LilyGorch komentáře u knih

Jack Torrance se se svou manželkou Wendy a pětiletým synem Dannym přestěhuje do hotelu Overlook - horského letoviska obklopeného překrásnou přírodou. Začne zde pracovat jako nový zimní správce. Po jeho alkoholických přešlapech se toto zaměstnání zdá jako poslední šance na normální život. Wendy si zase od nového domova slibuje stmelení pošramocených rodinných vztahů. A malý Danny? Ten pomalu objevuje svůj “dar" osvícení, díky kterému dokáže odtušit myšlenky druhých, aniž by s nimi musel mluvit. Danny také občas vídá zvláštní věci. Věci, které se buď udály už kdysi, a nebo ty, které se naopak ještě nestaly. Sám přesně nechápe, jak jeho dar funguje, a často jej to děsí. Hotel Overlook navíc není tak úplně přívětivé místo. Danny v jeho prázdných pokojích cítí zlo a má proto o to větší strach. Toto zlo totiž dokáže v obyvatelích hotelu probudit jejich vnitřní démony.

Příběh má pozvolný rozjezd, během něhož mě ale bavilo seznámení se s Dannyho zvláštní – řekněme – hypersenzitivitou. King v Osvícení perfektně propracoval a popsal psychologii každé z postav. Ať už jde o alkoholika snažícího se skoncovat se svou závislostí, což jej ale postupně přivádí k šílenství. Nebo o vykreslení úpěnlivé snahy ženy nekopírovat špatné chování své matky a současné touhy držet rodinu pohromadě. Mezi tím malé, extrémně vnímavé dítě, které cítí nejen napětí mezi rodiči, ale i okolní ponurou atmosféru a přízraky žijící ve zdech hotelu. Když k tomu všemu připočítáme ještě fakt, že přichází zima, během níž hotel téměř ztratí veškerý kontakt s civilizací, je to už slušná nálož. Troufám si proto tvrdit, že při čtení Osvícení se čtenář rozhodně nudit nebude.

4,5/5 *

Za poskytnutí této knížky k recenzi moc děkuji @knihybeta ! :o)

5 26.12.2024

Zpěv straky jsem poprvé poslouchala loni jako audioknihu na Audiotéce. Už na první poslech se mi moc líbila. Letos v létě jsem si ji poslechla znova pro připomenutí. Líbila se mi snad ještě víc než napoprvé a všimla jsem si i pár dalších maličkostí, které jsem před tím jen tak přešla.

Protože mi dává smysl podporovat nejen české autory, ale celkově všechny ty, co se snaží tvořit něco nevšedního, musela jsem si samozřejmě Zpěv straky pořídit i do své knihovny. :o))

Zpěv straky mi svým konceptem trochu připomíná Zaklínače. Jednotlivé příběhy čarodějky a léčitelky Heniky proplétají mezihry, které doplňují atmosféru povídek. Velice cením, že ve Zpěvu “není žádné pošetilé mávání hůlkou" ( =D ), ale vše se řídí pevně daným řádem, nic se nestane jen tak z ničeho. Henika využívá hlavně svůj zdravý úsudek a sílu přírody. Jestliže na svoje léčení vynaloží určitou energii, odrazí se to na ní samotné. Rozhodně není žádná superhrdinka a autorka ji ani trochu nešetří. Jako pomocníky jí přidělila kobylku Potvoru, co nesnáší muže, a tajemnou straku Trišku.

Nejvíc se mě dotknula povídka Pláňata. Vypráví o nemanželských synech, kteří se za každou cenu snaží splnit svůj úkol, aby na ně jejich otcové mohli být pyšní a pozvali je alespoň jednou ke svým stolům. Nechci víc spoilerovat, ale v této části knížky mi bylo až úzko. Právě zde je asi nejvíc cítit, že Daniny povídky nejsou vůbec prázdné, ale mají svůj hlubší smysl. Henika si v příbězích všímá vztahů mezi lidmi, bolesti, které je ve světě všude plno, a uvědomuje si, že šrámy na duši se hojí nejhůře. Zjišťuje, že život není černobílý a že ne vždy je možné udělat zcela správné rozhodnutí.

4,5/5 * (Tu polovinu si nechávám ještě do zásoby. :o) )

4 15.10.2024

Holly Gibneyová pracuje jako soukromý detektiv ve své detektivní agentuře Právo nálezce. Jednoho dne jí zavolá Penny Dahlová a prosí, aby jí pomohla najít ztracenou dceru Bonnie. Našlo se jen její kolo, na jehož sedátku byl připevněný vzkaz “Mám toho dost". Podle Penny však její dcera nehodlala utéct z města, natož pak ani třeba spáchat sebevraždu. Žila klidným a v rámci možností spokojeným životem. Penny proto nechápe, kam se Bonnie poděla, a už vůbec, proč to udělala. Holly se teprve dává dohromady po smrti své matky, její parťák Pete je nemocný, ale ona tento případ přesto nakonec přijímá. Jak se zmizením mladičké Bonnie souvisí manželé Harrisovi, dva osmdesátiletí staroušci a bývalí profesoři na Bellově vysoké škole? Začtěte se do této knížky a král hororu vám to povypráví.

