LilyGorch komentáře u knih

Kniha Čtyři po půlnoci obsahuje čtyři hororové povídky. Každou z nich předchází předmluva, ve které autor objasňuje okolnosti, za jakých ji psal, popisuje, jak vznikl a jak se vyvíjel námět pro každou z nich a podobně.

Soubor začíná povídkou Časožrouti, která se odehrává během nočního letu z Los Angeles do Bostonu. Na palubě se probouzí několik cestujících a se zděšením zjišťují, že zmizel zbytek pasažérů i s posádkou. Řízení se ujímá jeden ze zbylých cestujících, protože je náhodou pilot. Při pokusu zorientovat se v chaotické situaci proletí trhlinou v čase a následně přistane ve zvláštním liduprázdném světě. Tam se přeživší setkávají s ničivými Časožrouty. Rázem je jasné, že přišel nejvyšší čas vrátit se zpět do L.A. Jenže kromě toho, že nikdo neví, jak najít trhlinu a vrátit se s ní do našeho světa, je tu také problém s docházejícím palivem..

Po Časožroutech následuje Skryté okno do skryté zahrady. V něm se jednoho dne setkává rozvedený spisovatel Morton Rainey s jistým Johnem Shooterem. Tento podivín tvrdí, že mu Mort ukradl jednu jeho povídku a vydává ji za svou. Mort si ničeho takového není vědom a přemýšlí, jak dokázat, že příběh nikde neopsal. Samotnému však vrtá hlavou, jak je možné, že jsou si obě povídky tolik podobné. Současně se mu začnou zdát znepokojivé sny. O pár dnů později čeká na Morta také první reálná výhrůžka..

Třetí povídkou je Policajt z knihovny. Příběh dávno dospělého realitního agenta Sama Peeblese začíná ve chvíli, kdy se rozhodne navštívit knihovnu, aby si půjčil podklady pro svoji neplánovanou přednášku. Vzpomíná si, jak jako malý ztratil vypůjčené knihy a nemohl je proto vrátit. Zlá knihovnice spolu s policajtem z knihovny však nezapomínají! Pokud nevrátíte půjčenou knihu včas, udělají vám ze života zvrácené peklo. Přesně to se teď stane Samovi.

Sbírku uzavírá povídka Sluneční pes. Kevin Delevan v ní ke svým patnáctým narozeninám dostává vysněný polaroid. Po vyfocení pár snímků Kevin zjišťuje, že z polaroidu vyjde pokaždé stejný obrázek, ať už zabíráte jakoukoli scénu. Na všech fotkách je vidět velký děsivý pes. Ten se s každou další fotografií přibližuje a je ještě děsivější..

Nejvíce se mi líbilo Skryté okno do skryté zahrady. Fascinuje mě, čeho všeho je lidská mysl schopná, co vše dokáže vytáhnout ze svých temných hlubin. Jak to pak nenápadně smíchá s realitou, nechá člověka žít v poloiluzích, až jej nakonec dovede k nevyhnutelnému rozkladu osobnosti.
Lehkých tónů pohádky pro dospělé jsem si všimla v Policajtovi z knihovny. Když už mi ale ve druhé polovině začalo docházet, co a jak vlastně bylo, málem jsem knihu se znechucením odložila. Jenže pak jsem si uvědomila, že o to vlastně jde - policajt z knihovny má být nechutný, slizký a odporný. Takže to jen potvrzuje, že je napsán výborně.
Milovníci cestování časem jistě ocení zase Časožrouty, kteří perfektně dávají smysl a vše do sebe zde logicky zapadá.
Mno a Sluneční pes se svým nebezpečně narůstajícím napětím je už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Myslím, že mě pan King nikdy nepřestane bavit svými originálními nápady, promyšleným dějem a do nejmenších detailů propracovanými postavami.

Za knihu Čtyři po půlnoci děkuji @knihybeta!
4/5 *

Frankie je pohublý kocourek, který se jednou zatoulá k na první pohled opuštěnému domu. Vyskočí na okenní parapet a kouká oknem dovnitř. Vidí člověka, jak si hraje s krásným, dlouhým a silným provázkem. Paráda, provázky má Frankie moc rád! Jenže ten člověk si s ním hraje tak nějak zvláštně. Jeden konec připevnil ke stropu a druhý si omotal okolo krku. Frankie za oknem napjatě čeká, co bude dál. V tu chvíli si ho člověk všimne, nechá svých podivných her a snaží se zvědavého kocourka odehnat. Ten se ale jen tak nenechá, proto za ním člověk vyběhne ven a rozčileně po něm hodí první věc, co mu přijde pod ruku. Frankiemu se jen zatmí před očima. Podivín si až pozdě uvědomí, že kocourkovi ublížil, a protože má přece jen dobré srdce, vezme si Frankieho domů a zajistí mu odborné ošetření. Když Frankie zase přijde k sobě, překvapí člověka podruhé. Zanedbaný kocourek totiž umí mluvit. Tak se Frankie seznámí se svým člověkem, Richardem Goldem. Postupně přijde na to, že se musí stát Richardovým smyslem života, jinak by to s ním nemuselo dobře dopadnout..

Autoři na pár stránkách popisují místy až dětským pohledem příběh dvou životních ztroskotanců. Jeden téměř přišel o ucho a žije nuzným životem, kdy často přespává na skládce pod starou vanou. Druhý se snaží zemřít, protože po smrti jeho ženy ho už nebaví dál žít. Vyprávění je velice jednoduché, ale za vtipným kočičí mudrováním se často skrývá hlubší myšlenka. Čtenář se místy zasměje, ale vzápětí přijde skoro až dojemná pasáž. Tato útlá knížečka vás zkrátka vtáhne a pustí teprve tehdy, až se ocitnete na jejím konci.

