Luciluc komentáře u knih

(SPOILER) Obsahuje SPOILER.
Po předešlé knize, s jejíž četbou jsem se docela trápila, se tohle četlo tak lehce :-) Stránky ubíhaly jako nic, a to jich bylo 720! Posledních zhruba sto stran mělo největší spád a napětí, ale celkově se kniha četla velmi dobře a nebyla v ní žádná "hluchá místa". Už je to hodně dlouho od doby kdy jsem četla Dvůr křídel a zmaru (duben 2018, první díl v květnu 2017), takže jsem musela dost pátrat v paměti. Autorka ale naštěstí i dost věcí sama připomněla, takže jsem se zorientovala poměrně rychle. Moc ráda jsem se vrátila do světa, který Sarah J. Maas stvořila, na Noční dvůr, do Velarisu. V předchozích dílech jsem Nestu zas tak moc nemusela, ale teď mě o ní číst vyloženě bavilo. Líbil se mi její vývoj i vojenský výcvik, snaha stát se valkýrou, to, jaký "vztah" měla s Domem, přátelství s Emerie a Gwyneth, její záliba v čtení knih. Ráda jsem poznala i Cassiana, i když jsem vždy měla o něco víc ráda Aze. Rhys mi v tomto díle přišel takový zvláštní..Cassian měl s Nestou velkou trpělivost a ty jejich sexuální scény...Obřad krve a výstup na Ramiel, to bylo něco, dost brutální, ale hodně dobře a napínavě popsáno. Na závěr velký happy end: Feyre, Rhys a Nyx, Nes a Cass jako druh a družka a to, že si Nesta dokázala odpustit a našla chuť žít.
"To je ten klíč, že ano? Uvědomit si, že temnota nikdy nepomine, ale záleží na tom, jak se k ní rozhodneš postavit a nakládat s ní..To je na tom důležité. Nenechat se jí pohltit. Soustředit se na to dobré, na věci, které tě naplňují úžasem. ...Stojí za to s temnotou bojovat už proto, abys mohla takové věci spatřit." (str. 608, kap. 61)
Jestli autorka napíše další díl, s radostí si ho přečtu. A tento díl určitě doporučuji k přečtení.

Knížka čtená dceři. Spisovatelku Astrid Lindgrenovou mám spojenou především s knihou Děti z Bullerbynu, kterou jsem v dětství měla moc ráda. Chtěla jsem dceři tuto autorku "představit" a tak jsme si v knihovně vypůjčily Pipi dlouhou punčochu a Skřítka Nilse. Kniha mě upoutala obálkou a pěknými ilustracemi uvnitř. Obsah pro mě byl už ale zklamáním. Nejvíce se mi líbil hned první příběh, podle kterého je pojmenována celá kniha. Myslela jsem, že jednotlivé kapitoly budou o Nilsovi, nebo s ním budou mít spojitost, ale každá kapitola je o něčem jiném, jsou to samostatné příběhy. Celkem jich je v knize devět (i když v anotaci se píše o osmi) a většina z nich mi připadala zvláštní..ani u dcery jsem neměla pocit, že by ji kniha zaujala. Snad to bude s Pipi lepší.

(SPOILER) "Nikdy nemít strach znamenalo nikdy nemít naději. Nikdy nemilovat. Nikdy nežít.
...
Když něco máte, je součástí strach, že to ztratíte.
Když něco tvoříte, je součástí strach, že to rozbijete.
Když začínáte, je součástí strach, že skončíte.
Strach nikdy není volba. Ale můžete si zvolit, jestli ho necháte, aby vás ovládl." (str. 515).

Obsahuje SPOILERY.