Čtenář už od prvních stránek ví, co se jak stalo. Postupně tak sleduje vyšetřování a jednotlivé kroky, které Holly podniká během svého pátrání. Příběh se odehrává po zvolení Trumpa prezidentem, v období během pandemie. Právě to možná ještě umocňuje temně zlověstnou atmosféru prostředí, v němž zároveň řádí děsivý vrah. Myslím, že nejde o typickou Kingovu knihu, protože zde nefiguruje nadpřirozeno. Příběh je však dosti zvrácený a pro slabší povahy bych přidala i varování – je také poměrně nechutný..

4/5 *

Za možnost přečíst si Holly jako knihu k recenzi moc děkuji @knihybeta ! :o)

8 23.09.2024

Hlavní postavou knihy Stačí podpis od Claudie Lux je Lofofor Trip. Lofofor pracuje v obchodním oddělení na pátém podlaží samotného Pekla. Po několik generací sleduje rodinu Harrisonových a snaží se ukořistit všechny jejich duše tak, aby získal tzv. Komplet. Každý z nás si někdy přál něco nesplnitelného nebo byl v pořádné kaši a potřeboval se z ní dostat ven. Přesně v tuto chvíli přichází příležitost pro agenty Pekla. Zničehonic se vedle vás objeví a nabízí, že splní jakékoliv vaše přání. Na oplátku stačí podepsat nějakou banální smlouvu na pekelném tabletu. Rodinu Harrisonových navíc provází temná minulost, což Lofoforovi jen hraje do karet. Léto na chatě u jezera v New Hampshire, kam rodina odjede, rozhodně nebude prozářené bezstarostnými paprsky horkého letního slunce..

Knížka je psaná z pohledu více postav. Střídají se v ní kapitoly odehrávající se v Pekle s kapitolami, ve kterých sledujeme děj na Zemi. Ze začátku se příběh trochu táhl a mohl být svižnější. Pravděpodobně pro navození atmosféry drsného pekla byly některé scény lehce vulgární, což podle mě nebylo nutné. Ve druhé půlce knihy už tomu tak není. První polovina tak zároveň působila humorným dojmem, ale průběžně začalo jít čím dál víc do tuhého a ráz knihy se postupně nenápadně změnil až do thrilleru. Díky krátkým kapitolám se čtenář úctyhodnými skoro šesti sty stranami prokouše překvapivě rychle.

3,5/5 *

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @knihybeta !

02.09.2024

Lovec nadpřirozených monster Benedikt kdysi pracoval pro organizaci Azyl. Nesouhlasil však s některými z jejích pravidel, proto se rozhodl z organizace vystoupit a začal škodící nestvůry lovit na vlastní pěst. Nyní se doslechl o útocích na duchy a stvoření ze starých pražských legend. Protože se domnívá, že by od monster měl chránit nejen lidi, ale klid by měl být dopřán také dobrým duchům, začne pátrat po neznámém pachateli. Na pomoc si vezme ducha Gabriela a golemku Yissl. Jde však o složitější případ, proto je třeba, aby spojil své síly také se svým bratrem Teodorem, s nímž se po smrti rodičů přestal stýkat.

V této oddechové fantasy mě nejvíc zaujalo propojení pražských legend a postav v nich vystupujících spolu s mýty exotické Argentiny. Toto nesourodé spojení dávalo smysl. Bylo cítit, že autorka si danou tématiku dobře nastudovala a ví, o čem a proč píše. Ze všech poměrně rozmanitých postav jsem si nejvíce oblíbila ducha Gabriela. Doufám, že s ním budeme mít tu čest i v následujících dílech. Jenom detektivní zápletka se mi zdála trochu slabší..

Zákon azylu jsme společně četli v červnovém společném čtení, které pravidelně pořádá Dragell v rámci svého Čtenářského klubu. Knížku jsem částečně četla v papírové podobě a částečně poslouchala jako audioknihu na Audiotéce, kde je zdarma součástí členského obsahu. :o)

4/5 *

3 25.08.2024

Louis Creed se na sklonku léta spolu se svou rodinou přestěhuje z Chicaga do Maine do starého venkovského domu s rozlehlou zahradou. Hned první večer se seznamuje s novým sousedem, vitálním staříkem Judem. Ten později rodinu vezme na procházku po okolí, během níž dojdou i na nedaleký kopec. Na jeho návrší se rozkládá ponurá mýtina a Jude jim vysvětluje, že zde dřív místní děti pochovávaly svoje domácí mazlíčky. Jeho vyprávění potvrzuje rezavá tabulka s dětským písmem napsaným nápisem “Řbitov zviřátek". Za mýtinou je prý už jen staré indiánské pohřebiště, kam není radno chodit. Dny plynou a léto se přehoupne v chladný sychravý podzim. Se šedivými podzimními mlhami se do Louisovy rodiny vplíží i zvláštně tajemná atmosféra. Jeho dceři Eileen jednoho dne přejede projíždějící náklaďák jejího milovaného kocoura Churche. Louis si uvědomuje, jak smutná Eileen bude, když zjistí tuto novinku. Napadne ho ale jedno řešení.. Jenže jako by svým činem otevřel dveře temným silám zla, které čekaly přesně na tuto příležitost.

