Maica komentáře u knih
No... Četlo se mi moc hezky, odhlédnu-li od toho, že takhle by se podle mě šestnáctiletá dívka nechovala, a že to spíš než sci-fi byl romanťáček. Prázdnová četba - proč ne? Konec byl ale divný, zbytečně smrsknutý na pár stránek. Jsem zvědavá, co přinese Proměna.
Já nevím... Jednak mě styl vyprávění strašně irituje, jednak ale strašně baví. A děj je tak nesmyslně zábavný, že se nestačím divit. Takže lehce proti svojí vůli si asi přečtu i tu trojku, co mi leží na nočním stolku. :)
Od Michala Viewegha jsem toho moc nečekala, jelikož mě od něj všichni poměrně zrazovali. Nicméně Báječná léta mě příjemně překvapila tím, jak děj plynul i přes časté vstupy rozhovorů redaktora a Kvida. Líbí se mi taky nahlédnutí do života "normální" rodiny v druhé polovině minulého století (ano, takových knih je mnoho, ale proč ne? Tematika je to stále celkem živá...). Ale i přesto si asi další tituly zmíněného autora nepřečtu...
Čtivá alegorie, kterou jsem hltala jako hladový pes (v případě Farmy možná spíš kůň). Úplně jsem si užívala čtení mezi řádky, ale vlastně i obsah "v řácích". Jen mě někdy lehce mrazilo v zádech...
Tak toto ne! Pár myšlenek se mi celkem zamlouvalo, ale většinou mi zůstaval rozum stát, nebo se rovnou stavěl na hlavu. Možná je chyba v tom, že nejsem muž, nicméně doufám, že většina mužu takto neuvažuje. Protože hrozí nebezpečí, že po přečtení téhle knížky se manželství začnou děsit ženy.
Nádherná lyrická próza, jejíž čtení jsem protahovala, aby trvalo co nejdéle. I přes jistou chladnost budí vroucí emoce. Nemám ani slov.
Aškoliv jsem se snažila nemít je, moje očekávání byla pořád asi příliš velká. Příběh jako takový se mi líbil, ale zdá se mi, že celá kniha je napsaná zbytečně depresivně a pesimisticky. Ani doslovně (:-) americká mentalita mi příliš nesedla, hlavně pak Amsterodam (krásný pár je krásný? no FUJ!). Nicméně, romance mezi Gusem a Hazel se povedla. :-) No, zkrátka, v mých očích knížka jako každá jiná, ani výjimečná ani špatná.
Kdo by to byl čekal, že tohle bude sci-fi? Ale to předbíhám. :-) Knížečka se mi líbila pro svou lehkost a nadhled, (sem tam a spíš nenápadně) sebekritický humor, leč bohužel hlavní hrdinka mi byla (asi záměrně) trošku nesympatická. Ale zdárně jsem se prokousla ke konci, a ejhle, zde přichází ono science fiction, nebo spíš pohádka, protože po mizerném životě přichází zvrat a z chudé děvečky se stává úžasná princezna. Čekala jsem trošku jinačí konec, ale tak... nevadí, konec dobrý, všechno dobré.
Slabší díl než předchozí. Zajímavá práce s časem, leč mírně chaotická a dle mého celkem zbytečná. Lena mi byla o něco sympatičtější než v jedničce, jenže ani to nevytáhne moje hodnocení výš. Konec se mi zdál trošku křečovitý, snaha o napětí do poslední chvilky. Nicméně jsem nebyla vyloženě zhnusená :-), prostě knížka na dlouhé deštivé odpoledne nebo nudnou cestu vlakem.
Mrazivě smutné, pravdivé, opravdové. Zvěst o tom, že i za války mohla být skoro legrace a že láska ani v té době nebyla mrtvá. Narozdíl od milionů židů. Skvělý příběh vývoje dívky v mladou ženu, navzdory trpkému osudu. Smrti.
Zajímavý příběh, ale pohřbený množstvím postav stejných jmen a podobných osudů. Přiznám se, že jsem si musela nakreslit rodokmen, aby se zezačátku alespoň trochu zorientovala. Škoda, že se děj poněkud vlekl, být trochu kratší, možná by se mi knížka líbila víc.
