Loxias komentáře u knih
Prvi cast klasicky naivni a nezabavna. Druha uz mnohem povedenejsi. Na kolena ji ale srazi vsudypritomna retrospektiva, jakoze vyplnuje snad 40% pribehu.
Trochu me mrzi, ze nekteri lide asi ve trinacti letech jeste zerou hlinu a na zaklade vlastni zkusenosti, pak dokazi zpochybnovat vyjadrovaci schopnosti trinactiletych spisovatelu. Ono lide s autismem mivaji zpravidla bohatou pasivni slovni zasobu, jen ji neumi pouzit v reci. Diky pocitaci se ale casto dokazi vyjadrit lepe nez jejich neutisticti vrstevnici.
Hodne rozvlekle, mnoho postav, kdy u vetsiny nezname motivaci. Pokud clovek nepodlehne wow efektu prenosu deje do 17. stoleti, tak vlastne komiks moc nenabizi. Hodne mi tam chybel nejaky spad, napeti, ale vetsinu casu mi bylo vlastne jedno co se s postavami stane, protoze vetsina stajne nedostala prostor se nejak vyprofilovat. Svetla chvilka byla konfrontace s Doomem. Celkove ale zustala ocekavani nenaplnena.
Smisene pocity. Obcas kniha ma drive a tempo a nuti dotahnout aspon kapitolu a obcas sem se nebyl schopen prokousat strankou. Pasaze, kde byl dialog prerusen dvema strankami popisu okoli a atmosfery okamziku, me vylozene obtezovaly.
Neda se jinak. V mych ocich je Mistr a Marketka dost precenovanva kniha. Misty je to sice celkem povedena taskarice, ale to se bavime asi tak o petine knihy. Ze zbytku si proste neodnasim nic co by pretrvalo. Sila a hloubka tady proste neni ..alespon pro me ne.
Premyslim, jestli tohle byl zatim nejlepsi dil nebo je to dany tim, ze sem ted cerstve po precteni. Kazdopadne posledni tretina byla dost brutalni jizda a bavilo to moc. Po pekelnem vrchu sem si rikal, ze to byla takova jednorazovka, ale dal sem sanci dalsim dilum a ted to vypada, ze to dotahnu do konce.
Vlastne nemuzu rict zadne proti. Nektere casti pribehu byly dost zjednodusene a stejne tak nektere postavy. Ale kdyz to vezmu optikou 9 letych deti pro ktere je kniha urcena, tak je to vlastne akci narvana jizda v zajimavem tajuplnem prostredi, ktera bavi od zacatku do konce.
Napad dobry, destske postavy jsem taky unesl, ale celou knihou me provazi pocit nevyuziteho potencialu. Nechapu, ze Havraspar a Mrzimor nedostaly temer zadny prostor, zadnou historii nebo identitu a jsou vlastne zbytecne. Chybi podrobnejsi background dulezitych postav. podrobneji rozvedena kouzla, takhle to vypada, ze se naucite 3 a da se s nimi vyhrat kouzelnicka valka. Ustredni pribeh vlastne taky moc nezaujal a krom konce nebyla nijak podtrzena jeho dulezitost. Takze jako pro deti dobry no, bohuzel nicim neprekvapilo.
Na uvod je to spise slabsi kousek. Obecne Mrakoplas neni moc zabavnej a zachranuje ho spis deni okolo nebo mimo nej.
Po Ready player one je to jednoznacne zklamani. Pribeh je neskutecne naivni, ze ani pri nejlepsi vuli se nepriblizuje k hranici uveritelnosti. S tim souvisi tezko uveritelne motivace postav a jejich rozhodovani. Konec tomu jen dava korunu. Asi pobavi, kdyz je ctenarovi nact, ale kdyz se u toho zacne premyslet, tak okamzite prestava fungovat
Zlata era ctyrlistku. Proslo mi to rukama tolikrat, ze to ani nespocitam. Nostalgicka aura, ktere se maloco vyrovna
Svizne se to cte, vsechno dava smysl a funguje to dohromady. Postavy zabavne a kazda ma svoji ulohu. Za me dobra detektivka a dam si dalsi.
Kdyby se autor sam ridil hrou "jak to bylo dal", tak to mohlo byt jeste lepsi. I tak pro me kingova druha kniha byla mnohem stravitelnesji nez prvni Poselstvi.
Nektere rozhovory slabsi. Misty bych mel drobne vyhrady k obsahu i forme. Celkove ale zajimave a urcite stoji za precteni
Tezko zastirat zklamani. Napad, ktery se tak skvele podarilo zpracovat v prvnim dilu uz se proste tak uspesne nedal nastavovat i ve druhem. Dej postrada napeti a spad, vse pusobi, ze je to tam dane tak z povinnosti, genialni mix popkulturnich odkazu z prvniho dilu se tu zvrhnul na otravny gulas nezajimavosti. Blok nekolika kapitol venovanych filmum Johna Hughese, byl tak otravny, ze jsem myslel, ze knihu odlozim. Pomerne caste woke agitace mi taky prisly zbytecne. Cele to byl takovy sprint bez spetky atmosfery se zaverem, ktery zanechal jen rozpaky a celkove by asi bylo lepsi, kdyby kniha ready player two nikdy nevznikla.
Asi to bylo dobry no, ale byl to tak koncentrovanej smutek a frustrace, ze nemuzu rict, ze bych si to cteni nejak uzival, coz ale nejak je to, co od toho ocekavam.
Styl vypraveni, vypravecka a jeji vsuvky, nahodne rozdrolene preklady do nemciny a zpet (i kdyz se cela kniha odehrava v nemcine) a spousta dalsich, vice ci mene, neprijemnych drobnosti rozbiji jinak potenciálně silny pribeh na milion kousku. Pri cteni pak skladate kousky dohromady, ale s kazdym kouskem se sila knihy ztraci a celkovy dojem je vlastne docela nevyrazny.
Sex, magie a strelba proste samy o sobe uspech nezaruci. Nic proti Kotletovi, nektere pozdejsi veci se mi od nej libi, ale tohle je proste bida. Zakonceni povidek bez napadu, bez odkazu, je to nemastne, neslane a pronudite se az do konce. Je to skoda, prvnich par stranek melo slusny potencial.
Joo to byly casy, kdyz ste si mohli litat nad afrikou a strilet cernochy a araby jak na pouti. Ochrance zvirat kniha asi taky moc nepotesi.
Celkem zajimavy Kotleta. Cyberpunk mu docela sedl. Neni to zadny Neuromancer, ale to je asi v tomto pripade lepsi. I tak se tu kotleta snazi vytezit zajimave prostredi a popisuje spoustu detailu, ktere udrzuji pozornost.