4,5/5 *

Za tuhle moudrou roztomilost děkuji @knihybeta ! :o)

1 02.01.2024

Dvacátý příběh z cyklu Úžasná Zeměplocha přenáší čtenáře do času předvečera Svátku prasečí hlídky. Všude vládne mír a klid, sníh se jemně třpytí a za každým oknem je vidět rozsvícený stromeček. Na krbových římsách čekají pověšené punčochy a na stole stojí nachystaná sklenička sherry, pár slaných koláčů a kousek tuřínu pro Otce prasátek, aby se měl na cestě s nadílkami čím posilnit. Problém je však v tom, že Otec prasátek byl DRASTICKY OMEZEN, jak by řekl Smrť. Prostě zmizel. Smrť proto vymění kosu za pytel s dárky, svoje dlouhé černé roucho za červeno-bílé oblečení Otce prasátek, zapřáhne do saní čtyři divoká prasata a spolu se svým pomocníkem Albertem se vydá rozdávat dětem dárky. Jenže když se Smrť snaží někoho napodobit, často z toho kouká akorát malér. Dětská přání totiž plní příliš doslovně. Současně Smrťova vnučka Zuzana, toho času dětská vychovatelka, musí odhalit, co se stalo se skutečným Otcem prasátek, a přijít na to, jak ho zachránit.

Tuším, že Otec prasátek, byl kdysi mým prvním setkáním s panem Pratchettem a jeho Úžasnou Zeměplochou. Už tehdy jsem byla příběhem a stylem vyprávění nadšená, tentokrát se mi ale tato knížka líbila ještě o kapku víc. Řekla bych, že je to tím, že mám už přečteno více příběhů že Zeměplochy, proto lépe chápu souvislosti, znám více zmíněné postavy atd. Brzy si zase budu muset přečíst další díl z této mé oblíbené fantasy série. :o)

"...Proč vy děláte tohle zaměstnání?" - NĚKDO TO DĚLAT MUSÍ. JE TO ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ. MUSÍ BÝT VIDĚNI A MUSÍ V NĚ BÝT VĚŘENO. JEŠTĚ PŘED ÚSVITEM MUSÍ VÍRA V OTCE PRASÁTEK VELMI ZESÍLIT. - "Proč?" zeptal se Vzoromil Výsměšek. - ABY VYŠLO SLUNCE.

5/5 *

5 22.12.2023

Tato útlá knížka se skládá z dvanácti kapitol, přičemž každá z nich zastupuje jeden měsíc v roce. Jako každý měsíc přijde úplněk, stejně tak na městečko Tarker´s Mills v tu dobu dopadá strach a obavy z toho, jak moc krvavá bude prokletá úplňková noc a kdo už se příštího ráno nedočká. Navzdory tomu jak na nereálně to zní, v městečku řádí vlkodlak. Kdo se v něj pravidelně mění a kdo nakonec ukončí jeho řádění? To se dozvíte, když si Cyklus vlkodlaka taky přečtěte. Je to jednohubka, takže ji můžete zblajznout za jeden večer. ;o)

V první řadě bych chtěla pochválit zpracování tohoto dílka. Knížka je plná propracovaných ilustrací komiksového výtvarníka Bernieho Wrightsona. Stephen King k nim přidal svůj komentář a vytvořil tak ucelený text, který ilustrace propojuje v jednu povídku. Je fajn, že nakladatel nešetřil na materiálu a použil křídový papír, na němž ilustrace mnohem lépe vyniknou. Mrzí mě ale, že na tak malém prostoru nemohl King víc rozpracovat charaktery postav, vybudovat děsivou atmosféru, napětí atd., jak bývá v jeho rozsáhlejších dílech zvykem. Děj je také velice jednoduchý a tak jako by to ani nebyl “ten mistr", na kterého jsme zvyklí. Protože Cyklus vlkodlaka dle mého názoru neodráží zcela autorův styl, nedoporučila bych jej těm, kteří s Kingem chtějí začít. Tito čtenáři by raději měli sáhnout po jiném z jeho děl. Jako ozdobu do knihovničky zapáleného fanouška a sběratele ho však klidně doporučuji. :o)

3,5/5 *

Za tuhle perličku děkuji @knihybeta !

1 12.12.2023

Už nějakou dobu koukám po knížkách opěvované Julie Caplin a slibuji si, že budu muset brzy některou z nich přelouskat. Jako na zavolání pořádá @doktorka_cte společné čtení na 3. díl ze série Romantické útěky od této autorky. Takže samozřejmě, že ve společném čtení nemůžu chybět! =D

Nina Hadleyová pracuje jako servírka, táhne jí na třicet a má pocit, jako by v životě ničeho nedosáhla. Vystřídala už několik zaměstnání, zkusila i kuchařský kurz, ale nedokončila jej. Ráda by také vylétla z pohodlí rodného hnízda a osamostatnila se. Náhodou se jí naskytne možnost pomáhat s organizací cukrářských kurzů. I přesto že tyto kurzy povede namyšlený šéfkuchař Sebastian, Nina nabídku přijme a odjede do Paříže. Spolupráce se Sebastianem je ale těžší, než Nina čekala. Zjišťuje totiž, že její staré neopětované city k Sebastianovi v ní stále doutnají a ona má co dělat, aby se zvládla chovat profesionálně. =P Mno a pak tu máme taky starou cukrárnu, jejíž slávu odnesl čas. Nyní se v ní pouze koná onen cukrářský kurz. Nině a jejím kamarádům se do cukrárny ale neplánovaně podaří postupně přilákat nové hosty. Jenže jejím majitelem není nikdo jiný, než protivný Sebastian. Ten ji chce zavřít a přebudovat na obyčejné bistro. Myslím ale, že modří už vědí, jak tohle celé dopadne. :o))