Na třetí díl jsem se těšila a poměrně dlouho na knihu čekala než ji pořídí do knihovny. A nakonec mi tento díl připadal z trilogie nejslabší. Prvních sto stran jsem se pořád nemohla začíst, nejvíc mě naopak bavila část, kde se vyskytoval Mrak Corleone, a líbily se mi i ty části, kde byli bývalí gladiatii a jejich dialogy. Ke konci, když se Mia vydala sama hledat Korunu Měsíce, jsem se v četbě zase trochu zasekla a moc mě to nebavilo (hlavně scéna s Cleo), ačkoliv to mělo být velké finále.

Bylo mi jasné, že všechny kladné postavy asi nepřežijí. Začalo to smrtí Bryn a Vlnotvůrce, pokračoval Řezník a Naev...a Zatmění! :-(
Alespoň, že sympaťák Sid byl ušetřen. Když se Ashlinn loučila s Miou, skoro mi až slza ukápla (mrcha Pavoukobijka).
Byla jsem ráda za postavu Trica, kterého jsem si oblíbila v prvním díle a k Mie se mi prostě hodil víc než Ash. Dvě kapitoly bonusové části, to už bylo "přitažené za vlasy", jsem ráda, že se autor držel při zemi a scénu v příběhu vystřihl.

"Polibek plný zármutku a lítosti nad vším, co mohli mít, polibek z lásky a toužení po tom, co všechno měli, polibek z radosti z toho, co všechno mají, přímo v tu chvíli. Navždycky svázaní krví a inkoustem, součásti příběhů jeden druhého ve vyprávění starém jako sám čas.
..."Sbohem, done Tricu."
"Sbohem, Bledá dcero."
"Pamatuj si mě."
"Navždycky." " (str. 486)

Jonnen byl postava, ke které jsem si za celou dobu neudělala žádný vztah, ani kladný, ani záporný. A Julius Scaeva se nakonec ukázal jako větší nebezpečí než jsem na úplném začátku čekala.

Říkala jsem si, jestli autor prozradí pravé jméno Mraka Corleona, a prozradil..:-) A potěšilo mě, že se Bonifazio stal Králem ničemů.

Celkově se mi série líbila a jsem ráda, že jsem se do její četby pustila.

"Žít v srdcích těch, které tu necháváme, znamená nikdy nezemřít. A vypálit si do paměti vzpomínky na své přátele znamená nikdy se nerozloučit." (str. 583)

"Nebesa nám propůjčují jen jeden život, ale díky knihám jich můžeme prožít tisíc."

Fascinovalo mě, kolik toho byla Mia ochotná pro pomstu obětovat - jak fyzicky, tak psychicky, kolik životů.. Skoro až neuvěřitelné kolik toho 17 letá holka zvládla překonat...Souboje gladiati byly dost drsné, možná by mi nevadilo, kdyby jich bylo v knize o trochu méně..Postavy opět dobře vykreslené, působily reálně. Doufám, že se v dalším díle ještě setkáme se Sidem.
Obálka knihy je krásná, stejně jako u prvního dílu.
Konec byl hodně překvapivý, až mě ale naštvalo, jak moc to zůstalo otevřené..takže třetí díl je určitě v plánu.

"Příliš mnoho knih. Příliš málo století."

Po pár odbornějších knihách jsem měla chuť na opravdu dobrou fantasy a Nikdynoc moje požadavky splnila na 100 %. Kniha první, Když je všechno krev, během níž Mia a Tric putují do sídla Rudé církve přes Šepotající pustiny, mi připomněla knihy Zjizvený král od L. Bardugo a sérii Zlodějský tanec od M.E. Pearson.
Nejvíc mě bavila Druhá kniha, Železo nebo sklo. Líbilo se mi jaké prostředí vytvořil Jay Kristoff v Hoře -  Síně s jejich shahiidy (Solis a Síň písní, Aalea a Síň masek, Pavoukobijka a Síň pravdy, Myšák a Síň kapes), večeře na Oltáři oblohy, kronikář Aelius a jeho Athenaeu,..
Poznámky pod čarou byly někdy zajímavé, někdy nadbytečné a zbytečně odtrhávaly pozornost od hlavního děje. Sprostá slova mi nevadila, ani sexuální scény. Styl psaní mi sedl hned od začátku, bylo to pro mě čtivé od první do poslední stránky. Líbilo se mi i střídání časových rovin, minulost x současnost. Příběh měl spád, napětí, tajemství, nečekané rozuzlení.
Hodně jsem si oblíbila Miu Corverovou a Trica, sympatická mi byla i Naev, Carlotta, Pšt, Pavoukobijka a Myšák. Na druhé straně sympatií stála Jessamine a Diamo, Solis, tkadlena masa Marielle a mluvčí Adonai.

