Luciluc komentáře u knih

K Eadlyn jsem měla zvláštní vztah, takový rozpolcený, v jednu chvíli mi přišla nesnesitelná a namyšlená, vzápětí mi jí bylo líto a v některých situacích jsem ji i chápala. Psychologie postavy mi přišla dobře popsaná, líbilo se mi také pouto Eadlyn-Ahren. Mohlo to ale mít větší spád. Oceňuji však, že předem nevím, koho si Eadlyn vybere. Kile je mi moc sympatický, stejně tak Eikko. Další díl si určitě chci přečíst a doufám, že se charakter Eadlyn bude zlepšovat a že to bude "akčnější".

2 11.12.2016

Má druhá kniha s vílí tématikou. Ačkoliv jsem už od začátku věděla, že je tato kniha hodně mimo moji věkovou kategorii, i tak jsem si ji chtěla přečíst. Styl psaní mi přišel dost kostrbatý, nepřirozený a vadilo mi, jak se ve větách pořád dokola opakovalo jméno hlavní hrdinky, nadbytečně. Laurel tohle, Laurel tamto, Laurel, Laurel, Laurel...někdy mi to až lezlo na nervy. Prvních sto stran pro mě bylo nudných (původně jsem už knihu chtěla odložit nedočtenou), pak to začalo být alespoň trochu zajímavé a nejlepších bylo posledních devadesát stran. Námět to má dobrý a zajímavý, o tom žádná (čtyři druhy florel, trollové, Avalon), to všechno se mi líbilo. Jen to mohlo být napsáno zajímavěji. Co se týká hlavních postav, k Laurel jsem měla neutrální vztah, Davida jsem si oblíbila, Tamani mi ze začátku vadil, ale pak jsem si ho také oblíbila, i když více sympatií má u mě stejně pořád David. Jestli budu číst i další díl zatím nevím, možná ano, ale až za nějaký čas. Pro mladší čtenářky ale k přečtení doporučuji :)

2 03.12.2016

Málokdy se stane, že se nejdřív podívám na film a až potom čtu knihu. V případě Nejdelší jízdy jsem však nejprve zhlédla film a do knihy se pustila dodatečně. Film se mi velmi líbil a knihu také hodnotím kladně. Sice mě úplně nepohltila, ale četla se poměrně dobře. Sophie a Luke byli sympatičtí a Irova láska k Ruth.. to se snad ani slovy nedá popsat..to se musí pochopit..:)

2 20.08.2016

Poslední čarodějku jsem si z knihovny přinesla domů už podruhé. Na poprvé jsem ji po pár stránkách odložila a vrátila nepřečtenou. Po čase jsem na ni narazila znovu a chtěla jsem jí dát druhou šanci. Tentokrát jsem dočetla až úplně do konce.. ale...čtení mě začalo jakž takž bavit asi až od kapitoly Dům napichovacích jehel, takže cca po sto stránkách. Celkově se mi to maličko hůř četlo, styl psaní autora mi moc neseděl. Námět je to zajímavý, to nepopírám, je to něco s čím jsem se ještě nesetkala, ale mě osobně to moc neoslovilo. Catalina i Jordi byly fajn postavy, nic jsem proti nim neměla, ale na druhou stranu jsem si je ani nijak zvlášť neoblíbila. Nejzajímavější byl konec, kde se konečně něco začalo dít a kde se člověk dozvěděl některé odpovědi na otázky, které si kladl během čtení. O přečtení dalšího dílu zatím neuvažuji i když by byl asi o dost zajímavější než tento první díl.

2 04.08.2016

Můj první roadtrip, který jsem četla. Moc jsem od této knihy neočekávala, takže jsem byla mile překvapená. Amy i Roger mi byli od začátku sympatičtí. Chtěla jsem se dozvědět, jak se ta Amyina nehoda stala, protože mi jí bylo strašně líto, jak byla na všechno sama, jak z ní úplně čišelo to, že si o tom s někým potřebuje promluvit, shodit ze sebe ten balvan.. Na konci knihy jsem byla moc ráda, že jí celá ta cesta Amerikou pomohla se s tím vším srovnat, "osvobodit se"..Líbilo se mi i zpracování knihy (playlisty, účtenky, fotky, pohledy..). Škoda, že ještě nebylo na konci věnováno pár kapitol Rogerovi. Hadley byla případ..naopak Luciena jsem si oblíbila (část Jak připravit losa o hlavu se mi líbila asi nejvíce). Pohodové čtení, které vás navnadí jet na výlet :)
P.S. líbila se mi Walcottova "strategie": "Zítra to bude lepší." "Ale co když ne?" "Tak si to zítra řekneš znovu. Protože to už to tak třeba bude. Nikdy nevíš, ne? A jednou zjistíš, že to opravdu lepší je."