Knihám Julie Caplin nejde upřít to, že mají krásné obálky, z nichž je cítit útulně pohodová atmosféra. Stejně klidnou a příjemnou atmosféru na svého čtenáře dýchne i toto vyprávění. Snad nikdo jiný nedokáže tak báječně popsat dobroty z oblasti, v níž se příběh odehrává. Na všechny ty řezy, makronky, eklérky a další zákusky se mi v jednom kuse sbíhaly sliny! 0:) Co se týče děje, nehledejte tu žádné spletité vyprávění, dramatické zvraty apod. Je poměrně očekávatelný, možná lehce povrchní. Nina mi občas svým “fňukáním" přišla na facku. Říkala jsem si, holka, chtěla ses osamostatnit, tak zaber! ..Suma sumárum mi Cukrárna v Paříži přijde jako dobrý průměr. Neurazí, ale asi ani moc nenadchne. Pokud ale budu mít někdy zase chuť na jednoduchou oddechovku s příjemnou atmosférou, dám ještě nějaké knížce od J. Caplin šanci. ;o)

3/5 *

5 22.11.2023

Osmnáctiletá Léonor je spolu s dalšími pěti děvčaty a šesti chlapci vybrána z kandidátů z celého světa jako účastnice programu Genesis – nejbláznivější seznamovací reality show, co kdy svět viděl. Soutěžící se vydávají vstříc vesmíru na palubě jedné kosmické lodi, ale ve dvou oddělených částech. Vybraná dívka se může setkat se zvoleným chlapcem pouze jedenkrát za den na šest minut dlouhém rande, když na ni vyjde řada. Během těchto krátkých schůzek se mají účastníci programu seznámit a vytvořit páry. S vybraným partnerem se pak následně zabydlí a osídlí Mars, k němuž kosmická loď směřuje. Těchto dvanáct soutěžících má být základem pro osídlení této dosud neobydlené planety. Každé rande, ale i život soutěžících na kosmické lodi je navíc monitorován kamerami a přenášen na Zemi, kde běží jako celosvětové vysílání speciálního televizního kanálu. Sirotek Léonor účast v programu Genesis považuje za dobrý plán své budoucnosti. Kdesi vzadu v hlavě se jí ale ozývá hlásek, který jí říká, aby do vesmírné lodi nenastoupila..

Knížka má super nápad a koncept reality show je zajímavý, nemůžu si ale odpustit pár připomínek. 0:) Nechápu třeba, proč autor vyzradil stěžejní informaci hned na cca padesáté straně. Kdyby ji nechal až na konec, v průběhu vyprávění občas utrousil lehké náznaky, závěr dílka pak mohl dobře vygradovat. Aby konec úplně nevyšuměl, přidal autor ještě pár stránek, které bych už spíš nechala do následujícího dílu. Kniha tak končí – nekončí. Přemýšlím, jestli v ní ty stránky přebývají nebo naopak chybí..? Hmm.. Rozmrzelé.. :D Bohužel musím taky podotknout, že jsem dost dobře nerozuměla chování soutěžících hlavně během jejich schůzek. Neuměla jsem se vžít snad do žádného z nich. Z postav mi nejvíc k srdci přirostla hlavní hrdinka Léonor. Když ale na věc přijde, jsem případně schopná se dál obejít i bez ní.. Zajímavý byl ale pohled do “zákulisí" a na to, co se mezitím odehrávalo na Zemi.

3/5 *

5 05.11.2023

Satoru Mijawaki jednoho dne zachrání toulavého kocourka a postupně si ho ochočí. Pojmenuje ho Nana, oblíbí si ho a vezme si ho k sobě do bytu, kde o něj s láskou pečuje. Velice mu připomíná kočku, kterou měl v dětství. Po několika letech Satoru sbalí do své stříbrné dodávky pár důležitých věcí a spolu se svým kočičím přítelem se vydá na cestu, během níž se setkává s kamarády z dětství. Nana poznává, že se mu Satoru nenápadně pokouší najít nového paníčka. Kvůli špatné finanční situaci se prý musí přestěhovat do jiného bytu, kde jsou však kočky zakázané. Bystrému kocourkovi se tento důvod ale moc nezdá. Tuší, že by ho jeho milující páneček jen tak neopustil. Cítí, že hledání nového kočičího domova má mnohem smutnější a tíživější příčinu..

Kočka na cestách je krátký román o přátelství člověka a jeho věrného zvířecího kamaráda. Autorka zde také jemně vykresluje vztahy a city mezi lidmi, nechá čtenáře vnímat jejich emoce. Za jednoduché vyprávění dokáže schovat silnou myšlenku. Příběh vyprávěný z kočičí perspektivy přelouskáte rychle, jenom upozorňuji citlivější povahy, aby si hlavně ke konci knížky nachystaly pro jistotu pár kapesníčků..

