Luciluc komentáře u knih

Knížka čtená dceři. Je to spíše naučné než pohádkové čtení, nebo alespoň na mě to tak působilo. Knihu nám doporučila paní knihovnice, ale moji pětiletou dcerku to příliš nebavilo, vlastně ani já jsem se do čtení nehrnula...Edukativní charakter se knize určitě upřít nedá, ale styl psaní mi moc nevyhovoval. Ilustrace jsou zdařilé, na konci knihy je ke každé kapitole uvedena inspirace na aktivity s dětmi k tématu, které se vyskytlo v kapitole a následují reálné kresby ptáků. Nejvíc se nám líbila kapitola o motákovi a vícevýznamových slovech. Uvidíme, jestli se pustíme i do knih o rybách a broucích...

1 11.08.2024

Knížka čtená dětem. Vybrala jsem ji v knihovně kvůli tématu, říkala jsem si, že by čtení o mašinkách mohlo zaujmout i mladšího dvouletého syna. Kniha je určena dětem od tří let, ale vzhledem k tomu, že jsou příběhy opravdu krátké a jednoduché, může zaujmout i o něco mladší děti. Pro pětiletou dceru to bylo dle mého až moc jednoduché, ale i tak jí to bavilo. Dialogy mezi maminkou a jejím synem mezi některými kapitolami mi tam přišly navíc, asi to mělo uvozovat jednotlivé příběhy, ale mě osobně to tam prostě nesedělo. Ilustrace jsou moc hezké a příjemný je i formát knihy, tak akorát do ruky.

1 13.05.2024

Knížka čtená dceři. Měly jsme vypůjčeno z knihovny a časem přečteme i pokračování, protože to byl poměrně hezký příběh, v němž se malí čtenáři edukují i o včelách, a nejen o nich (např. o sršních, kukačkách, cvrčcích,...) Z počátku byly kapitoly kratší, pak o něco málo delší. Styl ilustrací Zdeňky Študlarové znám a docela se mi líbí. Dceři se čtení líbilo, doporučujeme.

1 12.05.2024

Knížka čtená dceři. Objevila ji sama v knihovně. Jsou to příhody tří malých skřítků – černovlasého Buma, světlovlasého Bama a zrzavého Bima – v zelených kamizolkách, kteří žijí daleko odsud, ale blízko u moře. „Je to jako když cinká zvonek – bim, bam, bum, jenomže obráceně. Bum, Bam a Bim.“ Hlavní postavy na mě působily spíše jako vnitrozemští lesní skřítkové, dělalo mi problém přiřadit si je k nějaké oblasti u moře. Kapitoly jsou kraťoučké, psané velkými písmeny, takže ideální pro začínající čtenáře. Délka kapitol ale často způsobovala to, že mi jejich konec přišel useknutý. Zhruba od poloviny už byl příběh plynulejší, více navazoval. Ilustrace mě osobně moc nenadchly, příběh také moc ne, myslím, že za pár měsíců nebudu vědět o čem kniha byla. Horší průměr.

1 02.04.2024

Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně veselou obálkou a tématem, doteď jsme četly jen o včelách. Nebylo to špatné, ale styl psaní mi připadal těžkopádný, chtělo by to ve vyprávění větší lehkost. Kapitoly byly poměrně dlouhé. Ilustrace hezké, ale vadil mi například obrázek, kde vosa Žofka pije z kaluže vody a pije brčkem (v jiné ilustraci sosá rozlité víno také brčkem)...přitom zrovna v tomto případě by to šlo znázornit normálně a bylo by to pochopitelné. V knize se vyskytují zajímavosti, malí čtenáři se něco přiučí, je tam dobrodružství a šťastný konec. Za nás průměr.

1 02.04.2024

Knížka čtená dceři. Vypůjčily jsme další obrázkové čtení z knihovny, tentokrát jsou v knize mini kapitoly, básničky i hádanky. Starý král lev předává vládu svému synovi a u té příležitosti se koná slavnost, na které se schází různá zvířata, aby novému králi popřála. Na začátku knihy je slovníček zvířátek, u hádek uvedené správné odpovědi, ale ty se snadno poznají i díky ilustracím, ty jsou celkem zdařilé. Obsahově mě kapitoly příliš nenadchly, je v nich patrná snaha o ponaučení, ale někdy to bylo dost kostrbaté. Jako pozitivum vidím, že se děti seznámí i s méně známými zvířaty (pakobylka, hyena, úhoř, skunk,...). Dceři se spíš líbily básničky a hádanky, které se příběhem prolínají, nejvíc ji zaujala básnička o gorile, kterou se naučila.

