Lokina
komentáře u knih
Rod plamene a stínu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Přiznávám, že začátek knihy začal slibně. Bryce a Hunt byli od sebe a světe div se, mně to vůbec nevadilo. Ba naopak, kdyby jejich odloučení trvalo déle, bavilo by mě to víc. Brycino působení ve světe Dvorů bylo zajímavé, ale když začala získávat větší moc, stala se z ní nesnesitelná nána, která snědla všechnu moudrost světa. Jediné plus z toho vzešlo, že nás asi čeká pokračování Dvorů.
Hunt je prostě typ, který zabije každého, kdo se na jeho družku jenom špatně podívá. Hunt na mě působí jako arogantní blb a opět až s chorobnou posedlostí na hlavní hrdinku. Tohle mi nepřijde normální a docela je to otravné.
Jak ale začátek vypadal dobře, tak zhruba od poloviny mě to přestávalo bavit. Velkou roli v tom hrál Brycin návrat a její rozkazování a upnutost na Hunta. Úplně jsem taky nepochopila jejich hádky a nekonečné usmiřování. Co se týče vztahu Lidie a Ruhna, tak docela ohrané klišé, které ničím nepřekvapilo.
Jediná postava, které jsem fandila, byl Ithan. Aspoň, že jeho příběhové zakončení se dalo vnímat jako smysluplné. Plusem bylo i vyprávění z pohledu více postav. Bylo to aspoň víc záživnější.
Závěrečná bitva se povedla, akční jízda, kterou jsem si užila. Bohužel potom následovalo loučení, které bylo až moc sentimentální a zdlouhavé. Knížce by přispělo škrtání, velké škrtání.
Knížku jsem si půjčila v knihovně, tak si nemusím stěžovat, že to byly vyhozené peníze.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Musím přiznat, že po vizuální stránce je knížka krásná, hezky by se vyjímala v knihovně. Ale po obsahové stránce už to za moc nestojí.
Knížka se jakž takž četla dobře, hlavně konec byl určitě nejlepší částí, měl svižné tempo. Draci jsou také světlým bodem knihy. Oblíbila jsem si Cat, konečně někdo, kdo má pevný charakter a nebojí se konfrontovat hlavní dvojici. To je asi všechno, co se mi na knize líbilo.
Naivně jsem si myslela, že autorka popíše víc do hloubky mytologii světa, hlavně co se týče wywern a veninů. Bohužel autorka se víc soustředila na vztah Violet/Xaden. Jejich pasáže a kapitoly jsem rychle přelétla. Přišly mi hrozně nezajímavé, nudné a co víc pořád se jejich problémový vztah neustále opakoval až to začalo být otravné, knížce by prospělo hodně škrtání, pak by to bylo snesitelnější. Xaden je sice krásný badboy, faktem ale zůstávat, že je to arogantní, nesympatický a majetnický pablb.
Violet byla neustále protivná a nerozhodná ohledně vztahu s Xadenem. Jednou ho miluje pak zase ne a tak neustále dokola. To pak se příběh vlekl a byl utahaný.
Knížka má velký potenciál, škoda že ho autorka nevyužila. Příběh je průměrný, konec je obstojný, ale nestačí to, aby knížka byla super.
Na další díl nebudu rozhodně netrpělivě čekat, ale časem si ho přečtu.
Jarní oběť
Anders de la Motte
Jako u předchozích knih z této série, jsem si knížku velmi užila. Od začátku do konce mě bavila, nedala mi prostor, abych se nudila. Díky svižnému a čtivému stylu psaní, příběh ubíhal velmi rychle.
I zde oceňuji kapitoly z minulosti, člověk si tak může více dumat nad příběhem. Moc mě zaujalo i prostředí a kdy se příběh odehrává, protože to bylo více napínavější a tajemnější.
Kdo má rád záhadné thrillery s nečekanými konci, tuto sérii doporučuji :-)
Zimní oheň
Anders de la Motte
Zase jsem si knihu neskutečně užila. Budu se opakovat, ale příběh byl napínavý, čtivý, dokázal si udržet tajemnou atmosféru. Postupné odhalování celé tragédie nám nabídlo velmi povedené a nečekané rozuzlení. Už jsem si myslela, že jsem na to přišla, ale byla jsem trochu mimo.
