LoArmistead komentáře u knih
Moc mě to bavilo. Knížka je psaná čtivě, jazyk je jednoduchý (v dobrém slova smyslu), postavy uvěřitelné a nedokonalé (což je rovněž k dobru věci), příběh uvěřitelný, bez přehánění, logika vyšetřování funguje lépe, než v kdejakém hollywoodském filmu, napětí autor dávkuje moc dobře a pokud ve vás kniha vyvolává nutkání "ještě jednu stránku a jdu spát", je prostě dobrá. Když navíc přihlédnu k tomu, že se jedná o prvotinu, dávám plný počet.
K "Dál nechoď!" jsem přistupoval s velkým očekávání, protože autorova prvotina, Poslední nadechnutí, se mi hodně líbila. A všichni víme, že velká očekávání mohu někdy přivodit zklamání. To ale rozhodně není případ této knihy. Obě knihy jsou v mnohém odlišné - konec konců jsme se přesunuli z USA do Česka. To hlavní ale zůstává - přístupná, civilní a čtivá forma, sympatická dvojice detektivů, humor v adekvátním množství (ano, i u detektivky se lze smát nahlas), nebezpečný pachatel, tajemno a postupné, metodické rozplétání případu. Oceňuji, kolik práce si autor dal s reáliemi, s nastudováním policejních a lékařských postupů. Papírová verze má tedy od mě jasný plný počet a už se těším, až si poslechnu audio verzi.
Přečteno za tři dny. Bavilo mě to. Asi to není "nejlepší debut všech dob", jak tvrdí vydavatel, ale když k tomu přistoupíte bez přehnaně obrovských očekávání, mělo by vás to bavit. Ze všeho nejvíc se mi líbí styl, jakým je kniha psána, lépe řečeno jazyk, jaký autorka používá. Je vidět, že byla novinářkou a má tudíž schopnost psát věcně, stručně a jednoduše, v tom dobrém slova smyslu.
Debutový román Lucie Bechynkové je jako jídlo z fast foodu - jako rychlovka na zahnání hladu neurazí a její rychlé zhltnutí cestou vlakem vám určitě bolení břicha nepřinese. Zároveň už ale během trávení víte, že se takhle nehodláte stravovat dlouhodobě a příště už by to chtělo nějakou plnohodnotnou a poctivou stravu od prověřeného šéfkuchaře.
Kniha je svižná, čtivá a já musím ocenit, že autorka pracuje s jazykem skoro stejně obratně, jako detektiv Tengler (ehm). Svým jednoduchým (v dobrém slova smyslu) a přímočarým stylem vyprávění mi připomíná třeba Křivancovu prvotinu Poslední nadechnutí.
Na druhou stranu je kniha ale také poměrně povrchní. Vlastně v ničem se nejde pořádně do hloubky. Charaktery postav jsou mělké a do velké míry karikaturní a klišovité (policista / starý mládenec, kterému nevycházejí vztahy kvůli práci - proboha pokolikáté už!). Na jedné straně se některým věcem věnujeme velmi podrobně (Zuzana a její "těšení se"), ale jiné (pro děj a psychologii postav velmi důležité věci) prosvištíme v jednom odstavci.
Ani dialogy nejsou kdovíco. To, co někdy vypadne z Tenglera, absolutně neladí s tím, jak je jeho charakter napsán. Někdy je to moc na sílu, chybí jim lehkost, přirozenost.
Vyvrcholení mě vyloženě nezklamalo, ale působilo na mě trochu odbytě. Nicméně má něco do sebe, chápu co tím chce autorka říct a není to tedy něco, co bych jí vyloženě vyčítal.
I přesto, že jsem poměrně kritický, je tato kniha určitě nadprůměrná. Druhou polovinu jsem slupnul téměř na posezení. Autorka je bezesporu talentovaná a já jsem rád, že jsem jí podpořil koupí. Osobně si myslím, že se zkrátka potřebuje vypsat a dostat pod kůži jisté zákonitosti románového psaní. Až se jí to podaří (v druhé třetí knize?), bude dobrá. Zatím je to ode mě na 3* s tím, že budu Lucii sledovat a přát si, abych příště mohl dát aspoň o jednu víc. Držím palce.
Skvělá kniha, moc mě bavila. Ale pozor - jsem historik (jako autor) a k tomu rakousko-uherský nostalgik. Pokud nemáte rádi dějiny, nečtěte to. Zejména v druhé polovině knihy se totiž detektivní linka poněkud ztrácí v historické/politické lince. Mně to nevadilo (ba naopak), někomu by ale mohlo. Jestli vás neláká výlet do října/listopadu 1918 a nemáte vztah k historii, tak sáhněte po jiné, civilnější detektivce. Protože autorův cit pro práci s dějinami stejně neoceníte. Pokud ale máte rádi detektivky a historii, nebude se moct odtrhnout.
