Lethania komentáře u knih
Po dlouhé době opravdu povedená military sci-fi záležitost, kterou jsem zhltla za jediný den. Z tohoto žánru znám zatím jen Weberovu Honor Harringtonovou, která je pro mě naprostá topovka, takže jsem se nemohla ubránit srovnání, ale ani tento Sirotek za ní moc nezaostává. Příběh není nijak těžký pochopit, nepřítel je typické zlo pro celé lidstvo a bitvy jsou barvitě napsané. Stručně řečeno: skvělé oddychové počteníčko.
Nejsem zklamaná, ale ani vyloženě nadšená. Přijde mi jako kdyby paní spisovatelce došly nápady, jakoby už nevěděla, kam sérii o Mercedes posunout dál tím správným směrem. Chybělo mi větší množství akce a celkově mi to přišlo lehce zmatečné.
Nechápejte mě špatně, jsem ráda za jakékoliv pokračování, protože, přiznejme si to na rovinu, série o Mercedes, Adamovi a celé smečce a jejich spojenců, je prostě a jednoznačně boží. Ať už Patricia napíše cokoliv, budu za to ráda.
Takže se už nemůžu dočkat pokračování, kdy se ke konci knihy objevilo pár překvapení, tak uvidíme, kam se příběh dál posune. Snad se dalším dílem zažehne nová jiskra, která probudí v nás čtenářích ještě lepší čtenářský požitek.
Mrazivý a temný příběh, který není daleko od reality. Čekala jsem od knihy něco docela jiného, ale ta čistá brutalita mě nakonec přeci jen dostala. Popis výrobního procesu speciálního masa byl až nechutně dopodrobna popsán. Kniha je rozhodně originální a přináší mnoho palčivých otázek co se naší lidskosti týče.
Opravdu zvláštní sci-fi příběh, který si mě však rychle podmanil. Hrátky s časem a vytváření nových časových rovin je už sice profláknuté a nic originálního jsem v tom nenašla, ale napsaný to bylo mimořádně skvěle. Jasně, občas jsem se v některých pasážích ztrácela, ale tak už to v tomhle žánru holt bývá. Temná hmota byla však o dva stupně lepší.
Beznaděj. To na mě dýchlo na konci knihy, když jsem se k ní dokopala. To a další negativní pocity. Vlastně ani nevím, zda se mi na příběhu něco líbilo. Jsem hlavně zklamaná a podrážděná, že jsem s ní ztrácela čas. Všechno bylo prostě špatně - příběh, postavy, rozuzlení. Jestli někdy vyjde další díl, velkým obloukem se mu vyhnu.
Ne, tohle se vůbec nepovedlo. Pan Korněv prostě neměl v příběhu pokračovat. Ačkoliv se snažil z LitRPG vyždímat, co se jen dalo, nebylo to ničemu platné. Ty červi mě dokonale iritovali a popisy bitev byly tak zdlouhavé, až jsem se nudou prokousala zdárně k vyvrcholení, které taky za nic nestálo. Další díl si přečtu jen z povinnosti.
Za mě průměrná detektivka, které však chyběl nějaký pořádný zvrat nebo aspoň trocha napětí. Ty vztahy mezi Lottie a jejími kolegy jsou mnohdy zmatečné a některé dialogy dokonce nedávají smysl. Nedalo mi námahu knihu přečíst za dva večery. Musím ale uznat, že autorka píše čtivě. Další díl si přečtu jen z povinnosti, abych věděla, jak bude vypadat osud hlavní hrdinky, která má dost zajímavou rodinnou minulost.
Asi je zbytečné pořád dokola psát, jak neuvěřitelně návykové jsou knihy od Angely Marsonsové a jak každý další díl je zas o něco lepší než ty předcházející.
Kim a její tým se mi zavrtali do kůže tak hluboko a tak silně, že často vystupují i v mých snech.
Knihu jsem přečetla za jediné odpoledne, tak jako všechny předešlé díly. Jsem ráda, že na překlad ještě čekají minimálně čtyři díly. To jsem teda zvědavá, s čím novým autorka přijde.