Goldman musí být geniální. Knížku jsem si užívala asi jako obrovskou porci dortu se zmrzlinou (a to něco znamená!). Líbila se mi víc než film, možná proto, že se autor věnoval víc všem postavám, na což ve filmu nezbylo místo. Celá historka s Morgensternem mě ale moc nebrala, občas se mi zdála i rušivá. Beruščino dítě už vzniknout nemělo. To jsou ale jediné dvě vady na kráse knihy, která je v žebříčku nejkrásnějšch knih světa, a to jen díky svému potenciálu! :)
Moc mě štve, že knihu všichni tolik opěvují, protože čtenář potom čeká mnoho. Mně nejdřív překvapil (až příliš) poetický styl a potom jistá dávka ledové surovosti. Řekla bych, že se kniha skládá ze tří vrstev: líbivá a lehká na povrchu, krutá a pravdivá uvnitř, ale ještě hlouběji se skrývá jedna umazaná vrstvička - vyždímat ze čtenáře cit za každou cenu. Tohle mi opravdu trochu vadilo, ale k příběhu nemůžu vytknout téměř nic. Tady bych naopak autorovu fantazii (bohužel ne úplně jen fantazii) velmi ocenila.
Trochu nezvyklá knížka na "Terryho poměry". Ne až tak vtipná, jaky by trochu víc přišla do styku s reálným světem. Příběh se mi líbil, i ten happyend, na který se nedá spolehnout, ale vyřešení zápletky se mi zdálo trošku chabé, odbyté jedním odstavcem. Čtenář celou knihu čeká jen na tohle? Příliš mnoho nitek se spletlo v jedno lano, které ale bohužel nedrží pohromadě tak, jak by mělo.
Pro mě trošku slabší knížka ze série. Jako by jí nějak scházela hlavní linka. Spíš by se měla jmenovat "Tonička zachraňuje svět před věčnou zimou a taky Anagramu (tedy samozřejmě Anagrama učí Toničku a její kamarádky) a občas se objeví Zimoděj a Roland". Což by byl ale trošku dlouhý název, takže si pan Pratchett vybral jen jednu z nastíněných variant, přestože nedostala výrazně největší prostor. Už jsem ale přišla na to, co mi na těchto knížkách (asi jako jediná věc) nesedí - buď je Tonička extrémě schopná a rychlá, nebo má na Zeměploše den aspoň 30 hodin. Jo, ještě bych si chtěla postesknout, že se tu objevilo žalostně málo Fíglů.
Tak druhý díl se mi líbil snad ještě víc než první (o obálce ale nemluvím). Sice mi zase některé věci nedávaly smysl, ale Zeměplocha smysl dávat nemusí, ne? A moje okolí si bude muset zvyknout na neustálé citování, kterému nikdo nerozumí. :-)
Nevěřila bych, že přečtu Kytici za dva dny, nevěřila bych, že mě tak zaujme. Jednotlivé balady jsem si užívala (no, některé více, některé méně, pravda). Nicméně se mi moc líbila stavba veršů, jejich vybroušená podoba a úžasná lyrika (pohlazení pro duši ve srovnání s Májem).
Bohužel mě tohle dílko za srdce nechytilo. Snažila jsem se, ale zezačátku mi Oskar nesedl a než jsme si porozuměli, byl náhle konec, při němž jsem neuronila ani slzu. Místy byl text trochu šroubovaný, násilně "k zamyšlení", nebo jak bych to řekla. Ale oceňuji nápad - jak formu celké knihy prostřednictvím dopisů, tak prožít den jako deset let.
Tož toto bylo voprávdu vyvedený. Asi jako všecky jsem ujížďala na Fíglech, ale ani tá bosorbaba nebyla vůbec zlá. No a ten vtipus, co to mělo! Škoda enem teho, že to bylo také ňáké zmotané, trošku. Někdy bysom si myšlovala, že na něco snad ten Pračet zapomenul. Ale říknu vám, ten vtip to všecko přešvácnul, až jsem se chechtala na plnou chlebáreň. Takže hrr na další díly!
Překvapilo mě, že v roce 1974 vznikla kniha, ve které děti mohly cestovat po celé Evropě, a že jsem nenašla ani žřádné podsouvání tehdejší politické situace. Klobouk dolů. Jinak taková mládežnická detektivka, která by mohla oslovit i dnešní děti (ale asi by se podivili nad tím, proč Jean-Paul nevzal mobil a jednoduše nezavolal do hotelu pro pomoc :-).