Na toto období je kniha ideální volbou.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Už je to nějaký pátek, co jsem četla od autora Konec léta. Pamatuji se, že se mi to líbilo.
A stejné to bylo i s tímto dílem ze série Roční období. Knížka je moc čtivá, napínavá. Svým způsobem se mi příběh dostal pod kůži a spolu s hlavní hrdinkou jsem dumala a vytvářela teorie, kdo by mohl být odpovědný za spáchané činy.
Tento typ thrillerů mám ráda, kdy postupně se odhalují tajemství a když už si myslíte, že znáte pravdu, přijde nečekané rozuzlení.
Všude samí lháři
Shari Lapena
(SPOILER) Já jsem vcelku spokojená. Jako letní čtení je kniha ideální volbou.
Knížka se velmi dobře čte, svůj podíl na tom mají i kratší kapitoly a jednoduchý styl psaní. Plusem je i vyprávění z pohledu více postav.
Zhruba po půlce knihy děj začne být předvídatelný a brzo na to se odhalí, kdo za tím vším je. Což přispělo k tomu, že mé nadšení ze začátku trochu opadlo a konec mi přišel uspěchaný. Avery byla nesnesitelná manipulátorka a jak to s ní autorka vymyslela s tou její vypočitatelností a kalkulováním, tomu jsem moc nevěřila.
Od autorky jsem asi četla lepší, ale jako nenáročná jednohubka určitě neurazí.
Labyrint (1.-3. díl)
James Dashner
(SPOILER) První díl hodnotím velmi kladně. Přiznávám, že film jsem viděla jako první a celou film. sérii řadím mezi moje oblíbené. Kvůli tomu jsem si i kupovala knížku. Ale pokaždé když jsem ji chtěla začít číst, tak to nedopadlo. Sama nevím proč, jestli jsem se bála, že mě to nebude bavit (když film mě nadchnul).
Teď konečně přišla její chvíle. A všechny obavy, že už jsem mimo věkovou skupinu, že je to z pohledu kluka a vůbec, že se to točí výhradně jenom kolem mužských postav, šly stranou.
První díl mě bavil. Dystopické romány mám v oblibě a tento se mi trefil do noty. Čtení jsem si užívala, bylo to čtivé, napínavé, akční. Zajímavé a tajemné bylo dění a rozluštění okolo Labyrintu a jeho děsivý význam.
Zatím jsem spokojená a těším se na druhý díl.
Druhý díl nás přenesl z Labyrintu na zcela odlišné místo Spáleniště, které působilo depresivně a nahánělo hrůzu. I tak se to četlo velmi dobře, děj byl svižný, měl co nabídnout, aby mě to dokázalo upoutat. Za mě to byla podařená část, kde Thomas poprvé čelil raplům pod zemí. Povedené pokračování této trilogie.
Třetí díl se mi také líbil, stejně jako u předchozích dílů, i tento si dokázal udržet svižné tempo. Zvláště scény, kde dojde ke konfrontaci s raply, jsem si vyloženě užívala. Newta jsem měla ráda a při čtení pasáže, kde je zabit Thomasem na vlastní přání, jsem byla velmi smutná.
Trilogii určitě doporučuji, kdo má rád scifi a dystopické romány. Rozhodně patří k nejzdařilejším dílům svého žánru.
Tři sestry
Heather Morris
Rozhodně nemohu znevažovat, co si sestry prožily. Byl to opravdu tragický, smutný příběh o nezlomném sesterském poutu. Kniha je velmi čtivá, na to o jaké téma se jedná. Součástí knihy jsou i dobové fotografie, ty se mi moc líbily.
Stejně jako u Tatéra jsem měla pocit, že autorka z příběhu dělá pohádku. Některé věci z tábora mi přišly málo uvěřitelné.
Konec mi přišel až moc utahaný a zdlouhavý. Moc mě potěšilo, že sestry našly štěstí a radost, ale autorka to mohla podat jednodušeji. Mnoho věcí se tam opakovalo a odrazovalo mě to od čtení.
Ze všech příběhů se mi nejvíce líbil ten Cilčin.
Cilčina cesta
Heather Morris
Pokračování o Cilce se mi líbilo více než Tatér.
