Lie
komentáře u knih

Myslím že nikdo nemá právo hodnotit Bibli, jako by to byl nový bestseller od Stephena Kinga nebo něco podobného. Pro věřící je to asi jasné, ale i pro nevěřící by to měla být kniha, kterou psalo mnoho lidí po dlouhou dobu před dávnými lety a která naprosto zásadním způsobem ovlivnila a utvářela svět, ve kterém žijeme. Nebýt Bible, naše civilizace vypadá absolutně jinak. Proto nehodnotím, přišlo by mi dost absurdní hodnotu Bible shrnout do pěti hvězdiček.

Z toho co jsem od Agathy Christie zatím četla asi nejlepší. Nemohla jsem se od ní odtrhnout ani na minutu, takže jsem ji nakonec četla i u drinku v baru :-D A chvílemi mě docela zamrazilo, ne že by to bylo děsivé, ale běhá z toho mráz po zádech. A nejhorší je, že ani nemáte komu fandit, protože všichni se něčím provinili, nikdo z nich není dobrý člověk. A konec jsem opravdu nečekala. Musím souhlasit s některými komentáři, že to vysvětlení mohlo být podáno jinak, asi by se mi to líbilo víc. Ale netroufnu si kritizovat Královnu zločinu, chyba je spíše ve mě, protože ona nedokáže nic napsat špatně


Nic děsivějšího jsem ještě nečetla. Konec jsem už vůbec nedávala, knihu jsem zavřela a nechala si to radši dovyprávět, protože mi z toho bylo zle. Něco velmi podobného se klidně může jednou stát. Mimo varování před totalitou kniha obsahuje také rozbor lidské psychiky, který je neméně děsivý.

Knihu jsem pro svůj odvěký zájem o starovéký Egypt zkoušela číst už asi ve 13ti, samozřejmě jsem se nedostala přes 100 stran, v té době jsem neměla šanci to pochopit. Teď jsem ji vzala znovu a zamilovala se do ní. Zanechala ve mě takovou stopu jako ze všech knih které jsem četla jen málokterá. Úžasné dílo. Nevím jak jinak to popsat. A ačkoli jindy nehodnotím názory ostatních, tady musím říct: Kdo tvrdí, že je kniha zdlouhavá, nudné a zbytečné pasáže a podobně, ten ji vůbec nepochopil a jejo slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších ????


Rozhodně to nebyla příjemná četba, ač jsou zde ďáblové podáni rádoby vtipně, člověk pod touto Lewisovou metaforou tuší hluboké zlo. A s hrůzou zjišťuje, v kolika věcech pozná sám sebe, aniž by do té doby tušil, že je na těch drobnostech něco špatného. Jak už někdo psal níže, nevěřím, že by se našel někdo, kdo by se v tom nepoznal. Ale každopádně, ačkoli jsem z knih měla hodně hnusný a nehezký pocit, jsem moc ráda, že jsem ji četla, snad díky ní dokážu ty myšlenky podstrkované nějakým zkušeným ďáblem rozeznávat o něco lépe. Určitě bych ji doporučila každému věřícímu (ale i nevěřícímu, třeba díky ní aspoň trochu lépe pochopí křesťanství a přestane si ho spojovat jen s pravidelným chozením do kostela a bezmyšlenkovitým drmolením otčenášů)


Skvělá kniha. Hrozně moc bavila tajemná, tíživá a chvílemi trochu děsivá atmosféra kláštera. Do knihy jsem se úplně vžila. Příběh byl napínavý a měl fantastické rozuzlení. To by mě opravdu nikdy nenapadlo. Krom toho, že jsem si čtení opravdu užila jsem se ale taky spoustu věcí dozvěděla úplně nenásilným způsobem a hlavně mě zaujalo celkové poselství knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ta latina. K atmosféře středověkého kláštera to patří a nic bych proti tomu neměla, ale tady už toho bylo opravdu víc než je třeba. Vysvětlivky suce byly, ale až na konci knihy, a neustálé listování znemožňovalo se pořádně začíst.
Jinak ale opravdu geniální kniha, ke které se určitě vrátím.

Myslím že po tom, kolik jsem toho od Agathy přečetla, bych už měla vědět, že vrah je vždycky ten jediný člověk, který vás ani nenapadl, ale stejně mě skoro vždycky překvapí. Tady už jsem skoro začala uvažovat, jestli to opravdu nespáchal duch.


