m_pastorka komentáře u knih
Naprosto chápu to nadšení kolem této knihy a sdílím. Už se těším, až se dostanu k druhému dilu
Tenhle román je můj styl, a proto nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězd. Vykreslení lidského utrpení na pozadí komunistického režimu je reálné a věrohodné. Líbí se mi, že v těchto knihách je vždy prostor i pro naději. Čtení ke kávě, které rychle ubíhá.
Tohle byla neskutečná jízda. Za jednoho uprseneho dne jsem přečetla asi závěrečných 230 stran, takže skoro půlku knihy. Velmi napínavé, krátké kapitoly mi skutečně vyhovují pro udržení napětí. Už se těším na další.
Knihy od Kateřiny Tučkové jsou neskutečně propracované historické romány. Tahle kniha je dokonalá pro náročného čtenáře - čtenáře, který si potrpí na jazyk, uvěřitelnost příběhu, a hlavně taky originalitu. Nečekala bych, ze budu číst román o řeholnických řádech, který má téměř 700 stran. Úroveň zpracování je prostě neskutecna - velké množství historických podkladu, které musela autorka použit na jeho napsání, klobouk dolu. To, je to, co románu dává skvělý další rozměr - nejsou to jen příběhy a rozhovory lidi, ale je tomu dodána úplně jiná dynamika a rozměr přes skvěle podklady, které dokresluji příběh a doplňuji ho o další souvislosti, které jsou pro pochopeni příběhu nezbytné. Prvních 200 stran je náročných, člověk se musí zorientovat, srovnat si postavy a zvyknout si na styl psaní a i jazyk, který se neustále mění podle vypravěče. Takhle kniha mě skutečně ohromila a dala další obrovský povědomí o krutosti komunistického režimu. Klobouk dolů autorce! Přečteno asi za 10 dni.
Jedná se vlastně o tři samostatné příběhy, ale nejvíce ze všech mě zaujal hned ten první. Stylem psaní u mě autorka vyvolával pocity úzkosti, jak skvělé vykreslene situace a příběh samotný byl. Moc se mi líbily i ty terapeutické poučky, to dodávalo knize ještě zajímavý další rozměr. Za mě rozhodně doporučuji!
Čapek je srdcovka a tahle knížka je takové pohlazení po duši. Nenáročná a velmi příjemná četba. Člověk se u toho ještě i pobaví a rozplývá se roztomilostí nad kreslenýma obrázkama.
Naprosto skvělá oddechová kniha, u které jsem se i častokrát upřímně od srdce zasmála . V porovnání s první knihou 40 dní pěšky do Jeruzaléma je autor už mnohem lepší pisatel. Právě takový nijaký dojem jaký jsem měla u první knihy mě odrazoval od čtení této knihy. Jsem ráda, že jsem se do ní nakonec pustila a nelituju. Je to tak pozitivní kniha o ČR a lidech v ní žijících na tolika různorodých místech a kuriozitách. Dojem ještě umocňují skvělé grafiky od Tomski&Polanski, kdy snad u každé třetí jsem si říkala, že tu bych si klidně pořídila i domů na zeď.
Jo! Bylo to super. Moje první kniha od Klevisové, začala jsem netradičně ne detektivkou a příběh se mi líbil, stejně tak i jeho gradace a vykreslení postav. Za mě palec nahoru.
Nevím, jestli to je možné, ale druhy díl je ještě o kus lepší, než díl první. Místy je jazyk, kterým je kniha psaná až básnický a člověk se rozplývá nad každou větou, kterou čte a srdce mu plesá, když vidí, jak se dá s jazykem nádherně hrát a vyvolávat díky tomu emoce. Šikmý kostel 2 je prostě paráda a já opět děkuji i za rozšíření povědomí o tomto “českém” kraji.
Knihu jsem četla na doporučení, které se ukázalo jako správné. Že začátku jsem měla obavy, že román sklouzne k feministickému klišé nebo, že se otočí a nakonec žena bude křehká květinka ve spárách muže. Naštěstí moje obavy byly liché.
Tři příběhy žen nezávisle propojené mě zaujaly a zaháčkovaly. Jsou to příběhy silné, kdy však popis není zbytečně zdlouhavě popisován a pouhých 180 stran knih je nadupaný a má skutečný spád.
Za mě určitě doporučuji!