4/5 *

2 22.10.2023

Corrie a Sammy Flynnovi spolu s dcerkou Isis tvoří mladou spokojenou rodinku. Na příštích osm měsíců si pronajmou zrekonstruované sídlo v rozlehlém panství Kerry Manor a hodlají zde strávit zimu. Starý dům u jezera byl záměrně opraven tak, aby neztratil nic na své majestátnosti, ponurosti a tajemné atmosféře. Jde o ideální místo pro pořádání fenomenálního halloweenského večírku, na který se Sammy, tvůrce hororových komiksů, moc těší. Corrie sice úplně nesdílí manželovo nadšení pro temnotu všeho druhu a při pohledu na dům ji lehce mrazí v zádech, nechce však své lásce kazit rošťáckou radost. Právě halloweenská noc jim je osudnou. Sára, Sammyho dvojče, která se nad ránem vrací do Kerry Manor pro zapomenutý mobil, nachází svého milovaného bratra na břehu jezera mrtvého. Z vody se jí podaří vytáhnout na kost promrzlou Corrie. Ta se postupně probírá, zjišťuje, že je její láska mrtvá, ale z uplynulé noci si vůbec nic nepamatuje. Že by děsivé historky o opuštěném panství byly přece jen pravdivé? Skutečně ve starých zdech stále přebývají zlé síly? A co strašidelný dětský zpěv nesoucí se tmavými chodbami a zvěsti o záhadných úmrtí spojených s tímto panstvím - je to všechno skutečné? Je Kerry Manor prokleté?

Ti, co zemřeli je druhý díl ze série Přízraky z Michiganu od americké autorky J. R. Erickson. Anotace slibuje děsivý mrazivý příběh, ale i já, co by největší podělánek, musím přiznat, že jsem se téměř nebála. Začátek navodí ponuře strašidelnou atmosféru. Ze stránek dýchá lehce napjatá nálada očekávání stylového amerického halloweenského večírku. Následuje tragický zlom v podobě Sammyho smrti, z níž pak vychází zbytek příběhu. Hlavně ve druhé polovině ale jako by se to děsivé zlo postupně čím dál více vytrácelo. Čtenářovo nadšení možná trochu pozvedne překvapivý konec, díky němuž příběh alespoň nevyzní do ztracena. Nechci být hnidopich, ale nedá mi to a musím zmínit také mnohé překlepy, vynechaná písmenka, předložky apod. Za tohle sice autorka nemůže, dobrý dojem to ale nedělá. 0:)

3,5/5 *

Za možnost knihu přečíst a zrecenzovat děkuji @knihydobrovsky !

1 12.10.2023

Dvaadvacetiletá Marion Crawfordová si při studiu přivydělává jako učitelka dětí lady Elginové, k níž se jednoho dne staví na návštěvu vévodkyně z Yorku. Marion se jí ihned zalíbí jako guvernantka pro její dcerky - šestiletou Elizabeth a dvouletou Margaret. Mladá dívka se nejprve zdráhá a nechce toto lákavé místo přijmout. Chtěla se totiž věnovat studiu dětské psychologie na univerzitě v Glasgow a následně pomáhat chudým opuštěným dětem. Vévodkyně slibuje, že se po prázdninách bude moci ke studiu vrátit. To se však nikdy nestane. Pouhých pár měsíců prázdnin se protáhne na dlouhých sedmnáct let. Marion se utěšuje tím, že stále pomáhá společnosti - vychovává malé princezny a dává jim nahlédnout i do životů obyčejných lidí, pod pozlátko královských paláců a vštěpuje jim tak sociální cítění. Časem jí obě děvčátka přirostou k srdci, téměř jako by byla její. S princeznami Lilibet a Margaret prožívá složité období úmrtí krále Jiřího V., následné abdikace Eduarda VIII. a korunovace Jiřího VI. králem. Z princezny Lilibet se tak rázem stává následnice trůnu. “Crawfie" s princeznami tráví i těžké časy během náletů a bombardování za druhé světové války, kdy musí mnoho nocí přečkat v podzemních krytech. Jako čestný host se účastní svatby milované Lilibet s princem Philipem. Na osobní život však guvernantce už mnoho času nezbývá. Její milý George - major Buthlay, kterého jí matka dohodila a do nějž se Marion časem zamiluje, je čím dál více netrpělivý a rád by, aby jeho milá svoji obětavou službu u královské rodiny ukončila. Jak se Marion nakonec rozhodne? Dá přednost věrné službě princeznám nebo vlastnímu štěstí? A bude to rozhodnutí správné?

Postava guvernantky Marion Crawfordové je skutečná. Stejně tak u dvora v oněch letech sloužil jako tajemník i sir Alan “Tommy" Lascelles, z jehož pohledu jsou psány některé kapitoly. Líbí se mi, že i přesto, že jde o román do jisté míry upravený potřebám autorky, i tak jsou základní postavy, události a údaje pravdivé a reálné. Mám historické romány ráda, proto mi i Marion sedla. Jde o velmi čtivé dílko, takže pokud máte tento žánr také v oblibě, určitě Marion nevynechejte.

5/5 *

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @knihybeta !

