Lucik87
komentáře u knih

Nádherně poutavý příběh! Jsem očarována stylem a lehkostí, s jakou Nicholas Sparks knížku napsal. Někdy mě až zaráželo, že takový příbeh - myslím tím ty pocity a potřeby ženy, dokáže mužská ruka, tak bravurně a věrohodně popsat. Celý příběh je tak nějak plný něhy a výjimečně napsán. Něco mi říkalo, že je to shledání dvou osob tak výjimečně, že to nemůže trvat věčně. U konce jsem brečela, protože kdo ví, jaká je ztráta milovaného člověka, toho tato kniha nemůže zanechat chladným.


Při líčení osudů lidí z Willardu mi běhal mráz po zádech. Tolik jsem hlavní hrdince fandila, aby se vše v dobré obrátilo...velmi poutavé a mrazivé.


Nelíbilo. A možná proto, že jsem od knihy čekala víc. Tak nějak, když knihu celkově zhodnotím, byla pro mě strašně nezajímavě napsaná. Hanka byla na facku a moc jsem s ní nedokázala soucítit, i přesto, že k ní osud byl tak krutý. Postavy nesympatické a všechny divné. Konec, tak to je pro mě velký otazník. Vypadá to, jak když autorka nevěděla, jak příběh ukončit..tak prostě další sraženej autem. Navíc ty vztahy...nevěrohodné. Pro mě ztráta času.


Tak krásně napsané! Žádný laciný román, na který narazíte na každém rohu! Tohle bylo o krásné lásce, s ladností a citem popsané city a emoce hlavních hrdinů. Oba jsem si hned zamilovala, navíc děj byl tak propracovaný, že i přes různé časové úseky, vše do sebe lehce zapadalo. S touto autorkou nekončím.


Čtivé, svižné tempo. Ale jaksi mě kniha ničím neoslovila. Nezůstane mi v paměti, abych jednou ohroměně řekla: "Tu jsem četla a byl to nářez," Obvyklý průměr, plný romantiky, detailního popisu soulože a náhlého rozuzlení. Na který samozřejmě musí navazovat usmiřovačka. Od jistého okamžiku jsem přestala počítat, kolikrát autorka zmínila slovo "pták". Ach jo.


Tak důmyslně propracované! Do posledního detailu. Film jsem viděla před dvěma lety, tak jsem si ho pamatovala jen tak zevrubně. A bylo to dobře! Nejvíc mě dostala kapitola, kde nastal zlom a ukázala se pravá tvář Amy. Za mě tedy lepší než Dívka ve vlaku. Protože u Dívky ve vlaku jsem se místy nudila. Ale tady jsem od začátku byla napnutá, hlodaly ve mně pochyby, jestli Nick skutečně není šmejd, ale ano, on byl. Jenom daleko mín než jeho vychytralá manželka...


Tady se hodí nejvyšší hodnocení. A to díky jednomu důležitému faktu - tohle se opravdu stalo. Autorka nás zasvěcuje do všech detailů jedné rodiny, od úplných počátků. Najednou se celkem pohodový život změní v noční můru a od té chvíle to jede. Nemohla jsem od knihy odtrhnout oči. Hlavní představitelka Stacey si myslí, jak je slabý člověk, hodný opovržení. Protože do takové role byla postavena od útlého dětstv a jinak se na sebe neumí dívatí. Ale já si myslím, že je to neobyčejně silný a odvážný člověk.Konec už mě tolik neupoutal, protože fakta a život ve věznici už mě tolik nebrala.


Klasika. Agatha nikdy nezklame. Příjemná oddychovka na páteční večer.


Zbytečně rozvleklé, nudné. Pět stránek o ničem, co vůbec nesouvisí s dějem. V půlce jsem stále čekalá, jestli příběh nabere spád a bude v něm trochu života, ale nestalo se tak.


Co takhle změnit svět? O jednom obyčejném klukovi, který má splnit jeden zdánlivě obyčejný úkol. Kniha je o tématech, pocitech a vlastnostech, které pomalu, ale jistě v našem zrychleném světě mizí. Každý se honí za svým cílem, neohlíží se na druhé nebo je zištný, sobecký a pomáhá jen ve svůj prospěch. Ale co takhle pomáhat a nic za to nechtít. Mít jenom dobrý pocit z toho, že se někdo Vaším přičiněním má líp. A jeden malý kluk tohle všechno chtěl dokázat a svět změnit. Kniha mě neobyčejně dojala, to ale ovšem není ta překvapiné. Protože už jenom filmové zpracování chytne za srdce. Dlouho se mi nestalo, abych při dočítání pár posledních stránek brečela jak želva.