2 29.06.2016

Od této knihy jsem očekávala mnohem více a trvalo mi než jsem ji "přelouskala", protože pro mě byla moc popisná, děj nezajímavý, nemělo to spád. Asi v polovině jsem ji chtěla odložit, ale přeci jen jsem jí ještě chtěla dát šanci, pořád jsem čekala že se "něco zajímavého" stane, ale nic.. pro mě kniha byla zklamáním. Ideu s havrany jsem ani moc nepobrala. Ze začátku mi byl William sympatický, jak byl do práce zapálený, přicházel s novými nápady apod. Ale s postupem času mi začal lézt na nervy - všechno muselo být dokonalé, stal se z něj workoholik, který se neuměl těšit ze života a kašlal na svou dceru. Za svůj život si vydělal spoustu peněz, ale k čemu, když si je ani nedokázal užít..

2 07.05.2016

Konec série se celkem povedl. Překvapilo mě rozdělení knihy do třech částí, nejvíce se mi líbila část první, nejméně část druhá. Sarkastických a vtipných hlášek tu bylo méně než v předchozích dvou dílech, ale i tak jsem se místy zasmála ("zhasla jako naštvaná světluška", "..by mi bylo fuk, kdybys byla ninja, kterého poslali z budoucnosti zničit duhy a koťátka."). Škoda, že není další pokračování, ráda bych věděla, jak to bude celé pokračovat.

POZOR SPOILER:

První část se mi líbila hlavně kvůli tomu, že jsem se dozvěděla pravdu o Sophiině matce a o všem co se týkalo Brannickových. Mělo to spád a bylo to zajímavé. Druhá část mi přišla zvláštní, o dost méně zajímavá..(scéna: Sophie a Archer jdou do sklepa pátrat, co tam Lara schovává a ještě si u toho střihnou líbačku :D Nic proti, jen to mohlo být jinde a v jinou chvíli... nehodilo se mi to do té "pátrací scény".. ) Třetí část - cesta do podsvětí - od toho jsem čekala víc, navíc jsem začala tušit, že to s Calem asi nedopadne moc dobře. No a pak samotná bitva. Casnoffovy se "vzdaly" moc snadno a rychle, paní Casnoffová, celou dobu letargická a mimo se najednou zničeho nic probere, ovládne Laru a skoro dobrovolně se vzdá..trochu zklamání, čekala jsem víc překážek a boje..A pak smrt Cala. To mě naštvalo a rozesmutnilo zároveň, byla to (po Sophii) moje nejoblíbenější postava. Sice zůstal jako duch na Hex Hall, kde to miloval, ale měla bych ho raději živého. Elodie byla někdy na ránu, ale nakonec mi snad i přirostla k srdci. Kromě Cala happy end na všech frontách.

2 25.03.2016

Skvělý díl, ještě o něco lepší než díl první. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bylo tam vše - humor, sarkasmus, skvělé hlášky, vtipné situace, napětí, spád, tajemno, zvraty, romantika..Hodně jsem si oblíbila postavu Cala, Archera mám taky hodně ráda, ale asi bych byla radši, kdyby byla Sophie s Calem. Postavy Nicka a Daisy super ("V žádném případě se mi nechtělo strávit večer mezi Prodigiem se dvěma démony, z nichž jeden byl očividně labilní" :D) Sophiin táta na mě v prvním díle neudělal moc velký dojem, ve druhém díle jsem si ho ale oblíbila, takže mě mrzelo jak to s ním nakonec dopadlo. Velice se těším na další díl a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

2 07.03.2016

Knihu jsem objevila náhodou v knihovně, upoutala mě její obálka. A po delší době je to kniha, která mě nadchla už od první kapitoly. Je napsaná velmi čtivě, příběh má spád (překvapivý konec) a navíc je proložen vtipnými situacemi či ironickými nebo sarkastickými poznámkami. Hlavní hrdinka má nádherné křestní jméno a bavily mě její "myšlenkové pochody" a hlášky ("Paní Casnoffová si míchala čaj se soustředěním neurochirurga."). Líbil se mi vztah Sophie - Jenna a Sophie - její mamka. Konci knihy bych věnovala ještě pár stran navíc, přišel mi trochu odbytý. Na další díl už se ale moc těším. :)