24.09.2023

Markovi zemře táta, proto musí zařizovat všechny záležitosti týkající se jeho pohřbu. Když se nic netušící Marek zeptá mámy na to, jaké byly poslední tátovy dny, dostane se mu pouze strohé odpovědi. Den před smrtí prý vyrazil na celý den pryč, ani neřekl, kam a proč jede. Následně máma zavede Marka do bývalého dětského pokoje jeho starší sestry Šárky. Tam uprostřed místnosti uvidí povalenou stoličku a smyčku z provazu. Marek absolutně nechápe, proč se jeho táta oběsil. Tím spíš proč to udělal v pokoji Šárky, která před lety rodinu bez vysvětlení opustila. Čtenáři je čím dál víc jasné, že v této rodině bylo něco hodně špatně. Jaké je ale ono ponuré rodinné tajemství, které se podepsalo na všech jejích členech?

Kromě Markových kapitol jsou v knížce ještě další dvě dějové linie. Jedna je psaná z pohledu sestry Šárky a druhá z pohledu otce Jana. Autor úžasně popisuje ponurou a tíživě tesklivou atmosféru příběhu a složité pocity postav. Sny se mísí se vzpomínkami, náznaky a představami.. Tím samozřejmě čtenáři báječně zamotá hlavu a nasadí do ní spoustu znepokojivých otazníků. Vyprávění nemá jediné hluché místo, kdyby mi to dovolily moje časové možnosti, přečetla bych tuto knížku jedním dechem. Zahrada mrtvých těl je místy až mrazivě smutný příběh, který ale rozhodně stojí za přečtení.

V tomto případě se musím pozastavit také nad výborným grafickým zpracováním knihy. Jednoduché ilustrace skvěle doplňují autorovo vyprávění a podtrhují nastíněnou atmosféru. Zajímavostí je, že posledních asi třicet stránek je tmavě modrých s bíle tištěným textem.

5/5 *

9 10.09.2023

Stařičká čarodějka Desideráta Dutá zemře. Ještě před smrtí kromě toho, že si u místního pytláka domluví vykopání hrobu a následně i jeho zasypání, odkáže svoji kouzelnou hůlku mladé Magrátě Česnekové. Nezkušená čarodějka po ní má totiž převzít roli sudičky. Problém je, že magická sudičkovská hůlka umí vykouzlit jenom dýně. Magnátiným úkolem je vypravit se do daleké Genovy a zabránit chudému děvčeti, aby se provdalo za prince, kterého stejně nechce. Druhá ze dvou sudiček onoho děvčete ale na sňatku trvá, protože to tak kdysi předpověděla. Desideráta ve své poslední vůli zmínila, ať s Magrátou do Genovy rozhodně necestují další dvě svérázné čarodějky - Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová. Takže jasné, že ty dvě letí s Magrátou také. Přesně, jak Desideráta předpokládala a jak to ve skutečnosti i plánovala (čarodějky vždy udělají pravý opak toho, co jim řeknete). Jak tahle výprava nakonec dopadne? Jakou roli v příběhu sehraje Stařenčin jednooký kocour Silver? A jak to vypadá, když se pan Pratchett nechá inspirovat pohádkou o Popelce? No, to už si přečtěte sami. Můžu jen říct, že jde opět o originální příběh.

Miluju situační humor pana Prattcheta, jeho jízlivé poznámky, rýpnutí a trefná přirovnání, která čtenáři předkládá pomocí svých postav. Jeho knížky jsou vždy sázkou na jistotu!

"Víš, ono soudit, co je dobré a co zlé, je velice ošidné," řekla. "Já sama si často nejsem jistá, kde lidé stojí. Možná je důležité, kterým směrem se dívá ten, kdo to posuzuje."

5/5 *

3 06.09.2023

Bárka se v životě plácá jako losos v kaluži. Rázně a odhodlaně se rozejde s Václavem, se kterým byla v poslední době už jen ze setrvačnosti. Život jí však udělí bolestivou ránu ve chvíli, kdy umře její milovaná babička. Obnovení vztahu s Václavem se najednou nezdá jako tak špatný nápad, vzhledem k tomu že Bárka potřebuje někoho, o koho by se v tomto smutném období mohla opřít. Z nebe to všechno sleduje babička, která ale dobře ví, co je Václav zač. Nikdy se jí ani nelíbil, jenom ho nechtěla své drahé vnučce vymlouvat. Nyní ale musí zakročit, proto Bárce dává z nebe různá znamení. Těm ale cynická vnučka nejprve nechce vůbec uvěřit..

Losos v kaluži má jednoduchý příběh, u kterého si odpočinete a pobavíte se. Miluju Markétin humor a při čtení jako by mi v hlavě zároveň běželo audio vyprávěné jejím hlasem. :o)) Kapitoly psané z Bářina pohledu se střídají s kapitolami popisované pohledem babičky Milady. Nejprve jsem se musela trochu srovnat s autorčiným pojetím nebe, ale časem jsem si zvykla. Ačkoli bylo chování Báry někdy na facku, jsem ochotná jí to odpustit. Bára totiž není typicky kladná hlavní postava, ale má svoje chyby, zlozvyky atd. Jenže to máme všichni - a právě tím mi byla blízká.

"Meditovat podle mě znamená, že člověk prostě čumí do blba. A když má zavřený oči, tak čumí do blba vnitřně. Ano, meditace je vlastně takový čumění do svýho vnitřního blba. A to je asi tak všechno, co jsem vymyslela první den na pláži."

