LilyGorch komentáře u knih

Z hlediska časové posloupnosti jde o první díl historické ságy vynikajícího vypravěče Kena Folletta. Tento díl však vyšel teprve letos, jako poslední z celé série.
Děj se odehrává na úsvitu středověku, kdy se Anglie potýká s nájezdy Vikingů, v církevních kruzích bují mnoho neřestí, zatímco ti nejchudší se snaží zajistit alespoň svoje základní potřeby, aby dokázali přečkat tvrdou zimu.
Od začátku není pochyb o tom, která postava je kladná a která záporná. Bohatý chce být ještě bohatší a v zajetí touhy po moci se nezastaví téměř před ničím. Na druhou stranu v tomto příběhu vystupují také “dobráčtí snílci”, kteří si svůj cíl tvrdě vydřou a dobudou - ať už jde o srdce krásné a chytré normanské šlechtičny, která je však zaslíbena jinému; nebo o vybudování rozsáhlé klášterní knihovny a skriptoria.
Autor vykresluje charaktery svých postav do nejmenších detailů a rozhodně svoje hrdiny ani trochu nešetří. Čtenář tak se zaujetím sleduje nejen jejich vývoj, ale také neustálý souboj dobra se zlem, který nemusí vždy dopadnout spravedlivě. Ať tak či onak, najednou si stejně uvědomí, že těch 750 stránek uteklo poměrně rychle a že už je najednou na konci knihy.

4 26.12.2021

“Jste tím, na co myslíte. - To zní přesvědčivě, ale takhle jednoduché to není. Já třeba často myslím na štěňátka, ale ocásek mi zatím nenarostl.”

Na internetu najdete spoustu mouder a zaručených receptů na život, ale kromě případné chvilkové útěchy vám v ničem nepomůžou. Chvilkový pocit úlevy rychle odezní, všechny tyhle triky jsou totiž velice povrchní. Gary John Bishop na to jde trochu jinak.
V úvodu knihy se autor zabývá tím, co je to vlastně “moudrost”, jak ji odlišit od “špatné moudrosti”, která není vůbec prospěšná. V následujících desíti kapitolách se snaží poradit, jak se vyrovnat s neúspěchem lásce, se ztrátou milované osoby, jak nepropadnout strachu, ale naopak jak nad ním zvítězit, dostat situaci pod kontrolu apod.

“Zapamatujte si, že moudrost není kelímek instantního kafe, který si koupíte ve Starbucks a kopnete ho do sebe. Zpomalte, myslete, vstřebávejte.”

Nejde o knihu s příběhem, který vás do sebe vtáhne. Na tuto knížku je třeba, aby si čtenář udělal čas, zastavil se, zamyslel se nad jejími řádky, nad sebou, svým životem a postupně jej měnil ke své větší spokojenosti. Po přečtení se vám přes noc jako mávnutím proutku nezmění zázračně život. Časem se k ní ale můžete vracet (klidně si zatrhávejte pasáže, které vás více oslovily), berte ji i jako inspiraci do budoucna. Až vám svět zase hodí nějaký klacek pod nohy, vy už budete vědět, jak s danou situací a hlavně sami se sebou pracovat.

“Vždycky ale přijde chvíle, kdy vám váš žal přestane být prospěšný, kdy vám začne škodit, bránit vám jít dál a sloužit jen jako výmluva, proč se vám nedaří. … Když ten čas nastane, musíte být připraveni smířit se s tím a svůj žal přesadit jako rostlinu tam, kde vám nebude vadit a zároveň nezahyne. … Ztráta vás nemusí nutně zlomit. Vždycky se s ní můžete vyrovnat tak, abyste byli silnější, ne naopak.”

1 26.12.2021

“Nikoho takovýho jsem nikdy neměl. Jaký to je?”
“Nevím, řekla bych, ze můžeš být sám sebou, ať už to znamená to nejlepší, nebo to nejhorší, co v tobě je. A stejně tě ten druhý má rád. Můžeš se s ním i pohádat nebo poprat, ale i když jsi na něj naštvanej, pořád víš, že nepřestal být tvůj nejlepší kamarád.”