Kniha je bohužel jen slabý odvar Trhliny a to ve všech ohledech. V Trhlině je tribečská legenda dokonale rozpracována do úžasných podrobností, příběh je nabitý dějem, sálá z něj atmosféra, působí velmi skutečně. Tady se kolem halného větru a větrnice jen klouže po povrchu, příběh působí řídce, jako kdyby autor neměl dost "materiálu" na plnohodnotnou knížku. Karika z toho měl udělat hutnou povídku, pak by to bylo super. A nebo jít víc do hloubky a příběh rozpracovat. Takhle jej jen uměle natahuje za pomoci fyzikálních a filozofických okének, kterých je hlavně ke konci opravdu hodně. Sorry, nechci autorovi křivdit, ale celé to mě působí dost odflákle.
Nebudu vyzrazovat děj, takže budu psát pouze obecně a v náznacích, aby někomu nezkazil čtení. Autorka píše velice čtivě a daří se jí vytvořit parádní atmosféru. Při čtení máte pocit, že v opuštěném a tajemném Silvertjarnu opravdu jste. Problém spíš spočívá v tom s kým tam jste, jelikož postavy mi nebyly zrovna sympatické (snad až na Maxe). Autorka Vás také dokáže velice dobře vtáhnout do děje a vyvolat pocit, že město není tak zcela opuštěné, že je v něm něco špatně a vy máte plíživý pocit, že se blíží něco děsivého a nebezpečného. No jo, jenže tenhle pocit máte 100 pak 200 pak 300 stran a ono to pořád ne a ne přijít. A když to konečně přijde, tak to není špatné, ale jelikož si vás autorka tak dlouho připravuje na to NĚCO, tak pak čekáte bombu - a ta se nekoná. Takže na můj vkus bylo Mrtvé město prostě až moc mrtvé. Na druhou stranu času stráveného s knihou nelituji a nemohu říct, že by mě zklamala. Jen jsem prostě čekal víc a nemohu se ubránit dojmu, že z takového nápadu se mohlo (a mělo!) vytřískat víc.
SPOILERY: Tohle bylo přesně pro mě! Miluju americký venkov a 60. léta, čili se mi autor trefil do vkusu i zasazením příběhu. Navíc téma chlapeckého dospívání je mi blízké, sám rád vzpomínám na dobu kdy mi bylo 11, 12 let a i když jsem svoje dětství prožil v 90. letech v Česku, v mnohém se podobalo tomu, co zažívali hrdinové Temného léta. První polovina knihy může působit zdlouhavě, ale mě to vůbec nevadí, mám rád pomalejší rozjezdy a postupnou gradaci příběhu. Druhá polovina má naopak rychlý spád a čtenář nestačí otáčet stránky. Závěr je pak možná rychlý až moc. Temné léto vřele doporučuji, je to perfektní knížka. Jednu hvězdičku ubírám za překotný závěr a za to, že jsem doufal v nějaké hlubší vysvětlení podivných elmhavenských událostí, rolí jednotlivých aktérů v příběhu (Dr. Roon byl člověk nebo ne?), ale i tak je kniha parádní.
Knížka by určitě mohla být tak o třetinu kratší, autor se někdy až moc "vykecává" a první třetina je opravdu dost popisná, na úkor děje. Na druhou stranu nám ale všechno vynahradí poslední třetina, která hodně odsýpá a nenechá nás knížku odložit. Velkým kladem je také atmosféra New Orleans, kterou autor vybudoval perfektně. Děj je někdy trochu překombinovaný a je snadné se v něm ztratit (hodně italských jmen!). Je také znát, že autora moc nebaví akční scény a trochu je odbývá. To jsou ale spíš podružnosti, celkově vzato je Sekerník velmi dobrá knížka, líbila se mi a těším se na druhý díl z Chicaga.
Wau! John Grisham feat. William Faulkner. Grishamova inspirace Faulknerem je zde totiž zjevná. Konec konců se zde slavný spisovatel na kratičký moment objeví i jako postava. A protože miluju Mississippi a Faulknera, Zúčtování mně pohltilo. Od Faulknera si vzalo tragičnost, osudovou bezvýchodnost a dobové zasazení. Grisham pak přidal svižný a čtivý jazyk, právničinu a tradičně poctivě nastudované dobové reálie. Výsledný mix je velmi zdařilý, byť možná pro některé Grishamovi fanoušky příliš temný. Já naopak doufám, že Grisham na téhle notě ještě chvíli vydrží. 5*
Paráda! Miluju Temné léto a tohle bylo minimálně na stejné úrovni. Závěr byl dokonce lepší, jak v TL, kde mne konec mírně zklamal. Knížka není vyloženě jednoduchá, není to čtení do metra, spíš tak domů na gauč a s hrnkem čaje. Simmons je prostě mistr atmosféry a tato kniha je dalším důkazem.