Na Řbitov zviřátek jsem byla zvědavá a rozhodně mě nezklamal. King v něm opět postupně buduje děsivě ponurou atmosféru. Vystaví příběh tak, že u čtenáře vyvolá napětí a potom už jej jen stupňuje. Lehce před půlkou knížky mě sice napadlo, že asi tuším, “odkud vítr fouká", a jenom jsem v duchu prosila, ať některou z postav nenapadne to, co napadlo mě, protože to by byl průšvih. Mno, nakonec se to přece jen stalo, i když trochu jinak, než jsem předvídala.

Oceňuji originální pojmenování kocoura - Winston Churchill, zkráceně Church!

Příběh má i přesah, autor se dostává hlouběji do lidské duše a předkládá čtenáři některé z otázek týkajících se smrti. Stále je to něco, co nás bude určitým způsobem “fascinovat", něco z čeho máme ještě pořád respekt. I když jsme jako lidstvo už dokázali mnohé, smrt jsme ještě tak docela neovládli. ..A je to tak dobře..

4/5 *

Za knížku k recenzi moc děkuji @knihybeta ! :o)

8 11.08.2024

Městský strážník Durham zatím vyřešil pouze jednu ovcovraždu. Nyní je ale povolán, aby se společně s Kobkanýry vydal na výpravu do krypty nekromanta Alahama pro ukrytý magický palcát. Koblanýři jsou povedená partička trpasličích čističů hrobek používající mimo seker, kuší a trhavin také hejno cvičených slepic. Tento úkol by pro ně proto neměl být žádným oříškem, ale neříkejme hop, dokud nejsme z hrobky venku..

V tomto příběhu vystupuje snad nejvíc pasivní hrdina, s jakým jsem kdy měla tu čest. Trochu mám pocit, že by se bez něj vyprávění i obešlo, což nevím, jestli je úplně dobře. U ostatních postav je škoda, že je autor více nespecifikuje, nejde více do hloubky. Díky tomu se poměrně lehce pletou a čtenář si k nim těžko vytvoří bližší vztah. Vyprávění místy drhne, někdy jsem se přistihla, že moc nevnímám, o čem vlastně čtu, a musela jsem se proto vracet. Některé pasáže ale byly fajn, autor popisoval vtipné situace, a tak jsem se i zasmála. Čím víc se blížil závěr, tím víc měla knížka spád.. ..Jenže pak už byl konec..

Na podzim by u nás měl vyjít druhý díl z této série s názvem Kobkanýři. Mno, pravděpodobně si ho nejspíš ale nechám ujít.. 0:)

Slabší 3/5 *

2 07.08.2024

(SPOILER) Tommy Llewellyn by byl obyčejným dítětem, kdyby ovšem v den prvních narozenin jeho rodiče nezapomněli, že se jim vůbec kdy narodil. Tommy se proto dostane do sirotčince, jeho osud se však opakuje. V den jeho dalších narozenin opět všichni kolem zapomenou, že někdo jako on existoval. A takto to jde s každým dalším rokem znova a znova.

Tommy nechápe, proč se mu to stále děje. Proč si každý rok musí hledat nové kamarády. Proč si na něho jeho první velká láska nevzpomíná i přesto, že ji zachránil, když se pokusila o sebevraždu. Proč jeho místo po jejím boku ihned zaplní zrovna kluk, kterého Tommy nesnáší.

Až jednoho dne objeví ve škole slohovou práci, kterou napsal loni a která by podle pravidel každoročního “Restartu" letos už správně neměla existovat. Tommy si ale uvědomuje, že si práci zapomněl podepsat, je tištěná a nenese tím pádem známky “jeho osobnosti", jako kdyby ji psal svým rukopisem. Začíná proto přemýšlet, jak tuto skulinku využít a konečně zvrátit svůj osud.

Tahle knížka mi neskutečně sedla! Když jsem ji otevřela poprvé, nevěděla jsem úplně přesně, co od ní mám očekávat. Už od prvních stránek mě ale velice mile překvapila. Není náročná na čtení, přesto však není vůbec hloupá. Naopak. Příběh má nápad a dokáže si čtenáře udržet až do konce. Místy vás až dojme zdánlivá bezvýchodnost aktuální situace a nezlomné odhodlání hlavního hrdiny. Vždyť co byste dělali, kdybyste po každých vašich narozeninách museli začínat zase znova, nikdo by si vás nepamatoval a po vašem předchozím životě by zůstala maximálně malá anonymní stopa?

