leotwain komentáře u knih

Kniha Anne Finneové byla pro mne neuvěřitelným zklamáním. Je jen dobře, že si tvůrci filmového zpracování vzali z knihy pouze jména postav a základní premisu příběhu, jelikož Robin Williams je v roli Mrs. Doubtfire naprosto nepřekonatelný, stejně tak Sally Field. Postavy manželů Hillardových jsou neuvěřitelně nesympatické, ratolesti pak otravné. Příběh je nudný, a i paní Doubtfire není vůbec okouzlující. Nevím samozřejmě, v jakém kontextu autorka tento příběh psala, nicméně, pro mě 141 stran naprostého nezájmu.

05.02.2024

Kdo někdy navštívil a stál ve skleněném pokoji vily Tugendhat, tak jistě pocítí při čtení jisté mrazení, které prostupuje celou knihu. Ač je autor cizinec, je prostředí tehdejšího Československa, politické situace a hlavně samotné vily, vykresleno bravurně a decentně. Drobné odkazy jsou při čtení potěšující (herečka Hedy Lamarrová), jakož i nenásilné propojování a odhalování osudů nejen hlavních hrdinů. Příběh si svižně žije vlastním životem, převážně v druhé části, kdy se odpoutáme na okamžik od majitelů vily v emigraci, a sledujeme dění i z jiných perspektiv. Právě jednoduchá náznakovost prolínání časů a režimů skvěle funguje, anžto je třeba si domýšlet některé sledy událostí, na které autor s ubýváním stránek knihy odpovídá. I za tento přístup velké plus. Ačkoliv je příběh majitelů z velké části fiktivní a některé části jsou opomenuty (například události okolo makassarského ebenu), Skleněný pokoj je umně a živě napsaný příběh o jednom neobyčejně neživém brněnském skvostu.

11 15.12.2022

Kdyby to šlo, přidal bych ještě hvězdičku navíc. Člověk či čtenář může mít všelijaké názory na tuto spisovatelku, nelze ji však opravdu upřít talent, který po HP nemusí již dokazovat. Nicméně, pro mě to udělala znovu. Počáteční jednoduchá trajektorie příběhu, jež je vystavěna na vcelku "banální" věci: smrti jednoho z členů malé uzavřené komunity, se mění v nádherně košatý a rozvětvený strom mezilidských vztahů a fascinující sociologickou sondu. Sledujeme nádherně poskládanou psychologickou mozaiku postupného propojování a noření se do vztahů, emocí a názorů členů rodin a komunity, které se mění v pelmel nečekaných událostí. Postupné navazování si udržuje kontinuitu, která se nerozpadává, ale naopak se s každou další stranou utužuje, čemuž prospívají rychlé přechody mezi pohledy postav, kdy je na různé situace nahlíženo z různých úhlů, vše mistrně vedeno ve stylu filmového střihu. Postavy jsou popsány zcela reálně, všechny mají ambivalentní rysy a charakter. Nejsou ploché, ale vyvedeny často i v drobných nuancích se všemi svými zlozvyky, pocity a neduhy. Situace a motivy postav jsou univerzální, ba přímo primární. Každý čtenář si zde najde podobnost, což zvyšuje čtivost, ale zároveň díky chladnému autorčině odstupu, nemožnost navázání empatie k jakékoli postavě, právě skrze jejich ambivalentní charaktery. Při čtení se mi rovněž neustále dralo na povrch zdání, že se nacházím v románu A. Christie - odkaz na uzavřenou komunitu lidí na anglickém venkově. A to je rozhodně víc než za jednu hvězdu navíc.

10 02.04.2021

Kniha, která mne zaujala nejen svým nádherným přebalem, ale i rozsahem. První myšlenka: to je výzva! A rozhodně nebyla klamná. Rozsah může odradit, ale to by byla škoda. Příběh je krásně komplexní a celkově ucelený. Rozprostření mezi čtyři hlavní postavy nám umožní sledovat i postavy další, které jsou neméně zajímavé. Mé sympatie se spíše přiklání k "Západní části", která byla čtivější a bylo jí věnováno více prostoru, nicméně autorka nabídla hlavní i vedlejší ambivalentní postavy s drobnými detaily. Překvapením je, že v Převorství se postupně dostaneme opravdu do každé z částí světa, který autorka stvořila, navíc mne nadchl i způsob, jakým nakládá s postavami draků, kteří jsou zde skrytými hybateli děje, a kteří nejsou předvedeni pouze stereotypně, ale značně inovativně. Svým způsobem se na kvalitě díla podepsal i český překlad, tudíž klobouk dolů před překladatelkou Lenkou Kapsovou. Kniha se čte vzhledem k rozsahu velice lehce a mě naopak v závěru "čelist spadla". Dá se pochopit, pokud v dnešní hyperkritické době Převorství nepadne někomu do oka, nicméně za mne mohu jedině doporučit! 5/5

