llydeb komentáře u knih
Příběh jedné ženy vykresluje, jak pro holčičky a chlapečky platí ve společnosti úplně jiný metr, a je úplně jedno, že je některá holčička pracovitější a třeba i chytřejší. I podprůměrný spolužák ji převálcuje.
Docela příjemné oddechové čtení. Prodává se to jako "humoristická" kniha - to mi přijde zavádějící. Jde o příběh celkem obyčejné čtyřčlenné rodiny, většinu kapitol vypráví matka na prahu menopauzy nebo jedno z dospívajících dětí. Přišlo mi to celkem svobodomyslné - některé úlety pubertálních dětí nebo homosexualitu by průměrný český rodič asi jen tak nepřešel. Myslím si, že knížka má nízké hodnocení, protože (i) je oddychová, ale humoristická, takže je to zavádějící; a (ii) jedno z dětí je vůči matce vulgární, což u nás není zvykem; mě to tolik nerušilo, brala jsem to jako přechodnou vývojouvou fázi, kdy se skoro osmnáctileté dítě potřebuje odpoutat od kontrolující matky.
Nečte se to jedním dechem, ale je to záležitost, která v člověku zůstane. Není to o vegetariánech, ale o překračování hranic (které má jiné důsledky pro ženy než pro muže) a o skoro až (absurdní) nemožnosti změnit svou roli ve společnosti.
Velice poutavé pro mě byly popisy prvních dojmů člověka, který zpoza železné opony poprvé přilétá do USA a Japonska. Nákup propisky, v Československu nedostupné, je velkým dobrodružstvím. Sojóvou omáčku autor popisuje jako něco podobného dochucovadlu do polévky maggi. Japonsko v sedmdesátých letech se ještě vzpamatovává z války. Jak samozřejmý se může zdát dnešní otevřený a globalizovaný svět. Není, a v tom je knížka silná, že to nenuceně připomíná až banálními historkami o propisce nebo sójovce. Poutavé vyprávění.