5/5 *

Za toto příjemné čtení moc děkuji @knihybeta ! :o)

22.07.2024

Robert Mazur ve své knížce s názvem Podraz popisuje, jak se pod novým jménem Robert Baldasare, s novou identitou a uměle vytvořenou minulostí a kontakty vydává do Panamy, kde má prát špinavé peníze a naoko pracovat pro tamější podsvětí. Jeho cílem však je, aby se jako tajný agent protidrogového úřadu infiltroval do co nejvyšších zločineckých vrstev a odhalil tak drogový kartel Cali. V jednu chvíli se ale tajná operace zvrtne a Baldasarovi jde rázem o život mnohem víc než kdy dřív..

Na této knize cením nejvíc to, že v ní autor popisuje to, co sám na vlastní kůži zažil. Přivádí nás do světa středoamerické zločinecké elity, seznamuje nás s jejím fungováním a vysvětluje jednotlivé kroky svého jednání v rámci tajné operace. Čtenář si uvědomí, že toto prostředí zdaleka není tak lákavé, jako by se mu mohlo zdát doma na pohovce při koukání na některé ze seriálů, jež nám předkládají streamovací platformy. Právě proto obdivuji Mazurovu nezlomnou posedlost dokončit svoji nebezpečnou misi i za cenu toho, že je v sázce nejen jeho život, ale i bezpečí jeho rodiny.

Podraz je trochu těžší čtení - už jenom co se týče velkého množství zmíněných osob. Knížka však naštěstí obsahuje seznam postav vyskytujících se ve vyprávění, takže se k němu můžete v případě potřeby kdykoli vracet. Pokud máte rádi i true crime, kde zrovna nemusí řádit šílený sériový vrah, určitě se do Podrazu zkuste začíst.

4,5/5 *

Za spolupráci a možnost tímto způsobem nahlédnout do světa fungování drogových kartelů děkuji @knihybeta ! :o)

1 30.06.2024

“Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku."

Jednoho jarního rána čeká každého člověka staršího dvaceti dvou let přede dveřmi záhadná krabička. Ti, kteří se ji odváží otevřít, zjišťují, že v ní je provázek. Provázek každého člověka je však různě dlouhý. Lidé postupně přichází na to, že délka provázku značí délku života dotyčného. Podle prvních úmrtí vznikají kalkulačky, které dovedou podle zadané délky provázku vypočítat zbývající délku života. Tyto kalkulačky se postupně zdokonalují tak, že lze odhadnout čas vaší smrti s přesností vyšší než jeden měsíc. Na celém světě vypukne chaos. Mnozí přemýšlí, jak provázky oklamat. Najdou se i tací, co zarputile odmítají svoje krabičky otevřít. Najednou vyvstává spousta etických a morálních otázek, jako například zda má smysl léčit ty s krátkým provázkem, když už jim stejně nezbývá moc času. Jak lze tuto informaci zneužít v oblasti politiky (nemá smysl volit “krátkého" prezidenta), nebo jak ji využít ve vojenství (když do armády pustíme pouze “dlouhé", máme větší šance na úspěch), apod. Důležitý je však také poznatek, že délka provázku automaticky nezaručuje stále stejnou kvalitu života.

Setkala jsem se s názorem, že některým čtenářům vadí, že se v knize nevysvětlí, proč a odkud se krabičky s provázky vlastně vzaly. Já si však myslím, že to není podstatné. Autorka podle mě spíše chtěla čtenářům přednést otázky, zda bychom otevřeli svoje krabičky, zda bychom chtěli vědět, kdy umřeme, a jak bychom s tím naložili. Změnili bychom nějak svůj dosavadní život? Semlela by nás vlna beznaděje? Smrt je totiž ještě stále jednou z mála věcí, kterou tak docela neumíme ovládat. I přes místy pomalejší tempo mě čtení bavilo. Pokud zrovna nepotřebujete knihu nabitou dramatem, ale jste ochotní zvolnit a trochu si zapřemýšlet, tak vám Život na míru mohu doporučit.

Za knížku děkuji @knihydobrovsky a všem spolučtenářům děkuji za účast v našem květnovém společném čtení!

4/5 *

2 16.06.2024

(SPOILER) Blattyho Exorcista je knižní předlohou pro jeden z nejslavnějších filmových hororů s názvem Vymítač ďábla. Bohužel jsem jej ale neviděla, proto ho nemůžu porovnat s knížkou. O té ale můžu říct, že je velmi čtivá. Troufám si tvrdit, že v ní autor velice dobře načrtl tíživou, špinavě oplzlou atmosféru vyvolávající ve čtenáři odpor a místy až strach. Oceňuji i to, že se mu nejen povedlo udržet napětí, ale s přečtenými stránkami jej také stupňovat.

