ludek.n komentáře u knih

Galaktická válka mezi Impériem a Ligou Temných planet skončila, to ale neznamená, že by ve vesmíru Wilfa Brima zavládl klid, mír a pohoda. Ve třetím dílu Navigátora sice ubylo mohutných vesmírných bitev, ale konfliktů, jiskřících napětím, je tu stálé dost a dost. Přestože příběh sám už není tak grandiózní a velkolepý jako v předchozích knihách, pořád má v sobě dramatický náboj a opar poutavosti. Autorův zájem se jen přesunul od těžkých bitevních křižníků k experimentálním závodním člunům. Ochuzeni nejsme ani o novou krásku, jíž je tentokrát tajemnice Říšské mezihvězdné společnosti Anna Romanovová. Galaktický závod se čte, stejně jako jeho předchůdci, navýsost dobře a v mantinelech oddechové četby si i nadále udržuje nastavenou laťku zábavy.

1 14.05.2018

Navigátor Billa Baldwina je klasická space opera s mladým sympatickým hrdinou Wilfem Brimem, který moc řečí nenadělá, zato nepřátelům galaktického Impéria se dokáže postavit s odvahou a nonšalancí sobě vlastní. Jeho carescriánská hrdost a láska k okouzlující Margot Effer´wyckové ho žene z jednoho vesmírného dobrodružství do druhého. Z hlediska žánru jde o příjemnou oddechovku, která je místy lehce naivní, ale spád děje tento handicap hravě vyrovná, takže to nijak nevadí a neubírá to knize na čtivosti. Problémem tohoto vydání u Argenitu je však velké množství chyb, ať už se jedná o překlepy nebo dokonce chybějící písmena. Údajně se také jedná o zkrácený překlad, čemuž bych i věřil, protože text občas podivuhodně škobrtne a poskočí zcela ignorujíce kontinuitu vyprávění, jakoby se do hladce běžícího soustrojí dostalo pár zrníček písku. Z tohoto pohledu bych proto doporučil poohlédnout se raději po reedici, vydané u ostravského Brokilonu.

1 13.05.2018

Tohle je jeden z těch příběhů, které přestože nehýří omračujícími rekvizitami ani dějovými linkami, vezmou za srdce a duši. Je to angažované, nadčasové a netuctové vyprávění, které stojí pevně na nohách. Skoro se ani nechce věřit, že je to práce rusky píšícího autora a navíc z nakladatelství Dětskaja litěratura. Globální klimatická válka je v jejich podání až děsivě uvěřitelná a reálná. Hlavní postava zvláštního dopisovatele a reportéra Johna Barryho je bytostně lidská a opravdová. Není to neprůstřelný superhrdina bez bázně a hany, ale o jeho síle o odhodlání se nedá ani na okamžik pochybovat. Zbraně Diovy jsou knihou, do které se nelehko dostává, ale která se o to víc odměňuje za vynaložené úsilí.

1 11.05.2018

Trochu mám pocit, že se Sympatie k ďáblu svému autorovi malinko vymkly zpod kontroly. Jestliže se v předchozích dvou knihách se sympatickými vyšetřovateli Quinceym Morrisem a Libby Chastainovou držel Justin Gustainis, i přes všechny neuvěřitelné okultní a magické události, nohama na zemi, tady se vydal do sfér, kde nebe a peklo jedno jsou a kandidáti na prezidenta Spojených států tu hrají hru na slepou bábu. Koneckonců klidně bych mu odpustil tuhle vražednou přetahovanou, démony, vzkříšené zabijáky i posedlé senátory, kdyby celý ten příběh měl alespoň trochu hlavu a patu a postavy se nechovaly hloupě až stupidně. Nemohu si pomoct, ale třetí kniha je zatím nejslabším počinem této série, a pokud by to takhle mělo pokračovat dále, je jen dobře, že zbylé dva díly už byly českými nakladateli opomenuty.

1 30.04.2018

Základním problémem téhle knihy je, že se bere strašně vážně. Absence nadhledu a jakéhokoli odlehčení v kombinaci s poměrně hloupým pozadím příběhu, posouvá toto dílko do kategorie beletrie pro nenáročné. On už pohled na obálku mnohé napovídá. Podle synopse jsou totiž mimozemšťané „hodní“, protože vybavili středověké templáře atomovými zbraněmi. Ti tak mohou zabíjet nevěřící skutečně ve velkém, což mi k slovíčku „hodní“ přijde jako absurdní, nehledě na samotný nápad jako takový. Má-li být Pierre Barbet nejlepší z francouzských spisovatelů sci-fi, tak potěš pánbůh.