Docela chápu, že tu spousta lidí píše, že knihu nedali. Mně se nečetla těžce, ale byla tak prostoupená smutkem a samotou, že jsem ji musela číst po kouscích, abych se nepropadla do deprese. Fakt to není oddychovka na dovolenou. Ačkoli jsem si občas říkala, jestli to není až moc ujetý (a občas i perverzní), bylo to tak krásné napsaný a nakonec to do sebe všechno tak krásně zapadlo, že nemůžu než ji zařadit k nejlepším knihám, co jsem kdy četla.


Fascinuje mě, že vrahem je vždycky někdo naprosto nečekaný, ale přitom to nepůsobí nijak násilně ani nepravděpodobně, naopak to dává dokonale smysl. Líbí se mi, že u Agathy má čtenář stejné informace a stejnou možnost odhalit vraha jako Poirot (tedy já si narozdíl od něj můžu pomoct úvahami typu “on to udělat nemohl, protože to by bylo moc jednoduchý a to k Christie nesedí” ale stejně mi to většinou k ničemu není). Naprosto nechápu, jak je možné vymyslet takhle geniální detektivku. Moderní severští autoři se můžou jít vycpat.


Jsem velká fanynka Hercula Poirota a pro srovnání jsem chtěla zkusit i slavného Holmese, tak jsem zvolila jeho asi nejznámější příběh. Bylo to dobré, ale na to, jak je to slavné, ne dost dobré. Od Agathy Christie jsem si už zvykla na naprosto nečekaná rozuzlení a tohle bylo takové celkem předvídatelné, kdo má trochu zkušenosti s detektivkami, brzo přijde na to, kdo asi vraždí a proč. Nicméně příběh měl skvělou tajemnou atmosféru a číst to v noci, možná bych se i bála. A pro mě je vždycky plus fakt, že se kniha odehrává v mé oblíbené době kolem přelomu 19 a 20 století.


Moje nejoblíbenější knížka. Poprvé jsem ji přečetla v sedmé třídě a už tehdy jsem se do pp zamilovala. Teď jsem to dočetla poněkolikáté znovu a viděla jsem, kolik věcí mi předtím vzhledem k nízkému věku uniklo, nebo jsem je nepochopila a dostatečně neocenila. Teď je pro mě otevřít Pána prstenů podobný pocit, jako se po dlouhé době vrátit domů a potkat staré přátele. Musím souhlasit s tím, co bylo mnohokrát napsáno níže, totiž že hlavním hrdinou není Frodo, ale Sam. Znovu a znovu mě dojímal svojí prostou a nekomplikovanou statečností, přičemž si ani sám neuvědomil, jak moc statečný je, i svým zdravým selským rozumem. Ale proti Frodovi nic nemám, vlastně miluju všechny kladné postavy stejně a nemůžu z nich vybrat, koho mám radši. Konec je krásný, dobrý, ale přitom smutný a dojemný. Nejsmutnější je pro mě ovšem dodatek o Aragornovi a Arwen. Ten konec vlastně nebyl tak krásný, jak jsem celou dobu čekala. Knize nic nemůžu vytknout a taky si myslím, že i kdybych mohla, tak na to nemám právo, protože Tolkien je opravdu Pan Spisovatel a nám obyčejným lidem nepřísluší o něm pochybovat, nebo ho kritizovat, můžeme mu jenom děkovat za tak krásné a nepřekonatelné dílo.


Výborná detektivka, oproti jiným spisovatelům naprosto geniální, ovšem oproti jiným Poirotovkám malinko slabší, jak již někdo psal. Vadilo mi, že řešení záhady bylo strašně rychle vysypané, přičemž čtenàř ani nezjistí, kde na to Poirot přišel a už vůbec nemá šanci přijít na to sám. Ale stejně to bylo dobré.


Tak tohle mě nezaujalo. Zezačátku se mi zdálo, že to bude napínavý lehký román, ale bohužel. Hlavní hrdina byl absolutně nijaký, ostatní postavy primitivní a neuvěřitelné, padouši byli Ach tak strašně zlí, že se chovali úplně nelogicky, jen aby ta jejich zlost opravdu vynikla a připomínali šablonovité padouchy z pohádek, hrdinové byli naopak hrozně šlechetní a za všech okolností úžasní. Když už tu byl pokus o nějakou postavu, která by nebyla černobílá (Aledis, Joan…) působilo to neuvěřitelně. Děj mi přišel naivní, zvraty byly neuvěřitelné a nebetyčně mě štvalo, že všichni bohatí šlechtici jsou strašně zlí a všichni chudí dělníci strašně hodní. Ani na mě z toho nedýchla atmosféra doby, jak jsem zvyklá u románů třeba od Waltariho nebo Eca (Nechápu, jak to k jejich dílům v některých starších recenzích může někdo přirovnávat, tahle kniha Jim nesahá ani po kotníky. A celkově té spoustě nadšených recenzí moc nerozumím) Bohužel to spíš připomínalo české pohádky z éry před rokem 89 než historický román pro dospělé. Ale pokud chcete něco lehkého na letní večery, pak i přes negativní recenzi doporučuji.