Chris MacNeilová žije se svou dcerou Regan v cihlovém domě ve washingtonské čtvrti Georgetown. Právě malá Regan si přijde jednoho večera postěžovat matce, že se v jejím pokoji ozývají zvláštní zvuky a je v něm cítit zápach shnilého masa. Chris však nic necítí. Pouze se jí v pokoji zdá chladno, a to i přesto, že je zavřené okno a zapnuté topení. S Regan to brzy začne jít z kopce. Postihují ji totiž podivné záchvaty, kdy jakoby nebyla sama sebou, kdy mluví cizími jazyky, které se však nikdy neučila, apod. Chris požádá o pomoc lékaře a psychology, ale když jsou i oni bezradní, musí se obrátit na kněze, Damiena Karrase, aby nad dcerou provedl vymýtání ďábla - exorcismus.

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji @knihydobrovsky ! :o)

4/5 *

3 20.05.2024

Ocitáme se v postapokalyptickém světě poté, co se k Zemi přiblíží Černá hvězda, zvedne obrovskou vlnu a ta zaplaví téměř všechny pevniny. Život se proto přesouvá pod vodu. Zbývající malá část souše se jmenuje Jericho a tvoří jej převážně už jen chátrající domy. Pouze hrstce lidí se podařilo utéct před potopou na Lodích svobody. Společnost je rozdělena na dvě části. První podlehla Kultu Černé hvězdy a snaží se přizpůsobit podvodnímu životu tím, že si nechá voperovat tzv. symbionta, díky kterému se s každým dnem víc a víc mění v rybu. Druhá část věří korporátní organizaci Nekonečno, jež usiluje o vědecké vyvrácení nekalých praktik Kultu. Jenže ani Nekonečno není bezchybné. Aby byl příběh pestřejší, vystupují v něm i všemožní roboti a androidi.

Čtenář tímto světem proplouvá a sleduje děj očima dvou sester. S Aphelion v šoku pozoruje, jak se po tom, co se upsala Kultu Černé hvězdy, děsivě a nenávratně mění v rybu a přichází tak o svou lidskost. S ambiciózní Perihelion zase podstupuje přijímací pohovor v laboratořích Nekonečna a postupně objevuje, jak to uvnitř organizace chodí. Dvě sestry, dvojčata, přesto jsou každá tak jiná. Stihnou si k sobě najít cestu a pomoci jedna druhé? Nebo zvítězí touha po kariéře, uznání a tvrdohlavost obou?

Při čtení jsem neřešila otázky jako třeba, jak je možné, aby na celé Zemi zůstalo jen jedno město, kde se najednou vzalo tolik vody, aby zaplavila celý svět, apod. Není to pro mě důležité. Autorka vytvořila zajímavý příběh odehrávající se v neotřelých kulisách, zasadila do něj pestré postavy s uvěřitelnými charaktery a vzniklo tak perfektní originální “podivno". Měla jsem už tu čest od Terky něco málo číst. Nyní opět nezklamala, takže se příště určitě zase pustím do nějaké její knížky. :o)

4/5 *

5 14.04.2024

Kosti pod mechem už na první pohled zaujmou svou krásnou obálkou se zlacenými prvky. Česká autorka, Zuzana Hartmanová, nás v této své hrdinské fantasy přivádí do neotřelého světa minotaurů, kde čest znamená víc než sám život.

Udatný válečník Nerghan se potkává s mladou minotaurkou Unifareou. Musí se s ní dorozumívat gesty, protože je němá. V jejích očích si ale všímá drobných zlatavých teček – takových, jaké mají jen šamanky, které dokážou používat svoji moc, provádět rituály nebo léčit raněné bojovníky. Nerghan učí Unu lovit a také základům bojového umění. Čím dál se ve vyprávění dostáváme, tím hlouběji poznáváme příběh Nerghana, ale i Uny. Jsme svědky rozhodnutí, kterými se náčelník minotaurů spolu se svými nejvěrnějšími snaží navrátit klanům jejich ztracenou slávu. Jenže ne všem stále tolik záleží na cti, jako tomu bývalo dřív. Jako by už Kodex, kterým se řídily celé generace minotaurů z Accadských plání, pomalu pozbýval svoji platnost. Nechybí málo a veškeré jejich tradice a hodnoty se obrátí v prach..

Za možnost přečíst si tento příběh ještě před vydáním ve formě recenzního PDFka velice děkuji autorce @zuzana_hartmanova . S vyprávěním o udatných minotaurech jsem se zatím nesetkala, takže jsem se ráda začetla do stránek její knihy. Líbila se mi životní filozofie minotaurů, jejich kultura a zvyky. Důkazem budiž i to, že jsem si knížku po jejím vydání i koupila. O:)

Jenom bych upozornila nedočkavé čtenáře, ať vnímají i letopočty na začátcích kapitol. Já, co se s čísly moc nekámoším, jsem je vždycky jen zběžně přelétla očima a pak jsem měla trochu problém orientovat se v příběhu. Není totiž vyprávěn chronologicky, ale až na konci dávají všechny střípky dohromady jeden celek. Těším se, až nás autorka zavede do svého světa podruhé a až nám opět více poodhalí jeho fungování. ;o)

4/5 *

2 01.04.2024

Noční směna je sbírka dvaceti povídek z pera krále hororu, Stephena Kinga. Každá povídka má průměrně dvacet stran a začíná ilustrací od komiksového kreslíře M. Wolfa.