5 18.07.2020

Černobílý svět mě zaujal nejprve svou filmovou obálkou, jelikož hlavní postavu Aibileen ztvárňuje Viola Davis, jsem ale zastánce teorie - prve kniha, poté film. I v tomto případě se mi postup osvědčil. Černobílý svět svým motivem neskutečně připomíná "Jako zabít ptáčka"; vtáhla mě kniha Stockettové od první strany, tedy mnohem rychleji než "ptáček". Od prvních vět až do závěrečného odstavce jsem hltal a prudce vdechoval každé slovo, větu i událost. Obě hlavní postavy, Aibileen a Minny, byly neskutečně reálné, ačkoliv trošku spadaly do stereotypní kategorie postav "trpící ženy", a tento výraz se mi držel v mysli. To nicméně nesnižuje výpovědní hodnotu, obsah i styl vyprávění. Kniha Vás nenechá vydechnout, neustále se něco děje a já zažíval obavy, co přijde na další straně a komu bude ublíženo. Vyprávění ze tří pohledů bylo koncipováno posloupně, což dávalo možnost orientovat se v množství postav. Nicméně mi chyběl minimálně pohled čtvrtý, a to postavy Celie, která je největším hybatelem příběhu Minnie. Byť je její příběh relativně ukončený, některé aspekty chování mi nebyly autorkou objasněny. Možná by byl užitečný i občasný pohled hlavní "záporačky", Hilly. Její chování a činy dostáváme pouze zprostředkovaně, přes ostatní, což zní činí pouze jen stereotypní a zase ne tak zajímavou osobnost. Prospěl by větší náznak ambivalentnosti a motivů chování. Citelně mi scházela i větší závěrečná konfrontace s ostatními postavami, minimálně se Skeeter, jejíž postava je založena na nekonvenčním chování a smýšlení oproti době, do které je román umístěn. Od počátku jsou postavy Hilly a Skeeter v opozici, proto mi jejich poslední žvatlání o ničem v závěru knihy, přijde nedostačující. Zde by se měla osobnost Skeeter napevno rozvinout, což by korespondovalo i s úsilím, které v příběhu vynaloží. I přes tyto nepodstatné výhrady jsem byl knihou učarován a mohu jen vřele doporučit.

10 22.03.2020

Mám pro tuto knihu pouze dvě slova: NAPROSTO INSPIRUJÍCÍ!

4 10.11.2019

Jednoduše fenomenální. A na takto jednoduchém a zároveň propleteném příběhu, vystavěn ještě o level lepší tv seriál. Zbožňuji a doporučuji!

2 30.07.2019

Dlouhou dobu jsem se na knihu chystal, a dlouho dobu jsem si myslel, že příběh je o něčem jiném. Toto povědomí se po pár stranách, kdy jsem fascinovaně zjistil, že příběh, který čtu je vyprávěn z dětské perspektivy, změnilo a příjemně překvapilo jemně utkaným příběhem o celkem zásadních věcech lidského světa, který děti chápou po svém. Sice mi sem tam přišla nepravděpodobná Atikova "dobrota", na druhou stranu, není nemožno si tuto postavu neoblíbit. Vztah k vlastním dětem má netradiční, o to je lepší pozorovat dospívání postavy Jema, a následně i Čipery, pod jeho vlivem. Krásně propracované postavy i události. Určitě se knize v budoucnu vrátím, jelikož některé vyjádřené myšlenky si zaslouží hlubší rozjímání. Jak je napsáno výše, leta si myslím, že tato kniha je pouze o soudním procesu. Omyl. Velký omyl, ale krásný.

11 06.03.2019

Wow! Dočteno právě teď! Plný emocí a strachů. Takovéto knihy mám rád. Ty, které dokážou z obyčejných věcí udělat hrůzunahánějící nervák. Taková je i Trhlina. Od první strany jsem byl v napětí, a i když sem tam byla pasáž zdlouhavá či zbytečná (reaguji tím na některé komentáře), nemusel jsem se nutit do čtení. Šlo to samo. Tribečská záhada je svým zpracováním neotřelá. Zprostředkovaně vyprávět příběh, který se nakonec nemusí jevit jako reálný, ale postavit jej na pilířích svědectví... Krásný příklad knihy s "nespolehlivým vypravěčem". Když se Igor přiznal nečekaně k braní drog, pomyslel jsem si "a jéje, klasika s drogami". Omyl. Nečekal jsem nic ze závěru, který mi sebral vítr z plachet a vše, co jsem doposud četl, převrátil naruby. Trhlina ve mě zanechala spoustu emocí, ale i nevyřčených otázek. Pravda, kniha na položené otázky neodpovídá, což vyplývá i ze závěrečného doslovu autora. Trošku vadí. Ale tak to má být.

16 08.02.2019

Ve většině souhlasím s komentářem "Potolu". Knihu jsem na Vánoce dostal od své maminky. Ne, že bych vyloženě trpěl, při čtení, ale kniha se nečte lehce. Vracel jsem se k ní asi čtyřikrát, a na mé poměry jsem ji četl hóóódně dlouho. První tři kapitoly uběhly celkem snadno. Avšak filozofické rozhovory o podobenství, lásce a křesťanství mezi Mackem a ostatními, na to je třeba se soustředit a přemýšlet. Některé pasáže mě mrazilo a věty mě nutily se nad některými věcmi zamyslet. Jiné mi prozatím nedávaly smysl a já opět počítal stránky do konce kapitoly. Rozhodně knihu doporučuji všem, kteří mají rádi filozofii náboženství, já osobně ji určitě doporučím s varováním. Hodnocení za propracovanost a poněkud zajímavý a nečekaný konec a nádherně zpracovaný příběh, byť nejsem věřící člověk.