1 20.04.2018

Třetí kniha cyklu Atevi nepřináší mnoho nového, byť je přece jen o poznání dramatičtější než předchozí díl. Do rovnice lidští kolonisté versus atevi přibyla navrátivší se hvězdná loď Phoenix. Tato nová proměnná dala vzniknout trojúhelníku vztahů, kde si vlastně nikdo není jistý naprosto ničím. Autorka to navíc svým čtenářům nijak neusnadňuje a všechny asociace, spojení, vlivy a intriky splétá do nepřehledného klubka náznaků, nápověd, utajených symbolů a polopravd, které si musí každý rozmotat sám. Stačí na chvíli polevit v soustředění a člověk se v tom labyrintu dokonale ztratí. Tahle kniha rozhodně není čtení na dovolenou pod slunečník, tahle intelektuální mozaika si od čtenářů žádá plnou pozornost od první do poslední stránky, ovšem odvděčí se za ni jen napůl. Zvláště, když se k tomu připočte ještě nebývale mnoho překlepů a chyb, které unikly odpovědným redaktorům.

1 09.04.2018

Ambroseho kniha je ukázkovým příkladem toho, jak může skvělý vstupní nápad strávit sám sebe. Navnaděn synopsemi jsem se s nadšením pustil do četby a začátek jsem si opravdu vychutnával, ale s postupem času se moje nadšení hroutilo stále více a více, až se utopilo v oněch paralelních vesmírech Hamiltonovy dvojexpozice. Zábavné pasáže vystřídaly nudné až otravné a já se přistihl, že čtu už jen mechanicky. Takže za mě s odřenýma ušima průměr.

1 28.03.2018

Neuvěřitelně naivní a předvídatelný příběh se všemi klasickými žánrovými klišé, splácanými bez ladu a skladu na jednu hromadu a rozhrnovanými dokonalým a nezničitelným superhrdinou, pro něhož žádná překážka není dost velká. Některé scény jsou tak stupidní a provařené, až to bolí. O nějakou originální myšlenku se v této knize zavadit nedá ani náhodou. Alespoň, že vyprávění není nijak krkolomné a dlouhé, protože než nad ním člověk stačí zlomit hůl, je vlastně už konec.

1 27.03.2018

Chcete vědět, který z draků získá výroční cenu na dračím sněmu, nebo jak dopadne souboj drakobijců, či zda obstojí virtuální drak jako domácí hlídač? Pak je tato sbírka povídek nejspíš pro vás. Musím ale upozornit, že většina autorů v této knize jsou až na pár výjimek spíše méně známými spisovateli a jejich tvorba nepatří ke skvostům žánru, ať už z pohledu struktury příběhu, slovesné stavby či pointy. Například Phobiac nebo Dračí kůže jsou jen jakési hříčky beze smyslu, o něco málo lepší je to s Ukradeným drakem nebo Dračím osudem, ale pořád jen někde na úrovni průměrnosti. Pro ukrácení času v prostředcích MHD nebo v čekárně u lékaře je to fajn, pro soustředěnou četbu je to vážně slabá a nudná sbírka.

1 20.03.2018

V této knize se jedná v podstatě o tři příběhy spojené dohromady. Napřed John Carter upadne do tenat prastaré světlovlasé rasy Orovarů, vzápětí je mu bojovat s nadutým vládcem severu Hinem Abtolem z Panaru a nakonec jsou tu neviditelní lidé z Invaku. Nebyl by to ale vládce Marsu John Carter, aby se byť jen na chvíli vzdal naděje na úspěch či svobodu pro sebe a své blízké.

1 19.03.2018

Klasické dobrodružné příběhy, vesměs s nádechem fantastična a tajemna. Setkáte se s vražednými pavouky, hladovými hlavonožci, prokletím voodoo, světy za oponou i s jejich obyvateli, strašidelnými domy, duchy a dalšími podobnými záležitostmi, ale také a samozřejmě s pravými anglickými gentlemany, kteří jsou hrdí, čestní a stateční. Díky době vydání jsou povídky prezentované v archaické češtině, což ovšem charakteru psaní pana Wellse náramně sluší a zachovává onu lehkou příchuť gotiky, kterou už před ním proslavili autoři jako Ann Radcliffová nebo Horace Walpole.

1 14.03.2018

Lidsky citlivý a melancholický příběh Vzdálené země začíná zpočátku hodně nenápadně, skoro až nezajímavě. S přibývajícími řádky však nabývá na tragičnosti a vymezuje se i vůči jednajícím postavám, které se pokoušejí určit hodnotu promarněných životů. Pochopení neodvratnosti smrti, stejně jako osudovosti lásky pak rámují celý text a určují povahu příběhu v zrcadle doby, v níž je postávám dáno žít. Přes všechnu nostalgii nenaplněných nadějí tu však není ani stopa po pesimismu. Nicméně, není to lehké čtení a není ani veselé.

1 03.03.2018

Lydia Lunch, tato bytostně nezávislá a undergroundová umělkyně, se ve své sbírce básní představuje v nebývale zklidněné, chtělo by se říci až intimní, poloze. Žádná beatnická rozháranost a neučesanost, ale opravdová a upřimná zpověď ženy, která má za sebou spoustu zážitků a zkušeností. Přes syrovost některých básní je z její výpovědi patrná křehkost a až lidská citlivost, kterou by člověk u osobnosti jejího ražení rozhodně nečekal.

"Dar života je nám dán,
abychom žili posedlí smrtí."

1 24.02.2018