Nad knihou jsem byla velmi překvapená, protože při jejím čtení se mi nechtělo uvěřit, že je to od stejné autorky Tatéra. Příběh se mi zdál uvěřitelnější, snadno jsem si hlavní hrdinku oblíbila a kniha dokázala ve mně vyvolat větší emoce.
Osud si pro Cilku přichystal těžkou cestu. Když už přežila Osvětim, zavřeli ji do gulagu. Jenom s obdivem jsem četla o Cilčině velké vůli žít, pomáhat druhým, nenechat se zlomit a v tom pekle si najít i životní lásku.
Knihu mohu vřele doporučit.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Přiznám se, že nebýt seriálu, který chci vidět, tak Tatéra z Osvětimi si ani nepřečtu. Hodně k tomu přispěly recenze, ale i anotace knihy, která mě moc nezaujala.
Knize jsem dala ale šanci, abych ji mohla porovnat se seriálem. Jako u většiny knih tohoto typu, i zde nechybí popis zvěrstev napáchaných na nevinných lidech, ztráta identity, rozvrácení rodin a těžký návrat přeživších do běžného života.
Někdy mi příběh připadal až nereálný, nechci to slovo napsat, ale přišlo mi jako by autorka "pobyt" táboře zveličovala. Kniha se četla dobře, navzdory tomu, co kniha obsahuje. Díky jednoduchému stylu psaní jsem sice knihu dočetla do konce, právě styl psaní ale přispěl k tomu, že to bylo místy odosobněné. A konec je za mě uspěchaný, nedokázal vyvolat větší emoce.
Jsem trochu zklamaná, uvidíme, co přinese seriál.
Buď jako řeka
Shelley Read
Mám radost, že jsem měla možnost si knihu přečíst. Na zadní straně je zmíněná i kniha Kde zpívají raci a moc se mi líbila. Takže zvědavost vyhrála.
Autorčin styl psaní je jako pohlazení po duši, psané s citem, pokorou. Při popisu tamní krásné a drsné přírody se úplně tají dech (nedalo mi to a vyhledala jsem si fotky).
Příběh je velmi silný, smutný, ale protkaný nadějí a odhodláním hlavní hrdinky. Bud' jako řeka je jedna z nejhezčích knih, co jsem četla. Víc netřeba psát, pokud váháte nad čtením, nečekejte :-)
Tajemství z Osvětimi – Skutečný příběh
Nina Majewska-Brown
(SPOILER) Opět velmi náročné, emoční čtení. A stále je to těžké pochopit a zpracovávat, co se za války dělalo za zvěrstva.
Hlavní postava se snažila být silná, takovou vůli to přežít, to si vůbec nedokážu představit. Když to nejhorší měla za sebou, tak aby manžel jí byl oporou, naopak starosti ještě přidělával. Lopatou bych mu dala po hlavě!
Součástí knihy jsou i dobové fotografie a jen umocňují smutnou atmosféru knihy. Plusem jsou i poznámky pod textem.
Polibek vítězů
Marie Rutkoski
(SPOILER) Série nebude patřit k mým oblíbeným, za mě se ale jedná o povedenou, nenáročnou četbu, kterou si postačí vypůjčit v knihovně.
Velkým překvapením pak byla absence magie či nadpřirozených zvířat a že vůbec příběh bez toho může být čtivý, napínavý a poutavý. Mám ráda mapy v knížkách a jsem ráda, že v tomto díle jedna byla vyobrazena.
Rošar byl zatraceně výborná postava, která dokázala navodit tu správnou atmosféru nebo stmelovat lidi v nelehkých momentech. Klidně bych si ráda přečetla krátkou novelu věnovanou jemu.
Romantická linka mezi Kestrel a Arinem se v průběhu série vyvíjela pomalu, křehce a bolestně. A vůbec mi to nevadilo, šťastného konce jsem se dočkala. Takže za to, že hlavní postavy po sobě neskákaly jak smyslu zbavení každých deset minut, má autorka u mě velké plus.
Kestrelino řešení s císařem bylo velmi mazané a překvapivé, ale co se týče války a jejího ukončení, přišlo mi to nedotažené a rychle ukončené. Linka s Ronanem a Jessou je také odbytá a je to škoda, protože Ronan byl zajímavá postava. A naivně jsem si myslela, že ve druhém dílu nezemřel, ale padl do dakranského zajetí a v tomto díle se mohl záhadně objevit. To už bych ale chtěla asi moc.
