Leona333 komentáře u knih
Určitě to nebylo špatné, až na to, že mi příběh místy evokoval jiné kriminální příběhy, zápletky a to od Agathy Christie...
Takovou už tu profláknutou klasiku, jakou je třeba kniha Deset malých černoušků, nebo Vražda v Orient - expresu.
Dvě časové linky, které se v jeden moment protnou a zlo bude odhaleno - potrestáno...
Nic méně čtivé to bylo a i místy dost napínavé, mrazivé...
Myslím, že autorka není ani první, ani poslední, která zde, skrze Krvavou komnatu, poukazuje na to, že pohádky - pohádkové příběhy, mají v sobě zašifrováno mnohem, mnohem víc..., než jen to, jak uspat, či pobavit malé děti.
Asi nejvíc se mi zamlouval Král duchů a Námluvy pana Lva.
Ne, jednoduše ne! Kniha se mi nelíbila. A podle většiny zde..., asi měla. Jenže já jsem těžce zafixována na Nabokova a jeho styl psaní, neotřelou tvorbu..., takže mi tato "pseudo - Lolita ", nic neříkala.
Pravda o případu Harryho Queberta, mi přišla zvláštně vyumělkovaná, až neuvěřitelná. Autor míchá prvky krimi, falše, lásky, politiky a všeho dalšího do příběhu, který se mi od druhé poloviny těžko četl, dočítal...
A protože nejsem taková drsná letora, jako někteří protagonisté v této knize, tak si pro tentokrát bodové hodnocení odpustím. Bylo by vážně zlé...
,,I mistr tesař se někdy utne..."
A to platí podle mě i u této knihy, jinak mého oblíbeného autora. Prostě tam bylo té sladké romance, okázalé ideologie... a šťastného konce, až nějak moc.
Škoda, protože tenhle pán, jinak psal fakt dobře...
,,Lomikare! Do roka budeme spolú stát před súdnú stolicí boží, hin se hukáže, hdo z nás - "
Notoricky známá, památná věta..., kterou jistě zná, mnohý čtenář historických děl od Aloise Jiráska.
I když Psohlavci nejsou úplně mou oblíbenou knihou, jedno musím uznat. Ten autorův popis - zápal chodských vesničanů za svou věc, své právo...!
Kdysi na škole jako povinná četba... Tehdy jsem tuhle knihu moc "nebrala", asi jako většina vrstevníků... Každopádně s roky přibývá rozumu, zkušeností, sebezpytování, pádů a i určitého nadhledu...
Takže o mnoho let později mohu s určitou platností říci, že se jedná o velice kvalitní, historický román, kterým nás provede hlavní postava - farář Kalous. Skrze něj se dozvídáme, v jakých těžkých podmínkách, tamní obyvatelé - vlastenci žili, v čem vyrůstali a i zestárli...
No, na kaplana Voříška, udřenou Aničku..., starostlivou farářovu sestru Kristýnku, budu ještě dlouho vzpomínat...
Celá tahle trilogie, je velice povedená. Autor nás čtenáře zavedl do míst, která jsou plná osobitého folku, namáhavé lidské práce, českého furiantství, rozkolu mezi "takzvanými místními a cizími obyvateli..." A to vše ještě více podtrhla a umocnila i dobová mluva, která je zde v mnoha případech absolutně dokonalá...
Habyste vo tom veděli,
voračky začnou v neděli,
v neděli, v pondělí, v houterej,
příde k vám voráč kdekerej!
Už týden napřed hlásí to chasníci dívkám a ty jim toužebně odpovídají:
Přiďte k nám, voráči,
přiďte vorát,
hajť na vás nemuším
voknem volát!
Úsměvná, odpočinková četba, která je díky ilustracím od Heleny Zmatlíkové, nezapomenutelná.
Navíc jsme si ty krásné obrázky v knížce, kdysi s bratrem barevně vymalovali, takže kočárek měl světlehnědou barvu, miminko bylo celé do růžova... a ty sukně a kabáty dospěláků... Prostě barevností - kreativností..., nadčasová, módní nádhera. : )
"Zlatý voči, ješitný jasnovidče, zlatý voči, díky kterým dohlédneš tak akorát na špičku svého nosu Oskárku, ale dál, ku svému konci...? Tak na to nemáš dost dobrou oční zornici."
Říkala jsem si mnohokrát, když jsem tuhle knihu četla. A nikterak se nemýlila.
Tenhle fenomenální kousek z pera Liona Feuchtwangera, do mé sbírky léta bezesporu patří. Jeden se při čtení až hrůzou "dusí", jak mistrně autor zachycuje naši lidskou malost - slabost a to touhu po moci, dokonalosti, milování, uznání, prospěchářství, i když cena za ni, je někdy neskutečně, krutě vysoká...
K přečtení a k zamyšlení jsou Bratři Lautensackové, jak dělaní...
"Před jakoukoliv bouří... neboli Sloan, se nelze jen tak schovat, pořádně se na ní nachystat. Udeří nečekaně, se vší razantností a vytrvalostí podmořského dravce..."
Jednoduše, o adrenalinové momenty, nečekané zvraty a osobitý humor, štengrování, není nouze.