Theodor Finch je fascinován smrtí a ostatní ho vnímají jako podivína. Co o něm ví málokdo, je to, že trpí bipolární poruchou. Naproti tomu Violet Markeyová je obyčejné děvče odpočítávající zbývající dny do maturity. I ona si ale nese svůj šrám z minulosti v podobě vzpomínek na tragickou autonehodu a smrt své sestry. Jednoho dne svede osud kroky těchto dvou studentů dohromady. Oba se náhodou setkají na římse školní zvonice. Nelze zcela jasně říct, kdo koho zachránil, šlo však o zlomový okamžik v životě obou. Následně spolu začnou pracovat na školním projektu, během nějž mají objevovat krásy Indiany. Možná ale spíše poznávají jeden druhého..

Děj je poměrně jednoduchý, co bych ale vyzdvihla, je autorčina schopnost vnímavému čtenáři dokonale nastínit pocity postav a vzájemné vztahy.

“Pak si povytáhne košili a pohladí si břicho - pořád ploché, ale už ne s vyrýsovaným pekáčem buchet - potřese hlavou a usmívá se na mě, je to úsměv člověka, který má novou ženu a nového syna a nový dům a dvě nová auta a komu stačí vidět svoje staré, původní děti na hodinku nebo dvě.”

Tento příběh se mi vryl pod kůži víc, než jsem čekala. Předpokládala jsem, že si přečtu oddechovou, nenáročnou knížku. A pak se najednou v noci, kdy jsem si před spaním přečetla pár stránek, z ničeho nic probudím se zvláštně smutným pocitem a myšlenkou: Theodore Finchi, já ti tak nějak svým způsobem rozumím a je mi tě moc líto. A minimálně další půlhodinu jen tak ležím, čučím do stropu, hlavou mi lítají myšlenky jako splašený a já jen čekám, až to přejde a až zase co nejdřív usnu..

“Někdy, Ultraviolet, je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není.”

5 25.11.2021

Komiks Pes baskervillský je výborně zpracovaný, takže člověk po chvíli zjišťuje, že se vlastně jen kochá obrázky a nechává na sebe působit načrtnutou atmosféru. Obzvláště v tomto ponurém podzimním období se čtenář lehce ponoří do děje a během chvilky má “přečteno”. Příběh je sice osekaný a zkrácený, berme ho však jako nalákání na to, abychom sáhli po klasickém zpracování slavného detektivního románu.

5 21.11.2021

Chlapec, krtek, liška a kůň je knížka, kterou přečtete do půlhodiny, ale přemýšlet nad ní budete mnohem déle. Nejde tu vůbec o příběh, jako spíš o myšlenky a životní moudra podaná laskavým a milým způsobem, takže zahřejí a pohladí na dušičce. Přestože tyto životní pravdy všichni známe a nosíme je tak nějak v sobě, často na ně zapomínáme, proto není špatné si je občas připomenout. :o)
Text hojně doplňují místy lehce abstraktní ilustrace - někdy tak stačí jenom listovat, převracet stránky a prostě jen koukat na obrázky, přečíst si kousíček, zamyslet se, nechat plynout čas, oddychnout si alespoň na chvilku sám v sobě, v tichu a klidu od uspěchaného a vystresovaného okolního světa.
Toto dílko bývá často srovnáváno s Malým princem. Malý princ je však jen jeden a na toho si sáhnout nenechám. =D I přesto že se mi tato knížka velmi líbila, Malý princ je přece jen někde jinde..

8 30.09.2021

(SPOILER) “Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den.”

Heather Morrisová vypráví příběh slovenského Žida Lalea od chvíle, kdy je spolu s bezpočtem mladých mužů nucen absolvovat v dobytčím vlaku cestu do neznáma. Podle pokynu má totiž každá židovská rodina poskytnout dítě starší osmnácti let německé vládě má práci. Tehdy ještě Lale netuší, co mu osud chystá.

“Když Lale procházel železnou bránou, podíval se nahoru, na německý nápis složený z kovových písmen.
ARBEIT MACHT FREI - Práce osvobozuje
Nevěděl, kde je ani jaká práce ho čeká, ale představa, že by ho mohla osvobodit, mu připadala jako hloupý vtip.”

