Locika komentáře u knih
Kniha mě nadchla. Autorka volí asociativní způsob psaní. Vedle promyšleného, originálního a čtivého textu (např. "Až se vrátíme do srubu, namočíme všechno oblečení, které máme s sebou, a vydrhneme z něj les, znovu si navlékneme slupku mýdla a krémů.") se často objevují silné pasáže ("Podobně jako se někteří lidé těžko vyrovnávají s tím, že jsou Němci, je pro mě těžké vyrovnat se s tím, že jsem člověk."). Kniha donutí čtenáře k zamyšlení nad smyslem žití, mezilidskými vztahy a významy života. Autorka si perfektně vyhrála se slovy.
"Cítíš to? Vůně nových knih. Nepřečtená dobrodružství. Kamarádi, které jsi ještě nepoznala, hodiny čarovného úniku ze skutečnosti, které čekají jen a jen na tebe."
Drobné eseje Karla Čapka, jež jsou plné hravé ironie, metafor, hyperbol, vtipu a svěžesti.
"Hadice má nadto zvláštní zálibu udělat si dírku někde uprostřed, kde se toho nejmíň nadáte; i stojíte pak jako bůh vod uprostřed tryskajících paprsků vody, s dlouhým vodním hadem stočeným u vašich nohou; je to překonávající pohled." :)
Velmi pěkná kniha, plná intenzity a emocí. Z knihy mě nejvíce upoutal příběh s názvem Knoflík.
Spolupráce Eduarda Petišky a Heleny Zmatlíkové je naprostá klasika. Leporelo se soustřeďuje na cykličnost, která je tolik důležitá pro dětského vnímatele. Děj začíná v zimě a končí na podzim. Sdělné ilustrace se nachází v černém rámu, jenž představuje jakýsi pevný řád, a lahodí oku. Vřele doporučuji :)
...
Tolik bohů
že ti nic není svaté
Tolik cest
že se nepohneš z místa
Tolik lidí
že žádného nepotkáš...
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila. Miluju vaření a cestování... a to jsem hlavně od knihy očekávala + nějaký poutavý příběh. Ovšem, zklamala mě. Jediný důvod, proč jsem ji dočetla, byly recepty, kulinářské vychytávky a zážitky spojené s jídlem.
Zpočátku mě kniha velmi zaujala zcela subjektivním, poetickým rukopisem. Ale v tomto duchu se nese celá kniha, což už je na mě příliš. Skoro v každé větě lze najít různorodá obrazná pojmenování, a už to není nic originálního.
Co mě ale nejvíc od knihy odradilo a málem dovedlo k tomu, abych ji odložila, bylo spisovatelčino popisování vlastní osoby. "Mám obličej..., v němž zakotvily oči modré jako římské nebe. ... mám i široké boky a tím pádem i pěkný kulatý zadeček." atd. atd.
No, tohle na mě bylo už příliš a u dobré spisovatelky jsem se s tímhle nesetkala.
Tuhle knížku jsem měla přečtenou v dosti krátkém čase. Je psána poutavým jazykem, ovšem obsah je pro hodně otrlé...
O komiks jsem se nikdy moc nezajímala, ale jakmile jsem narazila na tuto knihu psanou ve formě komiksu o komiksu, našla jsem v tomto umění jakési zalíbení. Ráda si proto zkusím nějaký přečíst.
Nádherná knížka, autor je velice sympatický a působivý vypravěč. Tohle dílo si zaslouží víc než pět hvězd! :)
Z díla je patrná Sísova inspirace renesančními umělci (Arcimboldo, Leonardo da Vinci).
Vyžívá se v neuvěřitelných detailech.
"Objevit tenhle nový svět knížek a mít na čtení čas v takovém městě, jako je Paříž, kde se dalo slušně žít i pracovat, ať byl člověk sebechudší, to bylo, jako by vám někdo daroval veliký poklad."
Moc pěkná knížka a citace mluví za všechny milovníky Paříže, knih, života.
Kniha pro děti a mládež rozhodně není, jak se mylně domnívá jeden recenzent. Už název napovídá, že se nejedná o klasickou literaturu pro děti, ale o sebranou ruskou lidovou slovesnost.
Na přebalu se čtenář dozví, že se kniha "dětem v žádném případě nedoporučuje. Tyto bujné, rozmarné satiricko-erotické pohádky by bylo možné zdeúředním jazykem označit za mládeži do 18 let nepřístupné."
Proto není radno soudit žánr knihy pouze podle názvu ;)