Lepík komentáře u knih
Po letech jsem si opět přečetla něco od Jamese Herriota. A musím říct, že kniha je plná milých, relativně krátkých příběhů, které dokáží pohladit po duši. Z jeho popisu venkova a práce veterináře je patrné, jak moc obojí miloval a tuto lásku dokázal prostřednictvím svých příběhů přenést i na mě. Několikrát jsem si přála s ním stát uprostřed krásné anglické krajiny a pozorovat zeleně vlnící se kopce.
Prvních cca 60 stránek jsem se v ničem nevyznala. Nechápala jsem svět, ve kterém jsem se ocitla, ztrácela jsem se ve jménech, v postavách. Vlastně jsem pochybovala, jestli mám vůbec pokračovat ve čtení, vždyť to bylo tak cizí, tak zmatené. Pak si to však všechno sedlo, zapadlo do sebe a svět se otevřel. No a od té doby jsem už jen hltala stránky a potřebovala vědět, jak to bude dál. Je to zajímavá knížka, trošku roztříštěná, jako samotný svět, ve kterém se odehrává, ale rozhodně stojí za to. Uvažovala jsem nad hodnocením 4 hvězdiček, ale nakonec dávám 3, avšak už teď se těším na další díl. A kdo ví, třeba své hodnocení po jeho přečtení ještě poupravím.