Kniha tu má jediné hodnocení, a to jednu hvězdu, čili vyjádřeno procentuálně 20%. To si nezaslouží. Nevím proč autor hodnocení knihu hodnotil takto nízko. Zřejmě za tím nebyly nějaké formální nebo stylistické chyby, či špatný překlad atd. Hádám, že autorovi mohla vadit neobjektivita knihy. Nakladatel ale ani netvrdí, že je kniha objektivní. Napsali jí dva bývalí němečtí důstojníci, jež se bojů ve Východním Prusku účastnili. Proto je kniha tendenční a zaujatá. A proto je také mimořádně zajímavá. Jedná se o sondu do myslí bývalých důstojníků Wehrmachtu. Jaký je jejich pohled na válku, jak nahlíží na některé klíčové události a osobnosti, co si myslí o Hitlerovi atd.? To vše se tady dozvíme. Pokud někdo hledá vyvážený popis bojů ve Východním Prusku, vybere si jinou knihu. Pokud někoho zajímá (zaujatý) pohled přímých německých účastníků, vybere si tuto knihu. Proto má tato kniha svůj smysl. Dávám jí plný počet. Ne proto, že by byla bez chyby, ale proto že si nezaslouží tu mít 20% jen proto, že dosud jediný hodnotitel nepochopil její smysl.
Dobrá atmosféra, velmi zajímavé postavy. První pětina se sice trochu táhne, ale pak vás to chytne a nepustí. Mám rád tyhle "lesní horory" a Kořist mi dala to, co jsem od ní očekával. Problém mám tak hlavně s koncem. V několika komentářích jsem tady četl, že rozuzlení je super. Já bohužel zhruba od poloviny knihy věděl, jak vše skončí, takže se žádný "wow efekt nekonal".
Vynikající knížka. O americkou občanskou válku se profesně zajímám již řadu let a proto bych neváhal Swobodův Gettysburg doporučit i lidem, kteří s americkou občanskou válkou teprve začínají. Vedle Hutečkovy "Země krví zbrocené" a "1400 dní" od Bishopa se jedná o asi nejlepší v češtině dostupnou práci na dané téma. Rozhodně lepší, než třeba Brožovy "Hvězdy proti hvězdám" nebo některé další starší publikace českých autorů. Swoboda se totiž nevěnuje jen Gettysburgu, ale v první cca 1/4 knihy velmi dobře rozebírá i politické, ekonomické a společenské příčiny války, stejně tak jako velmi trefně shrnuje průběh války před července 1863. V neposlední řadě je potřeba ocenit i autorovu objektivitu, která je v daném tématu (bohužel!) stále vzácnější.
Předně je potřeba si uvědomit, že Joachim Fernau, autor knihy, sloužil za války ve funkci propagandisty nacistického režimu, kde dosáhl hodnosti SS-Obersturmführer a po celý život zůstal přesvědčeným ultrapravičákem. Není tedy překvapivé, že napsal knihu, jež je k Američanům silně kritická (zejména pak k americkým bankéřům a průmyslníkům židovského původu). Naopak Německo je tu hodnoceno kladně a v případě obou světových válek vystupuje jako oběť. Fernauova teze o "třicetileté válce proti Německu 1914-1945" je pak vyloženě k smíchu. Tato kniha je přesto přínosná a obsahuje některé zajímavé pasáže. Nicméně je zajímavá především jako pohled bývalého esesáka na dějiny USA, nic více, nic méně. Rozhodně by jí ale čtenář měl porovnat i s jinými (lepšími) knihami o USA a v žádném případě jí nebrat jako jediný zdroj informací. Rovněž bych jí nedoporučil nováčkům nebo lidem, kteří se o dějiny příliš nezajímají, jelikož by pak mohli získat silně zkreslený pohled na americké dějiny. P.S. Za tvrzení, že si kniha "zachovává objektivitu pohledu", by vydavatel zasloužil nafackovat.
Jedna z těch knížek, u které vás bude bavit donekonečna si v ní listovat, prohlížet si krásné zpracování, pročítat si zajímavý text a kochat se jejím provedením. Pokud máte rádi druhou světovou válku, je takřka povinností si jí pořídit. Doporučuji hlavně dvěma skupinám lidí - jednak těm, kteří se zajímají i o okrajovější konflikty v rámci druhé války (Polsko, Jugoslávie, Francie, ...) a pak mladším čtenářům, kteří nebudou zahlceni tunou textu a zároveň je zaujme krásné grafické zpracování.
Odloženo po 127 stranách, což je cca 1/4 knihy. Největší problém? Ta knížka nemá duši. Postavy jsou dost povrchní, jejich motivace nejasná, místa nemají atmosféru, vše je psáno jakoby strojově, jako kdyby autor do práce vůbec nedal vášeň. Číst Třetí výstřel je jako lízat nanuk přes obal - sice teoreticky lížete nanuk, ale cítíte jen plast, žádnou chuť ani vůni. Vůbec mě to nevtáhlo do děje. Osud postav mi byl jedno. A to podotýkám, že jsem velký fanoušek amerických dějin a konspiračky kolem JFK mě baví. Je vidět, že autor si věc nastudoval a pár myšlenek není špatných. Celá teorie, kterou Hunter vystavěl právě kolem třetího výstřelu je zajímavá. Nicméně je zabalená do nemastného a neslaného obalu. Jednou se ke knížce určitě vrátím. Ale teď mám zkrátka ke čtení mnohem lepší věci. Prozatím dvě *.