Lokina komentáře u knih
Kniha mě upoutala svou obálkou, která je znepokojující, ale i krásná. Už od první kapitoly se mi to četlo dobře, příběh je plynulý, jednoduchý, napínavý se zajímavým námětem. Nechybí ani překvapivý konec, ale zas tak šokující to pro mě nebylo, protože jsem přišla na to, co se tam mezi Pammie, Adamem a Emily děje. Ke konci jsem k dotyčné osobě pocítila i pochopení, proč to udělala.
Emily jsem měla někdy s to chutí dát pohlavek, ať se vzpamatuje, otevře oči a odejde dokud to jde. Stejné to bylo s Pammie, ale tu jsem neměla ráda, za to, co dělala Emily.
Bylo příjemné se opět vrátit do světa Kroniky pozůstalých, byť s novým příběhem, který navazuje na předešlou sérii, ale s jinými hrdiny. Potěšila mě ale krátká přítomnost Lii a Rafa.
S novým příběhem přichází i nové místo, kde se vše odehrává. Skalisko, Aréna a Ďáblův Chřtán byly vážně dobrá volba, velice mě zaujala historie celého území a s tím i zvláště historie rodiny Ballengerových.
Už od začátku asi tušíte, jak to s romantickou linkou dopadne, ale není nic lepšího, než si tu jejich trnitou cestu zjistit tak, že si to přečtete. S Kazi a Jasem jsem neměla problém, si je oblíbit a jsem ráda, jak skončili, bude ale další pokračování, takže se necháme překvapit.
Co mě vadilo, byly vedené konverzace o něčem důležitém, tajemném a které potom vyzněly do prázdna nebo byly zamluveny jiným tématem. Třeba druhý díl poskytne v tomhle více odpovědí.
Doufám, že na druhý díl nebudeme dlouho čekat, protože poslední kapitola byla překvapivě neuspokojivě ukončena.
I po čtvrté mě to nepřestává bavit. Absence Ferius i Reichise je znatelná, ale není to něco, co by knihu dělalo méněcennou. S novým příběhem přišly na scénu i nové postavy a nejvíc se mi zalíbil Butelios, zvláště jeho schopnosti a jak se snažil sbalit Kellena :D
Jako každý díl je i tento čtivý, zábavný, napínavý, jiné prostředí a nechybí mu zajímavá zápletka.
Ale přesto jsem ráda, že ke konci se Reichis vrátil a že v příštím díle bude sprostý a vtipný, tak jak ho známe :-)
Druhý díl jsem si užila o něco více než ten první. Setkání s hrdiny mě zase vrátilo zpět do světa Měsíčních kronik.
Kresby spolu s dialogy byly opět povedené, živé a přehledné. Netušila jsem, že takhle se pobavím u komiksu, který jsem četla podruhé v mém životě. Příběh byl jednoduchý, ale napínavý, svižný a vtipný.
A i když konec byl předvídatelný, stejně to byl konec, který jsem si přála :-)
Jakožto fanynka Měsíčních kronik, jsem nesměla opomenout komiks Iko. Je to první komiks za celou moji čtenářskou kariéru a já jsem se vskutku bavila. Oceňuji zrekapitulování postav i děje všech knih na začátku, kdo četl knihy před delší dobou, tohle přijde vhod.
Zpočátku jsem nevěděla, co od toho očekávat, ale po pár stránkách mě obavy přešly. Kresby jsou vážně nápadité, jednoduché a přehledné. Spolu s dialogy to bylo svižné, vtipné, napínavé a oddechové čtení. Pasáže s Iko a Kinneym jsou jedny z nejlepších a těším se na ně ve druhém dílu :-)
Marissu Meyer mám velmi ráda, po Měsíčních kronikách jsem se odhodlala, pustit se do Renegátů a nyní jsem dočetla druhý díl Protivníci.
Musím přiznat, že první díl se mi líbil o něco víc, ale nic se nemění na tom, že i toto pokračování jsem si užila.
Autorka má dobře vymyšlený svět, ve kterém se příběh odehrává. Ať už jde jen o popis města či myšlenku příběhu, zda přítomnost superhrdinů nepřináší obyčejným lidem i nevýhody, které si neuvědomují.
Adrian i v tomto díle byl fajn, zvláště jeho schopnost, se kterými ukázal neuvěřitelné kousky. Novu jsem si docela oblíbila, i když někdy balancovala na hraně, zda činy Anarchistů nejsou trochu přehnané, tak i přesto vyhrála její loajalita k nim.
Konec byl vážně dobrý, akční a napínavý..jsem tedy zvědavá, jak si naši "hrdinové" poradí v dalším díle :-)
O téhle knize jsem ještě před několika dny neslyšela, náhodou jsem na ni na databaziknih narazila, uložila jsem si ji, ale nedalo mě to a stáhla si e-knihu. A jsem ráda, protože kniha se mi moc líbila.
