Little_L komentáře u knih

Když zpětně probírám knihy svého dětství, Nemetonburk mezi nimi jasně vyvstává jako jedna z nejlepších - její děj je originální, atmosféra mě pohltila, s hrdiny jsem se okamžitě sžila a Nemetonburk mi dodnes s ničím nesplynul.

...a stejně jako většina ostatních komentujících doporučuji zůstat u prvního dílu ;)

2 15.11.2018

Píseň zimy mě zaujala a připadalo mi, že přináší něco nového, nový svět, náměty k zamyšlení, propracované postavy.
O Písni stínů bohužel totéž říct nemůžu. Děj se většinu knihy vůbec nikam nehýbe. Čtenář je nucen se neustále motat v kruhu, který bohužel nemohu tak úplně přisoudit "naučnému" přesahu knihy v oblasti mentálního zdraví − jeví se mi spíš jako neschopnost autorky přijít na to, co by se teď vlastně mělo dít.
Píseň stínů neobstojí jako samostatný příběh. Jejím hlavním táhlem je děj rozehraný v předchozí knize, na nějž je nabalováno víc a víc mysteriózní omáčky, jejíž smysl je vysvětlen jen částečně, a vyústění zápletky se tak neustále odkládá.

U čtení mě (kromě doufání, že se ústřední románek konečně nějak rozumně vyřeší) nakonec držely jen mé sympatie k postavě Krále duchů − flashbacky do jeho dětství a vyprávění současného příběhu z jeho pohledu pro mě byly nejsvětlejšími pasážemi knihy.

15.11.2018

Téma super, skvěle propracovaný a promyšlený svět. Atmosféra občas tak strašidelná, že jsem nechtěla číst dál, ale napínavost tak velká, že jsem musela.

Co za mě ubírá jednu hvězdičku je strašně velké množství detailně popisovaných násilných scén. Nepovažuju se za příliš útlocitnou (i když, u těch brouků...), spíš mě to prostě nebaví číst. Párkrát ok, vykresluje to atmosféru, ale vzhledem k tomu, jak často dostane některý z hrdinů nakládačku, toho už bylo prostě moc.

No ale přečtu si další díl, ne že ne.

2 14.03.2018

Od prvního dílu, který se mi zdál spíše slabší, jako by se knihy v sérii postupně zlepšovaly. Zatímco Řeky jsem málem nedočetla a u dalších dílů jsem sahala po pokračování spíš jen kvůli závěrečným cliffhangerům, teď už to docela hltám. Takže za mě zatím nejlepší Grant.

Zápletka může na první pohled vyznívat poněkud dětsky, nadpřirozený svět je však spíše kulisou umožňující psychologické proměny a dilemata postav, které jsou hlavní náplní knihy.

Hrdinové/hrdinky jsou příjemně "lidsky" ne-černobílí - rozhodně to nejsou postavy, jejichž chování by člověk vždycky schvaloval. Právě ne-zcela pozitivní pohnutky jako sebelítost, pocit méněcennosti či boj s vlastní sobeckostí z nich ale dělají realistické a propracované hrdiny, s jejichž pocity je zajímavé se ztotožnit.
Knize se proto podařilo vyvolat ve mně poměrně silnou emoční reakci a více dnů trvající zamyšlení, pročež ve mně zanechala dobrý celkový dojem :)

9 14.03.2018

Je to výborně promyšlené a napsané, ale také hrozně depresivní. Odnesla jsem si z toho, že se mám hrozně dobře, a vracet už se ke knížce nebudu. Nevím proto, zda bych ji označila za oddechovou, ale čte se dobře.

2 06.02.2017

Když mám zpětně říct svou nejoblíbenější dětskou knihu, napadne mě Vlček na prvním místě.
Originální zápletka, "lidští" hrdinové, chytrý humor.

05.02.2017

Čapka mám hodně ráda a některá jeho díla považuji za hodně geniální. Dočíst Krakatit mě ale stálo neskutečné přemáhání. Víc prostoru než vojensko-politická poselství zabraly Prokopovy dokola se opakující milostné pletky a stále stejná deliria a násilnické afekty. Předpokládám, že i v tom je nějaké poselství, ale četlo se to hrozně.

Po utahanější dvojce zase spousta super zvratů a nových nápadů.
Není od věci si před začátkem čtení zopakovat poslední kapitolu ze dvojky - autor se příliš nenamáhá s rekapitulací a navazuje s příběhem sotva pár vteřin po skončení děje Podivného města :)
Obzvlášť pak chválím propracovanost postav (děti, které se chovají jako děti, kladné postavy, které nejsou světci, a chování adekvátní životním příběhům a situacím hrdinů) a realistické zakončení.

2 17.05.2016

Z trilogie nejslabší, ale i tak pořád hodně moc super!

1 17.05.2016

Taková ta knížka, nad kterou se člověk infantilně usmívá, i když náctiletou slečnou už pár let není.
Jako oddechovka parádní!
První a druhá povídka super, třetí nic moc.

17.05.2016

Na základě výše psané superpochvalné recenze jsem čekala něco, co mě bude bavit. O to víc mě zděsil skutečný obsah knihy.

Příběhy nejsou ani tak strašidelné, jako spíš neskutečně morbidní. A byť osobně nemám problém s mozkem napíchnutým na pletací jehlici, s opakovanými popisy znásilnění holčiček už problém mám docela velký. A právě ve spojení s autorčiným odtažitým a nezúčastněným způsobem psaní jsou všechny tyhle věci ještě mnohem brutálnější.

Byť obvykle jsem názoru, že dopad kulturních médií na chování lidí se přeceňuje, tohle je přesně kniha, která by v mysli třináctiletého dítěte (proč ne, věkové doporučení 15+ stejně každý přeskočí) klidně mohla vzbudit přesvědčení, že některé věci jsou zcela v pořádku, i když v naší společnosti už snad proboha opravdu nejsou.