Doporučuji k přečtení a těším se na pokračování.

Kniha se mi líbila, i když jsem s ní strávila docela dlouhý čas. Je to spíše taková cvičebnice, která obsahuje úkoly a otázky, na které si jako rodič máte odpovědět a zaznamenat si odpovědi. Dále obsahuje modelové rozhovory dítě- rodič a shrnující obrázky (kdybych se ke knize vracela, dost možná by stačilo projít si právě jen tyto obrázky, protože shrnují to nejpodstatnější). Na knize se mi líbilo nejvíce to, že neříká jen jak to nedělat a neříkat, ale dává návodné věty a příklady "jak to říkat a dělat správně". Každá kapitola obsahuje v první části teoretickou část (problematika a jak ji řešit, obrázky, stručné shrnutí) a ve druhé části kapitoly si lze přečíst komentáře, otázky a příběhy rodičů.
Dohromady obsahuje kniha jen 7 kapitol, ale rozsahem textu bych ji zařadila k těm trochu náročnějším knihám o výchově. Přesto ji doporučuji k přečtení! Mě nejvíce zaujaly kapitoly Jak pokárat, ale netrestat a Podporování samostatnosti.
Někdy jsem měla pocit, že by se rady z knihy daly uplatnit i v komunikaci mezi dospělými, ne jen mezi dospělým a dítětem. :-)

"Rodičovství je něco, co děláte pro sebe."

Čtivá kniha, která je proložena příklady ze života nebo praxe autora, zajímavými experimenty a obrázky. Je rozdělena do devíti kapitol, mě nejvíce zaujala hned ta první, Semínka v mysli, která je v podstatě o tom jakou sílu má slovo a že je opravdu důležité jak, co a kdy před dětmi říkáme! Byla bych ráda, kdyby si tuto knihu přečetla i naše širší rodina, protože obsahuje dost věcí k zamyšlení! Dále se mi líbily kapitoly Aktivní naslouchání a Děti a emoce.

"Ve skutečnosti máte jako rodič tři prosté povinnosti. Zde jsou, seřazené podle důležitosti:
pečovat o sebe, pečovat o váš partnerský vztah, pečovat o děti." To je důležité si připomínat!

"Skutečný postup vpřed zdánlivě vypadá jako příliv a odliv.."

Druhý díl série Stašidelné domy byl slabší než první Duch domu Ashburnů. Trochu mi vadil opakující se motiv - milovník koček a člověk na pokraji chudoby, který nemá kam jinam jít a nezbývá mu než zvolit ubytování ve strašidelném sídle (ale chápu, jinak by neměl "motivaci" tam zůstávat a nebyl by příběh...). Chyběly mi informace o hlavní postavě, kolik bylo Danielovi let (neurčitě zmíněno až v úplném závěru), jak přibližně vypadal, co se stalo s jeho rodinou.
Postavy, až na Kylea a Elizu, mi byly sympatické (Daniel, Bran, Joel, paní Kirshnerová, Annalise Myricksová). Už to bohužel nebylo tak čtivé a napínavé jako předchozí díl, zápletka byla docela dobrá, ale závěrečná část, hlavní boj s Elizou, mě ani moc nebavil. Konec byl jeden velký happy end. I když to "nebylo úplně ono", od přečtení dalšího dílu mě to neodradilo. 3,5 *