Tak... a konečně dočteno! Že mi to teda dalo sakra práci až jsem musela na pár týdnů přestat číst, protože kniha je sice kouzelná, návyková a romantická, ale cítila jsem jinačí emoce, než u předešlých knih, které jsou v něčem sice lepší, v něčem sice horší, ale nemění to nic na věci, že kniha je prostě boží! Jasně, toho sexu tam mohlo být výrazně méně a neomílat stejné věci dokola a dokola a dokola. A že je to teda pořádná bichle, mé ruce během čtení žadonily o přestávku, jen aby se odpoutaly od té tíhy. Ve skrytu duše doufám, že autorka bude se sérií pokračovat i nadále, i kdyby jen z jiného pohledu než od Nesty či Feyre - těším se!
Někdy v minulém roce jsem knihu rozečetla a skončila jsem asi na osmdesáté stránce s tím, že se k ní za týden či dva vrátím. Místo toho však uplynul skoro půlrok a já jsem se teď konečně dokopala k jejímu finalnímu dočtení.
Nejprve jsem byla zmatená, co to vlastně čtu, neboť jsem za tu dobu pozapomněla prvotní seznámení s příběhem, ale po nějaké chvíli jsem se zorientovala k tomu zjištění, že jsem se opět ocitla v chaosu. Musím se přiznat, že mě čtení nenaplňovalo až to hrozilo k tomu, že bych ji odložila na dobu neurčitou. Pak jsem se však zmátořila a dokopala jsem se až do konce.
Příběh sám o sobě je originální, ale špatně napsaný, skoro jakoby autorka chtěla stůj co stůj naservírovat co nejlepší příběh, ale moc se jí to nepovedlo. Romantická linka byla zajímavá, ale nebyla dotažená do konce.
Suma sumárum takový střed mezi úspěchem a propadákem.
Po dlouhé době jsem se opět vrátila k Merit a jejím upírským problémům, které jsou často dílem lidských zrůd. Bylo povznášející se podílet na jejím chování k těmto věcem a sledovat hloubku její lásky k Ethanovi. Ačkoli vše nedopadlo, tak jak se očekávalo, konec byl přeci jen překvapující a rodí se z něj stále nové hrozby, kterým musí Cadoganský dům čelit. Důležité je však držet při sobě a odolávat překážkám společně. Netrpělivě vyhlížím další díl.
Další díl je o něco temnější, ale taky záživnější a akčnější. Autorčin styl psaní je mi velmi blízký a příběh v mnoha ohledech překonává předešlé díly. Konečně jsem se dozvěděla něco nového od mé ne moc oblíbené postavy - Leah - a některá zjištění mě překvapila a chvíli jsem s ní i soucítila, ale stejně ji nemám v lásce. Charles a Anna opět nezklamali a epilog mě hodně navnadil na další díl.
Tentokrát jsme byli svědky počátku tak skvěle fungujícího a jednoho z nejúspěšnějšího detektivního týmu v celé Británii se svéráznou šéfkou Kim Stoneovou. Knížku jsem měla přečtenou za jediný večer, nikde jsem se nezadrhávala a případ jsem prožívala společně s hlavními hrdiny. Angela Marsons umí skvěle psát, její styl je mi hodně blízký. Nemůžu než dát 4,5*. Hodně mě to bavilo. Doporučuji a není třeba začínat sérii zrovna tímhle dílem, je to spíše takové ohlédnutí, jak to vše vlastně začalo.
Byla jsem připravena na vzrušující vesmírné počteníčko, kterého jsem se sice dočkala, ale některé věci byly poněkud mimo mísu.
Prvky žánru LitRPG je tu až žalostně málo, což má za následek to, že se člověk vyloženě nudí, ačkoli je příběh plný akce. Taky mi vadí to, že se hlavnímu hrdinovi podaří vyzrát na všechno a všechny. Tolik štěstí a kočičích životů nikdo ještě neviděl.
Mahaněnko také rezignoval na systematické levelování postavy a jejích schopností, které bylo tak typické pro Šamana. Pouhé vylepšování lodí a zbraní nebylo ani zdaleka tak zajímavé kromě vylepšování kulolodě.
