Maica komentáře u knih
Takové příjemné čtení na deštivou neděli. Mám ráda ten styl, kterým pan Nepil píše, jeho vzpomínky na mládí jsou kouzelné.
Opět super čtení, taky tenhle díl jsem přečetla jedním dechem. Je sice o něco slabší než 1. díl, přesto je to opravdu strhující příběh, kdy doslova na každém rohu číhá nebezpečí, a proto čtete a čtete, abyste na konci zjistili, že máte v hlavě daleko víc otázek a odpověď v nedohlednu.
Výborné čtivo. Příběh jsem hltala, i přestože jsem děj znala alespoň trochu - ze seriálu. Jsem ale ráda, že jsem si přečetla i knihu, je mnohem lepší než seriál. Pro mě je to opravdu skvost, doufám, že si najdu čas a jednou to znovu přečtu. Původně jsem dala jen 4 hvězdičky, protože na mě byla knížka moc drastická, ale nakonec jsme si to rozmyslela, protože to je prostě skvost! ;-)
I tenhle příběh o Drizztovi se mi líbil. Jen mi vadily všechny ty masakry, ale to k tomu asi patří. Na druhou stranu se mi líbilo odlišení Lovce a Drizzta a hrdinův vnitřní boj.
Byla jsem zvědavá. A nakonec se mi to docela i líbilo. Zvrhlá společnost Menzoberranzanu mě samozřejmě odpuzovala a samozřejmě jsem fandila udatnému a dobrému Drizztovi. A tak to má být. Jen mě tak ale při čtení napadlo, jak by vypadal příběh z Menzoberranzanu, bez kladného hrdiny. Myslím, že by to mohlo být velice zajímavé. :-)
Na tuhle knížku jsem se těšila po přečtení Hry o trůny a Střetu králů (GRRM). Ale abych pravdu řekla, dočítala jsem to skoro až s nechutí. Maris mi byla často nesympatická a nebyla jediná. Někdy bylo vypravění takové zdlouhavé, rozplizlé. Nápad se mi líbil, ale znova už to rozhodně číst nebudu.
To jsem se nasmála. Autorka se na věc dokázala dívat s úžasným nadhledem a i z největší katastrofy udělat v knize ohromnou legraci.
Nevím proč, ale je to moje druhá nejoblíbenější kniha ze série i přestože zde nebyly děti Pevesieovy.
Kniha Lev, čarodějnice a skříň se mi moc líbila, přetože jsem ji vůbec číst nechtěla. Ale je taková pohádková, milá a i přesto má v sobě sílu a duchovní rozměr.
Bezvadná kniha. U ní se člověk někdy prostě musí smát nahlas. Ale jsou zde i chvilky pro zamyšlení, jako například skupiny lidí podle doktora Vlacha. Mně totiž už dlouho vrtá hlavou, do které z kategorií patřím, protože pohled na mísu koblih u mě vyvolává chuť ty koblihy sníst. :-)
Báječná kniha, která mě vtáhla do žánru fantasy. Moc se mi líbily všechny písničky, básničky a hádanky. Ráda se k ní vracím.
Ráda se k téhle knížce vracím. Přestože je určena spíš mladším čtenářům, nese v sobě krásné poselství.
Zbožňuju Mikuláše! V příbězích je cítit nádherná lehkost a bezstarostnost. Čtu to pořád dokola a s každým přečtením se mi to líbí víc a víc.