maca5449 komentáře u knih
Na knize je sice uvedeno, že je určena pro čtenáře od 14 let, ale kvůli jednoduchému stylu bych jí spíše viděla v kategorii 12-15. Je to takový VELMI zjednodušený okleštěný Hostitel (Meyerová). Měla jsem problém dokousat se konce, i přesto, že do poloviny se kniha četla docela rychle.
Nesedl mi styl psaní a zdálo se mi, jakoby se autorka snažila kopírovat Moyosovou a její Než jsem tě poznala. V polovině už mi došly nervy, zaklapla jsem a nedočetla. Měla jsem trochu chuť prohodit tu knížku oknem za stupiditu hlavní hrdinky.
Já... jsem asi čekala nějaké jiné zakončení... Trochu i jiné náznaky, kam se kniha ubírá během děje. Ale... Jakoby autorka vždycky chtěla něco naznačit a pak si to rozmyslela a prostě to zahrála do outu. Bylo to takové nedodělané, jsem z toho rozpačitá... Přesto hodnotím kladně, protože je kniha čtivá, bavila mě a něco v sobě měla. Ještě nedokážu přesně pojmenovat, co to bylo, ale snad na to přijdu v dalším díle.
Mile překvapilo. Přečetla jsem především proto, že se mi líbila obálka druhého dílu (já vím, povrchní). Ale tohle jsem vážně nečekala, kniha má spád, zároveň je z jiného prostředí, než na které jsem zvyklá (Amerika, Anglie). Magické postavy nebyly typickými vlkodlaky a upíry, které najdete v každé druhé fantasy. Vážně super.
Domnívám se, že aby se kniha mohla stát něčí srdeční záležitostí, musí ji mít přečtenou asi tak milionkrát, zepředu, zezadu, zprostřed. Vracet se k oblíbeným pasážím. Občas si tak zastesknout a jen ji otevřít na nejoblíbenější kapitole, aby si připomněl jak boží ta knížka je a mohl smutně vzdychat, že nežije ve světě svých hrdinů... Nechápu, jak je tedy možné, že Muffin se stal mou srdcovkou už po prvním přečtení. V podstatě jsem se tou knížkou stala posedlá. Říkala jsem si, že když už jsem ji přečetla 3x (fakt, mám ji doma asi týden), tak ji přece nemůžu číst po čtvrtý, to už bych byla fakt divná. Tak jsem si řekla, že si přečtu jen ty oblíbený části a zbytek budu přeskakovat. Jenže já nemohla. Nemohla jsem přeskočit ani jeden pitomej řádek. Mám chuť vyběhnout s tou knížkou na ulici a mávat s ní před lidma jako nějaká fanatička a vykřikovat "To si musíte přečíst!!"
Díky vsuvkám autorek jsem si mnohdy připadala jako při sledování seriálu HIMYM.
Je to takový správný mix magie, YA a Dannyho parťáků... totiž... Kaziho parťáků...
Navíc ten design? Bomba.
Dala jsem si od Anity rok pauzu. Po přečtení tohoto dílu jsem si všimla, že se autorka v knize hodně často opakuje. HODNĚ a ČASTO. První část knihy je v podstatě jedna myšlenka vyjádřená na 50 stranách. Dříve jsem to přehlížela, protože Anita je Anita a přes to vlak nejede. Ale když už to miluju/nemiluju/chci/nechci/spím/nespím/chtěla bych spát musím číst i v 18.díle navíc v celé první třetině knihy...
Anito... Panebože vždyť já přece vím, že má Nathaniel dlouhý vlasy, který mu neustále někdo motá do pěkných účesů! A že ty to vážně žereš! Vážně na to potřebuješ celý tři strany, abys mi to připomněla?! Tak se mu tam lesknou nějaký prameny, když na něj svítí slunce! Tak ho ráda hladíš po kebuli! No a co?! Já to přece vím už z těch 17 dílů předtím! Tak mi to připomeň jen jednou větou a ne šestkrát v příběhu, který má 150 stran!
Ta knížka je tak krátká, a přesto se některé fráze doslova opakují. DOSLOVA. Jsem vážně ráda, že se Anita vrátila i k práci, ale to neustálé omýlání o (ne)milujících srdíčkách je vážně vopruz. Ještěže v tomhle díle chyběl Richard, protože to by mě tutově odrovnalo.
