Malachime komentáře u knih

Moc dobře napsaná kniha. Viktorie je má oblíbená spisovatelka, a tak jsem si šla pro Rekonstrukci s jistotou. Třetí kniha a opět jiná než ostatní, jiná a opět skvělá. Jen mě, asi jako většinu čtenářů, zarazil konec. Ale vlastně proč by to takto nemohlo skončit, že? Ostatně jako poctivý čtenář Viktoriiných knih vím, že všechy mají konec otevřený.

4 05.06.2019

Skvělá kniha. Zezačátku jsem úplně nevěděla, co si o ni myslet, ale pak se to rozjelo. Měla vtip, měla spád, měla napětí. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Určitě doporučuji.

4 20.05.2019

Neuvěřitelně niterná kniha. Myslím, že všichni museli někdy zažít něco podobného jako hlavní představitel. Bylo to tak moc reálné, že jsem s Eliem prožívala celé jeho Léto s velkým „L“ jako bych stála vedle něho. Nemohla jsem se od knížky odtrhnout.

4 30.11.2018

Já nevím, dostal mě asi až samotný konec. Od Ishigura miluji Neopouštěj mě a tohle mě trochu zklamalo. Velice, velice pomalá kniha, ale jazyk krásný.

4 30.01.2018

Nádherné vyprávění o historii, která je velice smutná. Nechť je tato knížka pro nás inspirací v tom, že i v nejhoších a nejubožejších podmínkách může člověk zůstat citlivým, pečujícím a nesobeckým člověkem s velkým "Č", ne zvířetem. Četlo se to jedním dechem, těším se na Sůl moře.

4 10.08.2017

Gaarder, má láska. Zamilovala jsem se v Sofiině světě a v Dívce s pomeranči bylo dokonáno :-) tuhle knížku už jsem četla několikrát a ještě víckrát ji půjčovala přátelům. Je to nádherné vyznání lásky a předání dalším generacím. Norský film byl moc pěkně udělaný, ale na knihu rozhodně nemá.

4 16.06.2017

Hodně depresivní a smutná kniha o tom, jak se o některých rodinných problémech nemluví a některých se pouze šušká. Jaké to může mít dopady na psychiku jednotlivých členů a jak se s tím porůznu vyrovávají, každý svým způsobem.

4 15.06.2017

Tahle kniha se čte spíš jako učebnice, musíte si ji dávkovat, aby z ní ve vás něco zůstalo a neustále se k ní vracet. Je v ní tolik nových podnětů ke změně v komunikaci nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dospělými. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že změny jdou velice postupně a pomaličku, musíte být hodně v přítomnosti, abyste mohli tuto komunikaci začít zasazovat do své současné. Dochází ke změně uvažování a zažitých způsobů, které se předávaly v rodinách po generace, ale věřím, že když se chce, tak to jde. Mnoho lidí tuto knihu nechápe a s technikami v ní zmíněné nesouhlasí, těm bych radila, aby nejprve začali více zkoumat sami sebe a budovat svou sebeúctu a sebevědomí.

"Sebeúcta se vztahuje k tomu, kdo jsme, jakou máme hodnotu jako lidé. Znamená také vážit si sám sebe, mít se rád, pocit „zasloužím si být šťastný“. Člověk s vysokou sebeúctou si je vědom svých předností, ale i svých rezerv. Neobává se přiznat své chyby a snaží se o nápravu. Uznává a dovede ocenit sebe i druhé."

"Vyšším cílem než naučit dítě číst, psát nebo se lépe chovat je přivést je k tomu, aby zakusilo samo sebe jako hodnotného a kompetentního člověka."