4/5 *

5 26.08.2023

Primabalerína Sophie se po svém zranění už nemůže vrátit na taneční parket a ztrácí tak smysl života. Netuší, co by měla dál dělat, a jen náhodou přijde do pekařství, kde zkušenou rukou vládne bodrý pekař Giacomo. Tomu by se zrovna šikovná pomocnice moc hodila. Sophie se pokouší Giacomovi vypomáhat, ale neustále teskní po předchozím životě talentované a obdivované baletky a její chleby vůbec nechutnají dobře. Jak by taky pekařka, která nemá svou práci ráda, mohla upéct výborný chleba? Hlavní přísadou do takového pecnu je přece i láska. Právě ta také vyprchává mezi Sophií a jejím manželem Floriánem. Najdou si ti dva k sobě zase cestu? A naučí se Sophie péct stejně vynikající chléb jako Giacomo?

Pekař příběhů je milý, poetický příběh, který pohladí po dušičce. V cca půlce knížky byl úsek, který bych trošku proškrtala a zkrátila, ale jinak měl děj spád. Úsměvná jsou četná Giacomova přirovnání - všechno přirovnává buď k těstu, práci s ním a nebo ke chlebu. Jenže ono to fakt sedí! :o)) Humorným prvkem je zde také Sophiina malá neteř Anouk, jejíž naivně dětské chování a bezprostřední reakce přivádí do rozpaků nejednoho dospělého.

Slabší 4/5 *

Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji @tojsemja_kate z @knihydobrovsky ! :o)

2 20.08.2023

Persefona Dimitriouová je nemile překvapena plánem své matky, která ji chce provdat za samotného pána Olympu Dia. Tomu už táhne na šedesát a za dobu, co stojí v čele třinácti nejvýznamnějších bohů Olympu, vystřídal už tři Héry. Všechny se po čase "ztratily" neznámo kam. Persefona pochopitelně nechce být pouhou krásnou ozdůbkou majetnického a krutého Dia, ale chce svobodně rozhodovat o své budoucnosti. Nechce se jen bát, kdy rozmařilého manžela omrzí a on se jí bude chtít zbavit. Rozhodne se proto, že z Olympu uteče. Při svém úprku z nablýskaného Horního města překročí řeku Styx a dostane se až do temného Dolního města. Zde zjišťuje, že existence tamějšího vládce není jen mýtus - Hádes je skutečný! A nejen to, je velmi charismatický a rozhodně stojí za hřích! xD Persefona proto začne spřádat plány na to, jak se Diovi zprotivit. O pošpiněnou a zneuctěnou o ni už snad nebude mít zájem. Hádovi se její plán dokonce začne zamlouvat. Pro něj totiž představuje možnost, jak se pánovi snobského Horního města pomstít za stará příkoří. Od plánů však brzy přejde k vášni a citům..

Nebýt toho, že jsme si Neonové bohy určili jako prázdninové čtení v našem brněnském čtenářském klubu, asi bych si sama zrovna tuhle knížku nevybrala. Nevím ani, jestli ji můžu nějak objektivněji zhodnotit, protože tenhle žánr není můj šálek kávy a já jej nechci zbytečně shazovat. =P Neonové Bohy jsem přelouskala jako eknihu v mobilu za horkých letních nocí, kdy už jsem byla unavená, nechtěla svítit lampou, ale zároveň jsem ještě nedokázala úplně usnout.

Knížka má jednoduchý děj. Zápletka se rychle vyřešila na posledních pár stranách, ale tak on tu asi nikdo žádné zapeklitosti ani nečekal, že? =D Žádná z postav mi k srdci nijak extra nepřirostla. Líbila se mi ale myšlenka převedení světa bohů do moderního pojetí odehrávajícího se v současnosti. Trochu jako takových Padesát odstínů Olympu.. :o))

2,5/5 *

1 09.08.2023

Pětiletá židovská holčička Shira se od jara 1941, kdy její rodné město a tamní židovskou komunitu napadnou němečtí vojáci, skrývá se svou matkou Rożou v seníku v sousedově stodole. Shira je velmi hudebně nadaná a už jen zůstat v klidu a tiše sedět, aby neprozradila jejich úkryt, jí dělá problémy. Roża se ji proto snaží všelijak zabavit a vymýšlí různé příběhy, aby odvedla její pozornost. Vypráví o kouzelné zahradě, o děvčátku, které nesmí vydat ani hlásku, a o žlutém ptáčku, který zpívá místo ní. Žlutý ptáček vesele poskakuje a zpívá všechno, na co jen holčička pomyslí - vysoké radostné tóny, úryvky skladeb, které si Shira pamatuje z domova, když je hrál tatínek s maminkou, atd. Ptáčkův zpěv pomáhá květinám z kouzelné zahrady růst a vzkvétat. Díky útěkům do smyšleného světa si Shira neuvědomuje nebezpečí běsnící války ani to, jakou cenu musí Roża zaplatit za možnost jejich úkrytu. Jednoho dne ale i ten přestane být bezpečný a Roża se musí rozhodnout, zda dcerce nebude lépe bez ní. Pouto matky s dcerou je však nezlomné. Nemalou roli zde hraje i zmíněná vášeň pro hudbu. Některé melodie ani válečná zvěrstva, ani čas neumlčí.

I přesto že se prvních cca sto stránek odehrává jen v úkrytu ve stodole, je knížka od začátku do konce velice čtivá. Autorka nemusí psát zrovna o hrůze koncentračních táborů, i tak na čtenáře dýchne smutek a bezmoc ukrývaných Židů. Žlutý ptáček zpívá sice není reálným příběhem, je však inspirován pravdivými příběhy židovských dětí, které se jejich rodiče pokoušeli všemožnými způsoby zachránit, a to i za cenu toho, že už je nikdy neuvidí. Mno, musím přiznat, že ke konci už jsem se neudržela a uronila i krokodýlí slzy, Na to, že jde o autorčinu prvotinu, musím říct, že u mě tento příběh zafungoval na sto procent.