Zrada vítězů
Marie Rutkoski
Druhý díl měl rozhodně co nabídnout, ale první díl se mi líbil více. Určitě se nejedná o typicky nudný vycpávkový díl. Za mě je Zrada vítězů je povedené pokračování. Někdy to ale skřípalo, hlavně ve chvílích, kdy jsem očekávala něco zásadního. To hlavní hrdinové pak činili nepochopitelná někdy až nesmyslná rozhodnutí a vedlo to jen do slepých uliček a na děj to mělo malý vliv.
Život na císařském dvoře byl pojat tak, jak má vypadat. Nechybělo plno lží, intrik, tajemství, přetvářek a pomluv.
Druhý díl přinesl nové postavy, které jsem si ihned oblíbila, prince Verexe a Rošara (asi jsem divná, ale při jeho popisu mi okamžitě naskočil obrázek Coopera ze seriálového Falloutu).
Kniha je určitě čtivá a nenáročná záležitost, napomohly k tomu jak kratší kapitoly, tak i vyprávění z pohledu více postav. Příběh byl o to více záživnější.
Konec knihy je sice hodně vypjatý a emotivní, přesto předvídatelný. Přišlo mi, že právě chování a chyby hlavních postav vedlo k tak rozporuplnému ukončení druhého dílu.
Kletba vítězů
Marie Rutkoski
Musím uznat, že kniha mě velmi překvapila. Vůbec na tom ani nezměnil fakt, že i když se jedná o fantasy jenom z důvodu vymyšleného světa, nenajdete tam žádná magická stvoření, předměty či kouzla. I tak to bylo, aspoň za mě, velmi záživné čtení. Rozhodně k tomu napomohly krátké kapitoly a čtivý styl psaní.
Hlavní protagonisté byli sympatičtí. Oceňuji, že hlavní postavy se na svůj věk nechovali jako splašení a hormonálně nevyrovnaní jelimánci. Na jejich chování bylo hodně znát, v jakém prostředí vyrůstali a dokázali někdy jednat a intrikovat jako dospělí. To, že k sobě našli zalíbení, bylo sice předvídatelné, ale nějak to nenarušovalo děj knihy. Škoda, že Ronan nedostal více prostoru, protože jeho postava se mi také líbila.
Kdo máte rádi mocenské tahanice, intriky a války bez magického vlivu, tak doporučuji.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Jak jenom tuto knihu zhodnotit. Díky stylu autorky se to četlo svižně. Ale díky tak depresivní atmosféře a citlivému tématu to bylo naopak těžké strávit a pochopit. Co bych vyzdvihla byl krásný popis přírody.
Určitě bych neřekla, že se mi kniha líbila nebo mě nadchla, asi by to nebylo ani vhodné. Kniha jako tato je důkazem, že dokáže vyvolat spoustu emocí. Hlavně lítost nad hlavní hrdinkou, zlost na její rodiče.
Ne že by byl konec pro mě zklamáním, ale čekala jsem, že se některé věci dořeší. Ale asi to tak autorka chtěla, aby jsme se nad koncem zamysleli.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
(SPOILER) Tak i já musela ukořistit hit posledních měsíců, nedalo mi to a zvědavost vyhrála.
Kde jsou draci, na tom nejde nic zkazit, ne? Autorka píše tak, že příběh se četl sám. Je to opravdu moc čtivé a od prvních kapitol to dokáže zaujmout. Ale našly se tam i pasáže, kdy jsem obracela oči v sloup.
Draci jsou prostě skvělí a to i takových chvílích, kdy jsem měla pocit, že čtu román pro dospělé a čekala jsem až se opět ukáží na scéně. Protože hlavně s koncem jsem měla nutkání přestat číst. Když se ukázali, tak si všechnu pozornost kradli pro sebe.
Violet mi nijak nepřirostla k srdci, chvílemi byla nesnesitelná se svojí zamilovaností ke Xadenovi. Uvidíme, jak si povede ve druhém díle. Dain byl fajn, někdy ale až otravně ochranářský. Xaden, to je kapitola sama o sobě. Ze začátku to byl badass dračí jezdec, ale jak se začal sbližovat s Violet, stal se z něho uslintaný a až chorobně posedlý hlavní hrdinkou. Už to vypadalo, že přijde i milostný trojúhelník, naštěstí se z toho nevyklubalo něco, ve smyslu ukňourané Violet a její rozhodování mezi dvěma muži.