Přečteno! Ačkoli jsem měla v průběhu čtení řadu výhrad k jazyku, vypravěči, postavám a jejich charakteru, tak kniha se mi nějakým způsobem přece jen vryla do srdce a to z jednoho jediného důvodu - je to tam u nás. Tam, kde je to v zimě krásný na běžkách, tam u nás v Krušnejch. Představovat si příběh tam, kde dnes nestojí žádná chalupa a nebo kousek dál jen zlomek oproti tomu, co tam bylo dřív, je vlastně strašně krásný, ale i strašně smutný zároveň. Tuhle melancholii mám právě na těch našich horách ráda.
Tohle je pro mě srdcová záležitost a po 17 letech jsem si knihu přečetla znova se všemi těmi vzpomínkami, které k ní a i k filmům mám. I nadále předpokládám, že dopis z Bradavic mi k 11 narozeninám nedošel čistě náhodou :). Celá řada HP je pro mě návratem do dětství a jeho symbolem. Doufám, že budou číst i další generace po mně :).
Backman je proste srdcovka. Je to už moje 4. Kniha a jeho vykreslení postav a celého příběhu je geniální a velmi osobní. Během celého příběhu se bavíte a i když tak nějak po chvíli tušíte, kam by to mohlo směřovat, tak stejně čtete dal a čekáte, co vás ještě překvapí. Na začátku budete postavy ne úplně milovat a tukat si na čelo a trosku je i proklinat, ale postupem času si najdete svého oblíbeného blbec, který vám priroste k srdci. Jednoduše úžasné. Těším se na další.
Po knize Muž jménem Ove jsem měla strach, že budu zklamaná, ale nestalo se. Musím přiznat, že ten, kdo má vztah ke sportu a někdy jej dělal (ač jako dítě), tak si bude užívat určitě první třetinu příběhu a její vykreslení. Dojímala jsem se, měla jsem husinu a naprosto jsem tu lásku chápala a prožívala s jednotlivými postavami. Hlavní zápletka mě trošku vyděsila a bála jsem se, jak to bude pokračovat, nicméně vývoj postav mě uspokojil a já s netrpělivým očekáváním hltala stránky až do konce. Myslím, že určité chování postav bylo nakonec docela zidealizované, ale ve výsledku mu to nevadí. Je to rozhodně kniha, kterou od Backmana chcete číst!
Přímé, silné, tíživé. Tak by se dala kniha ve stručnosti popsat.
Je to moje první kniha od této autorky a já se těším, až si koupím a přečtu další!
Za mě rozhodně doporučuji, pokud máte rádi takové příběhy, o kterých si říkáte, že se mohou dít i poměrně běžně.
Tahle kniha je opravdu skvělá! Propojení jednotlivých rovin příběhu a stejně tak minulosti s přítomností je opravdu na velmi vysoké úrovni. Zážitek z knihy umocnilo i sezení s autorkou, která popsala na základě čeho daný příběh napsala. Za mě promakáno do nejmenších detailů a i po prolistování zpětně ve mě kniha nechává silný emoční zážitek a věřím, že si ji přečtu v budoucnu znovu!
Nesdílím všeobecné nadšeni. Kniha mě prvních 250 stran nudila a já se musela nutit ke čtení, protože nejsem typ člověka, kterou knihu nedočte.
Konec na mě byl velmi nepromakaný, strašně málo uveritelny a vlastne dost dotvoreny, aby to sedělo. Asi nebudu pokračovat v této sérii.
Už od začátku jsem byla připravena na to, že to není Hana a proto se mi podařilo nesrovnávat tyto dvě díla autorky vedle sebe.
Po jazykové stránce je to opět krása číst a důvod podporovat české spisovatele. Zaclčetla jsem se stejně rychle, jako u Hany, proto prakticky za jeden a půl dne přečteno.
Je to jiné téma, ale rodinné vazby a emoce opět skvěle vykresleny a mně nezbývá jiného, než dát 5/5.
Úplně jiná Vigan, nebo alespoň zvolený žánr. Téma velmi aktuální a skvěle zvolené. Chce se mi napsat, ze to není tak ponure, jak jsme u této autorky všichni zvykli, ale ten dopad na děti je masivní a možná stále nepředstavitelný.
Ten jazyk, to bylo něco! Hlavně první část, kdy byl text až básnický. Krása číst. Líbilo se mi tema a prostředí, ve kterém se kniha odehrává. Mám ale pocit, ze jsem porad chtěla tak nejak víc a víc vědět a nedozvedela jsem se . Závěr byl poněkud překvapivý, ale pochopitelný.