lungaj komentáře u knih
Rozsáhlé a podivuhodné dílo, které ale ve své závěrečné části přechází dějem i celkovým vyzněním spíše až do absurdna. Tři drobné postřehy:
1) Ayn Randová musela mít ráda vlaky.
2) Optikou této knihy téměř všichni pracujeme buď nedostatečně anebo rovnou blbě.
3) Autorka, vycházejíc ze správné a oprávněné kritiky, se bohužel snaží dokázat až příliš mnoho. Úporná snaha napasovat racionálno i na takové věci jako emoce v čele s láskou je nadbytečná. Ve světě Randové je vlastně jen jeden skutečný pár a ostatní jsou nepodstatní, zřejmě nejsou lásky hodni. Při kritice sebeobětování pak zapomíná na to, že dobrovolné sebeobětování je individuálním rozhodnutím každého z nás a naopak představuje "zákaz sebeobětování" málem jako objektivně nejvyšší mravní imperativ. Jak si Randová představuje, že by bez určitého stupně sebeobětování mohlo fungovat soužití nejbližší rodiny, v čele se zrozením a výchovou dětí?
Očima ekonoma: Jako román to samozřejmě za moc nestojí a ekonomickou učebnicí to vzhledem k nutnému zjednodušování a zkratkování taky být nemůže. Ale kombinace obojího - názorně ukázat základní principy ekonomie na pozadí (možná spíše v popředí) příběhu - je perfektní. Přeženu to, ale má-li být doporučena jedna kniha, srozumitelná prakticky každému a ilustrující, jaký svět chce vlastně člověk podporovat, je Návrat starých časů jasným trumfem v rukávu Henryho Hazlitta. Jsem Petrem, Adamsem, Staleninem nebo Bolšenkovem?
Očima ekonoma: Kontroverzní kniha (přinejmenším svého času), která obsahuje mnoho pravdivých úvah, ale také řadu chybných.
Nekompromisní náhled do duše byrokrata. Trochu jiná kniha než Misesovy další, řekl bych o něco méně vědecká a naproti tomu více úvahová či psychologická. Vysvětluje, k čemu postupující byrokratizace vede. Konstatuje sice, že byrokracie je v záležitostech mimo soukromou sféru nutným a jediným možným způsobem řízení. Háček je právě v tom, aby mimo soukromou sféru zůstalo pouze naprosto omezené množství záležitostí (pokud vůbec nějaké), jinak se bude byrokracie plížívě rozšiřovat daleko za hranice své původní působnosti. Že jsme tyto hranice už překročili o mnoho světelných let, je jistá věc...
V mém hodnocení se budu soustředit pouze na část této knihy, esej Zákon. Dostal se mi do ruky až jako poslední z význačných spisů autora, konečně. Bastiat bývá přirovnáván k Hoppemu (nebo spíše naopak, abychom se drželi časové posloupnosti) a v Zákonu jsem pochopil proč. Zákon je krátký, ale skvělý počin. A díky literárnímu nadání autora je předurčen k tomu, aby se stal vždy citovanou protiváhou státní indoktrinace všelikého ražení. Čtěte Bastiatův Zákon jedním dechem od začátku do konce tak jak byl napsán - bez kapitol, jako jedna ucelená myšlenka. A vzpomeňte na Zákon vždy, když se ve vládě/parlamentu projednává další nesmyslné opatření, co "se musí přijmout".
Završení celoživotního díla jednoho z největších ekonomů, Hayek zde shrnuje své postoje v klíčových otázkách. Pozorohudný je mj. věk, ve kterém dokázal tuto knihu napsat. Eseje přidané ve vydání Liberálního institutu vhodně dotvářejí celkové vyznění knihy. Pokud jste od Hayeka ještě nic nečetli, tady můžete začít.
Poměrně útlá knížka perfektně se hodící i pro ty, kteří se chtějí seznámit s Misesovým odkazem, ale necítí se nebo nemají čas na jeho rozsáhlá veledíla. Vlastně i zde najdete téměř vše podstatné (ve stručnější formě), oproti jiným jeho knihám vč. jasnějšího vymezení role státu v liberální společnosti: Stát jako "noční hlídač" není ostuda, ale výsada. Kterou nemáme - máme spíše "otravného ředitele".
Totální demontáž socialistických záměrů všeho druhu. Koupit si knihu ku příležitosti jejího stoletého výročí byl jistě velmi dobrý nápad. Nepřekvapivě, i po takové době je většina tohoto díla stále velmi aktuální. Za všechny např. tato zkrácená citace: "Tolik našich současníků je plno etatistických předsudků a víry ve vládní všemohoucnost, sledují výlučně jen vládní opatření. Všechno očekávají od autoritativní akce a jen velmi málo od iniciativy svých podnikavých spoluobčanů." Vidíte to také kolem sebe? Duch socialismu bohužel přetrvává...
K osobě autora postačí říci tolik, že to byl génius. Pro sebe jej označuji jako "systematického génia", komplexnost jeho děl je obdivuhodná. Samotný Socialismus sice není tak všeobjímající knihou jako pozdější Lidské jednání, za to ovšem v konkrétních bodech možná o to údernější. Obtížně si představuji, že bych nějaké Misesově knize mohl dát jiný než plný počet hvězdiček. No uvidíme, ke kolika z nich se dostanu. Teď se těším na protikladné dílo Liberalismus. Číst o socialismu bylo za trest, číst o liberalismu bude za odměnu.
Hayekova vize svobodných peněz, pro mne zásadní dílo peněžní teorie. Hayek zde nabízí širší pojetí než např. Rothbard, trvající na zlatém standardu. Myslím, že jej Hayek úplně nevylučuje, ale v každém případě jej nevidí jako jediný možný.
Zdrcující kritika současného měnového systému s jediným (dnes nepravděpodobným) rozumným východiskem - návratem ke komoditnímu, zřejmě zlatému standardu. Psáno velmi srozumitelně tak, jak je u Rothbarda ostatně zvykem. Takže si to může přečíst každý, ti co trochu dělají s financemi pak povinně :-)
Rothbarda je tak snadné číst. Jako bych četl nějaký román, ne knihu o ekonomii/politice/filozofii. Zároveň člověk vidí, jak vzdálený je dnešní svět jeho myšlenkám. A ptá se, zda a kdy se to může změnit. Za 10, 50, 100, 200 let? Nebo nikdy? A proč s jednotlivými ideami, tak jak jsou Rothbardem postupně logicky vystavěny, bude většina lidí po jejich přečtení nejspíše souhlasit, ale celkové závěry drtivá většina naopak kategoricky odmítne? Protože, jak říká, stát je v nás zakořeněn tak silně, že je jedním z výchozích axiomů našeho uvažování. Pak si s námi vlastně může dělat, co se mu zlíbí. Proto navrhuji, napůl ironicky, napůl vážně: Zavést tuto knihu jako povinnou četbu v rámci veřejného školství :-)
Kniha ekonomických knih. To nejlepší, co může člověk udělat až ji dočte, je začít ji číst znovu. Bohužel, svět (ani tzv. vyspělý) se jí příliš neřídí. Doufejme, že se to v budoucnu změní...