Gorila se polila,
teď jí lepí nos,
láká na něj motýla,
včelu a pět vos.

1 12.03.2024

Knížka čtená dceři. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně. Autorka pro nás není neznámá, od Ivy Geckové jsme četly sérii o lišce Šišce, která se nám poměrně líbila. Ale tohle opravdu nebyl šálek mé kávy...knihy. Vůbec se mi to nelíbilo a těšila jsem se až ji konečně dočteme. Dcerce se to zamlouvalo, chtěla číst v každé volné chvíli, ale přiznám se, že jsem si to dost upravovala a některé pasáže nečetla vůbec. Nespisovná čeština v knihách mi obecně zase tolik nevadí, ale v knížkách pro děti si tím nejsem úplně jistá...tady mi toho přišlo až příliš a slovo „zup“ místo „zub“...to už na mě bylo moc. Čertí babička mi nebyla vůbec sympatická, pořád jen na všechny nadávala. Kapitoly (celkem sedm na cca sedmdesáti stranách) byly docela dlouhé, ilustrace mě příliš neoslovily. Za mě velké zklamání a pokračování už číst nechci. Prostě nedokážu ocenit tenhle pekelný svět, jejich chování, mluvu a celkové pojetí příběhu. Ale třeba se to jiným líbit bude, zkuste a uvidíte. :)

1 10.03.2024

Knížka čtená dětem. Byla to jedna z prvních knížek, kterou jsem pořídila, když byla dcera malá. Byla to (a dodnes ještě je, je jí pět let) její oblíbená knížka. Teď ji čtu mladšímu synovi (2 roky), kterému se líbí hlavně obrázky. Ilustrace jsou opravdu povedené, krásné! Básničky jsou krátké, rýmy někdy trochu drhnou, ale dají se nad tím přimhouřit oči :) Jsou tu básničky o známých zvířátkách (štěňátko, koťátko, telátko, lištička,...), ale i o těch méně známých (koala, cikády, tesařík, ibis, rejnok,), ta rozmanitost se mi líbí. Na konci jsou pak zvířecí hádanky/doplňovačky. Na seznámení malých dětí se zvířátky a básničkami doporučuji.

1 03.03.2024

Knížka čtená dceři. Autorku nám doporučila paní knihovnice, výjimečně se totiž stalo, že mi žádná z vystavených knih ne a ne padnout do oka. Později jsem zjistila, že jsme od Daniely Krolupperové už jednu knihu četly - Jak kouzlo do houslí vklouzlo. Tentokrát jsme si půjčily rovnou tři a začaly jsme Mechovou vílou. Jedná se o krátký příběh psaný velkými tiskacími písmeny z edice „začínám se čtením“, která je speciálně vytvořena pro úplné čtenářské začátečníky a je vhodná i pro genetickou (hláskovou) metodu čtení. Knížka je určena pro děti od pěti let a obsahuje sedm krátkých kapitol na cca padesáti stránkách, takže je přečtena během chvíle. Co musím vyzdvihnout jsou ilustrace Ivony Knechtlové, vlastně díky nim mě kniha zaujala. Příběh je jednoduchý, s ponaučením (jak to dopadá, když člověk nedává ve škole pozor). Škoda, že nebyl více popsán život mechových víl (nebo alespoň více o hlavní hrdince příběhu, víle Mie) a děj se spíše točil okolo školy. Ani já jako dospělá jsem neznala rozdíl mezi bolehlavem a andělikou, takže nějakou „přidanou hodnotu“, pro nás čtení mělo. Jen ty věci kolem školy mi úplně „neseděly“.. ale jinak hodnotím kladně, 4,5 * a těšíme se na Mizící hmyzíky.

1 11.02.2024

Knížka čtená dceři, vybrala si ji sama v knihovně. Když jsem zjistila, že je od Jiřího Žáčka, těšila jsem se. Ale knížka mě zklamala, básničky se mi moc nelíbily, některé mě dokonce štvaly (K čemu jsou holky na světě a Páni kluci). Líbila se např. básnička Ptačí řeči, Doma nebo Hvězdy. Ilustrace pěkné. Ještě máme od autora půjčeny Krysáky, tak snad zaujmou více.

1 01.02.2024

Knížka čtená dceři. Stejně jako předchozí díl, Dobrodružství v muminím údolí, jsme měly vypůjčeno z knihovny. Dcera má muminky ráda, mě se po grafické stránce také líbí, ale samotné příběhy mě osobně zas tak moc nezaujaly, v tom smyslu, že by se mi nějaký tak moc líbil, že by mi uvízl v hlavě. V tomto díle mě hodně překvapila kapitola Podivný případ paní fififjonky, kde se řeší vražda...Obě knihy hodnotím jako průměr, slabší tři hvězdičky.