Jen mi tam pro tentokrát, chybí více podvodní akce, takže si zřejmě McPhersonová, EANx, pošetřila na příště... ; )
Úžasná knížka, kterou jsem musela jako malá holka mít. I když sehnat tenhle knižní skvost pro náctileté, nebylo svého času..., vůbec jednoduché. Každopádně povedlo se. A já jsem směla prožívat všechna ta dobrodružství s Lys a Charlesem, tím pádem také. Aspoň imaginárně. ; )
Vlastně jsem díky dospívání u prarodičů, mohla ve vedlejší vesnici v hřebčíně, vždy při hřebelcování koní, jednomu nezbednému čtyřnohému krasavci, říkat tajně Lucifere... ; )
Tak na tuhle knížku - učebnici si velice dobře pamatuji. Nejprve se z ní učil, zdokonaloval ohledně silničního provozu..., můj starší bratr, potom i já. Kniha už je takové milé, úsměvné retro a pravidla v ní jsou "vesměs stejná..." Jen ta silniční doprava nám od těch dob..., jaksi mnohonásobně zhoustla.
Emir Kusturica, má již léta skrze svou tvorbu, svému publiku - čtenářům, mnohé co říct. Je to neskutečný živel, svéráz, bohém a snad i "vizionář...?" Neb jeho "památná věta" z roku 2012, je dnes víc jak aktuální... ,,Kdybych byl Angličan, byl bych zásadně proti Putinovi. Kdybych byl Američan, dokonce bych s ním bojoval, ale kdybych byl Rus, volil bych ho."
No, tak či tak, kniha je to vážně parádní. Emir Kusturica, jde až na dřeň a rozhodně se v ní, sebe, svůj život, své myšlení, obnažit nebojí...
Jako pocta k velevydařenému seriálu Doctor Who, se tato sbírka povídek, myslím že povedla.
Některé jsou zářivé, jiskřivé, temné, neuchopitelné jako vesmír sám... Jiné zase paralelní, groteskní, děsivé, fantaskní, jako můj oblíbený, hlavní hrdina...
Takže si zajisté, každý čtenář v tomto množství - provedení, najde na stopro to své...
Já jsem si vyhmátla jako své top: Kopí osudu, Stvůra babylonská, Na špičce jazyka.
Vřele doporučuju.
Zřejmě se můžu pokládat za "duševní masochistku", neb se k této knize vracím opakovaně a ono, i film jsem kdysi zhlédla... A pokaždé je to stejné, stejný pocit. Pocit, jako když si před sebe dáte lahev nepančované pálenky. S každou kapitolou, lokem se vám od určitého momentu sevře hrdlo, pálí - bolí vás, pak se vám zalesknou oči a vy namáhavě polknete, ale není vám pomoci, pokračujete v tom dál a dál, až na samé dno, dno lahve - knihy. A stejně tak, jak po dopití lahve, tak i po vykonání pomsty..., se nedostaví, ten vytoužený pocit úlevy... O tom se přesvědčí i hlavní postavy, tohoto strhujícího příběhu, od Lorenza Carcaterra.
Spáči, do mé knihovny už léta patří a rozhodně mě nikdy při čtení neuspali. Naopak, vždy silně probrali - donutili zamyslet se nad byrokracií...
Čarodějův učeň - Krabat, neboli Chorvat..., je pro "většinu z nás", proslule známou pohádkou - hororovou pohádkou, příběhem.
Je to vyprávění o chlapci, který se na prahu dospělosti přiblíží k temným silám a je jimi neskutečně fascinován - uhranut..., dokud nepozná, že ho mohou zcela zničit a ne jenom jeho...
Co a kdo může zastavit tajemného mlynáře, který si s chlapcem a dalšími tovaryši tak nepěkně v mlýně zahrává..., je v závěru jasné. A protože to je přeci jen "pohádka", tak to i klapne. ; )
Tenhle příběh mám ráda, četla jsem jej opakovaně. Nicméně animovanou verzi v režii od Karla Zemana, přímo miluju! Viděla jsem nesčetněkrát. Karel Zeman - jeden z našich velikánů, po kterém by chňapli, i tenkrát v Hollywoodu...
Kdybych měla napsat něco k této knize, tak bych už nebyla originální, neb vše co je v tomto knižním klenotu ukryto, bylo okomentováno pány přede mnou...
Snad jen mohu podotknout, že tento poklad, by měl mít každý skalní fanoušek Zdeňka Buriana a Julese Verna, doma.
Česká autorka M.T.Majar - Markéta Marková, respektive její knížky se mi líbí. Dokáže psát s notnou dávkou nadsázky, humoru a recese... Díky tomu i tenhle příběh, o partě kluků - striptérů, není jen o užívání si dámské společnosti a vypracovanosti svalů..., ale je i o lidských všednostech, snech, obavách, starostech a samozřejmě - lásce, tentokráte s dobrým a uvěřitelným koncem...
Doufám, že se autorka Hot Boys, znovu vrátí ke psaní a nějakou další, čtivou lahůdku nám čtenářkám připraví.
Od Liliany má tahle série strmý sešup. Jasmína mi bohužel nemá po předešlých dvou dílech..., co nabídnout. Je to takové celkově unylé, protahované a místy i snad zbytečné...
Musím souhlasit i s tím, že epilog a dodatek v samém závěru..., nevyšel, nebyl takový, jaký jsem asi očekávala.
Zkrátka, zřejmě to bude má chyba, že mi Jasmína nesedla.
Interview mezi Kate a Joelem mi až tak mrazivé nepřišlo. Místy spíše zdlouhavé a i neuvěřitelné... Skoro jsem měla pocit, že je Kate nějaká "superhrdinka", když vezmu v potaz, co vše v knize riskovala, udělala, aby se z tak svízelné situace - budovy dostala...
Samotný konec, závěr knihy mi přišel moc emočně vyšponovaný, skoro až do patosu...
Knihu pošlu dál, aby udělala radost třeba někomu jinému. Já se k ní už vracet nehodlám.