"Buďme dítěti průvodcem. Nepotřebuje šéfa ani sluhu."
Knížku jsem dostala jako dárek k narozeninám od kamarádky, jsem ráda, že mi tudíž zůstane doma a budu do ní moct znovu nahlížet. V knize mám totiž hodně záložek a určitě se k ní budu vracet. Montessori přístup mi připadá zajímavý, i když podle mě, ne aplikovatelný na každé dítě, ale některé principy/postupy si z něho vzít můžeme. Líbí se mi formát knihy, jednoduché ilustrace i fotografie reálných prostor, inspirace, jak to pro batole doma zařídit tak, aby byl prostor funkční a dítěti umožnoval být samostatnější. Čeho jsem si ale všimla hned na tzv. první dobrou, a ze začátku mi to pří čtení vadilo, bylo to, že text není v odstavcích zarovnaný do bloku, maličkost, ale přece.. rušivý element.
Pro někoho, kdo je v Montessori tématice začátečníkem, je kniha dobrým průvodcem, který shrnuje základní principy a dává "návody" jak vychovávat jinak/lépe.

Ačkoliv je Uvolněné rodičovství naučná kniha, dobře se mi četla. Styl psaní je svižný a srozumitelný. Líbilo se mi, že autorka zařadila příklady z praxe a jejich řešení, díky čemuž byla teorie mnohem jasnější. Asi nejvíce se mi líbila část III Zvládnout negativní emoce. Kniha pro mě byla i takovým uvědoměním, protože některé věci podvědomě prostě víte, jen je v praxi zapomínáte aplikovat.
Chystám se přečíst si od autorky i její předešlou knihu Zdravý rozum ve výchově.

Hezky zpracovaná kniha plná rad, tipů a návodů. Velmi se mi líbila i grafická podoba knížky a ocenila jsem rejstřík éterických a rostlinných olejů. Je to spíše taková "listovací" kniha, když člověk hledá řešení konkrétního problému. Pro člověka, který se o aromaterapii začíná zajímat je to dobrý průvodce, jsem ráda, že mi kamarádka knížku půjčila.

Za mě nejlepší díl z celé trilogie. Už od prvních stránek se pořád něco dělo, nechybělo napětí, odkryla se spousta tajemství (nejvíce mě asi překvapila dějová linka s Apolloniem). Hybridi byli dobrým zpestřením, stejně jako Harpyje. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že jsem zvědavá, jakou roli bude mít v příběhu Fundling. V tomto díle měl roli poměrně zásadní, ale nemůžu se ubránit zklamání z podivného zakončení knihy, z celé té „Fundlingovy role“ na konci příběhu. Ne úplně vše bylo vysvětleno a závěr zůstal „polootevřený“. Ráda bych si přečetla případné pokračování :) Kai Meyer se zařadil k mým oblíbeným autorům.

Druhý díl mě trochu zklamal. Připadal mi docela rozvleklý, nejvíc mě bavilo posledních asi 150 stran, kdy se konečně něco začalo dít. Oblíbila jsem si postavu Aster, takže mě naštvalo to, jak s její dějovou linkou autorka naložila. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že Kaden i Rafe mi jsou sympatičtí oba stejně. Po přečtení druhého dílu se ručička sympatií přiklonila spíše ke Kadenovi. Postava Komizara byla zajímavá, ale ještě víc mě zaujala Calantha, na kterou jsem si dlouho nedokázala udělat názor. Ačkoliv mi Zrádné srdce přijde jako takový ten „přechodový díl“, i tak mě dokázalo nalákat k přečtení si Temné krásy.

