosečníci na prámu Medúzy. Na nedozírném oceánu, na vratkém voru, živi leda z naděje, že přijde záchrana. Že tam, kam nedohlédneme, moře končí a je něco víc.

Velice dobře tímto začíná patnáctá kapitola a ne jenom ta. Na tuhle, v pořadí druhou knížku od Kateřiny Surmanové jsem byla natěšená, jak sáňky v létě a opět musím uznat, že autorka nikterak nezklamala.
Napínavé, tajemné, děsivé, frustrující, nezvratné, čtivé to bylo.
Rozhodně si nenechám ujít, její další, možné spisovatelské dílo.

39 16.10.2023

Knížka je moc hezká, smutná, poetická, plná zajímavých myšlenek a ideálů, které k mládí, ale i k době, do které je příběh vsazen, patří.
Její seriálové zpracování fenomenálním Karlem Kachyňou, je tou pomyslnou "třešinkou na dortu". A také odkazem na to, aby se v našich dějinách, na spoustu věcí nezapomnělo...
Mohu doporučit jak knížku, tak i seriál.

38 15.10.2023

Tak tenhle příběh z prostředí ragby se mi líbil nejvíc. Tady bych chování hlavních postav a okolí, klidně přirovnala i k některým terminologiím tohoto sportu. Myslím, že SKLÁDKA se sem absolutně hodí, když vezmu v potaz, jak Riley složila "zcela úmyslně..." Jacka na samé dno... A takový ROJ, by se klidně dal přirovnat k neúnavným novinářům - bulváru, který neustále tlačí a šťourá na dané téma tak dlouho, dokud nedosáhne svého... No a MLÝN...?! Ten kdo knihu četl a zná herní pravidla..., tak ví.
Každopádně nám zde autorka nabídla tak trochu jinou romanci, která nemusí být vždy růžová a brzy předvídatelná. Naopak, může být od počátku - v samém základu velice drsná a neočekávaná, jako je život sám.
Celou tuhle knižní sérii, mohu pouze doporučit.

32 15.10.2023

Zloděj tváří, byl tak trochu zloděj mého času... Upřímně jsem od příběhu očekávala, tak nějak "něčeho...?!" Mystično, napětí, brutalita a mnoho dalšího kniha měla, to nepopírám, ale možná toho všeho, bylo na docela útlou knížku až moc.
Čeho si zde cením, jsou krátké kapitoly. Jinak mám od pana Vašíčka přečteny lepší knihy, tedy zda mohu za sebe soudit.
Knihu beru jako lepší průměr, tak za 3 s velkým plus.

27 15.10.2023

Asi bych se zde jen opakovala po ostatních komentářích, ohledně pochval na tuhle knihu. Tedy na hezkou grafickou úpravu, styl a vykreslení prvorepublikové éry...
Každopádně jednu velkou pochvalu si neodpustím a to k velice hezkému epilogu a k místopisnému slovníčku, který mi byl k dispozici od první, až k poslední, čtyřicáté sedmé kapitole.
Příjemné čtení to bylo.

27 15.10.2023

Jak lehce se vznáší a třpytí bublinky pravého šampaňského, v krásně broušené číši, tak lehce nás autor vezme sebou do doby, již zmizelé... Nejprve lehce opojné, ovšem s přibývajícím časem..., či množstvím "upitých bublinek...," bolavé a prázdné...
Tuhle úžasnou novelu, beru jako milé překvapení roku. Jistě se k ní časem vrátím.

42 15.10.2023