Postupem času Lale zjišťuje, co si ke kterému dozorčí smí dovolit, jak ke komu přistupovat a jaké jsou čí slabosti. Jednou se mu poštěstí a stává se tatérem, který má za úkol označovat nově příchozí vězně číslem na předloktí. Nejprve se mu tato práce příčí a vykonává ji velice nerad, později ale zjišťuje, že díky své funkci může využívat drobných výhod. Může například tajně vyměňovat peníze a šperky zavražděných Židů za jídlo a léky pro alespoň některé ze spoluvězňů. Riskuje tak sice vlastní život, ale i přesto je odhodlán vyjít z tábora živý a pomoci přitom co nejvíce nešťastníkům, kteří by bez jeho pomoci nepřežili.
Jednoho dne se během tetování nových věznů setkává s Gitou, která se brzy stává jeho životní láskou. Společně si vysní krásnou budoucnost mimo zdi koncentračního tábora a ještě víc si umiňují, že se ze všech sil budou snažit přežít. Pevné odhodlání a představy společného života na svobodě jim dodávají sílu i v těch nejhorších chvílích na pokraji života a smrti.
Ve srovnání s některými jinými knihami s podobnou tematikou nevyznívá tato až tolik “drsně”, jak by mohl někdo čekat. Nehledejme zde však senzaci, ale zkusme se na tento příběh podívat jako na výpověď jednoho z těch, kteří museli projít tímto peklem na zemi.

“Gitu jsem neznala. Až její smrt a touha se s ní znovu setkat Lalea přiměly, aby svůj příběh vypověděl. Chtěl jej zaznamenat, aby - dle jeho vlastních slov - se to už nikdy nemohlo stát.”

7 20.05.2021

“..Někde hluboko uvnitř mě se něco rozbilo už dávno, možná ještě dřív, než jsem se narodila, protože jsem se narodila rozbité mámě a všechno se pořád opakuje.”

Spolu s hlavní postavou - Vladěnou - se vydáváme na cestu Evropou a během tohoto putování ji postupně máme možnost poznat. A že je to někdy opravdu jízda!
Celý příběh plyne jako nekontrolovaný, volný proud myšlenek hlavní postavy - dalo by se říct spíše antihrdinky. Díky tomu se poměrně rychle čte, i když se čtenář občas (hlavně ze začátku) může ztrácet a nemusí mu být hned jasné, zda Vladěna vzpomíná na svoji minulost, popisuje přítomnost, zda je čtenáři předkládána realita, nebo jej “má poplést” zkreslený pohled hlavní hrdinky.
Pokud hledáte román z červené knihovny, koukněte se raději po jiné knížce. Tato svým stylem totiž vybočuje mimo komfortní prostor běžného čtenáře, nejedná se o pohodlné či snad zábavné čtení. Jde o první knihu, kterou jsem od autorky četla. Sama tedy bohužel nemohu soudit, ale podle ohlasů je toto dílo odlišné od jejích předchozích knih. Uvidíme, třeba se k některé z nich také dostanu a budu moci porovnávat..

3 19.11.2020

Další díl příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie. Hlavní hrdina jako by od prvního dílu nepatrně zestárl, také se mi zdál rozvážnější, více přemýšlivý. Kapitoly už téměř nejsou vystavěny dle schématu většiny povídek z dílu prvního - vyskytne se problém, je povolán zaklínač, problém vyřešen - naopak, příběhy jsou více provázané. Do děje se vkrádá více romantiky, i přesto se však určitě nejedná o romantiku "hloupě" prvoplánovou, není nadbytečná ani vtíravá. Mám-li Meč osudu porovnat s Posledním přáním, pravděpodobně se mi líbil více než díl první.

7 02.03.2018

Kniha ukazuje, že i když je člověk veřejně známá osobnost, stále má také naprosto běžné starosti a problémy, díky čemuž se autorka hodně přibližuje svým čtenářkám. Je zde popsán její soukromý život, místy se však setkáme i se zážitky a pocity ze "života celebrity". Vtipně často působí rozpor mezi něžnými ženskými představami a sny a všední realitou - např. představuji si, jak se vzbudím do krásného sluncem zalitého rána, posnídám kávu, přečtu si noviny, hezky se upravím atd., ale reálně to dopadá tak, že naštvaně zaklapnu budík, s velkým sebezapřením vylezu z postele, vyřídím to nejnutnější z ranní hygieny, jednou dvakrát ukousnu z buchty od včerejška, honem běžím na mhd a ve výsledku jsem ráda, že jsem se nezapomněla učesat. Která z nás by to někdy nezažila? =D Jedná se o lehké příjemné holčičí čtení, které se hodí i jako výplň volného času při jakémkoli čekání, jelikož jednotlivé kapitoly jsou tak akorát dlouhé a vzájemně na sebe nenavazují.
V tomto případě nelze opomenout pochválit také grafickou stránku díla. Hravé ilustrace skvěle korespondují s obsahem knihy a posunují ji tak ještě o úroveň výš. :o)

2 25.07.2016