Magali77
komentáře u knih
Sudetský dům III: 1959–1968
Štěpán Javůrek
(SPOILER) Dalo by se napsat, že to byla hnusná doba, ale vždy za vším páchaným zlem stáli konkrétní lidé. Zde je zlo soustředěno do osoby jednoho soudruha z nevýznamné obce v pohraničí, avšak takových musely být tisíce, jinak by se zrůdný režim neudržel při životě tak dlouho.
Charaktery mlčící většiny, která neudělala nic, protože jí to vlastně svým způsobem vyhovovalo, jsou vykresleny až mrazivě realisticky.
Ze závěrečného dílu trilogie jsem neměla tak skličující pocity, jako z dvojky. Přes všechen hnus bylo na konci přece jen cítit velkou naději a můžeme se tvářit, že nevíme, co následovalo... Každopádně za mě je dobře, že autor nechal jednu z hlavních postav zemřít před srpnem '68, v sladké nevědomosti dalších událostí a s velkou vírou v lepší budoucnost pro svého syna.
Důležitá kniha, která by nám všem měla připomenout, že můžeme být rádi, že žijeme ve svobodné a demokratické zemi, i když se nás různá individua snaží přesvědčit o opaku.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Ewald Arenz má ten dar, že při čtení mě okamžitě vtáhne a přenese do míst, která si moje fantazie lehce představí. Jakoby to byl zároveň návrat do dětství. Úplně živě cítím sladkou vůni hrušek, slyším šelest kukuřice na poli nebo sena na půdě. Něco mezi prázdninami u babičky a filmem Záhrada.
Za idylickým popisem monotónního venkovského života se však skrývá temné rodinné tajemství, boj za svobodu a sebeurčení... Zároveň však naděje, že se lze vymanit z předem nalinkovaného osudu, budoucnosti, která nám byla vnucená.
Krásná kniha, už se moc těším na další.
Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Milá laskominka vhodná přesně na klidné, pomalu plynoucí vánoční ráno. Rudišovy knihy čtu většinou ve vlaku, tato by se svou délkou spíš hodila do tramvaje. A klidně i do mojí oblíbené 22, která spojuje nejen strategické pražské hospody a my ji při našich návštěvách pravidelně využíváme. Přinesla mi nostalgické vzpomínky na naše pivní putování, kterému jsme však neříkali "zoologický kolečko", ale zvířecí stezka. Nádherné ilustrace Jaromíra 99 mně pro změnu připomněly některé naše zasněžené návštěvy, protože podobné stmívání v modro-růžových barvách jsem na Karlově mostě sama zažila, cestou od Hrocha.
Nebude to moje nejoblíbenější kniha od Rudiše, každopádně mě však zahřála u srdce.
