Lilda komentáře u knih
Podle názvu jsem soudila, že to bude jakési veliké drama, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Příběhy zasazené do této doby mám ráda. A detailní popisy krajiny, místností, oblečení mi pomáhaly si lépe situaci představit a do příběhu se více vžít. Musím říci, že ačkoli je Vojta ,,podpantoflák", teoreticky za to nemohl. Velice jsem s ním soucítila. Byl už v letech, do té doby závislý na mamince a mladá, krásná holka ho omámila a on si krásně maloval, jak to všechno bude krásné. Nejprve jsem ale měla pocit, že se to všechno nějak děje mimo něj, což se zřejmě dělo, jelikož silnější osoby, jako Boučková a Smrž všemu vládli a šli si za svými cíli. Člověk až nemůže uvěřit tomu, že se něco takového může i dnes dít v rodinách.
Hledání Aljašky jsem četla už asi třikrát. Nemyslím si, že to he kniha tak pro čtrnáctileté, jelikož některé scény tomu opravdu neodpovídají, i když si myslím, že kdyby tam nebyly, nic by se nestalo. Nejsou nijak významné pro děj a spíše mi připadá, že tam jsou přidané z nutnosti. Zase na druhou stranu Aljaška ke svému charakteru tyto věci potřebuje stejně jako ostatní,protože naštěstí to není kniha s postavami, které mají jen kladné vlastnosti, ale jsou zkrátka takové, jaké jsou. Zaujalo mě, že každá postava má něco neobvyklého, Líbila se mi kreativita autora v této oblasti, jak už Milesova záliba v posledních slovech, Chipova úžasná paměť na seznamy a Aljaščino nadšení pro knihy. Samotná postava Aljašky je velmi zajímavá. Na první pohled vidíme sebejistou, otevřenou, upřímnou a inteligentní dívku, ale její temná stránka a některé její rysy pocházejí z psychického bloku, který má z dětství a taky kvůli jejímu neodpuštění sama sobě. Což pak má za následek její alkoholismus, kouření a temné myšlenky.
Naprosto nakopávající kniha, kterou napoprvé přečtete jedním dechem, ale pak si to musíte přečíst znovu a mezi jednotlivými kapitolami dělat přestávky, protože je nutno si myšlenky promyslet. Vzít si z nich to, co je pro každého důležité. Sám autor uvádí, že tato kniha není návod na život a že ho hlavně nemáme poslouchat, protože každý se musí sám za sebe rozhodnout, co je důležité a podle čeho se bude řídit. Tato kniha není ta z klasických knížek, které jsou návodem na život nebo na konkrétní situaci v životě, ale obsahuje naprosto zasahující a alarmující a provokující myšlenky, po kterých se zatajuje dech a které nelze jen tak přijmout a člověk musí až skoro přehodnotit svůj postoj, ať už k věcem, ke kterým byl vychován nebo ke každodenním myšlenkám, nad kterými se nikdy hlouběji nezamýšlel. Jako věřící mladý člověk musím říct, že toto je opravdu jedna z nejlepších knih, kterou jsem z této oblasti četla. Autor často vytahuje veškerou špínu z pod koberce a to je dobře. Obdivuji styl a slovní zásobu a způsob vyjadřování, které mě naprosto uchvátily.
Vždy jsem z Máje znala pouze tu slavnou část: Byl pozdní večer... Ale teď jsem díky jejím probírání v literatuře zjistila, že se jedná o téměř až horor. i když jsem žila v přesvědčení, že to je báseň o lásce, tak si myslím, že důležité je hlavně Vilémovo rozjímání nad životem a nad krásami země.
Na knize se mi nejvíce líbil detailní popis tehdejších zvyků a tradic. Myslím, že bychom i v dnešní době měli na určité zvyky vzpomenout a znovu je obnovit i kvůli mladé generaci, která ztrácí vědomí o tom, co vlastně znamená být součástí a národu. A jedním ze způsobů, jak zabránit multikulturalismu, je nezapomenout na národní zvyky a obyčeje, díky kterým jsme jedineční.
Děj mi připadal, jako kdyby autorka vzala Harryho Pottera a Stmívání, smíchala to v jednom hrnci, přidala kapku svých nápadů plus zajímavé vztahy a obalila to v lákající obálce. Přečetla jsem Eleanor a Park a i částečně Fangirl. Nedej se! bych si už zřejmě nepřečetla znovu, protože jediné, co mě zaujalo byl proměňující se vztah Simona a Baze, i když jsem stále doufala, že to nakonec skončí s Bunceovou, s kterou jsem velmi sympatizovala. Rozhodně si však nemyslím, že by to byla špatná knížka, i když podobnost s Harrym Potterem je nápadná, ale autorka příběh přetvořila k obrazu svému a jisté nápady se mi i líbily. Hodnotím jako oddechovou knížku.
Souhlasím s tím, že trvá déle, než se dostanete do děje a pochopíte, co kdo je a co dělal. Každopádně potom jste už tak uvězněni v ději a v barvitém vypravování, že to musíte přečíst. Velmi zajímavá kniha, kde je vidět mnoho kontrastů, jak už v oblasti Západ vs. Indie či v povahách lidí.