Maica komentáře u knih
Na Delirium jsem byla zvědavá, čekala jsem slaďák první třídy. Při čtení mě překvapilo, jak moc depresivně na mě knížka působila. Jak si autorka vyhrála se svým světem. Jak moc ovlivňuje náš život láska. Ale bohužel Lena mi byla občas trochu nesympatická, což bych ale byla ochotná skousnout - ocitnout se v její kůži, těžko říct, jak bych se sama chovala. Jenže -POZOR SPOILER- co ten konec? Tenhleten Alex, ten byl ale úžasný, byl tam kde měl být, všechno znal, vždycky věděl, co říct a co udělat. Achich ouvej, mně už tím potom lezl na nervy (dobře, střídavě s tím, že jsem ho obdivovala a Leně trošku záviděla). Na konci mi však v hlavě blikalo obrovské COŽE? - jednak jsem nějak nemohla rozdýchat Alexovu smrt, ale hlavně poslední odstavec: "Můžete postavit zdi až do nebe, ale já najdu způsob jak je překonat. Můžete mě zkusit držet tisíci pažemi, ale já najdu způsob, jak se vám vyprostit." Vždyť všechnu práci za ni udělal Alex! -KONEC SPOILERU- Četlo se mi hezky (to ano, čtivost dílu upřít nemůžu - hltala jsem to, jak buchtu právě vytaženou z trouby), líbil se mi jazyk ("zaskřehotám, jako by mi v krku umírala žába"), ale spokojená jsem úplně nebyla.
Moje první knížka básniček, co jsem četla. Je to už docela dávno, ale první "báseň" (to zní moc honosně) si pamatuju skoro celou až do dneška. :-)
Skvělá knížka, kterou jsem úplně zhltla. Nakonec hodnotím čtyřmi *, přestože se mi moc nelíbilo, že začátek byl trochu slabší, konec naopak svištěl v neuvěřitelném tempu, které jsem občas moc nestíhala. Také se zde objevilo pár nedostatků, nedovysvětlení apod. Ale celý nápad a zápletka se mi moc líbily, stejně jako neobvyklý (a o to krásnější) vztah mezi Tris a Čtyřkou. Těším se na pokračování a jsem zvědavá, jak se s tématem vypořádá velké plátno.
(A protože se mi moc líbila i "knížka" Free Four, přeložila jsem ji a je k přečtení na mém profilu jako článek ;-)
Tolik jsem se těšila a taolik se mi to líbilo! Pravda, rozjezd byl o něco pomalejší, z toho jsem byla trochu rozmrzelá, ale ta "exploze", co následovala stála za to! Navíc jsem si tam našla i malé jazykové libůstky. Pane F.S.Fitzgeralde, díky. :-)
Pomalý rozjezd mě málem odradil, ale naštěstí jsem se přes úvodní stránky plné popisu dostala a začetla se do úžasného příběhu. A dokonce jsme zjistila, že i ten začátek měl v knize své místo a byl důležitý. Jsem moc ráda, že jsem si dílo přečetla a můžu říct, že mě v lecčems ovlivnilo.
Uznávám, že Máj je veledůležité dílo české literatury, ale bohužel já sama moc nevím proč. Vzhledem k tomu, že se jedná o více lyrickou než epickou báseň, jsem to v různých částech moc nechápala. Z Máchovy tvorby mi asi stačil jen Máj, do zbytku se ani pouštět nebudu.
Kniha mého dětství, kniha mého srdce. Kolikrát jsem ji četla? Těžko říct. Nemám zdání, proč mě tak baví, ale nedám na ni dopustit. A opovažte se mi říct, že ji nemáte rádi! :-)
Zase lichý díl a zase lepší než sudý. Martin má neobyčejně bujnou fantazii a neobyčejný dar vtáhnout čtenáře do děje. Přestože napsal Píseň, jež čítá přes 5000 stran, stále má čím překvapovat, čím napínat až do posledního okamžiku. (A když to jinak nejde, zabije pár postav a krasojízda pokračuje. ;) Dávám "jen" 4*, protože právě kvůli gigantičnosti díla už se dostáváme ze Západozemí pryč a to mě už tak moc nebaví. Přesto jsem četla a četla, a to právě díky mistrnému vypravěčskému umu.