2 26.02.2016

(SPOILER) Na knihu jsem dostala tip od uživatelky jatox, díky :) . Překvapil mě rozsah, 110 stran včetně doslovu Denisy Novotné. O Magdaleniných prádelnách jsem před četbou nevěděla. Bylo to pro mě šokující a nechápu, že byly v Irsku definitivně uzavřeny až v roce 1996, jak uvádí autorka v poznámkách k textu. Z příběhu samotného mám rozporuplné pocity, styl psaní mi vyhovoval a příběh se četl rychle, ale pořád jsem měla problém „vžít se“ do roku 1985, hlava mě pořád táhla do vzdálenějších let. Bill Furlong byl sympatická postava, některé jeho „životní otázky“ mě vybízely k většímu zamyšlení se, ale asi jsem si z toho nedokázala vzít 100 %. Škoda, že nebyla více řešena dějová linka s jeho (neznámým) otcem, jestli konfrontoval Neda či ne…Líbilo se mi, když se Furlong vracel ve vzpomínkách do dob jeho dětství u paní Wilsonové. Konec byl pro mě hodně otevřený. 3,5*

1 25.11.2024

(SPOILER) Knížka čtená dětem. Vánoce jsou sice až za měsíc a kousek, ale já mám moc ráda knihy s vánoční tematikou, proto je čteme už v listopadu. :) Na Nejkrásnější dárek jsem narazila náhodou v knihovně. Je to veršovaný příběh, který má moc hezké ilustrace. Je to záležitost na jedno přečtení, ale má to hezkou, jednoduchou a hlavně důležitou myšlenku, že tím nejkrásnějším vánočním dárkem je trávit je ve společnosti lidí, které máme rádi. A také důležité téma komunikace. Pro menší děti určitě doporučuji k přečtení.

„Venku pak okolo plného stolu
stráví pět přátel Vánoce spolu.
Ten malý dáreček svedl je k sobě
v kouzelné, magické vánoční době.“

1 20.11.2024

Knížka čtená dětem. Viděla jsem ji jako novinku u nás v knihovně a protože jsme dlouho básničky nečetli, půjčila jsem je. Formát knihy je poměrně velký, každá dvoustrana obsahuje na jedné straně velkou ilustraci od Zdeňky Študlarové, na druhé straně je básnička s hádankou, děti doplňují do básně jedno slovo, nápovědou jim může být obrázek. Kniha je z jihočeského vydavatelství Art Design, a v básničkách se můžete setkat právě s jihočeskými místy – zámek Hluboká, Nová Pec, Jelení, šumavské pláně či vesnice Vitějovice, to mi jako Jihočešce připadalo hezké. Ale celkově mě bohužel básničky vůbec neoslovily. Slabé 3*.

1 20.11.2024

Knížka čtená dceři. Respektive čtená s dcerkou :-) Vybrala si ji sama v knihovně, překvapilo mě, že ji zaujali zrovna indiáni. Bylo to pěkné čtení. Ze čtyř kapitol se mi nejvíce líbila ta s názvem Kouřové signály, byla vtipná, ale i Kůň pro Winnotamiho byla hezká. Celkově hodnotím kladně a doporučuji nejen fanouškům malých indiánů.

1 18.11.2024

Knížka čtená dětem. Od prvního dílu jsme přeskočili rovnou k sedmému (náhodný výběr v knihovně). Jméno tchoře pobavilo, Smradolf. Díky příběhu jsme si povyprávěli i o netopýrech obecně. Ilustrace se mi líbí, nechybí opět pár vtípků (např. hluchý tetřev hlušec), ale nebylo to nic, z čeho bychom byli extra nadšení, hodnotím jako průměr.