Vztah Violet a Xadena je až moc nepřirozený. Ze začátku se mi líbilo, jak spolu nevycházejí a pošťuchují se, vrhají na sebe vražedné pohledy. Ke konci, kdy si spolu něco začali, tak jako by to psala jiná autorka. Bohužel ty kapitoly, kde Violet a Xaden si spolu začnou, tak to je neuvěřitelný patos. Kdyby v knize nebyly vůbec, nic by se nestalo. Rychle jsem tyto pasáže přeskákala, abych se dočkala nějakého důstojného konce. Závěrečná bitva aspoň byla velkolepá, ale smutná. To se musí autorce nechat, že akční a napínavé scény umí psát.
Bavilo mě i působení studentů na akademii a jak to ovlivňuje jejich životy. Když se neřešil vztah mezi hlavními hrdiny, ale mezi studenty, tak to působilo mnohem zajímavěji. To jejich soupeření mezi sebou, výběr draků, cvičení, dozvídání se více o dracích, nepřátelích. To mě na té knížce nejvíc zaujímalo. Co se týče světa ve kterém se to odehrává, tak se mi líbí, je zajímavý. Ale přesto bych se chtěla dozvědět více. Autorka si mohla s jeho popisem dát větší práci než se věnovat toxic vztahu mezi Violet a Xadenem. Ve druhém dílu by mohla dát větší prostor více postavám třeba Rhianonn nebo Sawyerovi či Miře, několik kapitol z jejich pohledu by příběhu prospělo.
Poslední kapitola byla z pohledu Xadena trochu utrpení. Přes omílanou věc, že bez Violet nemůže žít, se nám aspoň dostalo velkého překvapení.
Druhý díl si přesto všechno ráda přečtu.
Pomocnice
Freida McFadden
V knihovně jsem měla knihu zamluvenou a když jsem ji měla doma, moc se mi do ní nechtělo. Po prvních stránkách mě takové myšlenky přešly a nechala se plně pohltit příběhem. Mám moc ráda tyto psychothrillery pro ženy.
S každou ubíhající kapitolou jsem si říkala, co se to tam děje? Kniha je velmi čtivá a díky krátkým kapitolám za chvíli přečtená. Také mě mile potěšilo vyprávění z pohledu více postav.
Rozuzlení příběhu bylo nečekané a svým způsobem uspokojující. S dočtením a zaklapnutím poslední kapitoly knihy přišel pocit velké zvědavosti na pokračující díl.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Jsem na sebe docela pyšná, že jsem sérii nevzdala a přečetla ji do konce. Už během prvního a druhého dílu jsem měla problém porozumět vědeckým pasážím a i u tohoto dílu tomu nebylo jinak. Čtení mi sice trvalo o něco déle, ale nakonec jsem svým způsobem pochopila oč tam běží. Během čtení jsem tak neměla rozpačité pocity, zvláště při dočtení konce.
Některé kapitoly byly velmi čtivé a napínavé. Jindy se příběh vlekl a měla jsem co dělat, abych udržela pozornost. Svým způsobem k tomu přispěla i postava Sin, která byla až moc přecitlivělá. Chyběl mi Ta'Š a jeho humor.
Konec knihy na mě působil tak, že jsem cítila smutek, úzkost a titěrnost své existence. Prostě to skončilo tak rychle, nijak velkolepě, epicky. Jednoduše to skončilo melancholicky krásně.
A teď mě čeká seriál. Mám ale tušení, že knižní předlohu to nepřekoná.
Temný les
Liou Cch'-sin
I po druhém díle mě tato série baví čím dál více. Přiznám se ale, že Wang Miao z prvního dílu mi byl více sympatický než Luo Ťi. Postava Ta'Š si zachovala svoji náturu a stále je mým oblíbencem.
První polovina knihy je pomalejší, přesto se tam našlo plno věcí, které mě zaujaly. Tím, jak to pomalu začalo, tak to parádně vygradovalo ve druhou polovinu. Ta byla zajisté čtivější, záživnější, velkolepější a velice znepokojující.
Honem na třetí díl!
Na Netflix míří seriál a tak budu moci posoudit, jak se televizní zpracování povedlo.
