Lili2 komentáře u knih

Souhlasím s níže uvedeným komentářem, je to ojedinělá kniha tohoto tématu, ovšem chaoticky napsaná. Škoda.

Čteno asi před 14 lety,působilo to na mě takovým neverohodnym dojmem.

Stručně o svých schopnostech a pak k jednotlivým mariasovym kartám jejich opět stručný význam + jeden příběh ze života klientů nebo svého.
Škoda, že je tak ode mne daleko, i na její www. se nemůžu progooglit.

No jó, právník, pracháč, kurevnik a ještě si dělá prdel z lidí. Nesympatický mne člověk.
Čuměl blbě na babu, která přemýšlí, než otočí korunu v ruce. Mi
lej zlatej, takových nás je v republice víc, jestli máte alespoň intuici, a dejte si pozor, aby jste mezi nás brzo taky nezapad, kór v týdle době.
Ale zase se mne líbilo, jak řekl pěkně paní Moudré pekne od plic ohledně toho čachrování se snídaněma. Ale potom, když položila špinavé nádobí na čisté, tak řvát po ní "ty debile", to už mne přišlo přes čáru.
Četbu jsem zakončila filmem Bekyně mniška, alespon jsem viděla to prostředí, kde si pracháči dopravaji, přitom ty lázně třeba až tak nepotrebuji.

24.09.2022

Fakta střídající se se současností, kdy je autor píše.
Záhada je to pořád, kdoví proč to tolik zajímalo StB a ministerstvo. Jestlipak se ještě někde obraz objeví, kdoví...
Byla jsem překvapená, kolik tady za Husáka pracovalo Jugoslávců, kteří v souvislosti s vykrádáním památek byly vyslýcháni taky, neboť je udal nějaký vězeň.
Poznatky z knihy jsem si doplnila reportáží J. Klímy. To je taky nějaká karma v rodině Josefa, který buď v sebeobraně nebo jako komplice zabil údajného vykradače Jihočeských a telčských památek. A zlodějova karma taky. Kdo má prý s obrazem zlé úmysly, tomu se stane něco škaredého a kdo má naopak dobré úmysly, tomu zase něco hezkého.

Hodně informací, až mně z toho šla hlava kolem. Ale ono to tak asi bylo.
Jsem překvapená, když v nějakém nedávném dokumentu se S.Devátý nechal slyšet, že pro podepsání Charty ho vylili ze Slušovic, přitom v knize se píše, že se zde přijímali i lidé vylití ze strany, podepsající Chartu atp. No a pak se dál dočítám, jak Slušovicím po revoluci šlapal na paty, aby je zničil. Tak nevím......

Čteno jako Jed v krvi. Zde byly dvě epizody Z Urbina a Z Perugie.
Odehrávají se v době vlády Cesara Borgii a hraje v nich důležitou roli důvtip.

Z Urbina - dobytá tvrz Cesarem Borgii na základě toho, že slyšel z úkrytu u kouzelníka jak žádá dcera vládce této tvrze o nápoj lásky k vojákovi, kterého tam pak vyslal.

Z Perugie - Fulvia Orsini přemohla důvtipem Cesara Borgii, když chtěl od ní vydat zrádce Orsiniho, jejího nastávajícího. Ona nechala před něj předvést rakev s tím, že v ní leží Orsini mrtvý po neštovicích. Všichni se rozutekli, v rakvi však byla hlína a kameny.

Pěkné, čtivé i místy vtipné.

Můj první Havlíček. Měla jsem strach, že tam bude spousta psychologie, úvah a myšlenek, ale nakonec ani ne, akorát Markétka mne byla protivná. Proto, že byla nemocná a hubená se jí jeste nemuselo pořád říkat Markétka i v jejích 25 letech. Ale taková byla asi doba.
A nechtela z tohoto světa odejít od něho, odpoutat se a tím ho znemožnila před celým městem. Mohl se ještě třeba oženit a vést normální život. Pipka.

Doplnila jsem si takto jeho Paměti přírodního léčitele. Ano tato kniha je chaotická, ale jde zde něco navíc, co on o sobě nenapsal, a sice že jako mladík kradl a okrádal jako straka a trochu je zde zmíněna, nikoliv potvrzena, jeho homosexualita, a dále tato kniha sahá až do jeho smrti, tedy je zde zmíněn jeho život v 60. letech, 70. letech - např. Varvara, jak ta ho, dle jeho tvrzení, okrádala atp.

