Lucik87
komentáře u knih
Kaleidoskop srdcí
Claire Contreras
Není to asi žádný zázrak pod sluncem, ale ten příběh mi dal přesně to, co jsem zrovna potřebovala. I když ta občasná přesládlost byla do očí bijící.
Já a pan Jones
Lucy Diamond (p)
Moc příjemné, oddychové čtení. Knížka mi splnila vše, co jsem od ní očekávala.
Christiane F.: Můj druhý život
Christiane F. (p)
Mám pocit, že ta kniha opravdu není dobře napsaná. Působí to tak na mě. Četba byla od první strany jednou dlouhou větou, která skončila poslední stránkou. Takový slitek 250ti stran. Někdy se autorka zasekla na nějaké nepodstatné věci, odbočila od tématu a zase mě čekal slitek líčení něčeho, co vůbec prakticky nesouviselo s tématem. Prostě skákání od jednoho bodu k druhému. Pak se vrátila zase zpět tam, kde skončila a jelo se dál. Za mě takhle opravdu ne. Přitom potenciál knihy, samozřejmě, je dobrý a dá se z něj vykřesat daleko víc.
Druhá věc je Christiane. Jak jsem již četla více názorů níže, musím se s nimi ztotožnit. Christiane na mě nepůsobí dobře. Chvástání, chvástání a chvástání. Ač to tak nevypadá, také mám dojem, že je na svou slávu pyšná. Je plno jiných narkomanů, kteří by si zasloužili daleko více pozornosti než tato žena.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Za tuhle knihu jsem moc vděčná. Protože mi odkryla historická fakta pro mě dříve neznámá. O státech jako Litva, Lotyšsko nebo Estonsko a o tom, co se v oněch osudných letech dělo, se moc nemluví. A přitom se v těchto pobaltských státech děly stejné hrůzy jako u nás, nebo kdekoliv v Evropě za II.sv.války. Mír pro všechny, svět je nepoučitelný a lidi v něm ještě méně.
Zápisky o skandálu
Zoë Heller
Zvláštní konec. Ač se třeba na první pohled nezdá, řekla bych, že charaktery hlavních postav a jejich vzájemné vztahy jsou dobře propracovány. Taková psychologická hra charakterů. Hra na kočku a myš.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Do více jak půlky knihy jsem byla nadšená. Autorovi se nedá upřít velký um zatáhnout čtenáře do dobové atmosféry příbehu. Fantazie jede naplno, cítíte se součástí těch špinavých ulic. U mě pak ale přišel zlom. Druhá polovina se pro mě táhla. Nevím proč. Čekala jsem nějaké zvraty, výbuchy emocí a ono nic. Asi bych počet stránek prostě zúžila.
Všechno, úplně všechno
Nicola Yoon
Vždycky zaručeně poznám, když ve mně kniha něco zanechá. Je to ve chvíli, kdy dočtu poslední odstavec, zaklapnu knížku a cítím husí kůži po celém těle. A přesně takový pocit mám i teď. Knížky YA, pro nás dospělé, odrostlé - nebo tedy alespoň pro mě - mají zvláštní smysl. Totiž, odprosťují mě od běžného světa nás vyzrálých, od běžných starostí, které každodenně musím chtě nechtě řešit. Uchýlí mě do světa, kdy je všechno prosté, jednoduché a krásné. A hlavně do Světa Nadějí.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Čtivé, ale na druhou stranu ne tak originální, abych z toho šla do kolen. Poslední dobou je psychologických a rodinných thrillerů tolik, že se jen těžko nalézá kniha s neotřelým a výjimečným zpracováním.
Než odejdeš
Clare Swatman
Po dočtení knihy si říkáte, ten svět je opravdu nespravedlivý. Proč se některým lidem děje tohle a jiným tamto. Jednoduše proto, že vše má v rukách osud a osud nelze změnit. Zoe se o to snaží a je moc krásný, jak je z celý knížky cítit to moře lásky. Autorka dokáže nenásilně, strašně sympaticky a vřele vyprávět celý průběh událostí. Je v tom cítit srdce. Jako třešnička na dortu je nádherná obálka. Doufám, že této autorce brzo vyjde něco podobně originálního a naprosto výjimečného.
Druhý život
S. J. Watson
No, tak v první řadě, hlavní hrdinka byla krajně nesympatická. Její počínání jsem nechápala a osvěžila jsem si svůj slovník sprostých slov. Začátek knihy se ubíral jistým směrem, pak autorka odbočila na vedlejší cestu, kdy se Julia potácela v dilematu, zda je manžel nebo milenec lepší. Sobeckostí se moc neupejpala. Konec byl trochu lepší, ale za mě dost kostrbaté a takové, jak když autorka neví, o čem pořádně psát.
PS: Miluju tě
Cecelia Ahern
Moc často se to nestává, ale v tomhle případě můžu kostatovat, že film byl lepší než knížka...
Sůl moře
Ruta Sepetys
Nejnádhernější kniha, jakou jsem za poslední dobu četla! Tak moc jsem si přála, aby všichni, jejichž příběhy jsem četla, přežili. Minulost je strašně smutná a ještě smutnější je fakt, že se z chyb minulosti neponaučíme ani teď, ani v budoucnosti.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Jaksi mě styl psaní moc neoslovuje. Zmizelou jsme hltala, Temné kouty byly zklamáním a Ostrým předmětům jsem možná už od začátku ani nedalal šanci Pro mě tak nějak nezáživně napsáno.
Tma
Bernard Minier
Servaz opět zasahuje. Nechybí napětí, pohled do jeho osoního života, ani originální zápletka. Nedočkavě čekám na další knihu, doufám, že brho nás něčím Minier opět překvapí.
Má ji rád, nemá ji rád
Sharon J. Bolton
No tak já vám tedy nevím. Vzhledem ke kladným recenzím jsem asi víceméně zklamaná. Příběh má potenciál, ale knihu bychom mohli zkrátit asi na 250 stran. Protože ta omáčka, to nezáživné neokořeněné nic okolo, to mě tedy fakt nudilo. Velké zklamání, do další knihy od této autorky nejdu.
Stůj při mně
Daniela Sacerdoti
Krásný, milý příběh. O zraněných duších, o uzdravování a lidské potřebě mít někoho blízkého. Moc se mi líbily pasáže Elizabeth, které obsahovaly plno přenádherných metafor. Skvělá oddechovka.
Spoutaná
Sylvia Day
Druhý díl byl krapet slabší.
Autorce se nějak nedařilo děj rozjet, vlastně až v druhé polovině knihy to začlo mít aspoň trochu úroveň.
V první půlce to bylo stále o tom samém, ohraná písnička hodna brazilské telenovely, okořeněná dialogy, kdy má Eva mensturaci a co s tím tedy Gideon bude dělat, když má pořád erekci.
Dále nechápu, kdo přišel na slovo "ševelit", které se objevovalo snad v každé kapitole, neznáme jiné synonymum? Už uvidím, jak drsňák jako Gideon stále jenom ševelí a okolo něj přitom poletují duhoví jednorožci.
Třetí díl dojedu, stále hodnotím daleko lépe než Odstíny.