5/5 *

4 08.08.2023

Charlie Reade je středoškolák, který si po smrti své matky prochází obdobím vzdoru, kdy se svým kamarádem Bertiem provádí různé výtržnosti. Charlie si ale naštěstí včas uvědomí, že od onoho osudného večera, co jeho matku srazilo auto, to jde z kopce i s jeho otcem a že se z něj stává alkoholik. Přebírá tedy veškerou péči o domácnost a snaží se dohlížet i na otce, aby se trpělivě léčil ze své závislosti.
Charlie se jednoho dne vrací na kole domů a zrovna jede okolo zarostlého starého domu na Sycamore Street č. 1, kterému s kamarády přezdívají "psychodům". Jeho pozornost upoutá štěkání a smutné vytí staré feny - přesně té, které se dřív tolik báli a říkali oni, že je to děsivý pekelný pes. Charlie přeleze plot a vydá se pustou zahradou k domu, kde uvidí na zemi ležet potlučeného starého pana Bowditche. Spadl ze žebříku a už nedokázal vstát. Charlie zavolá sanitku a postará se i o fenku, která se jmenuje Radar a vůbec není zlá. Když se pan Bowditch vrátí z nemocnice, je potřeba, aby se o něj někdo staral a pomáhal mu. Charlie se tohoto úkolu zhostí jako "poděkování" za to, že se jeho táta dokázal zbavit své závislosti a že se dokázal vrátit do běžného života.
Stav pana Bowditche se sice zlepšuje, ale jeho dny už jsou sečteny. Za obětavou pomoc odkáže Charliemu nejen starou fenku německého ovčáka, ale i jedno tajemství. V kůlně vedle domu je kouzelná studna, která má být vchodem do jiného světa. V tomto světě by potom Charlie mohl najít klíč k prodloužení života oddané Radar, již si moc oblíbil. Charlie se s Radar proto vydává studnou do Empisu, ve kterém ale nic není tak, jak by mělo být a jak mu to popisoval pan Bowditch..

Jsem moc ráda, že mě neodradil počet stran (728) téhle bichličky. Parádně mi teď kápla do noty a čtení jsem si moc užila. Nevadilo mi pozvolné vyprávění, seznamování se s Charliem, jeho blízkými, s mrzoutským panem Bowditchem, atd. Zamilovala jsem si fenku Radar, protože sami máme německého ovčáka a je to ten největší parťák. Příběhem jsem se nechala odnést do kouzelného světa Empisu, do města Lilimar, šla ve stopách autorovy bohaté fantazie a sledovala, jak se z obyčejného kluka stává hrdina "princ Šárlí".
Kniha se dělí do kapitol a ty potom ještě dál do krátkých podkapitol. Každou kapitolu uvádí tematický obrázek, což byla první věc, která mě na Pohádce překvapila. Obrázky jsem zde nečekala, ale hezky doplňují příběh - obrázky jsou vždycky fajn! :o))

Za možnost přečíst si tuto knihu a nahlédnout do nekonečné fantazie pana Kinga děkuji nakladatelství Beta. Bylo mi ctí! ;o)
Jop a samozřejmě 5/5 *!

8 24.07.2023

"O pouti bez cukrové vaty" jsem četla už krátce poté, co knížka vyšla. Nyní se mi zase náhodou dostala pod ruku a tak jsem si dala rereading. :o)

Tehdy dvaadvacetiletý Ladislav Zibura zde líčí své nečekané zážitky a mnohá dobrodružství, která zažívá během své 1 400 kilometrů dlouhé pěší pouti do Jeruzaléma. S humorem sobě vlastním (někdy také černým jako pravá turecká káva =D) popisuje deníkovou formou den po dni svoji výpravu přes vyprahlé Turecko do Izraele. Jeden těžký batoh, spousta puchýřů, žádná mapa, ale zato spousta překvapivých setkání a neopakovatelných vzpomínek..

Už při prvním čtení se mi knížka moc líbila. A bavila mě i nyní po letech, takže ji rozhodně mohu doporučit. Líbí se mi, jak v ní autor zaznamenává nejen krásy krajiny, kterou putuje, ale i krásy štědrých srdcí těch lidí, kteří ho u sebe pohostili a případně i nechali přenocovat. To vše často i přes jazykovou bariéru.

"Víš, všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění," odpověděl mi námořník na otázku, kde se setkal s nejlepšími lidmi.

5/5 *

8 05.07.2023

V knížce Vražda v kryptě se kapitán Jason Redmond spolu se svým chráněncem Micahem vrací z Ameriky do vesnice Birch Hill, kde má převzít správu rodinného panství. V této zapadlé vesnici se náhodou zrovna stane vražda. Místní reverend najde v kryptě kostela v hrobce jednoho z rytířů mrtvolu neznámého tmavovlasého mladíka. Vyšetřování se ihned ujímá konstábl Daniel Haze. Protože je kapitán Redmond také zkušený chirurg, pomáhá konstáblovi v nepřítomnosti místního lékaře ohledat mrtvé tělo. Touto výpomocí však případ pro lorda Redmonda ještě nekončí. Nadále se zapojuje do vyšetřování a pomáhá Danielu Hazovi nejenom s rozluštěním hádanky, kdo ze ctihodných občanů ospalé vísky mohl spáchat takový hrůzný čin. Stále však mají žalostně málo stop a navíc se zdá, že někomu jejich pátrání není po chuti. Oběma jim proto začíná jít i o jejich vlastní životy.