1 17.11.2024

Knížka čtená dceři. Měly jsme půjčeno z knihovny. Dcera se psů bojí, tak si o nich alespoň čteme. Kniha je z edice Šikovný čtenář, je určena dětem od sedmi let a je psána většími písmeny. Na zhruba padesáti stranách se díky šesti kapitolám čtenáři seznámí s drsnosrstým foxteriérem Arturem, kterého si pan Chleborád přinesl z útulku a dal mu nový domov v oboře sychrovského zámku, kde pracuje jako zahradník. Příběhy jsou „neočtené“, to se mi na tom líbilo, pár drobných výtek bych možná měla, ale celkově hodnotím kladně. Ilustrace jsou pěkné (mě nejvíc padl do oka obrázek parku na deskách), dceři se čtení ze zámeckého prostředí líbilo. Za plus považuji i seznámení se s dalšími rasami (francouzský buldoček Piškot a vlčák Max) a pár francouzských slovíček. Doporučuji.
P.S. překvapil mě ročník narození paní spisovatelky

1 24.10.2024

Knížka čtená dceři. V knihovně jsem ke knize Jak tukoni zachránili strom rovnou přibrala i druhý díl série Jedlička se narodila, protože mi bylo jasné, že to bude záležitost na pár přečtení, tak abychom měly k dispozici rovnou pokračování. Z prvního dílu jsem měla rozpačité dojmy, tento se mi líbil o něco více. Opět tedy anotace prozradí skoro celý příběh dopředu, což je škoda. Čtení obohatilo dceřin slovník o hranostaje a bělokury, mě se hodně líbila ilustrace oblohy se souhvězdími („Zima je neobyčejný čas – v lese i na obloze.“). Celkově se mi tyto knihy špatně hodnotí, ilustrace jsou moc krásné, malý čtenář u nich může rozvíjet svou fantazii, mě schází více textu a dějovosti.

1 16.10.2024

Knížka čtená dceři. Po přečtení Vřesové můrky, která se nám líbila, jsme se pustily i do četby o tukoních a začaly jsme příběhem o záchraně stromu. Ilustrace jsou bezesporu povedené, ale děj skoro celé knihy víte už předem z její anotace. Na dvoustraně je jedna až dvě věty, takže textu opravdu poskrovnu, dceru ale bavilo popisovat obrázky, co se na nich děje, jaké jsou tam postavy apod. Hlavní myšlenka a konec příběhu mohl být rozvinutější, pro menší děti mi to připadalo těžko uchopitelné.

1 16.10.2024

Knížka čtená dceři. Sama si knihu ulovila v bazarovém prodeji „kniha za cenu zmrzliny“ v jedné naší kavárně. Je to čtenářská jednohubka s hezkými ilustracemi. Příběh nás obě bavil a obsahuje i ponaučení. Za mě milá oddechovka, kterou doporučuji k přečtení.
„Mauglí si uvědomil, že Balú má pravdu. Nechal se unést představou, že naučí své zvířecí přátele dovednostem z vesnice. Neuvědomil si však, že vesnice a džungle jsou dva úplně rozdílné světy. To, co funguje v jednom, může v druhém způsobit pohromu.“

1 16.10.2024

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Když jsem zjistila, že mají v knihovně díl, který jsme ještě nečetly, měla jsem radost a těšila jsem se na další příhodu kocourka Fiškuse a dědy Pettsona. Po přečtení ale musím říct, že mě tento díl příliš neoslovil. I těch vtipných (a skrytých) ilustrací mi tu přišlo méně a děj mě nebavil. Poznámka: pokud vaše děti ještě neví jak vzniká nový život a vám se nechce vysvětlovat proč všechny slepice po odchodu kohouta čekají kuřátka, četbu raději odložte na později :)

1 16.10.2024

Knížka čtená dceři. Popravdě nevím, jak tuto knihu s vesmírnou tematikou hodnotit. Je z edice Čtení (nejen) pro prvňáčky, takže obsahuje velká písmena a jednotlivé kapitoly jsou rozsahově zhruba na jednu a půl stránky, obsahuje i dost ilustrací. To je plus. Co se ale týká obsahu, tak mě knížka příliš nezaujala, i když věřím, že dětem se to nejspíš líbit bude. Za mě byly v ději velké skoky, někdy až zbytečné pasáže, příběh nešel moc do hloubky. K hlavním hrdinům, ani k Zetíkovi, jsem si nevytvořila žádný vztah. Není to nenásilně naučná knížka, kde by se čtenáři o vesmíru něco dozvěděli, je to „jen“ příběh o tom, jak dopravit mimozemšťana Zetíka ze Země, kde ztroskotal, zpátky na jeho planetu Zet.
Slabší 3*

1 10.10.2024