Magdalena5 komentáře u knih
Od mládí miluju film Romance pro křídlovku s Jaromírem Hanzlíkem a Zuzkou Cigánovou, nádherný, křehký, laskavý i smutný. Viděla jsem jej mnohokrát a s léty na něm nalézám a oceňuji vždy něco nového, dalšího, co s mým věkem rezonuje. Už několik desetiletí se mi líbí ztvárnění péče mladého kluka o postiženého dědečka, noční procházky, konverzace s dávno mrtvými příbuznými a sousedy, konečně i postarání se o zemřelého. Tato tabu tak citlivě a normálně ztvárněná, to se ve filmové tvorbě nevidí. Krve z obrazovky teče plno, ale přirozený odchod člověka je pro nás zapovězený.
Donutilův Pan presor je geniální, četla jsem již hodně let tomu nazad a oživlé audio na Dvojce mě utvrdilo v tom, jak parádní knihu pan Rosten napsal a pan Přidal přebásnil (jinak se to říci nedá).
Tento starý paperback uchovávám jako velkou vzácnost. Mám je jako vzpomínku na tatínka, který všechny tři díly dal do pevné vazby a ta vydržela 50 let čtení. Listy jsou zažloutlé, voní klihem a vazba je neustále jako nová. Touto sérií začala Mayovská knihomolská vášeň. A též jsem poznala úžasného pana Buriana, který mě provázel celé dětství i dospívání.
Přečteno i poslechnuto, silný příběh v podání Marka Ebena nemá chybu.
Vybavuji si, jak jsme na stupínku před tabulí přednášeli Dopis Taťány Oněginovi v originále - hluboká 70. léta. Teď jsem se kvůli výzvě k Oněginovi vrátila a líbí se mi stále víc.
Babička mě provází "dávno, dávno tomu". První milovaná Babička s Kašparovými kresbami je již značně opotřebovaná, druhá s Burianovými kresbami je podstatně novější, ale též velmi působivá a ejhle, tento týden se mi pod ruku dostala Babička převedená do současné češtiny s ilustracemi pana Huptycha, tak se do ní pustím opět. Uvidíme zda vyhraje nová čeština či nostalgie.
Rozhlasové čtení na pokračování mě nalákalo k vyhledání hodně zažloutlého vydání Psa z mé letité knihotéky a k jeho x-tému přečtení. Nu, nebyl to zabitý čas.
Tak jsem si opět po x-té přečetla Máj, abych si ho mohla zapsat do četby. Na základní škole jsme museli recitovat část zpaměti a dodnes si to pamatuji. Ale k přečtení celého Máje jsem se dokopala až k maturitě. Vše má svůj čas. Je to pro mě dost důležitá věc. (zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj ...)
Už jsem se dlouho tak nezasmála. Trefné postřehy ze života v této podivné době.
„Co abych tě, drahá, oběsil?“ funguje vždy zaručeně, vždy mi naskočí husí kůže. K čemu může sloužit krásný jazyk? Knihy pana Fukse jsou všechny náročné.
Tak nepřečteno, ale doposlechnuto. S rozhlasovým zpracováním jsem byla moc spokojená, několik nocí jsem usínala s Bohdankou a Svatoplukem.
Jana Eyrová mě provází od dětství a v každé fázi života si v ní nacházím něco nového. Když jsem se před několika lety měla rozhodovat o své nejmilejší knize, zvolila jsem Janu. Zatím jsem své rozhodnutí nemusela měnit. Z různých filmových zpracovaní se mi líbí to naše černobílé z roku 72.
Interpretace pana Filipovského nepřekonatelná a film páně Smyczka též.
Již mnohokrát přečteno, vyposlechnuto v rozhlase, shlédnuto v různých televizních úpravách i přenosech divadelních představení a nikdy se neomrzí. je to holt klenot.
Tož nevím, v anotaci je psané lehce humorný příběh, nějak jsem ten humor nepostřehla. Hodně mě mrazilo. Ale parádně napsané. Pořád jsem slyšela babičku, její výrazy a obraty. Jako by paní Dvořáková poslouchala za dveřmi. Díky.
Povídky malostranské můžu vždy a v jakékoli formě. Nejvíc mě ovšem dostal špek z roku 2009 s ilustracemi Petra Urbana, který jsem dostala od manžela. Okamžitě jsem si tuto verzi zamilovala a s chutí znovu přečetla. Ráda v knize jen listuju a podle obrázků si připomínám děj. Třeba obrázek pomlouvající paní Rusky za rakví usmívajícího se nebožtíka je dokonalý. Nebo šplechtící studenti povalující se kolem žlabu prejzové střechy jsou také kouzelní.
knížka super - těžko se dá vcítit do mysli takových lidiček, velký zážitek jsem měla před lety z dramatizace v Městském divadle v Brně - Vojta Blahuta - úžasný Christopher
Konečně jsem se dostala i k Haně, mezi dalšími knihami autorky určitě kraluje. Paní Alenka holt umí!
Četla jsem dlouho, ráda a s velkým zaujetím a vracím se. I když jsem se dostala ke knize až docela pozdě, ale asi v pravý čas, protože jsem za ní hned četla Velkou výpravu.