Druhý díl Arkádie se mi líbil více než díl první, a to se mi u trilogií moc často nestává. Děj byl dynamičtější, pořád se něco dělo, odkryla se spousta tajemství. Vzpouru jsem četla asi deset měsíců po Procitnutí, takže jsem občas musela trochu zapátrat v paměti po dřívějších událostech a souvislostech. Rosa mi přišla ještě o něco sympatičtější než v předchozím díle. Alessandro měl podle mě tentokrát o trochu méně prostoru, ale naopak jsem byla ráda, že se v příběhu častěji objevovala Iole. Jsem zvědavá, zda se v dalším díle ještě setkáme s Valerií, protože její linka nebyla zas tak úplně uzavřena. Stejně tak jsem zvědavá na roli Contessi di Santis. Celkově zůstalo hodně záležitostí otevřených, takže se už těším na třetí díl.

Na druhý díl jsem se těšila, ale po přečtení musím přiznat, že jsem docela zklamaná. Děj mi přišel rozvleklý, skoro nic se tam nedělo, a když už se něco dělo, přišlo mi to chaotické a často jsem se v tom ztrácela. Stewartová mi ze začátku dost lezla na nervy a Holly v „nové roli“ mi nějak neseděla. Byla jsem ráda, že o trochu víc prostoru dostala Emily, Eileen a Courtney, ty jsem si oblíbila už v předchozím díle. A Lily Kendricková byla taky fajn. Nejlepší byla poslední kapitola, která vlastně vysvětlila název celé knihy a navnadila čtenáře na díl třetí, který v češtině ale zatím bohužel nevyšel. Ale až vyjde, ráda si ho přečtu.

Na Řeky Londýna jsem se moc těšila. Kniha mě na první pohled upoutala krásnou obálkou, zajímavým názvem a po přečtení komentáře na obálce "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie." jsem si říkala, že tuto knihu nemůžu vynechat, ale..bohužel jsem skončila už na straně 70. A představa, že mě čeká dalších 200 stran..je mi to líto, ale po hodně dlouhé době odkládám knihu nedočtenou. Vůbec mi to nesedlo. Hodně špatně se mi to četlo, vlastně jsem se celou dobu nemohla začíst, nic mě na knížce "nelákalo", vždy jsem přečetla jen pár stran, pak knížku na dlouhou dobu odložila a pak se zase dlouhou dobu přemlouvala, abych ve čtení pokračovala, nemělo to spád, pro mě to bylo moc popisné, což mě místy až nudilo..možná jsem se do knihy pustila v nesprávný čas.. možná by mě to neoslovilo i někdy jindy..
Jedna hvězdička za obálku.

Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a poté názvem. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si myslela, že to bude nezáživné čtení, které mě nebude bavit, kde se nic moc neděje, že je to předvídatelné a tak trochu klišé.. Ale pak.. pak se to přehouplo do fáze, kdy jsem se rozhodla dát o jednu hvězdičku víc než jsem měla původně v plánu. Příběh mě vtáhl a já četla se zájmem, jak to vlastně celé dopadne. A dopadlo to skvěle (i když záleží z jakého úhlu se na to díváte), já jsem však za takový konec ráda a právě kvůli němu knihu hodnotím kladně. Některé části byly obzvlášť poutavé, líbila se mi např. část, kdy Sadie mluví s Henrym o lásce (kap. 25). Láska, bolest, smutek..dle mého byly emoce v knize popsány přesvědčivě, uvěřitelně, člověk se do pocitů hrdinů dokázal vcítit. Líbí se mi jméno Grace, takže jsem ocenila, že autorka pro hlavní ženskou postavu zvolila právě toto jméno. Kdybych měla Grace Townovou charakterizovat několika slovy, byla by to: hluboká láska, život, prázdno, smutek, oddanost..Henry Page byl milý kluk, nic mi na něm nevadilo, na druhou stranu jsem si ho ale ani nijak zvlášť neoblíbila - i když za hlášku "Hink připomínal čerstvě narozenou gazelu, která se ještě pořádně nenaučila chodit" u mě získal plusové body a nemůžu mu upřít, že některé situace dokázal popsat vtipně. Murray a Lola byli skvělé postavy, kamarádi jak se patří (ujetí, ale stojící pevně za vámi).
Tato kniha je pohled na první lásku trochu jinak.
"Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší. Skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší."