1 09.01.2024

Knížka čtená dceři. Lesní pohádky jsou čtvrtou knihou, kterou jsme od autorky četly. Chtěla jsem napsat, že je to kniha poslední...ale pak jsem zjistila, že máme doma k přečtení ještě Popelářské pohádky, ty jediné nejsou z knihovny, ale dcera knížku dostane jako dárek (kupovala jsem v době, kdy jsme s autorkou ještě neměly zkušenost). Kapitoly jsou krátké, většinou jsem před spaním četla dvě pohádky za sebou. Je to takový pohádkový mix všeho možného, pokaždé je zde nějaká, alespoň malá, vazba na les. Ale žádný z příběhů nebyl takový, že by mi vyloženě utkvěl v paměti. Kniha je určena pro děti od pěti let. Ilustrace jsou celkem fajn, ale mě zkrátka vadí „autorčino smýšlení“...v příbězích se objevují věci/postoje/názory, se kterými nesouhlasím a tím pádem se mi to pak dcerce nechce předčítat. Takže ještě přečteme ony zmiňované Popelářské pohádky, a doufám, že budou lepší, a s knihami od paní Pospíšilové už končíme. Slabší tři hvězdičky.

1 03.01.2024

Knížka čtená dceři. Hledala jsem v knihovně knihu, která by nás provedla adventem, ideálně jeden příběh na jeden prosincový den a jediná volná byly právě Vánoce pro Kočku. Kočka jménem Kočka vypráví třem dětem (Viky, Sisi a Maxovi) každý večer před spaním příběhy spjaté s postavami, jejichž figurky děti s rodiči ten den umístily do betléma. Dočtete se zde např. o volkovi, oslíkovi, svatém Mikuláši, o vlasatici, kohoutovi, o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi, o koni, slonu a velbloudovi, o jmelí, proč jíme na vánoce rybu či jak to bylo s vánočním stromečkem a proč slavíme vánoce v zimě. Některé příběhy byly docela zajímavé, ale pro dceru (4,5 let) byly kapitoly ještě moc dlouhé a příběhy složitější, musela jsem často dovysvětlovat či kapitolu stručněji shrnout, aby si z toho něco vzala. Ilustrace nejsou můj šálek kávy. Za nás hodnotím jako průměr a doufám, že příští rok se nám dostane do ruky něco lepšího.

1 02.01.2024

Knížka čtená dceři. U nás v pořadí již sedmá knížka, narazila jsem na ni v knihovně, kam ji teprve nedávno pořídili. Bohužel už se pro mě ztratilo počáteční kouzlo téhle dvojice. Kocourek Fiškus mi přišel nevděčný, celkově mě příběh zas tak moc nezaujal. Tentokrát jen 3,5 *

1 04.12.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně názvem. Je to soubor vtipných básniček o zvířatech určený pro děti od čtyř let, ale možná bych věkovou hranici posunula o kousek výš. Mě to jako dospělou bavilo, u dcery si nejsem jistá, jestli všem slovním hříčkám porozuměla, u některých slov jsem vysvětlovala význam. Celkově je to povedené, vtipné, má to lehkost. Pro milovníky krátkých básniček super. Bonusem jsou zajímavé ilustrace a na konci hledání zvířat ve větách (pro starší děti). Doporučuji.

Tyhle dvě básničky se mi líbily:


Čtenářka liška
Kde najdeme lišku?
V pelíšku čte knížku.
Má v něm křeslo houpací,
a jak stránky obrací,
jen si brouká. „Houpy, houpy,
kdo hodně čte, není hloupý.“

Co to je?
Než se změní v motýla,
je chlupatá, otylá,
a když někdo hledat zkusí,
nalezne v ní mládě husy.