Irina Shapiro čtenáři předkládá oddechový detektivní příběh z viktoriánské Anglie. Z každé stránky zavane dobová atmosféra a prostředí malé vesnice působí klidným dojmem spokojeného života. Ovšem nebýt té děsivé vraždy! Rozhovory postav jsou hezky dynamické, takže nedojde k tomu, že by se čtenář začal nudit. Nečekejte žádné spletité drama, jde spíše o příjemně lehkou letní detektivku. Brzy asi začnete tušit, odkud vítr fouká, ale odhalení vraha vás možná nakonec i překvapí. Vytknout můžu snad jen občasné překlepy (vynechané písmenko ve slově, v jednom případě malé písmeno tam, kde patří velké apod.), ale i ty jsem ochotná přehlédnout. ;o)

4/5 *
Za poskytnutí knížky k recenzi děkuji mnohokrát @sberatelka.knih z @knihydobrovsky !

6 22.06.2023

"Co uděláš, když jsi zapomněl všechno, co jsi znal? Začneš zase od začátku."

Uprostřed hlubokého lesa v domcích postavených ve větvích stromů žije chlapec Victor Lawson spolu se svým otcem Giovannim, s malým úzkostlivým vysavačem jménem Rambo a s psychopatickou Sestrou Ratched (= Registrovaný Automat na Testování Chorob, Edukaci a Dekontaminaci). Victor jednoho dne pátrá na šrotovišti po náhradních dílech a najde vyřazeného androida, kterému později vyrobí funkční srdce a pojmenuje jej Hap (Rambo toto jméno vyloží jako Hysterický Antisociální Panák). Obyvatelé domova z náhradních dílů si nejprve nejsou jistí, zda pro ně Hap nebude nebezpečím. Jako osudná chyba se však ukáže Victorovo drobné škrábnutí, k němuž přišel při prohledávání šrotoviště. Jeho krev totiž přiláká pozornost robotů z Města elektrických snů. Ti o pár dnů později vypálí celý lesní domov a odvedou Gia do svých laboratoří, kde hrozí, že bude přeprogramován. Parta našich tří robotů s Victorem v čele se proto musí vydat na dlouhou pouť za záchranou Gia.

V životech loutek je postapokalyptické scifi s místy až černým humorem. Ačkoli Loutky napsal stejný autor jako Dům v blankytně modrém moři, jsou jak svým stylem, tak tématem odlišné. Dům je laskavě ňuňu, kdežto Loutky jsou místy ujeté a některé vtípky lehce balancují na hraně (u některých hlášek Sestry Ratched jsem si říkala jakože vážně? =P =D). Nemusí proto sednout každému. Z pozvolnějšího bláznivého začátku se čtenář prokouše až do bodu, kdy příběh začne nabírat na vážnosti, tempo mírně zrychlí a dovede jej až k dojemnému konci. Líbilo se mi, jak autor předkládá myšlenky o budoucnosti, technologiích, lidskosti a přátelství. Jak myslíte, že byste se cítili, kdybyste zůstali posledním člověkem na Zemi a obklopovaly vás jen stroje?

Slabší 4/5 *

3 14.06.2023

"Domov je místo, kde je nám dovoleno být sami sebou."

Čtyřicetiletý Linus Barker vede osamělý život sociálního pracovníka. Pracuje pro OPOMM (= Oddělení péče o magickou mládež) a dohlíží na chod vládních sirotčinců. Po práci se vždy vrací do svého malého domu, který s ním obývá mazaná kočka Kalliopé. Vrcholem společenského života je pro něj krátký rýpavý rozhovor se starou sousedkou. Právě Linuse si však jednoho dne předvolá Nejvrcholovější management a přidělí mu důležitý úkol podléhající utajení čtvrté úrovně. Linus Barker se proto vydá na ostrov Marsyas do tamějšího sirotčince vedeného panem Arthurem Parnassem. V tu chvíli se šedý život jednoho úředníčka začne nenávratně měnit. Sirotčinec obývá šest vskutku neobyčejných dětí zahradní trpaslice Talia, lesní víla Phee, vyvern Theodor, neidentifikovatelný slizovitý tvor jménem Chauncey, špicodlak Sal a Antikrist Lucy. Tato sestava Linuse nemálo vyvede z míry. Naštěstí s sebou má ale svá Pravidla a směrnice, podle kterých postupuje při plnění svěřeného úkolu a při hodnocení poměrů na Marsyas. Linus postupně odhaluje, že ostrov skrývá více záhad než jen magicky hrozivé děti (které ve skutečnosti až tak hrozivé nejsou). Stejně tak se v něm víc a víc otevírá lidská stránka, ta jež nepodléhá přísným tabulkám, nýbrž ta co se řídí srdcem.

Dům v blankytně modrém moři jsem začala číst téměř náhodou, když jej někdo navrhl jako společné čtení na květen pro náš brněnský Book club. Musím říct, že mě až překvapilo, jak příjemné čtení to bylo. Příběh je místy mile vtipný, místy dojemný a navíc plný laskavých mouder a myšlenek. :o)

"Uvnitř jsi fakt silný, ujistila ho Talia. A to, co máš uvnitř, je to jediné, co se počítá."
***
"Já ale neříkám věci, které si nemyslím. Na to je život příliš krátký."

4,5/5 *

5 09.06.2023