Konec by nás měl navnadit na další napínavý příběh, ale ten bych si už nechala ujít. Doslov byl až moc zrychlený a očekávaný. Prostě průměrná LitRPG série, která mě moc nenadchla, ale ani neurazila.
Mnohem akčnější a zajímavější než první díl, ale spíše než o žánr LitRPG se jedná o vesmírné sci-fi. Pár prvků LitRPG se tu a tam vyskytne, ale není toho ani zdaleka tolik jako u Šamana, který je spíš fantasy žánrem a který, podle mě, je pro Mahaněnka mnohem lepší cestou.
Jako bitvy ve vesmíru jsou sice fajn, ale jde pořád o to samé a Alexis má víc štěstí než rozumu. To mi trochu vadí, jak mu vše přiskáče bez námahy do náruče.
Konec mě navnadil na další díl plný objevování a akce, takže si ho rozhodně přečtu už jen pro to, jak to všechno dopadne.
Cesta šamana je prostě bezkonkurenčně lepší než jakákoli nová LitRPG, i když je od stejného autora.
Mám ráda jak fantasy, tak i sci-fi a právě to je hlavním podžánrem. Spousta zajímavých planet, ras a vesmírných bojů, to je přesně to, co mě baví. Akorát v tom má autor trochu chaos, ale možná to je účel.
Knihu jsem přečetla za jediný večer. Pan Mahaněnko píše poutavě a vtáhne vás do děje tak, jako nikdo jiný. Přesto mi něco vadilo, ale nejsem schopná říct, proč strhávám jednu hvězdu.
Přes všechny negativa můžu knihu doporučit a já už se vrhám na další díl.
Co na to říct? Opravdu jsem se na tuhle knihu těšila a když už vyšla, musela jsem si ji neprodleně koupit. Kdybych věděla, jakou chybu jsem udělala, požadovala bych vrácení peněz.
Ze začátku to bylo zajímavé a docela mě to i chytlo. Ale pak přišel pád. Velmi temný a hluboký.
Hlavní hrdinka mi přišla děsně nesympatická, svým chováním mě neustále iritovala.
Myšlenka Dotyku nebyla zas tak špatná, ale příběhově to autorka nezvládla. Kniha by mohla být delší a temnější.
Asi bych knihu nedoporučila, ale někomu může stát za tu námahu.
Zvrat, ze kterého se mi zastaví srdce? K tomu skutečně došlo a hned několikrát, ale ne překvapením či úžasem, ale nelogickým detektivním příběhem, který popravdě za moc nestál.
Jistě, konec byl napínaví a lehce šokující, ale byl to zkrátka řečeno chaos. Autorka se za každou cenu snaží, aby do sebe všechny dílky poctivě zapadly, až se z toho nakonec vyklube ještě větší zmatek. A osobní život hlavní detektivky by mohl dostat víc prostoru.
Jsem zvědavá na další díl.
Prostě a jednoduše nuda, která je ještě nudnější tím, čím blíž se čtenář blíží konci tomuto nicneřikajícímu rádoby sci-fi příběhu. Za dvě hodiny nebylo co řešit, a že to byly opravdu dlouhé a trýznivé hodiny. Byla jsem ráda, že jsem se dějem prokousala ke konci, za což bych mohla dost trofej za výdrž. Budu hodně dlouho přemýšlet, jestli si přečtu další díly.
Doufala jsem v něco víc. V něco, z čeho se posadím na zadek. To se ale nestalo. Trochu jásám nad tím, že jsme se příběhově posunuli dopředu, ale k čemu vlastně, když vás repliky člověka můžou v mžiku "zabít". Trochu mi to připomíná Přechod od Justina Cronina tou myšlenkovou věcí.
Jasně, knize nelze upřít napětí a pořádná dávka akce. Ale první díl byl prostě lepší. Realita se jaksi upouští do pozadí a autor se vznáší na obláčku fantasy apokalypsy. Takové, která je dost nepravděpodobná, hlavně v chování hlavních postav.
Poslední díl si přečtu jen proto, abych se dozvěděla, jak to všechno skončí.