"To, jak se chováme sami k sobě, k druhým lidem, ale i k přírodě a k věcem, má klíčový význam pro to, jak si vážíme sami sebe."
(Respektovat a být respektován)

3 12.08.2019

Až moc silné vyprávění, ale to se dalo u knihy s touto tématikou čekat. Celou dobu jsem si musela připomínat, že toto není fikce, toto je realita, se kterou se setkávají tisíce lidí v Serverní Koreji každý den, i dnes, právě teď, co píšu tohle hodnocení. Je mi z toho úzko, špatně a jsem hrozně naštvaná. A pravděpodobně s tím neudělám nic... Také jsem se dočetla, že Sin po vydání knihy poupravil svou výpověď, ale pro mě to neznamená nic zásadního. Hrůzy, které tam byly líčeny, se určitě dějí a je jedno, jestli Sin utekl z tábora 14 nebo 18. Prostě je fakt, že na druhé straně Země lidé žijí v nehorázném strachu ještě horším než zvířata v kotcích, která jdou na porážku a nevěří ani sami sobě. A co bylo pro mě vůbec nejhorší, jak Sin líčil, že když se dostal do Číny, přišla mu jako neuvěřitelně hojná a úžasná země. Čína, na kterou se celý svět dívá jak porušuje lidská práva a opět nikdo nezakročí. Jaké to musí být v Severní Koreji, když Čína je oproti tomu skvělé místo k žití?!? Neumím si to vůbec představit.

3 06.06.2019

Skvělá kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Kéž by si ji přečetli všichni rodiče a poučili se z ní o komunikaci s dětmi.

3 12.01.2019

Moc povedená kniha. Přečetla jsem ji jedním dechem. Na začátku mi docela vadila vzpurná a nesympatická hrdinka, pohrdající téměř vším a všemi kromě Japonců a Japonska, ale i na tu jsem si nakonec zvykla. Velice povedený příběh s mnoha autobiografickými prvky.

3 26.11.2018

Tato kniha povinně do každé školní třídy! Velice srozumitelně napsaná, přínosná pro každého a kdo říká, že ne, tak pro toho obzvlášť :-)

3 13.06.2018

Souhlasím s Cipori, že tato knížka byla ještě lepší než jeho předchozí. Nádherné myšlenky! Děkuji!

3 16.04.2018

Další velmi povedená kniha od Petry Soukupové. Miluji její knihy plné sociální a vztahové tématiky. Miluji vyprávění z různých úhlů pohledu. Nikdy není nic jen černé nebo bílé. Každý člověk má svou minulost, která ovlivňuje jeho přítomnost i budoucnost. Zkusme se víc vciťovat do druhých, jen tak je můžeme lépe poznat a chápat. A hlavně se nebojme spolu komunikovat.

3 30.01.2018

Opět nádhera. Další díl mne nezklamal.

3 11.11.2017

Ze začátku jsem byla ke knize docela skeptická, ale pak jsem narazila na typologii zranění svého přítele a následně na své zranění a mohu říci, že na nás sedí asi na 90%. Neuvěřitelné! Děkuji za tuto knihu, pomohla mi se zase něco nového dovědět sama o sobě. Každý se tam najde, pokud opravdu upřímně chce a nelže sám sobě.

3 31.07.2017

Pěkné pohodové a odpočinkové čtení, nic míň nic víc.

3 12.06.2017

Surově naturalistické a zároveň jemné a nevinné jako krásná poezie. Perfektní knížka o proměně jednoho chlapce v muže a smíření se s vlastní/rodinnou minulostí. Takový reálnější Alchymista od Coelha bez intelektuálních pasáží, ale mnohem víc uvěřitelný a lidský. Moc se mi to líbilo.

3 30.05.2017

Začátek byl trochu zmatený. Pořád jsem přemýšlela, jakým způsobem Ke dnu navazuje na Do tmy?! V polovině knihy jsem přišla na to, že nijak :-) a to mi hodně pomohlo. Ke dnu má rozhodně rychlejší spád, napínavou zápletku a trochu plastičtější postavy než Do tmy.

2 12.08.2019

Jachina je perfektní vypravěčka, její scénáristické vlohy jsou nepopíratelné. První polovina byla geniální, u druhé jsem se už trošku nudila. Myslím ale, že by z toho byl skvělý film!

2 12.08.2019