lososnapouti
komentáře u knih
Žert
Milan Kundera
Jedna z nejnáročnějších knih na vstřebání, na soustředění, jakou jsem kdy měla čest číst. Zároveň však také kniha, u které se vyplatí zůstat. Kundera píše neokoukaně, originálně, rozvinutě a jeho slova ve vás zanechají stopu. Jazyk vám již možná občas může připadat zastaralý, zejména, pokud je vám tak kolem 20, ale nic to nemění na tom, že je brilantně jiný. Nemyslím si, že přečtení budete litovat. K úplnému pochopení by dílu musel člověk věnovat velké množství času, toť názor můj.
Obrys
Rachel Cusk
Kniha je to nedějová, jde spíše o takové nahlédnutí do oken různých, velmi zajímavých postav a o jemné nuance vztahů, které máme šanci nerušeně pozorovat. Jazyk knihy je navíc originální a vytříbený, skladba vět velmi plynulá. Bonusem je, že na vás opravdu dýchne atmosféra Athén, byť v takovém intelektuálnějším provedení.
Tíživá láska
Elena Ferrante
Tíživá láska mě po celou dobu čtení opravdu tížila na srdci. Elena Ferrante dodává ve velmi útlé knize hutný náhled do mysli ženy, která přišla o matku.
Děj se odehrává během pouhých pár dní. Podstatnou část tvoří vzpomínky, rozhodně se nedá říct, že bychom sledovali každý hrdinčin nádech. Je to ale rozhodně kniha introspektivní, do hloubky se zabývá zejména právě hrdinkou a vztahem s její matkou.
Hlavní hrdinka je briskní a její vyprávění velmi poutavé. Mám pocit, jakoby skládala mozaiku, která se vám v podstatě pořád zase rozpadá, a vytváří nové, ještě nikdy neviděné obrazy.
Knihu doporučuji všem, kteří hledají introspektivní příběhy, přesvědčivě vylíčenou italskou atmosféru, nekonvenční pohledy na věc a propracované dílo.
K majáku
Virginia Woolf
Virginia Woolf roztáčí ruskou ruletu postav. Výsledkem zastavení disku však není smrt, ale jedinečný přístup k obyčejným myšlenkám, které ohromí, zasvrbí a omámí- svou jednoduchostí, jinakostí. Jazyk je jemný jako bič a postavy nudné jako horská dráha. Nevím, nejspíš nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla.
Kniha denních modliteb
Joan Didion
Že se mi to bude líbit, to jsem čekala. Ale že až tak moc?
Didion popisuje zdánlivě malé momenty, které se ovšem postupně složí příběh, který vás zaujme. Didion má talent charakterizovat lidi briskně, originálně, trochu jedovatě a je to fakt fajn.
Višňový sad
Anton Pavlovič Čechov
První čtení mě nikterak neohromilo. Ale podruhé, napodruhé, jsem višňovému sadu propadla.
Čechov opravdu mistrně vystihuje obyčejný život, kdy lidé, postavy o dvanácté obědvají a přitom se rozhoduje o jejich osudu. Z celého díla na mě nejspíše nejvíce zapůsobila právě ta nefalšovaná lidskost. Čechov viděl lidi takové, jakými jsou, nejen jako historické vzory, nejen jako nepřemýšlející tvory, prostě lidsky.
neexistence
Eva Pospíšilová
(SPOILER) Musím přiznat, že mě knížka úplně neuvěřitelně zklamala. Od autorek jsem četla již Pátou minutu a ta mi připadala skvělá, takže jsem doufala, že i toto bude stejná situace. Nebyla.
Postavy mi připadaly dvojrozměrné, nesympatické a důvody pro jejich chování přinejmenším zpochybnitelné. Vytvářet romanci z pomalu znásilnění je velmi zvláštní styl. Mno. Knihu odkládám a již znovu určitě nezvednu.
Zlomená žena
Simone de Beauvoir
Výtečná kniha. Určitě se k ní vrátím, až budu trochu starší, a ne dvacetiletá, rozhodně doporučuji!
Zázraky padlých svätých
Maggie Stiefvater
Maggie Stiefvaterová a její jemný magický realismus, který pohladí u srdce. Havraní bratstvo je lepší, ale tohle je také velmi milé.