Autor jednotlivé scény zasazuje do čtenáři velmi známých míst, jako je například starý dům, sklep, škola, prádelna, zarostlá zahrada nebo kukuřičné pole. Proto jsou tyto temné příběhy tak znepokojivé – právě pro ten pocit, že něco hodně nepříjemného na nás může číhat naprosto kdekoliv a my mu nic netušící vkráčíme přímo do náruče..

Přiznám se, že Kinga nemám ještě tolik načteného, proto jsem si říkala, zda dokáže na tak málo stránkách rozehrát zajímavý příběh, vybudovat děsivou atmosféru a ještě to celé dovést zdárně do konce. Mno a aby ne! Pan King jako by posbíral všemožné lidské strachy, obavy, fóbie a vystavěl na nich děj jiskřící napětím. Jistě, některá z povídek na vás zapůsobí více, některá méně. Řekla bych, že tady už záleží přímo na čtenáři a jeho vlastních “strašidlech", obavách a životních zkušenostech. Kde jednomu působí odpor a zhnusení sklep plný obřích krys, tam druhý zůstává naprosto klidný. Vzápětí jej však třeba vykolejí zoufalá bezvýchodnost situace nastíněné v další z povídek. A co teprve potom, když zjistíte, že je všechno trochu jinak, než jste si celou dobu mysleli..? Znepokojivé..? To minimálně! =D

4,5/5 *

Za tuto sbírku povídek moc děkuji @knihybeta ! :o))

5 25.03.2024

Královna tenisu Carrie Soto je držitelkou několika rekordů a výherkyní dvaceti grandslamových titulů. Každé vítězství si ale tvrdě vydřela. Proto nyní, šest let po odchodu do sportovního důchodu, když sedí na tribuně a sleduje US Open, si začne pohrávat s myšlenkou na návrat na kurt. Nelíbí se jí, že by její rekord převzala sebevědomá britská hráčka Nicki Chanová. Carrie se tedy ve svých třiceti sedmi letech rozhodne naposledy vrátit na scénu a vydobýt si zpět to, co jí patří. Jako trenéra si zvolí svého otce Javiera, který ji trénoval od jejích dvou let. Carrie se znovu musí potýkat nejen s přísným tréninkovým plánem, nepřízní sportovních novinářů, ale nakonec i se svým vlastním já.

Tato knížka mě velice mile překvapila. O tenisu nevím vůbec nic, moje neznalosti však nevadily a čtení mě moc bavilo. Hodně cením autorčin talent popsat scénu poutavě, jako byste utkání sledovali v televizi nebo přímo na tribuně. Autorka dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, strhnout ho a pustit až teprve na konci. Možná by vás ani nenapadlo, že reálně žádná Carrie Soto neexistovala, tak věrohodně vše působí. Příběh má více rovin, nejde v něm jen o bezcitné a surové soupeření, ale i o osobní život vrcholné sportovkyně mimo závodiště, o její vztah s otcem atd. Hvězdičku strhávám za nepřeložené španělské věty v rozhovorech Carrie a Javiera. Nepředpokládám, že by mi uteklo něco zásadního, ale přece jen myslím, že tyhle větičky mohly být také přeložené. Případně bych na konec knížky přidala třeba alespoň krátký slovníček. Mno, aspoň mám v hodnocení rezervu, kdyby se mi od autorky líbila víc nějaká další kniha, můžu jí dát ještě lepší hodnocení. Ve čtení Taylor Jenkins Reid totiž rozhodně hodlám pokračovat! ;o))

Za recenzní výtisk moc děkuji @knihydobrovsky!

4/5 *

1 25.02.2024

(SPOILER) Omdenův otec vlastní nevěstinec a plánuje, že syn po něm jeho povolání převezme. Sám Omden však vidí svoji budoucnost jinak. Otcovým podnikáním pohrdá a rád by šel studovat na univerzitu do hlavního města. Na univerzitě jej však odmítnou. Tím padá jeho naděj na možnost, jak zajistit lepší budoucnost nejen sobě, ale i pro svou nevlastní sestru Namii. Novou příležitost, jak ukázat své schopnosti, uvidí Omden ve chvíli, kdy do města zavítá královský velvyslanec pátrající po stopách tajemných úmrtí v džungli. Omden se mu pohotově nabídne a pomáhá mu prošetřovat vraždy. Všichni nešťastníci mají jedno společné – vrah jim všem vyřízl jazyk. Podaří se velvyslanci dopadnout záhadného vraha? Pomůže toto pátrání Omdenovi k lepšímu postavení? Inu štěstí je nestálé – asi zhruba jako Omdenův charakter v této knize.