Popelku mám ráda, ať už jako knihu nebo animovaný či hraný film. Nevlastní sestra nám vypráví zajímavý pohled na události potom, co Ella odjela s princem a její sestry s matkou se musely začít starat o dům a hospodářství.
Už od první stránky mě kniha zaujala a při každém jejím otevření jsem byla zvědavá, co přijde dál. Díky čtivému a líbeznému stylu psaní se to četlo samo. Kniha obsahuje i pěkné citáty k zamyšlení.
Popelčiny sestry nikdo jistě rád neměl a přál jim jen to nejhorší, za to jak se k Elle chovaly, tady ale na ně je pohlíženo i z jejich lepší stránky a že když chceme, můžeme svůj osud změnit a najít sebe sama :-)
Poslední díl za mnou a i když tuto sérii nebudu řadit k mým nejoblíbenějším, celkově se mi líbila.
Jsem ráda, že Marguerite navštívila i nové dimenze, než v kterých byla minule. Příběh to obohatilo a byl zajímavější a čtivější.
Co mi vadilo byly neustálé monology Meg o Paulovi, jak je zničený, jak se k sobě hodí/nehodí a pořád dokola, co jsem psala už u druhého dílu, tohle mohla autorka trochu omezit a víc se zaměřit na prohledávání dimenzí.
Konec byl takový nijaký, nedotažený. To že se schylovalo ke konci světa a nějak rychle to vyřešili, jsem trochu nepochopila.
Epilog je dostatečně uspokojivý, romantická duše taky nebude zklamaná. Trilogie byla fajn pohodové čtení, ale v budoucnu už ji číst znovu nebudu.
Po více než ročním čekání, konečně přišel třetí díl Jiskry v popelu. Ze začátku jsem byla trochu zmatená a musela si vzpomenout, jak skončil druhý díl. Ale postupně mi to vše nabíhalo a já mohla nerušeně pokračovat Smrtí před branami.
Co mě nikdy neomrzí, jsou kapitoly vyprávěné více postavami, tady to byli Laia, Elias a Krkavec, takže pro mě byl příběh zajímavější a čtivější.
Autorka měla v záloze i pár překvapivých momentů, které příběh více obohatily. Líbily se mi i popisy prostředí, ať už hlavního města nebo Místa čekání, i to ve vás zanechá pěkný čtenářský zážitek.
Poslední kapitoly byly velmi vzrušující, akční a krvavé, jak byl začátek trochu pomalý, tímhle se to vyrovnalo.
..no a zase čekat na další díl!
Dopisy ztraceným je krásná kniha nejen svou obálkou, ale i obsahem. Dlouho se mi nestalo, aby mě kniha určená pro mladší čtenáře než jsem já, tak mile překvapila. Je čtivá, romantická, smutná i rozesmát mě uměla. Za sebe mohu říct, že to není jen pro vytyčenou věkovou kategorii, protože každý si v tom najde, co se mu líbí, ať už problémy s rodiči, se školou, ztráta milované osoby a vyrovnání se s bolestí.
Declana a Juliet byli sympatičtí a to jejich hašteření mě bavilo, protože i když se nemuseli, stejně je to k sobě táhlo.
Já ke knize nemám žádné výtky, bavila mě a četla se dobře :-)
Tahle kniha mě moc nadchla a jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Už od první kapitoly mě to bavilo, nechybělo tomu napětí, teen romantika, zvraty, které pěkně zahýbaly dějem.
I když se jedná o YA, příběh nebyl povrchní ani nějak přeslazený. Hlavní postavy, zapletené do sítí svých lžích a tajemství, si oblíbíte, i když nechcete. Bylo zajímavé číst, jak řeší své problémy, jak se školou, tak nařčením z vraždy a jak vlastně se každý s tím vypořádá po svém.
Celou dobu jsem měla nějaké tipy, kdo to mohl být a i mě to rozuzlení příběhu napadlo, takže jsem tak překvapená nebyla. Kdo má rád středoškolské prostředí, tajemství, romantiku, určitě si to přečtěte :-)
Autonomie byla kniha, na kterou jsem byla moc zvědavá. První kapitoly se četly dobře, ale postupně jsem měla co dělat, abych udržela pozornost. Ne že by mě kniha nebavila, asi to bylo jejím stylem psaní, protože někdy jsem musela některé pasáže číst znovu, abych pochopila podstatu konkrétní scény.
Téma knihy je zajímavé, různorodá prostředí ve kterých se příběh odehrával, zvlášť popis těch míst, mě často bavilo víc než děj knihy.
S koncem knihy, i když uspěchaným, jsem spokojená. Docela jsem ráda, že to je samostatná kniha, pokračující díl by byl asi zbytečný.
Jako předchozí díly se mi i tento líbil. Opět autor dokázal vymyslet chytré, chladné a bezcitné vrahy. V knize nechybí ani plno zvratů, díky nimž chcete vědět, jak to bude pokračovat dál.