Moc jednoduše napsané. Čekala jsem více tajemmna a napětí.

Nejspíš prepsany cely dokument. Tusila jsem to, ale doufala jsem, že autorka tomu dá alespoň formu.

Neměla jsem problem ve střídání postav ani času, naopak jsem se v tom i celkem vyžívala a v pozadí mne běžela atmosféra filmu, který znám jen tak z rychliku.

Doba to musela být mj. pro kulaky silena, a co lidi se střílelo nebo se veseli, než aby odevzdali majetek....

... Ach ty osudy...
Jenom, mám tomu rozumět tak, že v povídce Jiřinka byl tím vrahem on spisovatel? A takto přes knihu se přiznal? Že s tím už dávno nepřišel bulvár.

Asi neumím tentokrát číst mezi řádky, ale jako agitka mně to nepřipadalo. Bohužel jiná kniha o Harrym vydaná nebyla, tak zaplať pánbůh alespoň za tuhle. Není zde ale zmiňováno, jak byl za války pobodán.

Krásné vzpomínky na svůj pracovitý život, sem tam vtipné slovní obraty, musela jsem se i místy smát, když si vybavím, jak chytal vagóny s obilím - tzv. šmelinou někde na Slovensku. Začíná to ale vzpomínkami na dětství - a tady jsem se těšila spíš na pracovní život - ještě bylo tragicky vtipné, jak v Nitranském pivovaře nastoupil místo sládka, který s vedením pivovaru jel na daňových únicích, nechal tam 12° zkysané tmavé několikahektolitrové pivo, od pivovaru si nechal vyplatit 50.000 Kč za mlčenlivost, od berňáku 50.000 Kč za upozornění - finančák tam udělal šťáru - daňové úniky zněkolikanásobil, nechal si vrátit zpět částku 50.000 Kč od toho sládka, pivovar si tu stejnou částku od sládka nenechal vrátit. No a do těchto poměrů na nějaký čas pan Tille nastoupil. No, nikterak se ta doba nelišila od dnešní - jenom lidi chodili jinak oblečení.

Škoda, že se nezmiňuje, jak v třiapadesátém roce padly prachy, neboť si spořil na důchod u nějakého ústavu a posílal tam i peníze, když chvilku nezaměstnaný - někdy po působení v Ostravském pivovaru. Penze padly snad všem - i mému dědovi.

03.11.2021

Zatím nedocteno, začátek celkem dobrý, ale když jsem narazila na to, že si starší skaut tesne před 2.sv.valkou dal k obědu jedno nealko, a to tím autorka myslela urcite nealko pivo, když předtím mluvila o tom, že si ve svých 17 letech zajde s otcem uz na pivo,to mě dorazilo. Historie nealka piva sahá do období po 2.sv.valce podle Wikipedie.
Navíc Poláky nemusim.

Po pravdě řečeno, moc se mne to nelíbilo, víc faktů jak historek. Čekala jsem spíše vyprávění o běžných občanech a běžných tehdejších občanů z okolních vesnic. Pro mě to bylo i divne uspořádané, i když pro autora ne. Pozitivum je, že jsem se dozvěděla jednu historku o matčine rodné obci, kudy tenkrát procházely vojska jak Rusů tak Francouzů, a i dedin blízko této.

Ach ty osudy. Sice zde cca v 2.polovine knihy všechno klape, všichni se mají rádi až nejmladší generaci, všechno je tedy růžové, dokonale. Ale proč ne? Třeba taková rodinka existovala, existuje.

Hlavně škoda, že příběhy nebyly řazeny chronologicky. Text psaný starocestinou me nudil, nemusel tam být.

Příběh se odehrává někdy ve 30. letech minulého století v Chicagu v stereotypii - vyráběli plotny pro tiskárnu, která sídlila pod nimi. Příběh byl čtivý, ale, dle mého názoru, neměl žádný spád. Každý den se něco v dílně řešilo, sem tam byl příběh okořeněný mimomanželskými poměry jednoho ze společníků, prvním investováním na burze. Ale přiznám jsem, že jsem to nedočetla, skončila jsem někde na straně 160.