Po knize jsem sáhla, protože jsem nejprve viděla film, který se mi líbil. Překvapila mě forma knihy - vyprávění pouze prostřednictvím dopisů, chatů, pozvánek a oznámení. Bylo to čtivé a milé. Líbilo se mi, jaký vztah spolu Alex a Rosie měli, jejich přátelství bylo úžasné. Ruby byla dobře trhlá kamarádka a vztah Rosie-Katie a Katie-Alex byl moc hezký. Nejméně mě bavily pasáže internetové diskuze "Rozvedení Irové v pohodě". Z hlavních hrdinů jsem měla o trošičku raději Alexe. Další muži v Rosiině životě mi asi ani nestojí za komentář... Ačkoliv jsem věděla, jakými peripetiemi hlavní hrdinové projdou, některé události mě i tak překvapily - např. že měl Alex dvě děti.. ale to už moc porovnávám s filmem. Kniha byla fajn oddechovka se šťastným koncem.

Komentář obsahuje SPOILER!

Veronika se rozhodla zemřít je první kniha, kterou jsem od Coelha četla. A po přečtení musím říct, že nejspíš i poslední. Coelho je poměrně propagovaný autor, mé dvě dobré kamarádky ho mají v oblibě, tak jsem si od něj chtěla také něco přečíst. Styl psaní nebyl zas tak špatný, ale obsah mě vůbec neoslovil. A to jsem podle názvu a anotace čekala zajímavé počtení. Možná jsem knihu četla ve špatný čas, kdybych ji četla v jiné době, možná bych na ni měla jiný názor.. a nebo taky ne :) Posledních cca 60 stran jsem četla z donucení, chtěla jsem knize dát šanci a udělat si názor až po úplném dočtení. Tak nějak jsem tušila, že dr. Igor Veronice lhal a že nakonec přežije, takže ani závěr pro mě nebyl nijak překvapující..a asi jsem úplně nepochopila smysl této knihy. Abych žila naplno a vážila si života, musím žít ve strachu, že za pár dní umřu? Každý přece ví, že jsme na světě omezenou dobu, každý jednou dříve nebo později zemře.. Veroniku jsem vnímala jako znuděnou holku, která neví co chce. Mě tato kniha bohužel opravdu nic nedala.

Ve znamení Štíra je pátá kniha od Maggie Stiefvater, kterou jsem četla - upoutala mě její trilogie Vlci z Mercy Falls, takže jsem si od ní chtěla přečíst něco dalšího (četla jsem ještě Nářek, ale ten mě bohužel příliš neupoutal). Z počátku jsem byla mírně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda "koňské literatury". Pak jsem se ale více začetla a příběh mi utíkal řádek po řádku. Sean Kendrick mi byl sympatický hned od začátku, Kate Connolyová, Šotek (ani nevím proč se jí tak říkalo..), mi přirostla k srdci postupem času. Co se týká jejích bratrů - Gabe mi ze začátku přišel na ránu, bezohledný sobec, ale nakonec jsem jeho chování pochopila, i když se mi nelíbilo a Finn, ten byl úžasný! Benjamin Malvern - padouch, ale fér, což se však nedá tvrdit o Muttovi, to byl ale ha*zl! Vytáčel mě a zasloužil si přesně takový konec, jakého se mu dostalo. Vztah Seana a Corra byl úžasný. Příběh dopadl podle mých představ, s knihou jsem spokojená - jak s postavami, tak s dějem a zápletkou. Klidně bych ještě přidala pár kapitol na závěr, takovou sladkou tečku o Kate a Seanovi :) Doporučuji k přečtení a těším se na Osudný polibek.