Nevadila mi ani příběhová linka s Dunjou, kterou mám ráda a těším se na její pokračování v dalším díle.
Jen ten konec je trochu uspěchaný, jinak tenhle díl mě bavil a poslední kapitolou mě navnadil na nadcházející díl.
Na Nimbus jsem se moc těšila, protože Smrtka byla skvělá a druhý díl mě nemohl zklamat. Opravdu nezklamal a za sebe mohu říci, že Nimbus je parádní pokračování, které je jedna velká jízda od začátku po konec.
Kniha rozhodně stojí za přečtení, nechybělo tomu napětí, akce, velké zvraty, které zamíchaly dějem. Zaujal mě popis Trvalky, protože takhle si představuji město budoucnosti. Líbily se mi i pasáže vyprávěny z pohledu více postav, zvláště na konci, mně to přišlo záživnější a rychleji se mi to četlo.
Už aby tady byl třetí díl, protože nad několika dějovými linkami visí plno otazníků a já chci znát odpověď! :-)
Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá a vůbec jsem nevěděla, jestli se mi to bude líbit. Nakonec si Furyborn získala mé čtenářské srdce. Kniha je poměrně dlouhá, ale mně styl vyprávění sedl a příběh rychle odsýpal.
Zajímavé byly kapitoly z pohledu Rielle a Eliany, které odděluje tisíc let a mě zajímalo, jakou cestou se spojil jejich osud. Najdou se tam i dost překvapivé momenty, které vyvolávaly další otázky, takže jsem byla nedočkavá až to dočtu.
V knize se nachází mapa i tabulka elementů, sloužící jako dobrá pomůcka k přehlednosti příběhu.
Druhý díl by tu mohl být už hned :-)
Od autora jsem četla Není úniku, které se mi velmi líbilo. Na dostřel není též špatná kniha, ale při jejím čtení jsem nepociťovala takové napětí jako u první knihy.
Během čtení se mi ale stalo, že příběhu vůbec nevěnuji pozornost nebo že jsem stěží dočetla kapitolu. Přitom námět knihy je zajímavý a dění se postupně stupňuje, najdou se tam i překvapivé momenty, které mě dokázaly upoutat a dočíst to a i finále, kdy jsem byla zvědavá, jak to s mladou dvojicí vůbec dopadne.
Na léto je kniha i se svojí délkou ideální.
Překvapivý survival thriller, který jsem ani neměla v plánu číst. A udělala jsem dobře, protože je to výborná kniha. Četlo se to dobře, kniha není nijak dlouhá, líbily se mi i části popisující smrtící jízdu bratrů i jejich vyjadřování a charakter.
Téma knihy je hodně zajímavé a když se to skloubí i s prostředím, ve kterém se to odehrává, vychází z toho, že od knihy nebudete moci odejít.
Musím přiznat, že kniha nebyla špatná a líbila se mi. Podstata příběhu je stále stejná jako u podobných YA fantasy knih, ale autorka nám představila nový a pestrý svět. Prostředí podobné Africe bylo zajímavé, exotické a originální byly i nová slova, která do toho dobře pasovala.
Ocenila jsem i kapitoly z pohledu více postav, takže to aspoň bylo záživnější a nebylo to o jedné postavě.
Co mně vadilo, byly opakující se některé pasáže, zvláště co se týkalo vyjadřování emocí, vzpomínek nebo kapitoly, které nijak příběh neposunuly vpřed. To mně přišlo jako zbytečná vata, mohlo to být o trochu kratší a knize by to prospělo.
Jestli máte rádi fantasy YA se všemi rysy, které k ní patří, ale je to okořeněno novým světem a jeho zvyky, magií, tak se do knihy pusťte :-)
Já druhý díl nebudu nijak netrpělivě vyhlížet, ale zvědavost mi nedá a přečtu si ho.
Další kniha ze série Frost Easton se mi líbila více než první díl. Upoutaly mě kapitoly vyprávěné z pohledu Rudyho, bylo zajímavé i děsivé číst proč to dělal a co ho k tomu dohnalo. Další plus bylo i odhalení, co se vlastně stalo Frostově sestře Katie.
Příběh byl napínavý, překvapivý a Shack zase válel, já pořád říkám, že kočky jsou super (taky mám tři) :-D
Co jiného bych měla napsat, než že se mi to líbilo. A že jsem vděčná za tuto doplňkovou knihu, díky níž jsem se mohla vrátit do světa Měsíčních kronik. Je to dokonalé, krásné a dojemné, zvlášť poslední kapitola :-)
Každá kapitola mě pobavila, rozesmutnila nebo jako u poslední kapitoly jsem se tetelila štěstím, že všichni hrdinové chystající svatbu, jsou pohromadě :-)
Kniha nemůže uniknout fanouškům této série, protože dotváří celek celého příběhu.