Čekala jsem něco ve stylu na první pohled obyčejného příběhu s šíleným rozzuzlením, které by mě ani ve snu nenapadlo. Možná něco podobného Nocte nebo Chvíle před koncem. Třeba to v té knize je, ale já se to nikdy nedozvím, protože mě Flora neskonale iritovala. V polovině jsem musela knihu s těžkým srdcem zavřít a říct si "a dost". Pořád dokola to samé. Nezáživé dialogy, opakující se fráze, už se v tom plácám přes měsíc, ale dál už nechci.
Nedočetla jsem. Dostala jsem se do poloviny, ale bylo to vážně utrpení. Kniha si určitě najde své čtenáře, ale pro mě to nebylo. Na můj vkus je to příliš německé, divné, pochmurné, depresivní, děj ustrne zhruba v první třetině a pak už se jen opakuje tisíckrát zmíněné...
Nerada hodnotím knihy záporně, někdo si musel dát práci s napsáním, vydáním, prodejem,... proto patří jedna hvězda autorovi a všem, kteří se na vydání podíleli a druhá obálce, protože ta je pecková.
Po všech těch peripetiích jsem očekávála trochu jiný konec. Více propracovaný.
Nejprve se mi do knihy moc nechtělo, protože upřímně... nesnáším letadla a lodě. Navíc podle anotace to vypadalo na ještě větší klišé, než je u těchto románů obvyklé. Ale stálo to za to. Dostala jsem co jsem chtěla, romantiku na víkend, kdy člověk potřebuje jednoduše vypnout a užít si divoký začátek vztahu dvou anomálií.
Sice to nebylo tak šokující jako předchozí díly, ale rozhodně jde o skvělé zakončení. Vyvrcholení celé revoluce autorka zvládla na výbornou. Měla jsem trochu strach, aby nedošlo k tomu, že tři čtvrtiny budou jen plky a na posledních třech stranách dojde k rozhodující bitvě, kterou samozřejmě správňáci vyhrají bez vedlejších ztrát. To čekání 5 let od vydání Cinder se vyplatilo.
Když ono to bylo tak roztomilý, že si to ty hvězdy prostě zaslouží...
Grace má šmrnc a já se docela i bavila. Každopádně jsem celou dobu čekala, kdy se mezi hlavními hrdiny něco podělá. :D Tento díl se mi zdál spíše jako vábnička na další, taková předehra k tomu zajímavějšímu. Tak uvidíme!
Oddychovka na léto k bazénu. Pokud se teda nebudete cítit trapně, že čtete takovou kravinu mezi lidma. :D
No co to sakra... ?!
A to ta série začala tak dobře!
*spoiler* ?
To snad Meg ani nemohla myslet vážně! Rádoby epická bitva dobra se zlem, kdy dobro prohrává a NAJEDNOU! Naprosto nečekaně! Kladný hrdina, který celou situaci obrátí ve prospěch správňáků! OOO ano! Jásejme! Volejme sláva! Takový nenadálý zvrat! A ještě přihodí pár jakože vtipných hlášek! Och...
Kde jsou ty doby Mediátora. Jasně... polehčující okolnost "pro děti a mládež," ale snad ani děti nemůžou být tak naivní, aby tohle Meg sežraly...
Bleh...
Samozřejmě, že má kniha plytký děj s absurdní pointou, kterou zvládne vymyslet i náctiletá puberťačka! Ale co... já se prostě bavila! Neskutečně humorné, navíc celkem krátké, takže nás autorka netrápila zbytečnými žvásty kolem a kolem...
Tak tenhle kousek mě vážně pobavil. Začátek se mi ale zdál trochu přepísknutý, jakoby se autor snažil narvat co nejvíc vtipných hlášek na jednu stranu, působí to na mě přeplácaně a nestihnu si ten vtip vychutnat, protože na mě autor chrlí další a další a další A DALŠÍÍÍÍÍ!
P.S. strašně mě rozčiluje spojení slov genius loci... OK, použít to 3x v knize... ale na každé straně tisíckrát?!?!?! huf...
Po pár stranách jsem byla rozhodnutá udělit knize 5 hvězd. Neskutečně jsem se bavila. Ovšem jak jsem ve čtení pokračovala, musela jsem své ukvapené rozhodnutí přehodnotit a jsem vážně ráda, že kniha neměla více stran - mohlo se klidně stát, že bych ubrala další hvězdu.
Od poloviny jsem neudržela pozornost, do konce knihy jsem se musela nutit, několikrát jsem uvažovala o nedočtení, ale dočetla jsem a další díly si přečtu.