Lunďák komentáře u knih

Stroze, rychle a žádná velká alegorie. To je ve zkratce Cormac. Když jsem svoji kamarádku slyšel ve vlaku vyprávět, že se ve své disertační práci specializuje na Cocmaca McCarthy, přiznám se, že jsem do té doby (2018) ani ntušil, že někdo takový existuje. Viděl jsem ovšem filmy Tahle země není pro starý a Všichni krásní koně. Ihned jsem nelenil a zakoupil si na tu dobu dosti drahou knihu Cesta na doporučení vítězů "pulicerky" s hrůzou jsem po rozbalení zjistil, že jsem dal 600,- za 180stránkovou brožuru s moc pěkným přebalem. Tak jsem kamarádce hned volal, jestli náhodou Cocmac ještě neudělal víc dílů protože se přece pulicerka nedává za brožuru.
Ovšem po začtení, které trvá cca 10 prvotních slov, se člověk vrací a vrací k těm slovů a souvětím, které ho tak zvláštně a nepříjmeně mrazí a s jistou dávkou deviance se vrací v představě těch surových výplodů, které tvoří pouhá slova jako: dětské tělíčko na rožni či lidská spižírna (jatka). Každopádně klobouk dolů. Cormac je příkladem toho, že někdy méně je i více pane autore Hry o trůny :)

Naprosto chápu, že po pár stránkách člověk tuto knihu odloží, protože ho nebaví. Já jsem se naopak v hlavním hrdinovi ihned uviděl a naprosto jsem s ním musel souhlasit. Skvěle vykreslené pocity a hlavně ta neskutečná špína středovýchodu. Dokud autor neuvede rok ve kterém se děj odehrává, čtenář se může domnívat a představovat si několik různých časových období.
Siuttree je plný zajmavě vykreslených postav jako je třeba Indián připravující želví polévku či rodina mušlařů. Nevím proč, ale malinko jsem tam cítil nádech Kinga v tajuplném vyprávění. Také, kdyby nebylo řečeno, že hlavní postavě je něco přes 30, klidně bych si ho dokázal představit jako 55-65 letého pána.

Při osvobozování vesnice Kalmyky se člověku opravdu nedělá dobře.
Ale ruku na srdce, pokud jste někdy mluvili s člověkem na výhodě, který zažil či zažil vyprávění o válce - tato knížka je jen slabý odvar silného bujónu. Mám příbuzné v Bělorusku a při vyprávění se každému začnou ježit chlupy na zátylku.
Člověk je hodný a čestný, bohužel lidi jsou svině.

Tuto knihu jsem dostal doporučenou od Prof. Martina Flajšhanze a vskutku pro přiznivce chrupavčitých ryb je tato kniha velice cenná.

Vůbec se nedá srovnat s filmem jak to již bývá, ale přiznám se, že jsem se ke knize dostal až 15 let po shlédnutí filmu. I tak musí člověk se zatajeným dechem obdivovat co všechno Harrer s Aufschneiderem museli na tibetské náhorní plošině vytrpět bez absolutního vybavení, peněz či map - je nutné podoknout, že v té době nebyla tato část Světa perfektně zmapována.
Velice mě překvapil kastovní systém i dokonce otroctví ze strany Tibeťanů. A také pohřební rituály jsou pro středoevropana dosti drastické i když je třeba konstatovat, že prach si a v prach...

Naprosto skvělý pohled na Neronovu dobu a trochu zkreslený názor Sienkiewicze Poláka+křesťana.