Milé překvapení. Na to, že knížka nemá téměř žádný děj a je tak útlá, má cosi navíc. Něco, co si po přečtení uchováme v hlavě, kde nám taky na chvíli zůstanou myšlenky Veroniky a její pohled na svět. Tím, že se autorka tolik zaměřila na Veroničin "vnitřek" se s ní velice dobře sžijeme a jen těžko se nám od ní odchází. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala.
Výborné, bavila jsem se tak, že vtipné hlášky jsem hned musela říct okolo sedícím lidem. Líbila se mi realističnost - zasazení do současné doby, skutečného místa a "skutečné" charaktery. Taky se mi líbilo postupné rozbalování postav (nejvíc asi u Keitha) a živý jazyk. Co mi trochu vadilo a zpomalovalo čtení, bylo jakési "bezčasno". To, že skoro celá kniha je napsaná v přítomném čase a čtenář trochu ztrácí přehled o tom co je teď a co už bylo, kdy se co stalo. Ale rozhodně knížka stojí za přečtení!
Moje první knížka ze Zeměplochy, doufám, že ne poslední. :-) Líbí se mi představa tohoto neustále překvapujícího světa, s jeho tradicemi, svátky a samozřejmě taky obyvateli.
Já vím, je to Jules Verne, je to klasika. Jenže mě se prostě moc nelíbí. Příběh to je úžasný, to ano, ale stránkové popisy skříně s lasturami, škeblemi a kdovíčím ještě jsou dnes už trochu náročné. Každopádně rozhodně je přínosné si od Vernea přečíst cokoli!
Líbilo se mi to o něco míň, než Šafránčin anděl, ale přesto se to četla krásně, jak už jsem psala u výše zmíněné knížky, Hilary McKay je prostě děsně šikovná!
Příjemné čtení. Styl Hilary McKay se mi moc líbí. Taky se mi líbí, že každý ze sourozenců má svůj díl. Z malých střípků si tak i mladší čtenáři můžou složit zajímavý celek jak o postavách, tak o celé rodině.
V podstatě skoro stejné jako Bezdomovci, ale pořád stejně dobré. Líbí se mi, že to není jen praštěné, nebo jen roztomilé, ale je tam i jakési poselství. A není tam naroubováno příliš okatě, netluče se s příběhem.
Bezva knížka pro děti. Příjemný lehký humor. Jen víc takových knížek.
Parádní, nonsensózní, zeměplošské. Moc se mi líbí Pratchettův styl. Přesto se mi Pohyblivé obrázky líbily o něco míň než Otec prasátek.
Tímhle si mě Donald E. Westlake úplně získal. Vy prostě musíte fandit Dortmunderovi, přestože je to padouch. Obvykle nemám ráda, když je najednou moc zvratů a neštěstí, ale sem to přesně padlo. Knížka se čte úplně sama, protože člověk nevydrží čekat, jak to bude dál.
No, bylo to príma! Mně se líbil i film a knížka byla ještě lepší. Sice to dopadlo trošku jinak, ale snad ještě líp. Knížka se četla úplně sama, škoda, že originál je v angličtině, protože určitě mnoho fórků se prostě přeložit nedá.
Mám to jako knihu k maturitě, a taky jsem tak k ní přistupovala. Když jsem knížku poprvé viděla, překvapil mě obal a rozměr, když jsem ji otevřela, překvapil mě i vzhled. Samotné čtení mě pak moc bavilo. Délka příběhu dovoluje rychlý spád, nejsou zde žádné zdlouhavé popisy (které bych třeba čekala). Nápad je to báječný, tím spíš, když se podíváme, v jaké době dílo vzniklo. Všem bych knížku vřele doporučila, třeba na dlouhé cesty vlakem, protože nezabere místo, ale bezvadně zaměstná mozek.