2 04.02.2019

Tvář vody jsem prve viděl jako film, který mne svou vizuální stránkou a zajímavým příběhem donutil přečíst si i knihu. A oba hodnotím na jedničku. I když se kniha drží věrně filmové předlohy, (není divu, dle toho, kdo ji psal) nadchly mne pasáže, které byly vynechány (viz Stricklandovo počínání v Amazonii a následné trauma), a filmové obrazy nádherně doplnily popisované pasáže, které nebylo vždy lehké číst. Jelikož oba milenci nemají schopnost mluvit, je zde málo dialogů, což si žádá větší čtenářovu pozornost. A pozornost si žádá i přeskakování nejen v ději, ale i v postavách, které jsou sympaticky stvořeny. Gilesovo vyrovnávání se se stářím a orientací (velice zajímavá postava z pohledu LGBT), Stricklandovo trauma, které se v knize víc a víc prohlubuje skrze některá šokující odhalení (masakr v Asii), nešťastný osud Hoffstetlerův (s nijak nečekaným koncem), Lainie, která se plácá ve svém zoufalém životě (a nakonec udělá tu jedinou sobeckou a správnou věc). Knihu rozhodně doporučuji přečíst a poslat dál, byť rozhodně ne každému sedne.

1 24.10.2018

Vcelku nechutně povedená parodie, u které jsem žasl a bavil se od první stránky. Ano, nejen tento díl, i ty další, mají své slabé stránky, nicméně, logické moderní vysvětlení některých aspektů, je ve srovnání s předlohou, kterou mnozí znají, jako když bičem mrská (samozřejmě i já), opravdu k popukání. Harryho jizva, původ jméno Mixie, Bumbál, to jsou jen jedny z mála perel vtipnosti, které kniha přináší. Při předčítání svým kamarádům, ale samozřejmě nejvíce sklidil úsměv seminář fyziologické magie. Ano, chápu, že některým, kteří považují původní dílo za posvátné, se tato parodie může zdát trapná či nevkusná. Já osobně jsem ovšem rád, že jsem na tyto knihy narazil, jelikož se u nich ani po několikátém čtení nepřestávám "chlámat" a žasnout, stejně jako se nepřestávám bavit a žasnout ani u všech sedmi původních dílů HP.

4 07.10.2018

Zajímavé zpracování ne úplně lehkého (a stále ještě i dost tabuizovaného tématu) coming outu, gay identitě a dospívání. A nejen v Americe. Samozřejmě, autorka některé věci líčí dosti snově a krásně, ale proč si na chvíli neodpočinout od docela drsné reality. Rozhodně by nebylo naškodu nahlédnout do některých věcí poněkud hlubší sondou, když už se autorka zabývá tímto tématem (například zcela chybí nějaká silnější sexuální Simonova sebereflexe a myšlenky; chodí se dosti kolem pomyslné "horké kaše"). Chápu, že kniha je převážně určena teen čtenářům, takže i tak jsou některé věci ohledně homosexuality stále tabu. Ale kniha je dosti čtivá, upoutá od první strany. Žádné rozvleklé začátky "kdo je kdo". Korespondence s Bluem je pro mne nejlepší část příběhu. Rozhodně doporučuji. I film, který se sice dosti drží oné "zidealizované reality", ale rozhodně jsou oba, jak v knižním, tak filmovém světě, krásným příkladem svěžího závanu pohledu na danou problematiku.

11 08.08.2018

Navzdory ostatním komentářům, jsem z Otce prasátek poněkud zklamán. Zuzana Stohelitská a Smrť jsou báječně napsané postavy, Zuzku jsem si oblíbil již ve Zloději času. Netvrdím, že Smrť v převleku za SC není vtipný, má své kouzlo jako vždy (Sekáč), Zuzana mě pobavila nejvíce na začátku při scéně s pohrabáčem. Bohužel, jsem ke knize přistupoval možná s větším očekáváním, takže za mě velice slabé.

2 15.03.2018

Musím napsat, že jsem mírně na rozpacích. Kniha pro mne měla zajímavé střídavé tempo. Některé pasáže jsem doslova zhltnul, jiné se vlekly a já počítal stránky do konce kapitoly. Avšak bylo osvěžující, hledat detaily a odkazy z jedné části, v částech předchozích. Zejména odkazy na Atlas mraků, který (spolu s filmovým zpracováním sester Wachowských) pro mne zůstává Mitchellovým nejlepším románem. Je možné, že Hybatele vnímám jinak, protože jsem je četl až posléze, nicméně i přesto vím, že se k Hybatelům jednou vrátím, stejně jako se pravidelně vracím k Atlasu mraků.

2 04.04.2017