1 20.11.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Tuto trochu atypickou knihu jsme si vypůjčily z knihovny. Kromě příběhu o víle Jasmínce, která přicestovala z Vysokých Tater na Železnou studánku na chmýří z pampelišky, zde najdete „herbář“ (popis rostlin a jejich léčivých účinků), návody (jak si vyrobit stojánek na tužky, přání), informace ohledně recyklace a jak využít například starý svetr, jaká zvířata žijí v Tatrách, co má obsahovat krabička poslední záchrany (tzv. KPZka), je zde i recept na nepečené kuličky nebo si můžete zahrát hru na zadních deskách knihy. Knížka hodně cílí na ochranu přírody a snaží se ukázat, jak i malými věcmi můžeme přírodu chránit (např. používat látkové tašky a vlastní krabičky,...). Byl mi sympatický skřítkovský pár Oliver a Ola. Kniha to byla zajímavá, ale nečekejte pohádkový a magický vílí příběh, ten je totiž na úkor edukativních informací dost osekaný a mnohdy na mě působil dost rozkouskovaně a moc nenavazoval. Ilustrace jsou hezké, kapitoly tak akorát dlouhé. Recept jsme s malou obměnou vyzkoušely a doporučuji ho, stejně jako knihu, pokud hledáte trochu jiný formát pohádkové knížky a vaše dítě je milovníkem víl, skřítků a přírody. 3,5 *

1 19.11.2023

Knížka čtená dceři, půjčeno z knihovny. Moc hezké, konečně příběh, ve kterém mi nic nevadilo (možná jen to občasné a pro mě zbytečné, vyplazování jazyka, ale to je detail). Pan Klubíčko je zvědavé a vynalézavé klubko modré příze, které vypadlo babce Pletařce z košíku když šla přes les. V kapradí ho najde zmrzlého a promáčeného zajda Chlupáč a stanou se z nich přátelé. Příhody vás provedou celým rokem od zimy do podzimu. Díky kouzelné přízi mají všechna lesní zvířátka na zimu čepice a šály, Klubíčko vymyslí ranní rozcvičky a založí lesní školku, a všichni si užijí zábavu při stavění sněhových soch, sbírání borůvek nebo drakiádě. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a jsou doprovázeny hezkými ilustracemi. Doporučuji k přečtení, za mě milé překvapení.

1 16.11.2023

Knížka čtená dceři, její první kniha s tematikou vikingů. Je určena dětem od čtyř let. Paní knihovnice při půjčování říkala, že se nám bude určitě líbit. V podstatě ano, líbila. Jen škoda, že jednotlivé příběhy nejdou víc do hloubky. Narozeninovému dortu je věnována jen jedna (první) kapitola, což mě mrzelo, čekala jsem, že celá kniha se bude točit kolem tohoto tématu (něco ve stylu Fiškuse). Kapitoly jsou krátké a najdete v nich pokaždé nějaké ponaučení. Ilustrace jsou nevšední, obálka mě zaujala na první pohled. Ještě jsem postrádala nějaké úvodní seznámení s postavami ze Šeptajícího lesa, ale možná je to v jiných dílech, nevím, zatím jsme četly jen tento. Dalším dílům určitě dáme šanci. Hodnotím 3,5 *.
Pozn. Pozastavila jsem se nad tím, že havrani mají rádi blýskavé předměty, myslela jsem, že spíš vrány..:)

1 08.11.2023

Knížka čtená dceři. Od autorky jsme četly Baobabu a jiné příběhy a zajímalo mě co dalšího napsala. Příběh O lišce Matyldě a Medvědu Šimráčkovi měl vysoké hodnocení, a tak jsme ho vypůjčily z knihovny. Nápad s proměnou lišky a medvěda (ve dne plyšáci, v noci živá zvířata) se mi líbil, podle anotace jsem však čekala něco jiného. Mě osobně kniha nenadchla, ale dceři se to líbilo. Ilustrace průměrné a kapitoly tak akorát dlouhé. V hlavě mi tato kniha asi neuvízne. Hodnotím jako průměr.

1 20.10.2023

Knížka čtená dceři. Vybrala jsem ji v knihovně, protože se mi líbilo, že je rozdělena na tři části (bajky, pohádky a příběhy) a chtěla jsem dcerku s bajkami seznámit. Kniha je pro čtenáře od šesti let, ale zvládnou ji i o něco málo mladší děti. Každá část obsahuje sedm kapitol. Nejvíce se mi líbily bajky, pohádky tak půl na půl a příběhy vůbec. Nejhorší byl příběh Nebezpečné bacily, část, kdy se tatínek napřahuje, aby dal synovi výchovný pohlavek jsem přeskočila a nahlas ani nepředčítala. Snad v každém příběhu byla nějaká „podivnost“, se kterou jsem se neztotožňovala. Z příběhů byl hezký jen Šiškáček, z pohádek se mi líbila Hluchavka a slepýš, Skřítek popleta nebo Dobré skutky a z bajek Sova a liška nebo Medvěd a blecha. Škoda, že se v závěru můj celkový dojem z knihy tak zkazil. Doporučila bych jen první dvě části knihy.

1 15.10.2023