Strhující a těžce návykové. Rozjezd pomaloučký, trochu utahaný a rozvleklý. Ale najednou děj dostal spád a už jsem se vezla na vlně těžké závislosti, kdy knížku prostě musím dočíst do konce. Děj byl propracovaný a když se pomalu začaly odhalovat skutečnosti, vše do sebe zapadalo na jedničku. Určitě doporučuji!


No..čekala jsem od knihy krapet něco jiného. Trošku napětí a dramatična. To se zde nekonalo. Jedná se o takové milé vyprávění jednoho dealera, kdy je celý obchod s drogami vykreslen tak nějak zlehčeně. Druhý Pablo Escobar se nekonal....


Tak tohle bylo hodně drsný. Zvláštně napsáno, chvilkama naivně a tak nějak jednoduše. Bolelo mě na duši, s jakou samozřejmostí Batuk svůj osud přijala. Je mi velmi smutno, když si představím, že v nám neznámých končinách se taková zvěrstva dějí. Zaujalo mě, jak některé věci nazývala, jako třeba pečení koláčků, pekaři - tedy zákazníci. A bylo mi ještě víc smutno. Protože to jenom vyjadřovalo tu naivitu a tu neposkvrněnou dětskou duši.


Nejdřív mi děj přišel strašně zdlouhavý. V půlce jsem se chvilkami musela přemáhat, abych se prokopala do konce. Nebavily mě ty předlouhé myšlenkové monology,které by se v podstatě mohly zkrátit na jednu stránku, a ne do jedné kapitoly. Ale jsem ráda, že jsem vydržela a prokousala se do konce. Protože konec mě překvapil a díky konci knížku hodnotím lépe než kterékoli jiné romány. A to z toho důvodu, že to bylo naprosto nečekané, nepředvídatelné a vymykající se těm zajetým osnovám sladkých románů, kterých je všude mraky . Moc krásný konec.


Klasická červená knihovna podle jasného scenáře. Začátek hrůza, hodně se přehání a všechno mi přijde takový zahnaný do krajnosti, viz. popis špatného dne Zoe. Trevor na přesdržku, dle líčení jeho charakteru a sledu myšlenek bych řekla, že do pěti počítat sotva umí. Uprostřed se to začínalo uz lépe rozjíždět. To mě hodně bavilo. Ovšem konec, to bylo zase utrpení. Trevor se samozřejmě změnil a přestal být tupcem, Zoe vlastně ve finále byla kráska. Musím podotknout, že mě také dost iritovalo stále se opakující "naplácání". Nu nic světoborného, ale při nudném večeru zabaví.


Úplně úžasně a naprosto pochopitelně napsáný příběh o ženě s Alzheimerem. Srozumitelně byly popsány části, kde se nemoc zhoršovala a postupovala. Nejdříve jsem viděla film a poté četla knížku. Myslím, že obě díla jsou kvalitou zcela vyvážená.


Já nevím. Stokrát omílané téma. Nějak jsem se do děje nedokázala vcítit, ani jsem nějak nepocítila lítost, kterou bych asi cítit měla. Samozřejmě osud je to hrozný, ale všechny moc dobře víme, jak to v oněch končinách chodí. Bez dcerky neodejdu mnohem lepší.


Jsem uchvácena. Hlavní hrdinka Ada mi ničím nebyla sympatická. Říkala jsem si, ty povrchní čůzo. Ale postupně, když jsem proplouvala dějem a sledovala, jaký všechen osud Adu potká, zjistila jsen, že se holka změnila. Aby ne, válka dokáže dělat divy a další sled událostí. Z Ady už nebyla marnivá, povrchní naivka. Konec mě úplně dostal. V tu chvíli mě napadlo, že by stačilo pár okamžiků jinak a život mohla mít uplně jiný. A taky mě napadlo, že tohle se děje i v reálném životě. Ráno vstanete, zjistíte, že zaspíte. O pár minut, a třeba..těch pár minut Vám může uplně změnit život. Jenom pár minut.


Stopy Hrůzy...to jsem mohla, asi tak ve 14ti :)