Toto dílko za poslední dobu poměrně rozbouřilo klidné hladiny českého bookstagramu. Nehodlám řešit, zda Němé duše patří do žánru fantasy, když magie je v knize jako šafránu. Na jak tématicky zaměřenou poličku si je kdo ve své knihovničce postaví, je mi celkem jedno. Mnohem více jsem si lámala hlavu, když jsem se snažila pochopit jednání postav v některých chvílích. Třeba jak mohl Omdenův otec s klidem schvalovat to, že se jeho žena prodává.. To, že podobný osud čekal i jeho nevlastní dceru.. Asi jsem nějaká majetnická a nerozumím tomu nebo co.. Sám Omden mi vyrazil dech už poměrně na začátku příběhu, když se zdálo, že svádí urputný vnitřní boj, aby v určitém bodě udělal správné rozhodnutí. Přečtu půl stránky a jako bych luskla prsty, on má najednou vyřešeno, jde a zcela chladnokrevně udělá něco tak bezpáteřního. Překvápko to sice bylo, ale mnohem víc bych ocenila, kdyby místo toho, aby si zvolil možnost A nebo B, vymyslel ještě nějakou úplně jinou variantu C. Vlk by se nažral, ale koza zůstala celá. Rozhodně by to nebylo nemožné řešení. To by byl Omden teprve borec!

Celkově mám pocit, že spousta zásadních věcí mohla být v knize víc rozebrána. Mohlo být rozepsáno, jak a proč se co stalo. Místo toho si čtenář tyto informace jen ve zkratce přečte např. jako zmínku na konci kapitoly. Jako by se spousta důležitých věcí odehrávala mimo stránky knížky. Na čtenáře to pak může působit tak, že se dost událostí v příběhu děje prostě jen proto, že to autorka tak chtěla. Jasně, každý autor si píše svoje vyprávění podle svých představ, měl by ale respektovat určitá pravidla, kterými se jeho svět řídí. Případné porušení by měl čtenáři řádně vysvětlit (např. to, jak může být zakladatel rodu neplodný?).

Achjo, mrzí mě to, protože se domnívám, že autorka umí psát čtivě. Nepíše složitá souvětí, v nichž by se čtenář mohl ztrácet. Přes všechnu moji nespokojenost mi stránky ubíhaly svižně a knížka se mi četla dobře..

2,5/5 *

18.02.2024

Christian byl spořádaný mladík, žil si klidným životem a plánoval budoucnost po boku své milé. Ta však nyní namísto těšení se na veselku roní slzy nad jeho hrobem. Se sklíčeným srdcem sleduje hlínu dopadající na rakev, která jako by zpečetila konec jednoho vyhaslého života. Christian ale dostává druhou šanci. Probouzí se ve svém druhém životě a musí si navyknout na nový řád své existence, kdy se světlo stává nepřítelem a on se jako dítě noci smí pohybovat pouze ve stínech. Také se musí naučit pravidlům smečky, k níž se připojí. Právě ta se zde neobjevuje náhodou, ale má tu své povinnosti. Aby toho nebylo málo, krajem se nesou zvěsti o krutém vrahovi, který má na svědomí všechny živé z nedaleké osady.

Příběh má parádně temně tajemnou středověku atmosféru, jako horor bych jej ale úplně neoznačovala. Líbilo se mi, že autorka zběžně načrtla minulost jednotlivých členů smečky. Řekla bych, že každý z hrdinů je zajímavý a má propracovaný charakter. Každý by si klidně zasloužil svoji vlastní knihu. Tím, že se během vyprávění střídá více dějových linek z pohledu více postav, jsem se místy ztrácela a ne vždy jsem uměla hned dobře rozlišit, s kým mám zrovna tu čest. Utekly mi tak některé náznaky a detaily. Občas mě proto čtení tolik nebavilo, což je škoda. Je však vidět, že si autorka dala s knížkou dost práce. Už jenom třeba podle toho, že ke každé kapitole na její začátek vybrala tematickou citaci z jiných literárních děl.

3/5 *

09.02.2024

Harry Keogh je podivný samotářský chlapec, který jednoho dne překvapí svého učitele matematiky nebývalými znalostmi. Místo toho, aby si hledal kamarády mezi vrstevníky, se začne přátelit s mrtvými. Přijde totiž na to, že si s nimi dokáže povídat a převzít od nich jejich dovednosti. Když dospěje, začne pracovat pro britskou tajnou organizaci zabývající se prací s nadpřirozenem. Dozví se také, že jeho matka byla zavražděna a že právě po ní zdědil tento neobyčejný dar.

Stejně jako v Anglii, také v Rusku existuje podobná organizace sdružující osoby s nadpřirozenými schopnostmi. Podobné umění jako Harry zde ovládá krutý a mocichtivý Boris Dragosani. Také dovede komunikovat s mrtvými, aby se od nich něco dozvěděl, musí jejich mrtvá těla mrzačit (varování: u některých scén fakt není dobrý nápad jíst =D). Dragosani zároveň hluboko v srdci rumunských hor nachází dávno pohřbenou temnou sílu, kterou se mu podaří probudit a s pomocí níž chce nejen převzít vedení sovětské tajné pobočky, ale i ovládnout celý svět. Co když se ale mrtví vzbouří?