O Hru o trůny jsem se pokoušela asi ve 12ti, ale byla jsem na to opavdu ještě malá, docela se divím, že jsem se prokousala až ke třetímu dílu, než to na mě začlo být moc drsný. Teď jsem teda využila karantény a pustila se do toho znova. Nemůžu to sice srovnávat s mým oblíbeným Zaklínačem a už vůbec ne s Pánem prstenů, ale je to fajn knížka. Je to jen příběh, žádný filosofický podtext, žádné hluboké úvahy o dobru a zlu, ale je to dobrý příběh, napínavý, spletitý a klobouk dolů před autorem za to, jak to všechno provázal. Sem tam nějaké to klišé nebo velice neuvěřitelná událost, ale člověk si toho ani nevšimne. Jen mě tedy štve, jak se vždycky začtu do jednoho příběhu a hned musím zas jinam. A z postav nemám ráda snad nikoho kromě Tiriona a Varyse, protože ti dva jsou v celé téhle sáze zřejmě zatím jediní, kteří mají rozum a nejde jim jen o vlastní prospěch. Jsem zvědavá na další díly a rozhodně doporučuji všem, kdo se nudí doma. U Hry o trůny vám dojde, že jsou horší věci než korona.


Vím o sobě, že jsem citlivka a že jenom z přečtení článku o Dahmerovi mi bylo dva dny špatně, takže bych po severské detektivce dobrovolně nesáhla. Ale byla jsem na dovolené, všechno jsem už ořečetla a u vody se z mobilu číst nedá, tak jsem si vypůjčila od babičky Lazara. Nejprve jsem to odložila asi po čtyřiceti stránkách a zděšeně prohlásila, že téhle hrůzy se už nedotknu, nicméné druhý den mě dohnala nuda a já statečně zkusila pokračovat. Moc daleko jsem se nedostala a mám dojem, že z toho mám trauma ještě teď :-D nebudu to hodnotit, když jsem to nepřečetla, ale za mě je to příšerná kniha. Absolutně příšerná. Jak někoho můžou proboha napadnout takovéhle věci? Vracím se k Aghatě Christie a jejím roztomilým detektivkám, kde nikdo nikoho nepohřbívá zaživa a vraždí se pro peníze a ne pro zábavu ;-D

Miluju opráski! Člověk si musí chvilku zvykat na ten jazyk, ale pak to ocení. Je to dost cynické, ale to je jedině dobře a strašně se mi líbí jak boří ty zažité nesmysly typu “Zikmund byl padouch, husiti hrdinové” nebo “habsburkové byli strašně zlí” které nám cpaly do hlavy učitelky na základkách.


Díky této detektivce se mi povedlo vlakem přejet rodné město a skončit v devět večer v zapadákově, odkud už nic nejelo. To mluví za vše :-D


Já se musím naprosto ztotožnit s komentářem pod sebou. Čekala jsem něco veselého a milého, trochu jako mého milovaného Forresta, ale bohužel. Vlastně nemám co dodat, Evar88 všechno napsala. Já už přidám jen, že mi hodně vadilo množství sprostých a nechutných “vtipů”


Nádherný román, není tak napínavý a dobrodružný jako Sinuhet, ale rozhodně to nevadí. Já nejvíce oceňuji to, že příběh je paralelou k hledání Boha. Marcus ho hledá fyzicky, když cestuje po Judsku a Galileji, ale Waltari přitom popisuje hledání duchovní, které jsem zažila také a v mnoha situacích jsem se poznala, takže myslím, že knihu obzvlášť ocení věřící a nejvíc ti, kteří ve víře nevyrostli, ale našli si k ní cestu sami, protože právě o tom kniha je.


Sympatický příběh o tom, že člověk by se neměl vzdávat a rezignovat na slušnost, ačkoli mu to může způsobit problémy, i o tom, že i ten nejobyčejnější člověk může a měl by něco udělat. Je to aktuální i dnes a mnoho lidí by si tuhle knížečku mělo přečíst. Možná by pak přestali obhajovat něco, co je prostě špatné, čistě proto, že je to pohodlnější, než proti tomu něco dělat.
