líba34 komentáře u knih
Ztráta nadějí a iluzí o světě a naší budoucnosti není jednoduchá. Dospívání je mrcha. Na moment, kdy si vlastně uvědomíme, že vše co známe a víme je špatně se nelze nijak připravit. Naše vyhlídky a vize se rázem rozutečou do všech koutů a nám nezbývá nic jiného, než začít odznova a všechny je znovu posbírat...
Tato kniha se ovšem nezabývá pouze dospíváním, řeší i otázky postavení ženy v tehdejší společnosti, což je na dobu vzniku této knihy naprosto jedinečné a revoluční.
Stoprocentně můj nejoblíbenější díl z celé série. Přečetla jsem za jeden den (a to se moc často nestává). Postavy Siriuse a Remuse jsem si velmi oblíbila a nad jejich tragickými osudy mi tu a tam i nějaká ta neposedná slza ukápla (to se také moc často nestává). Každopádně upřímně doporučuji.
Prostě něco pro každého fanouška Tima Burtona. Občas jsem se musela pozastavit, přečíst si daný verš či sloku znovu a ujistit se, že jsem pochopila správně co tím chtěl básník opravdu říci. Avšak jak je u Tima Burtona zvykem, prapodivnost a bizardnost jeho tvorby přidává na originalitě a jedinečnosti celkového dojmu a to je přesně to, proč si Tima Burtona tak vážím. (Zdatnějším angličtinářům doporučuji číst v originále)
Kniha má úplně jinou atmosféru než první dva díly a jsem ráda,že jsem si ji přečetla. Fantastická a strhující série mi zůstane v hlavě ještě dlouho.
V jednotlivých povídkách odkrýváme normální, ale přesto neobyčejné útržky z úplně normálního, ale přesto neobyčejného života jedné normální, ale přesto zcela neobyčejné ženy, které do sebe postupně zapadají a utváří celkový obraz života 2. poloviny 20. století v Americe.
Miluji germánskou mytologii a i když jsem spoustu příběhů z této knihy znala již dříve, nechala jsem se unášet poutavým převyprávěním Neila Gaimana. Četla jsem v originále, což vřele doporučuji, jelikož zvolená angličtina nepoužívá přehnaně složité výrazy a je velmi čtivá.
Tak tohle bylo opravdové drama. Eurípidés úžasně nastiňuje možnou podobu slavností Dionýsových mysterijních kultů, o kterých toho mnoho nevíme. Zároveň však přináší zamotané rodinné peripetie, ve kterých nemohou nefigurovat ani samotní bohové. Objevuje se tu rozkol mezi mocí náboženskou a světskou, spor logiky racionální a bezpodmínečné víry. A zároveň tomu nechybí nějaká ta brutalita. Prostě to má vše, co bych si od antické tragédie mohla přát.