Nekroskop je prvním dílem z kultovní upíří série s nádechem hororu. Původně tato kniha vyšla už v roce 1986. Líbí se mi, jakou práci si dal autor s postavami, jak jsou do detailu propracované. Příběh je vystaven poutavě, aby čtenáři postupně odhaloval a vysvětloval všechny záhady. Vše do sebe nakonec perfektně zapadá a dává to smysl.

Za tuto “starou poctivou fantasy" děkuji @knihydobrovsky a moc moc prosím, aby co nejdříve vydali i další díly (samozřejmě ideálně všechny). Staré vydání se totiž už hůř shání..

4,5/5 *

2 01.02.2024

Princezna Annaleigh je dcerou krále, jenž ze svého hradu Highmoore vládne ostrovům obývaným Solným lidem. V celém království nyní panuje smutek. Anna měla původně jedenáct sester, čtyři z nich ale postupně tragicky zahynuly. Jejich úmrtí sice vypadají jako nešťastné náhody, princezně Anně se na tom všem však něco nezdá. Zároveň se také bojí, aby jejich rodina nebyla prokletá a aby na ni nečekal stejný osud, jaký postihl sestry. Jednou přijde také na to, že zbývající princezny po nocích tajně navštěvují záhadné plesy, z nichž se nad ránem vrací naprosto vyčerpané a s prošoupanými střevíčky. Je to jedna záhada vedle druhé a Annaleigh má co dělat, aby všemu přišla včas na kloub, než děsivé prokletí stihne i ji.

Autorka v této místy až hororové pohádce nádherně popisuje prostředí, zvyky a slavnosti Solného lidu, dovede úžasně vykreslit atmosféru každé scény. Mrzí mě ale, že co se týče děje, je knížka místy dost pomalá. Větší spád nabere až ve finále. Pokud se vám zdá složité jméno hlavní postavy, vězte, že je ještě poměrně obyčejné. Ostatní princezny měly ještě složitější jména a upřímně si už nepamatuji ani jedno z nich. Díky tomu se mi oněch jedenáct sester docela pletlo. Líbilo se mi však, jak si autorka dokáže pohrávat se čtenářem, předkládá mu různé scény, postupem času se ale ukáže, že u některých šlo o pouhé iluze.. Škoda těch několika nedostatků, protože jinak má Dům soli a smutku určitě dobře našlápnuto..
3,5/5 *

2 25.01.2024

(SPOILER) Agatha se narodila 15. září 1890 do rodiny Fredericka a Clary Millerových. Spokojené dětství prožívala spolu se svými dvěma sourozenci v milovaném rodinném domě v Ashfieldu. Tento dům pro ni byl téměř rájem, srdeční záležitostí. Právě po své matce Agatha zdědila jakousi posedlost nejen nakupováním a hromaděním věcí, ale i domů. Jeden čas jich vlastnila dokonce osm zároveň. Následně je se zalíbením vášnivě zařizovala a zkrášlovala.

Během čtení se dozvídáme nejen tuto, ale i další spoustu zajímavostí ze života slavné spisovatelky. Lucy Worsleyová vypráví pozoruhodný život autorky detektivních románů zasazený do kontextu událostí světových dějin současně se zmínkami o právě vydávaných dílech Agathy, o jejích úspěších a o ohlasech jejích čtenářů. Provází nás nejen šťastnými obdobími spisovatelčina života, ale také těmi smutnějšími a náročnějšími. Z nich můžu jmenovat například Agátin unáhlený sňatek za Archibalda Christieho, po kterém jí nakonec zůstala dcera a příjmení. Dále také náročnou výpomoc v nemocnici a v lékárně během obou válek, strašáka v podobě rodinného dědictví šílenství a jistě také onu záležitost se spisovatelčiným dosud neobjasněným jedenáctidenním zmizením. Tato těžká období však jako by měl vyvážit pracovní úspěch globálního rozsahu, vydařené láskyplné druhé manželství s Maxem Mallowanem a nebo vyznamenání od samotné královny, jež Agathu jmenovala komandérem Řádu britského impéria. V roce 1961 UNESCO prohlásilo Agathu Christie za nejprodávanějšího autora na světě. Po smrti však její majetek činil jen něco málo přes 100 000 liber.

Autorka knihy o světoznámé spisovatelce vychází z Agátiných poznámek a zápisků, z jejího díla, soukromých dopisů a jiných dalších zdrojů. Všechny tyto zdroje uvádí v pečlivém soupisu poznámek na konci knihy. Přes zdání skoro až “vědecké práce" je životopis napsán zajímavě a poutavě. Jsem ráda, že jsem si jej mohla přečíst a přiblížit si tak postavu někdy až záhadné autorky slavných detektivek.

4/5 *

Za knihu Agatha Christie – Tajuplná žena děkuji @knihybeta ! :o)

15.01.2024